Dnes byl poslední den našeho zábavného výletu. Zítra ve 4:50 vstáváme a jedeme na letiště. Takže na mě padla trochu nostalgická nálada. Už ani nebylo co velkého podnikat. Ráno jsme se rozdělili, já si šla projít ještě naposled Asakusu.
Užívala jsem si minizahrádky okolo domů, restaurací, všechnu tu zeleň, lampičky, bambus, sošky... Objevila nový krámek s nádhernými stojánky na vonné tyčky ve tvaru hory Fuji, to samé na ikebanu. Hodně jsem si říkala jestli je nevzít.
Nedalo mi to a zašla jsem i do Uniqlo, objevila opět nějaké věci co jsem v jiných neviděla. Pak jsem se přesunula do místní sámošky kde jsem se rozhodla si přece jen koupit chladivé kalhoty/tepláky na doma na léto. Cenově to bylo asi za 230 Kč a měli velikost 3L, která vypadala že mi bude. Vůbec tam cenově, co jsem vypozorovala, bylo poměrně levno. Oproti Hands a jiným obchodům kde měli různé typy oblečení, tohle bylo levné. Jako že jinde třeba klobouk za 5000yen a tady za 2000yen. Byl víkend, ale ani tak tam nebylo moc lidí. Všichni byli na patře s jídlem nebo v domácích potřebách a drogerii v podzemním patře. Reálně jsme tam byli prodavačka, dvě babky a já. Všechno to oblečení bylo malilinko babkovské ale zároveň kawaii. A mít víc peněz, chuti a odhodlání, tak možná popadnu ještě nějaké pyžamo, papuče, tílko a krajkové halhotky. Ale už nebyla moc chuť. I když po včerejším předbalení vím, že mi v krosně zbývá ještě tak 15 litrů místa. Je velmi kvalitně vytetrisená.
K obědu jsme se sešli na running sushi kam jsme původně chtěli včera, ale vzdali to pro velkou čekací dobu. No tak dneska byla taky. Dvě hodiny na stůl a 50 minut k pultíku. Pultík zněl v pohodě. Prostě člověk nemá celou kóji se stolem ale sedí vedle sebe a před ním je stejně ten pás. Překvapivě těch padesát minut uteklo rychle a my se mohli vrhnout nacpat sushi. Takže první věc co jsme si objednali byl přirozeně burger a cibulové kroužky....jsme kreténi. Pak jsme to začali brát víc vážně, ale zároveň experimentovali. Lososa si člověk může dát i u nás, i když nikdy nebude tak čerstvej. Objednávalo se přes tablet, což tu je teď prakticky všude. Občas je někde automat a na klasické menu v deskách jsme narazili snad jen dvakrát. Ale může to být samozřejmě tím že nelezem do tradičních restaurací kde je menu napsané na dřevěných deskách na zdi.
Ale abych neodbočovala, experimenty byli zajímavé. Losos se sýrem, lehce oflambovaný, či sýr v tempuře, hovězí či vepřové plátky...všechno v sushi provedení, všechno to bylo zajímavé ochutnat a všechno to na naše poměry bylo levné. Asi 27 Kč za dva kousky. Na závěr jsem ještě zaprasila roztomilý dezert v podobě kočičkové palačinky plněné sladkými fazolemi.
Následně jsme se šli podívat do Kappabashi, protože Melgarh chtěl nějaký hezký nůž. Sice skoro nevaří a podmínka byla že chce aby byl bezúdržbovej a moh ho hodit na týden do dřezu než umyje nádobí, ale když mu bude dělat radost, tak proč ne. Obešli jsme velkou část obchodů s noži, pořád to nebylo úplně ono. Přece jen tady jsou trochu specializovaní na nože které jsou údržbové, pro fajnšmekry. Já si to vlastně taky užívala protože je hezké pozorovat jak si někdo dělá radost. Mě se taky pár nožů líbilo, ale já už mám svých nožů dost a úplně neoplývám zbytečnými čtyřiceti a více tisíci yeny. Nakonec si Melgarh vybral nějakou limitovanou edici nože ve Zwilling obchodě, aspoň že to byla ta limitka co se jinde koupit nedá. Koupit si tu nůž co jde koupit i v ČR by bylo trapný. Abychom završili vidláctví hodil si svůj nový nůž za třicet tisíc yenů do Globus igelitky a šli jsme.
Na pokoji jsme pak ještě chvilku dobalovali co šlo. Věci jako deodorant a tak prostě dobalíme ráno. Dopíjeli jsme pivo, dali si poslední večeři sendvičů a bramborového salátu, koukali na blbosti v japonské televizi. To byl celý klidný dnešek. Příští článek už bude z čech. Pokud se teda něco neposere a nějak doletíme. Snad zas nevypukne nějaká válka.
Žádné komentáře:
Okomentovat