It's great to be different

K napsání tohodle postu mě ispiroval jeden speciální klip. Prosím přetrpte ty dvě minutky povídání a pak si užijte následující písničku. Opravdu to za to stojí.

Teď bych ráda řekla něco o tom jaké je to být jiný. A po tak nádherné hudbě se těžko hledají ta správná slova. Být odlišný rozhodně není jednoduché. Rozhodně ne tady v České Republice. Lidé se tu pořád příliš bojí vybočovat a být jiní. Možná tak doma v soukromí, když je nikdo nevidí. A není to škoda? Je přece skvělé když jdete po ulici a potkáte nádherně upravenou viktoriánskou slečnu nebo týpka v sukni. Dost bylo šedi, modrých jeansů a nenápadných triček. Zakřičte si z plných plic že je skvělé být odlišný a splňte si to po čem jste vždycky toužili. Ano lidi na vás budou koukat a občas se vám někdo bude i smát, ale víte co? Vám to může být fuk. Oni posmívači vám mohou být ukradení, protože oni se bojí lišit. Žijí ve své unylé normálnosti a mohou  jen tiše závidět, že vy máte tu sílu být jiní. Ano opravdu to chce dost sil aby to člověk nevzdal a naučil se být sám sebou. S těmi pozitivy i negativy.

Je zvláštní jak jsou někdy lidé neskutečně hloupí a povrchní. Když jsem měla ještě černé vlasy a nosila to co teď, tak se mi dost často stávalo, že se mi lidé smáli nebo mi dokonce hlasitě nadávali. Smutné že? A teď si představte, že po přebarvení na růžovo už asi nevypadám tak strašně zle a ačkoliv je to mnohem nestandartnější barva než černá, tak negativních komentářů ubylo a občas vyvolávám hlasitě jásavé a obdivné myšlenky u dětí. "Mamí mamí ta paní má růžový vlasy!" Je zábavné poslouchat jak se matky snaží svým dětem vysvětlit a vtlouct do hlavy, že tohle oni nemůžou a že to není normální. A víte co? Je to normální. Jak se liší zářivě růžová od tmavě fialové, která se běžně prodává v drogériích? A proč by měla být zatracovanější než třeba obyčejná hnědá? Nevidím jediný důvod.

Co se týče oblékání, je zvláštní kolik potkávám lidí co říkají: "Jé to je hrozně hezký to bych chtěl/a mít taky, ale nemám odvahu to nosit." Proč ne? Jediné co takové lidi brzdí jsou oni sami. Pokud někoho takového znáte, podpořte ho a ukažte mu, že na tom když si vezme něco co se mu líbí, není vůbec nic špatného. Stačí jen překonat ten prvotní stud a naučit se kašlat na rýpaly, kteří sami nemají odvahu a jsou nacpaní v džínovém stejnokroji. Zajímavé, že opravdu téměř pokaždé když mě někdo kritizoval to byl buď džínař nebo korpulentní postarší paní s květákem na hlavě, oděná v tesilové hrůze vel XXXL. Toho se mám bát? Ne, těm já se směju!

Každé ráno když vstanete, řekněte si "It's great to be different" a važte si sami sebe. Každý člověk je nějakým způsobem krásný. Naučte se tu krásu vidět v sobě a milovat své tělo takové jaké je. Samozřejmě nevidím nic špatného na tom pokud chce někdo zhubnout/přibrat nebo se jinak tělesně změnit. Pokud to tak cítí a ví že pak to bude víc on, tak proč ne. Jen se to nesmí přehánět. Dnešní svět nám s radostí servíruje jak máme vypadat a mě je pokaždé líto když vidím ty náctileté pipinky jež se úzkostlivě snaží být hubené a nosí velikosti 34 a míň. Ono je totiž dost těžké myslet a vymanit se z toho všeho. Myšlení a samostatnost totiž není nic jednoduchého. A hlavně to chce mít sebevědomí a spoustu té už zmiňované síly.

Přeju vám mí čtenáři, ať vy tu sílu vždycky máte. Bojujte s obyčejností a nudou, hrdě se postavte lidské hlouposti, smějte se jí, litujte lidi co se bojí být jiní. A možná, možná se jednou probudíme do lepšího světa kde opravdu nezáleží na tom jak člověk vypadá, ale na tom co umí a jaký je uvnitř.