Proč jsou plastické operace a úpravy těla v roce 2014 stále trochu tabu?

O sepsání tohoto článku jsem přemýšlela skoro celý rok. Má spoustu pro i proti, ale myslím, že je to něco nad čím by stálo za to se zamyslet. Bylo pro mě velké dilema, zda dávat fotky, obrázky, videa nebo raději ne. Pro klid duše jsem se rozhodla raději pro variantu ne, jelikož to často není moc pěkný pohled a nerada bych někomu způsobila trauma. Myslím, že pokud někdo bude chtít, sám si už potřebné materiály dohledá. Ráda bych všem rýpalům připomněla, že se jedná čistě o mé názory a v některých případech i zkušenosti, takže pokud nezažili něco podobného, ať si laskavě své odsuzující komentáře nechají pro sebe.

Když dnes v České Republice někdo řekne: "Byl jsem na plastické operaci.", stále je považován za bývalého Quasimoda, ženu co si nechala zvětšit prsa, člověka který neví co s prachama a obecně se na něj kouká skrz prsty. Když žena řekne: "Byla jsem na liposukci.", každý si hned začne představovat velrybu s velikostí kalhot 58. Velká otázka je proč? Vždyť přece máme rok 2014 a jakékoliv úpravy těla by neměli být něco co je společností považováno za špatné či podřadné.

Když mluvím o jakýchkoliv úpravách těla, nemám na mysli již zmiňované operace, ale i tetování, piercingy, split jazyka, jizvení a jiné chutnosti. Je přece každého věc co na sobě má namalované, kde je propíchaný nebo jestli si nechal přišít třetí ňadro. Komukoliv mimo tu konkrétní osobu by to mělo být ukradené, protože on s tím na těle nechodí. A krásný český rádoby výrok "Se na to musim koukat" si může strčit za klobouk, protože my tetovaný se zas musíme koukat na něj.

Nejprve však chci probírat plastické operace a liposukce. Je mi trochu líto, že tenhle článek asi stejně nikdy nebude číst ona cílová skupina, která by měla. Třeba by se naučili neodsuzovat a svět by byl zas o kousek hezčí místo k žití. Pěkně se usaďte, uvařte si kakajíčko a udělejte dostatek času, dneska to bude fakticky dlouhý povídání.


Proč tedy lidé vlastně uvažují o tom, že na sobě něco změní. To je jednoduché. Buď se jim na sobě něco nelíbí, nejsou spokojeni s tím jak daná věc vypadá, cítí že by to mělo být jinak, mají zdravotní důvody.

Pakliže se někomu nelíbí tvar jeho nosu, je přece jen a jen jeho věc, že si ho nechá předělat. Není přece naprosto nic špatného na tom nechat si udělat třeba trošku užší nos (doporučuju nehledat videa, je to nechutný) aby se sám sobě líbil. Tak a teď mi prozraďte jaký rozdíl je v tom když má někdo stejný přístup k prsům. Je to lautr to samý. Prostě si daná slečna upravuje tělo k tomu jak si ho přeje mít. Samozřejmě, že spoustu věcí se dá upravit bez operace, můžete se šněrovat do korzetu pro užší pas, můžete trávit celé dny v posilovně pro hubenější postavu, jenže s věcma jako velikost nebo tvar prsou či nosu toho vážně moc neuděláte. A ano uznávám, že nic se nemá přehánět což se často děje právě v té prsní oblasti.

Navíc není to třeba jen o té velikosti. Média nám cpou obrazy dokonalých žen a my už si ani neuvědomujeme, že velká část z nich má plastiku a ještě jsou projetý photoshopem a snažíme se vypadat jako oni. Jenže ono to bez zásahů vážně nejde. Dokonalost neexistuje a né všichni se dokáží smířit s tím jak vypadají. Lidi prostě mají vrásky, mají pupky, mají velký zadky, nesymetrická prsa, povadlou kůži, strie, pupínky na nejrůznějších místech.

Mě třeba léta vadila vystouplá piha na obličeji. Měla jsem ji tam od dětství a bytostně jsem jí nesnášela. Po mnoha a mnoha letech jsem už skoro rezignovala a smířila se s tím, že tam prostě je a sere mě na všech fotkách i v reálu. No a pak stačilo jeden den zajít na kožní, za pět minut jsem byla venku a bez pihy. Taky se to dá nazvat úpravou těla. Teď jsem šťastná a spokojená s tím jak vypadám. To samé si můžete aplikovat zase na libovolnou část těla. Prostě o tom tyhle operace jsou.

Zajímavé je, že občas stačí formulka "ze zdravotních důvodů" a lidi se začnou koukat na člověka hned lépe. Třeba pokud někdo byl na operaci nosu nebo uší a začne pro běžné obyvatelstvo spadat do kategorie "neví co s prachama", stačí říct, že to bylo ze zdravotních důvodů a okamžitě se přesouvá do kolonky "chudáček" a lidi se ptaj co se stalo. Bohužel s prsama tenhle trik neprojde, když dotyčným vysvětlíte, že jste měli kozy jak vozy a dusili jste se ve spánku, tak vám chlapi ještě řeknou, že to přece muselo bejt tak super mít takový prsa a že záviděj vašemu manželovi (ne toto není můj zážitek i když občas se mi blbě dýchá). Upřímně obdivuji těch pár žen které jsem za svůj život potkala a které si museli nechat šít podprsenky na zakázku jelikož podprsenka velikosti J nebo K je tu téměř neznámým pojmem i dnes.

Další zajímavostí jsou operace očí. Vlastně jsou to taky zdravotní důvody, ale dneska už tak běžná a dostupná operace lidem zevšedněla a nenahlíží se na ní jako na nějaké tabu. Docela ráda bych dostala od běžného občana vysvětlení proč jsou oči natolik odlišný od prsou, nosu, víček, uší, rtů,.... A ano i tohle si můžu na svém seznamu odškrtnout. Je to opravdu báječné probudit se každý den a vidět bez toho aby člověk musel hledat brýle. Moc dobře si pamatuju jak mě rozčilovali ty drobnosti když se vám v zimě při přechodu do budovy brýle zamlžili, jak byly pořád špinavé i když jsem je leštila 3x denně, jak jsem měla na každém oku jiné dioptrie a musela si kvůli tomu každý oko malovat jinak a jak jsem na to malování moc neviděla. Rozhodně tuhle operaci doporučuju. Pokud se chcete zeptat kde, tak to vám ale neporadím, kolik lidí tolik chutí. Další tři kamarádi byli také na téhle operaci a každý jinde a každý si to chválil.

Facelifting, botox, labioplastika...pořád je to o tom samém. Něco se mi na sobě nelíbí a tak to změním.

A dostáváme se k liposukcím. Liposukce se opět nijak neliší od plastických operací. Důvody jsou naprosto stejné. Jen způsobů provedení je víc. Máme invazivní a neinvazivní liposukci. Upřímně na tu invazivní bych v současné době asi nešla, nemám na to koule. Napíchají do vás nějakou věc která jakože rozpouští tuky, pak vám v těle rajtujou jehlou a vysávaj ten tuk. To rajtování si představte asi jako když vysáváte a něco vám nejde vysát, jezdíte tam zuřivě vysavačem a občas s ním i trochu klepete na dané místo. No tak to je to samý. Tuky se musí pořádně rozrušit aby šli vysát. Takže pak nejen že v sobě máte díry, ale po týhle brutalitě budete mít i pár slušných modřin. Navíc dalších několik dní vám z těch děr poteče bordel a ještě měsíc nebo dýl budete nosit stahovací prádlo a cvičit aby se vám kůže zpevnila a všecko vypadalo jak má. Chuťovka co? Tahle operace je podle mě vhodná pro lidi co maj fakt vážnej problém a potřebujou se zbavit hodně tuku. Otázka je co se jim pak stane se zbylou kůží a jestli nebudou muset jít na odřezávání.

Ta lepší varianta je liposukce neinvazivní. Narozdíl od předchozí prakticky nebolí. Ano hrdě se přiznám, že jsem to kdysi zkusila. Né že bych měla nějaký velký problém s váhou, ale prostě jsem nebyla spokojená s tím jak vypadám a ono když to zkombíte ještě s trochou cvičení tak se hned cvičí líp, protože máte pocit, že vidíte výsledek hned a ne až po půl roce. Na to jsem bohužel příliš líná a nevydržím tak dlouho bez viditelných výsledků. Většinou to vypadá tak, že vám někdo jezdí něčím po těle, ono to dělá bzzz, pak vysolíte prachy a jdete domu. Dané místo může vypadat občas trochu opuchle, ale obvykle po dni splaskne a pak začnete pozorovat rozdíl. Moje tělo bylo vždycky trochu v šoku a tak mi byla zima. Nic horšího jsem nepozorovala. Bohužel doktoři tuhle metodu nemají moc rádi, jednak jim bere pacoše co by u nich zaplatili 25k a místo toho někde daj jen 3 tisíce za hodinové bzzz. A za druhé tvrdí, že tuk z dané partie vám to nevyzmizíkuje, ale jen ho to rozruší a že ten pak putuje po těle a usadí se jinde. Co je na tom pravdy nevím. Já mám sádla všude hodně a nikde mi tenkrát nijak výrazně nepřibylo. Hm i když třeba játra jsem nekontrolovala, takže aspoň viditelně mi ho nepřibylo.

Další na paškál si vezmu asi největší ze všech úprav těla a to je změna pohlaví. Každý kdo projde změnou pohlaví si zaslouží nebetyčný obdiv a potlesk. Normální člověk si patrně ani nedokáže představit kolik bolesti a odhodlání za tím je. Lidi by si měli uvědomit, že to není jedna operace, ale celá série. K tomu braní hormonů a měsíce až léta příprav. Nic jako, že by se někdo rozhodl "Teď budu kluk/holka", zašel do nemocnice a za týden byl doma, fakticky neexistuje. V životě jsem potkala dva lidi co se k tomu odhodlali a oba byli naprosto úžasní, normální, milí a jen měli tu smůlu, že se narodili ve špatném těle. Popravdě tohle považuju asi za největší tabu v naší společnosti a i mě se o tom s dotyčnýma lidma trochu hůř mluví, nechci se jich nijak dotknout nebo je ranit. Ono asi né každej bývalej chlap je vám ochotnej vyprávět o tom jak mu ho uřízli a jak mu ze střev tvarovali vnitřek holčičích orgánů. Nemluvě o tom, že pak je to potřeba pravidelně "udržovat a protahovat" a to taky nebude asi procházka růžovým sadem, ještě že vibrátory už takové tabu nejsou.

Dobrá tedy, takže teď opustíme nechuťárny číslo jedna a přesuneme se k nechuťárnám číslo dva. To budou ty věci co vám neudělá žádnej doktor, ale za kterýma musíte do tetovacích a piercingových salónů. Na kosmetické salóny zapomeňte, i když ušetříte, tak to za ty prachy obvykle fakt nestojí. V tetovacích a piercingových salonech dělají tyhle věcičky přeci jen častěji a tak už na ně maj grif a umí to líp než kdejaká Lucka z kosmeťáku co vám píchne ten pírsing za pade do ucha křivě a ještě to bude bolet.

Nejviditelnější a hrozně moc probíranou věcí je tetování. Upřímně miluju ty blbý otázky "Co s tim budeš dělat až budeš stará? Co když se ti to přestane líbit? Bolelo to?". Hele až budu stará tak budu mít jiný problémy než, že mám obrázek na kůži, navíc mi to aspoň překryje strie a pigmentový skvrny. Já mám tetování na zádech, takže si na něj nevidim a může mi to být ukradený jak bude vypadat za 50 let. Když se člověku přestane tetování líbit, tak se v některých případech dá překrýt jiným a hezčím. Což je docela častej případ těch lidí co jim to dělala Lucka z kosmeťáku (ano i tam se dřív tetovalo). A tak se dělali tribálky, delfínovelryby, (h)různý kytky a další věci co se před pár lety hromadně překrývali všem těm smutným pipinkám. Poslední debilní otázka jestli to bolí je až k smíchu, stejnou lidi pokládaj i u piercingu. Kdysi jí někdo položil mému kamarádovi který měl pierc penisu. Jako co tak asi takovému člověku odpovědět? Ano bolí to, bolí to asi jako když tě někdo tetuje a když ti vniká do kůže mnohokrát za vteřinu několik jehel. Když ti někdo propíchne péro, tak to bolí asi tak jako když ti někdo propíchne péro. Nevím jak líp to chcete popsat.

Ano, plně chápu rodiče který nechce aby jeho 14ti letý syn měl na ruce nějaký dementní (čti rádoby oduševnělý) slogan své oblíbené kapely nebo stejnou kérku jako má jeho fotbalový idol. Taky bych toho smrada přerazila kdyby mi s takovou blbostí přišel domu. Lidi k tetování totiž přistupují různě. Jsou tu typy jako onen synek jež chce mít zvěčněnou nějakou hlášku na ruce protože je to to co se mu aktuálně líbí nebo se chce přiblížit fotbalové hvězdě aby byl frajer před kámošema. Jsou typy jež chtějí tetování co zrovna frčí, což jsou ony slečínky s tribalíčkama nad zadečkem, motýlkama, a kytičkama na kotníku. V podstatě je jim jedno co maj, hlavně že to maj. Tyhle dva typy jsou obecně vnímáni potetovanou komunitou jako blbci bez špetky rozumu. A u nich to ani nikomu vymlouvat nehodlám. Obvykle to bývají hodně mladí lidé a časem litují svých rozhodnutí. Jenže pak jsou tu ještě další typy.

Vynechám asi jen vězně, vím že mají nějakou symboliku tetování a upřímně bych se ani nedivila kdyby tu nesymbolickou část měli proto, protože v base prostě není co dělat a tímhle se dá zabít čas. Další skupinky už jsou poměrně zajímavé. Jsou lidi pro které je tetování jakýsi rituál a chtějí si projít vší tou bolestí a posunout se dál (jakým směrem nemá cenu vysvětlovat, je to jejich vnitřní věc a nikdo jiný to patrně nepochopí). Je to k neuvěření, ale i v dnešní době kdy máme přístroj, jež vám dokáže několikrát za vteřinu vpichovat barvivo do kůže, jsou stále lidi, kteří jdou tradiční cestou maorského nebo japonského tetování. Takže to co by normálně trvalo pár hodin bolesti, oni mají na dny až týdny bolesti. To si zaslouží sakra velký respekt, myslím, že málokdo z nás by tohle vydržel.

Jsou tu samozřejmě i dospělí lidi kteří mají vytetovaný více či méně povedený portrét svého mimina, psa nebo nějakého vikingského válečníka, Thorovo kladivo a podobný impulzivní avšak citový rozhodnutí. No jsou dospělý a jestli to tam chtějí mít, je to jejich věc, rozhodně jim to neberu. Ale v tetovacích salonech by asi mohli slušně vyprávět o předělávkách podobných věcí.

No a pak jsou tu lidi jako já. Vědí že chtějí tetování, ale hledají tu správnou formu a tvar. Jejich tetování má pro ně nějaký význam, míň nebo víc hluboký. Já jsem teda asi trochu extrém. Dokonalou formu pro tetování na zádech jsem hledala asi 5 let. Nikdo krom nich samotných nejspíš opět nedokáže pochopit jak důležitý ten obrázek na kůži je. Pro ostatní je to prostě hezká lištička, indiánský bojovník, trnitá kytka nebo změť čar.

Vlastně mě napadá, že jsem zapoměla ještě na dvě skupinky lidí. Jedna se objevila poměrně nedávno. Hipsteři a jim podobní, kteří mají tetování z mě naprosto neznámých pohnutek. Věříte že jsem viděla člověka kterému z krku na tvář přecházelo tetování peříčka, kuchyňského prkénka a nějakého párku či jitrnice? No já bych si taky nevěřila kdybych to neviděla. Holt to bude podobná sorta jako ty pipinky s tribalama na zadku a za pár let to budou předělávat nebo odstraňovat pokud to mají na tak exponovaném místě jako krk a obličej. Nějak se mi totiž nechce věřit, že by existovala osoba která dobrovolně na obličeji nosí do konce života prkýnko a jitrnici.

Druhou opomenutou skupinkou jsou pornoherci. Nemyslím Rosenberga s tím blbým tribalem na ksichtě, ale spíš pornoherečky. Netušim jak moc koukáte na porno, já si ho občas pustím i když se přiznám, že spíš pro pobavení než z nějakých zvířecích pohnutek. A všimli jste si někdy, že téměř každá pornoherečka má v podbřišku tetování? Razím teorii že je to pro to, aby se poznali při hromadných scénách.

Všichni ti odsuzovači tetování, kteří tvrdí že to maj akorát fetky a kriminálníci, by se na chvíli měli zastavit a popřemýšlet kolik takový propracovaný obrázek na kůži asi stojí, nedejbože kolik stojí pokud je dělaný tradičníma metodama. Ne opravdu to není v řádu pár stovek a není to věc na hodinu. A opravdu na to fetky ani kriminálníci mít nebudou...tedy pokud to není někdo kdo vyloupil banku a ty prachy se nenašli.

Další zábavná forma úpravy těla je piercing. Ačkoliv proti němu všichni počestní a správní občané brojí, vůbec si neuvědomují, že svý mimino, pokud je to holčička, taky nechali zhyzdit. Ano i obyčejná náušnice v uchu je ten zlý a nebezpečný pírsing. Takže všechny matky a babičky, které tak hrozně brojíte, běžte a omluvte se svým dcerám za jejich první piercing a nebraňte jim v tom druhém. Popravdě vám doporučuju aby jste je s mírou podporovali. Ono je lepší když jim dáte prachy na to, aby si zašli někam kde jim to udělají pořádně a sterilníma nástrojema, než aby jim to píchla Mařka ve stodole za domem nějakou opálenou sichrou. Těm chudinkám se to pak zanítí a budou mít zbytečný problémy.

Výhoda náušničky, ať už jí máte v nose, uchu, obočí, bradavce nebo intimních partiích, je oproti čemukoliv jinému neskutečně velká. Když jí vyndáte, díra zaroste a zmizí a vy vypadáte jako dřív. Tedy pokud nejste fanda roztahování, to je pak trochu složitější a při velkých dírách se to neobejde bez trochy řezání a šití pokud chcete mít ouško jako dřív.

Samozřejmě i v propichování těla jsou módní vlny. Všichni si asi pamatujeme jak bylo módní mít nějakej bordel v pupíku. Ideálně blejskavej s kamínkem a ty největší frajerky měli motýlka nebo delfínka. Nicméně, zase to může být tak, že pro někoho je to móda a pro někoho (zpravidla u složitějších piercingů) rituál o překonání bolesti a posunutí sám sebe dál. Ono se totiž nedává žádné umrtvení jak si to někteří koumesové představují. Prostě chceš to do bradavky, tak to musíš chtít i s tou bolestí. Když už jsme u těch bradavek, skoro bych zapoměla na poslední skupinku propichovačů a to jsou ti co si od toho slibují zvýšení sexuality. Když to na ně funguje, proč ne. Někoho vzrušuje ženská v prádélku a jezdit prsty po silonkách je pro oba víc vzrušující a někoho prostě bere železářství na intimních partiích a to jak jsou všechny ty vystoupliny pak cítit uvnitř...Mimochodem napadlo vás někdy, že díky tomu všemu železu nemůže pak dotyčný používat kondom protože by ho prorval a tak musí být věrný své partnerce nebo riskovat, že někde něco chytne či zplodí?
Mimochodem na letišti to nepípá kdyby někoho napadla tahle věčná otázka.

Jizvení vyřezáváním či vypalováním motivů do kůže čili skarifikace. Vyřezávání se jmenuje cizozemsky cutting a vypalování branding. Tohle už fakticky bolí, takže odsuzovat tyhle lidi může vážně asi jen někdo kdo se nad tím nezamyslel. Ano nikdo normální si jen tak nesedne a neřekne si, že chce mít na zádech z jizev udělanej motiv ptáka. Je to to samý jako u tetování, tohle už má sakra hlubokej význam pro toho člověka. Přesně tak hlubokej, jak hluboko se do něj bude nořit skalpel a bez umrtvení mu uřezávat kůži. Tím to bohužel pro dotyčného nekončí. Pokud chce mít opravdu velké a hezké jizvy a výrazný motiv, musí si v průběhu hojení párkrát opatrně servat strupy. Bolest na druhou. Samozřejmě jsou lidé, často černoši, kteří se jizví krásně a vystouple i bez strhávání strupů. Pokud někdy potkáte člověka s pěkným jizvovým motivem, obdivujte ho. Užil si tolik bolesti, kolik si asi ani neumíte představit.

Split jazyka je vážně chuťovka jen pro fajnšměkry. Tohle se nedělá tak dlouho a asi s tím moc lidí nepotkáte. Proč? Protože to neskutečně bolí a rozhodně když někam přijdete a řeknete že chcete tohle, tak to nedostanete na počkání. V daném studiu si s vámi budou docela dlouho povídat proč to chcete a vysvětlí vám, že to fakt bolí a je to prakticky nevratné. Když se jim nebudou líbit vaše důvody proč to chcete, prostě vám to neudělaj a smůla.

Silikonové a jiné implantáty po těle jsou taky celkem zábava. Samozřejmě je to zas spíš ozdoba. Někomu se líbí mít na krku šperk, někomu se líbí mít ho na krku pod kůží. Někomu to může připadat trochu nechutný, ale já bych to viděla spíš jako další z možností jak se odlišit od ostatních. Navíc když jsem narazila na článek o týpkovi co nechal svý vytetovaný slečně kterou měl na noze, udělat malinký silikony, přišlo mi to fakt vtipný. Občas se někde mihne i blbost s donutama na čele a že je to v Japonsku hrozná móda. Ne neni, je to prostě jen obyčejnýma lidma šířená kravina, protože je to viditelný a bizardní. Nechat si do čela napustit solný roztok a vytvarovat tam donuty co vydrží jen chvíli a rozhodně je za tejden neukážete kámošům v hospodě, prostě neni cool ani v Japonsku.

Takže co je na všech těhle věcech tak strašnýho, že se o nich bojíme mluvit a koukáme se přes prsty na ty co je podstoupili? Já vážně netuším, snažím se být tolerantní ke všem, jediné co se mi opravdu špatně toleruje je lidská hloupost a vůbec lenost přemýšlet o věcech. Starší generace a "normální" lidé jsou rádi konzervativní a snaží se tak vychovávat i svoje děti. Přece není normální aby někdo měl růžové vlasy, tetování nebo něco propíchnutýho. To se přeci nedělá. Naštěstí spousta dětí tohle ještě nechápe a tak jásají nad tetou co má obrázky na rukou nebo paní co má růžový vlasy. Oni totiž netuší proč by to mělo být špatné. S tím člověkem to vážně nic neudělá, nepoškodí mu to mozek, nezačne fetovat a krást jen pro to, že má tetování. Stejně tak člověk který si nechal odsát nějaké to sádlo, zvětšit nebo zmenšit prsa, změnit pohlaví, prostě není povaleč který neví co s prachama. Je to prostě někdo kdo se snaží změnit. Obě skupiny se snaží o totéž, snaží se sami sobě líbit a změnit se k lepšímu. Velmi často to není jen změna vnější, ale i vnitřní. Pokud se s takovými lidmi začnete stýkat, zjistíte, že mají v životě mnohem víc jasno a jsou mnohem víc šťastnější než všichni ti, kdo jim nadávají. Ti si totiž stále ještě své chyby a problémy nepřiznali a proto si je často vylévají na ostatních.

Byla bych velmi ráda, kdyby se lidé nebáli mluvit o tom co je trápí, s čím nejsou spokojení a co jim vadí. Kdyby přemýšleli a rozumně argumentovali proč je podle nich daná věc hloupá. Jenže to už bych po lidech chtěla asi moc.

Upřímně by mi nevadilo narazit na úředníka s čírem, pokladní která bývala mužem, bankovního úředníka s implantátama, klidně i trenéra v posilce kterej za sebou má liposukci. Jsou to prostě jen lidi s odlišnými příběhy než je ten náš.