Hearth's Warming con v Amsterdamu (s množstvím fotek)

Minulý rok proběhlo hodně zahraničních conů kam jeli moji bronies přátelé a já ne. Hodně mě to mrzelo a tak jsem se letos rozhodla cestovat s nima alespoň na pár akcí. První letošní a zároveň mojí úplně první zahraniční akcí tohoto druhu se stal Hearth's Warming con konaný v Nizozemském Hoofddorpu. Kdo neví kde to je, tak nezoufejte, je to asi 20min vlakem a busem za Amsterdamem.

Balení jsem pojala velmi punkově. Respektive nechtělo se mi platit za zavazadlo a tak jsem cosplay a věci na čtyři dny nacpala do jednoho batohu. No byl trochu plnější než jsem čekala, ale to přičítám na poslední chvíli nabalenému jídlu a bonusové sukni pro lepší příležitosti.

Sraz byl na letišti v 16:00 a naší skupinku vážně nešlo přehlédnout. Ona banda chlapů s barevnýma koněma koukajícíma za batohů je opravdu výrazný bod. Taky se projevila zkušenost z předchozích conů a chlapci se začli chlubit kdo má kolik litrů alkoholu. Inu v zahraničí je prostě draho. A pro lepší přípravu už někteří začali na letišti popíjet cider.

můj batoh se zapůjčeným poníkem

Mimochodem taky máte tak rádi krámky na letišti a okukování co kde mají hezkého? Zjistila jsem že na letišti mají třeba Victoria Secret parfémy (ne že by mě to až tak bralo, ale vím, že některé blogerky to tahaj z USA a brečí že to tu neni). Narazili jsme i na hračkářství, zkritizovali místní pony merch a obdivovali dvoumetrového Krtečka.

Cesta letadlem uběhla příjemně a na to že to byl easyjet pro mě i nadmíru pohodlně. Letušky jsme potěšili svou ukázněností sundat koně ze sedadel na jediný povel. Prostě při vzletu a přistání jsou to nebezpečné plyšové předměty, které by mohly létat všude....hmmm nám by se to líbilo, jim asi ne.

foceno xsoftem

Po vylezení z letiště na nás čekal jeden místní brony a ukázal nám jak s automaty na kupování lístků na vlak. Princip je jednoduchý, až na to, že neberou papírová eura, ale jen mince nebo karty. Nastalo tedy zuřivé hrabání a stejně jsme to pak brali spíš kartama. Škoda že se nedají koupit lístky pro víc jak čtyři lidi najednou. Časem jsme se poučili, že to vychází o kousek levněji a utvořili skupinky po čtyřech. Pak už stačí jen jít a pípnout kartu/lístek u vchodu na vlak a pak u východu. Mimochodem existuje nějaká urban legend, že když se neodhlásíte (a platili jste lístky kartou) tak vám to strhne pokutu 100euro.

takhle vypadají automaty na lístky, by xsoft

Cesta na hotel byla super krátká. Přiletěli jsme v 10 večer a tak jsme byli trochu unavení a už se tam těšili. Bohužel pršelo a to nám kazilo náladu. Bydleli jsme v hotelu Tourist Inn. Odhadem tak 7-10min chůze od nádraží. Po krátkém relaxu a vybalení jsme měli hlad a rozhodli se někam zajít. Celá grupa 16ti lidí plus ten jeden místní co nás doprovázel. Po dvaceti minutách chození v dešti, jsme konstatovali že na to jebem a zapluli do Burger Kingu v minigrupě tvořené převážně osazenstvem pokoje na kterém jsem spala i já. Bylo nás šest a postupně se přidalo ještě pár dalších.

Na hotel už jsme se vraceli sami, protože máme orientační smysl a chytré mobily. Pořád vytrvale pršelo, foukal hnusný vítr a byla zima jak sviňa. Doporučení pro všechny kdo někdy pojedete do Amsterdamu: "Vemte si teplé prádlo, šálu na krk, nepromokavé boty a něco aby vám nepršelo na hlavu". Stejně budete mokří, ale lépe se to pak zvládá když je vám aspoň trochu teplo. Já se svojí hyperchlupatou bundou měla vystaráno. Na první pohled jsem vypadala jak zmoklej pes, ale jinak jsem byla v suchu a teple. Škoda že nemám i hyperchlupaté a nepromokavé boty a sukni.

Pro jistotu jsme na pokoji trochu popili dovezenou medovinu aby jsme se dostatečně zahřáli. Takový tedy byl čtvrtek. Marně jsme doufali, že pátek kdy chceme jít na prohlídku města bude lepší.

Ráno jsme se vzbudili nevyspalí, protože jeden z nás chrápal, nemohl dospat a tím budil ostatní. Náladu nám zlepšila až snídaně, která byla v ceně a byla vážně skvělá. Musím říct, že takhle dobrou šunku jsem snad ještě nejdla a přála bych si mít větší žaludek aby se do mě vešlo i müsli nebo ovocný salát a jogurt. No nic, tak k prohlídce města.

První byla na řadě projížďka lodí. Pršelo. A potkali jsme po cestě plakát s Miffym, jásající mokrá Dášenka! Na chvíli mě přestal zlobit žaludek z té radosti, bohužel pak se to vrátilo a vydrželo to celý zbytek výletu. Nicméně zjištění, že v Amstrdamu je krámek s Miffym, mě utvrzuje v tom, že se brzy vrátím. Loď byla za 15eur na osobu a bylo to hezké. Člověk pokouká na budovy, je mu líto že loď nestaví třeba u blešáku okolo kterého projíždí, ale hlavně celou cestu obdivuje hausbóty a jiné lodě. To u nás prostě nemáme. Mimochodem ono i u těch baráků je na co koukat, všechny jsou úžasně zdobené a každý je jinak křivý.

mokré já, foto by michy

architektura a kola

proč u nás nemáme na stáncích takové pěkné detaily?

parkoviště kol

Po projížďce byl plán mrknout se po nějakém slušném oblečení pro chlapy, najít arkády s hudebníma hrama a čínskou čtvrť. I když je na nedalekém náměstí slušně vypadající budova Peek & Cloppenburg, zajeďte si raději do Drážďan, tady fakt nic nemaj. Zkusili jsme i hadrárny typu H&M, Berschka, Pull&bear, Forever21, ale velmi rychle jsme to vzdali. Pokud nejste hubenej buzna chlap, tak máte prostě smůlu. Kamarádi mají pomalu dva metry, široká ramena a jeden má 90kg, druhý přes 100kg. Takže no chance. Mimochodem zkuste k tomu všemu mít kriterium "chci košili, ale aby nebyla kostičkovaná". Naštěstí jsme narazili i na jeden nebo dva zajímavé shopy, které nám zvedli náladu (pokud jsme neřešili ceny).

skvělý obchod s geek oblečením

triko v průměru za 20eur

kouzelník Dášenka

né moc dobré peněženky za 18eur

Forever21 ponožky za 1,5eur

výloha gay BDSM shopu, aspoň něco zajímavého (a drahého)

Taky jsme se museli rozdělit, protože se skupinkou 10ti lidí se do místních pidikrámků prostě lézt nedá a je to fakt trapný. Takže jsme zůstali čtyři. Co se týče sexshopů, nemá cenu tam cokoliv kupovat, všechno je zbytečně předražené a u nás to seženete o hodně levněji. Speciálky na gay, S/M a různé fetishe jsou taky drahé. Tedy když to budu brát na české platy, na místní peníze to asi tak strašné není. Vlastně mě napadá jediná věc kterou si tam koupil kamarád a nebyla drahá. Crisco je tuk na smažení, ale používá se i na trochu zábavnější účely, za 6 euro proč ne.

Tak jsme tedy vyrazili na ty arkády. No pár automatů tam měli, bohužel spíš bojovky, ale byl tam i jeden Pop'n Music. Kredity dražší než v Japonsku co se dá dělat.

Nejlepší z celého dne byla čínská čtvť. Neumíte si představit kolik různých asijských restaurací tam je! Pokud máte rádi čínskou, vietnamskou, japonskou, thaiskou, korejskou,..... kuchyni, tak tohle je rozhodně místo, které musíte navšívit. Navíc v téhle čtvrti najdete obchody s komixama, figurkama, a vůbec skvělýma věcma, které se u nás nevidí. Narazili jsme i na obchůdek s Tokidoki postavičkama a pár hloupostma s Miffym. Nejvíc u vytržení jsem byla z obchodů s asijskýma potravinama a potřebama na vaření. Měli tam dokonce i woky v kterých uvaříte jídlo pro menší vesnici. Nakoupila jsem si hůlky na vaření po kterých už delší dobu prahnu, rolovací podložku na sushi (já vím to můžu i u nás) a trochu jídla s tím že se tam v neděli vrátím a budu zuřivě nakupovat kvalitní instantní polévky a ingredience které se u nás hůř shání (konbu, miso, udon nudle). Jo a třeba Umeshu mají v podstatě za stejnou cenu jako susi.cz u nás, takže se i v Amstru dá sehnat levný a dobrý alkohol.

chrám

obchod s komixy

první hýření

dobroty v nejlepším krámě z celého výletu

testovací mininákup

poslední den jsem si tam pro něj zašla

Protože pořád bylo hnusně a zima, byli jsme už dost unavení a tak jsme teda zamířili na hotel. Ono se to nezdá, ale to centrum města je poměrně malé a pěšky se dostanete všude rychle. Dá se tam dokonce i celkem rychle zorientovat a chodit úplně bez map. Narazili jsme ještě na místní Albert a nakoupili jídlo. A pak to přišlo, narazili jsme na sekáč mých snů. Nemám ráda sekáče, přijde mi, že v nich nikdy není nic zajímavého. Tenhle byl epickej. Kožené sukně, nepřeberně klobouků, kožené rukavičky, vázací motýlky, pletené kravaty, mrtvé lišky okolo krku, kimono župánky na doma a v neposlední řadě havajské košile!!!! Takže úkol splněn, trvalo to celý den, ale nekostičkované košile v dostatečné velikosti nalezeny. Cena 12,5eura za kus není zas tak špatná, když ta košile vypadá prakticky nová. Měli jich tam asi 40 a velikosti byli různé, stejně tak barevnost a vzorovanost. Nejvíc bylo asi těch laděných do modra, ale našli se i červené a pár černých a dokonce jedna oranžová. Sekáč se jmenoval Episode, kdyby jste si ho třeba chtěli dohledat. V Amsterdamu mají čtyři pobočky.

chtěli 25euro za kus

Přes den jsme ukořistili na nádraží noviny Metro a tak jsme si měli večer čím vysoušet boty. Tenhle krok rozhodně doporučuju i vám kteří se tam někdy chystáte. Spát jsme šli ten večer brzy, protože další den se ráno odjíždělo na con.

Chvilku jsem měla naději, že neprší, omyl. Lilo opravdu nepěkně a stejně nepěkně mě bolel žaludek. Super. Jen jsem doufala, že ta vlhkost nebude mít vliv na cosplay v batohu. Takže vlakem pár stanic a pak ještě busem. Chvilku pěšky a už jsme stáli frontu na vstup na con. V dešti.

mokré čekající já

Byla jsem zmrzlá, byla jsem rozladěná, bolel mě žaludek, ale pro cosplay se musí trpět. Narvala jsem tedy své prokřehlé nohy do lodiček, nahodila lehké letní plesové šatečky, omotala se šátkem zajišťujícím jedinou chabou obranu proti chladu, nacpala plesovou kabelku nezbytnostma jako sváča, rtěnka, kapesník a vyrazila do víru lidí vypadat krásně, přívětivě a mile.

Asi se mi to i povedlo, protože se se mnou dva nebo tři lidi vyfotili. Můj cosplay představuje českého maskota, poníka Libuši, kterou pro Czequestrii navrhla strašně roztomilá a talentovaná slečna jménem Aya Yai. Pochopitelně ho znali jen ti, kteří byli na Czequestrii, ale vzhledem k tomu, že ta byla mezinárodním conem, tak jich nebylo málo.

Libuše, já vím šála má jiný odstín protože je kupovaná dodatečně

Skvělé bylo, že na HW conu měli i DDR a karaoke, takže bylo co dělat a kde se případně zahřát. Super byli místa na sezení a povídání. U prodejních stánků taky bylo na co koukat (i když ty ceny byli někdy trochu mimo). No a průserovej byl podle mě program. Nebo tedy spíš zpracování. Až příliš často zrazovala technika nebo nebyl slyšet člověk mluvící do mikrofonu. Když byl koncert Przewalski's Ponies tak nám došla trpělivost, sebrali jsme celou českou výpravu, rozšoupali židle v sále a začali zuřivě pařit, aby převaláci nehráli pro prázdný sál. Zbytek conu jsem pak prokecala s lidma a programu nevěnovala moc pozornosti, nějak to pro mě nemělo cenu. Jsem prostě zhýčkaná českými cony.

Docela mě udivilo, že con končil brzo (v šest večer). No stejně už jsem byla unavená, nevyspalá, bolavá a těšila se na hotel až se natáhnu. Venku nečekaně chvíli nepršelo. Po cestě jsme zjistili, že jeden člověk z výpravy vydražil v aukci tetování. Fakt chytrý když zítra odlétáme. Alespoň bylo si z koho dělat srandu a zvedat si náladu.

Těsně před hotelem jsem přehodila zavazadlo na spolubydlícího a prohlásila že jdu sehnat něco teplého k jídlu. Popravdě jsem asi i potřebovala být chvíli sama. Mrkla jsem se do krámku vedle hotelu specializovaného na americké dobroty, ale Twinkies za 3eura jsem si nechala ujít. Naštěstí přes ulici ve vedlejší uličce byl naprosto skvělý krámek, který vedl milý italský pán a měl panini za 3eura. Nejlepší panini v životě! Ukázal mi jaké druhy salámu a sýru mi do toho může dát, jestli to chci rozpéct, polít olejem, přihodit rukolu a rajčata, extra popepřit...prostě blaho. Rozpékání nějakou dobu trvalo, takže jsem si i odpočinula a na hotel pak přišla s neuvěřitelně širokým úsměvem, který by mi nezajistila ani nejkvalitnější marihuana ve městě. Jsem prostě osoba ujetá na dobré jídlo.

Večer ještě proběhlo zuřivé loučení s kamarádem, který odjíždí na rok na Nový Zéland. Takže jsme dopili medovinu a šli ve 3 ráno spát s tím, že v 9 vstáváme a balíme. No jsem ráda, že jsem s sebou měla brufen. Na alkohol reaguju stejně jako japonci....tedy neumím pít, rychle se opiju.

Ráno bylo krušné. Snídani jsem žvýkala dost opatrně, ale kupodivu mě přestalo být tak blbě, jakmile jsem zjistila, že venku konečně neprší. Halelůja! Navíc kamarádi měli v kufrech místo, takže jsme se vydali pofotit město, když je konečně pěkně a nakoupit nějaké blbosti (čti jídlo do čínské čtvrti). Ještě jsme se stavili v herně a objevili bazén plný barevných míčků. Bazinga time!

by xsoft

Další zábavnou příhodu mám až z letiště. Ta kabelka co jí mám k cosplayi, je samozřejmě trochu kovová. Po cestě tam jsem jí měla u někoho v kufru, po cestě zpátky ve svém batohu. A problém byl na světě. Tohle prostě člověka nenapadne.

Je to pěkná malá zlatá plesová kabelka s takovým tím kovovým provlékáním na prsty, aby se to dalo držet v ruce, jak bylo jednu dobu populární. Milá paní z letištní kontroly mě požádala zda se může podívat do mého batohu. Mám plastový průhledný batoh a umět líp anglicky tak zažertuji ať se klidně dívá. Takhle jsem ho jen suše rozepla a nechala jí vyndat tu kabelku, která jim na rentgenu přišla podezřelá. Začala jí zkoumat hodně pečlivě. Prý vypadá jako boxer a tak nesmí do letadla protože by mohla být použita jako zbraň. Kdyby měla tři očka na prsty, tak ještě jo, ale se čtyřma už ne. WTF?

Paní zavolala další lidi (z ochranky nebo co) a začínal se rozjíždět kolotoč. Já jsem rudla a emoce stoupaly, měla jsem chuť opravdu použít kabelku jako zbraň. Je tu možnost, že mi jí úplně bez náhrady zabaví (kurva jen to ne, mam jí k cosplayi a sháněla se blbě)! Navíc se mi v hlavě točila myšlenka "Proboha mam v ní nastrkaný špinavý prádlo protože to nebylo kam dát, hlavně ať to neotvírají, vypadli by na ně moje fusekle". Pak se zjevila možnost že by se dala poslat jako extra zavazadlo ale to asi bude drahý (tuším, že říkali něco o 50euro), trochu se mi tmělo před očima. Naštěstí mám naprosto skvělé a úžasné přátele, kteří tam postávali se mnou...a dalších 13 bronies postávalo o 3m dál a čekali na mě, aby jsme mohli jít k letadlu, které navíc ještě mělo mít zpoždění....situace jak sviň.

Přátelé postávající okolo mě, kteří ví jak špatně jsem na tom s angličtinou a vidouc tuhle situaci mi pomáhali naprosto neskutečně. Jeden se ujal toho že proběhne kontrolou zpátky a pošle zavazadlo. Druhý nabídl zavazadlo (protože samotná kabelka by se poslat nedala, respektive by nepřežila házení do letadla a vykládání na pás), které bude posláno a přeházel si z něj věci k nám ostatním. Mezitím se rýsovala i možnost, že to půjde poslat poštou. Povedlo se mi požádat pána držícího kabelku abych si mohla vyndat obsah a ve chvíli kdy zjistil jak se kabelka otvírá byl ještě svědomitější a hledal zda je boxer odepínací. Špinavých fuseklí si naštěstí nevšiml.

Bylo to velmi napínavé čekání než se vyvolený kamarád vrátil. Extra zavazadlo by bylo za 35euro, pošta (která se nedala najít, ale on to i tak zvládl) byla za 15. Takže mi kabelka jde poštou.
A co ostatní bronies? Když to viděli, tak se na mě mezi sebou začali skládat aby vybrali zmíněný obnos. No není skvělé mít okolo sebe takové lidi?

Zpětně jsem dohledala kabelku na ebay, momentálně se tam dá najít docela slušně a za rozumné peníze. To tenkrát vědět, tak jim jí nechám a ušetřím všechny zábavného divadélka.

Pak jsem se musela jít uklidnit koukáním po krámech. Byli tam bohužel jen dva, ale stačilo to. V jednom jsem narazila na laky z Fifty Shades of Grey (proboha proč s tím všichni tak blbnou) a v druhém na Miffyho. Volba tedy byla jasná a můj muž má nového plyšáka.

dovezené dobroty a Miffy

Takový tedy byl výlet na můj první zahraniční con. O tom jak jsem se s mužem dostávala z letiště a platili jsme dvoje parkovné se snad ani raději rozepisovat nebudu, protože by mi to stejně nikdo nevěřil, že jsme takový trubky.

Pokud někoho zajímají ceny:

sklenička 0,2 piva 2,5€
sklenička 0,2 coly 2,5€
panini 3€
meníčko ve fastu BK/MC 6-8€
nějaký ten stejčík klíďo 15€
instantní polévka 0,45-5€
green tea mochi 2,5€
kombu 3€
dustplug Molang 7,5€
instantní curry 2,65€
udon nudle 0,6€
lístek na vlak kolem 5€
návštěva wc 0,5€ ve fastfoodech někdy trochu míň

Samozřejmě, že ceny se liší dle částí města a luxusnosti restaurací. Beru to podle toho v čem jsem se pohybovala já a co jsme si případně dávali s kamarádama. Rozhodně to pro nás čechy není úplně levná země a nejvíc bolí obvykle lístek za vlak/tramvaj/bus protože v něm nějak není vidět větší užitná hodnota. Vyplatí si  koupit pití a sem tam jídlo v Albertu, pak má člověk víc peněz na utrácení za blbosti.

Kdo jede jen nakupovat hadry, může se držet v ulicích Kalverstraat, Rokin, Nes a okolí. Na zbytek jsem vám udělala jednoduché mapky, ale stejně se rychle zorientujete a půjdete si po svém.