Jednou jsi dole a jednou nahoře

Moje pocity při psaní tohohle článku jsou poněkud rozporuplné. V poslední době se toho stalo docela dost. Našla jsem si po dvou letech práci, která mě baví a mám jí ráda i přes některé drobné chyby. Bohužel jsem kvůli tomu začala mít mnohem méně času na psaní článků. Takže jsem to zkrouhla z dvou až tří týdně na jeden. Mrzelo mě to, ale prostě jsem to nestíhala.

To nestíhání je zaviněno více věcmi. Rozhodla jsem se, že letošní léto budu co nejvíc trávit s přáteli a tak, jakmile bylo hezky, šli jsme si sednout někam do parku. Vlastně jsme díky tomu, že mě kluci vyzvedávají v práci narazili na výborný podnik kde mají spoustu cideru. Neni to nic levnýho, ale chuťově jsem byla spokojená.

Druhá věc proč jsem nestíhala, byla moje láska ke hrám. Narazila jsem na milovaný Borderlands za takovou cenu, že prostě nešlo říct ne. A tak jsme s přáteli po večerech a nocích ještě pařili. Ano flákala jsem nakupování kosmetiky, takovým způsobem, že už to víc nešlo.

No a teď vám na 14 dní zmizím úplně, protože jedeme s manželem do Řecka na malý ostrůvek jménem Paxos. Nejspíš tam mrknem i na nějaký reality (né že by jsme na to měli prachy, ale snít člověk musí). Budu si užívat gyros a tzatziky jaký jinde člověk nenajde.

Teď ta zpráva, která osvětlí název článku. Až se vrátíme, možná budu bez práce. Snažím se myslet pozitivně. Budu zas mít víc času na blog. Bohužel mi to sráží představa, že budu muset na pracák (kde nedostanu ani korunu a budou na mě blbě čumět) a budu si muset urychleně najít jinou práci, jinak nenašetřím na plánovaný výlet do Japonska a Koreje kam jsem se chytala začátkem příštho roku.

Náladu mi zvedá právě oslavené čtvrté výročí svatby a chystaná oslava třicátých narozenin, které budu slavit několikrát. O víkendu s kamarády a až přijedeme z Řecka, tak si uděláme minioslavu i doma s mužem. Další pak asi s jeho rodiči. Strašně moc doufám, že dostanu úžasný jahodový dortík jaký umí jen maminka mého muže.

Taky se můžu těšit na Festival Fantazie, mám zaplacený i Galacon v Německu a Czequestrii tady v ČR. Kdo ví kam mě to ještě zanese. Léto bude bouřlivé a plné dobrodružsvtí. Dost uvažuju o zlepšování angličtiny, ale na nějaký kurzy nebo tábory jsem vždycky byla zoufale líná.

Prostě je toho tolik, ať už dobrého nebo ne, že si fakt nenechám zkazit náladu a snažím se být optimista a říkat si, že některé věci stejně neovlivním, tak proč se kvůli nim nervovat. Mějte se tu na těch 14 dní hezky, já odcházím užívat života plnými doušky.