Krosny a kufry nebyli zrovna nejlehčí a tak Michy pojal nápad zavolat Uber. To by bylo fakt super....kdyby přijel. Byl kousek od nás, ukazovalo to šest minut, a celých osm se nehnul z místa. Takže jsme ho stornovali a vyrazili na metro pěšky.
František se statečně ujal mé krosny a já jeho. Vydali jsme se na Asakusa Station na linku A, kterou se dalo dojet pohodlně až na letiště. Byli jsme opravdu rádi, když jsme všechny ty kufry a krosny složili ve vagónu a rozplácli se na sedačkách.
Za hodinku jsme dorazili na letiště a rozdělili se. Já zpět letěla s Františkem, kluci tak nějak společně. Melgarh se v Helsinkách odpojoval a mizel do Anglie.
Na letišti jsme v duty free zóně jsme se chtěli spíš jen pokoukat než prohýřit tu trochu peněz co nám zbývala. ALE byl tam Samantha Thavasa shop. A měli tam tu mojí vysněnou kabelku co jsem si zkoušela v Kyotu. A měli jí o dost levnější. Trochu jsem se cukala, že ne, že šetříme, ale František mě nakonec ukecal, že jí potřebuju a pořídil mi jí. Byla jsem v sedmém nebi.
František pak ode mě nafasoval velkého plyšáka na spaní do letadla (později mi říkal, že plyšáka chodili letušky drbat a líbil se jim).
Létat s Japan Airlines má nespornou výhodu nejen v krásných letuškách, ale hlavně v jídle. Bylo chutné, hezky upravené a vlastně i trochu zábavné. Člověk dostane kovový příbor a hůlky, u pití má na výběr nejen klasiku, ale i lahodný zelený čaj (a to mi fakt normálně moc nejede).
K obědu bylo menu, za které by se nemusela stydět ani restaurace. Taky jsme k němu nafasovali brožurku o kuchařích vyhrávajících mezinárodní soutěže, kteří se snaží pozvednout jídlo v letadlech. Rozhodně se jim to povedlo i když ne všechno mi chutnalo (to už je prostě otázka preferencí to žádný kuchař neovlivní).
K večeři jsme nafasovali burger. Byl zábavně připravený - bylo to hodně "udělej si sám". Suroviny byli oddělené aby člověk nenafasoval rozměklou nepoživatelnou hroudu.
Místo toho na tácu byl zadělaný papírový pytlík, po jehož roztržení se uvnitř nacházela houska a maso navzájem oddělené pěnovou výplní aby se nenacucly. Salát byl extra v mističce, vedle byli ještě pytlíček se sýrem a teriyaki omáčkou. Po namixování burgeru a zakousnutí se.....no páni, kam se serou nějaký fast foody, tohle chutná naprosto skvěle i když je to přihřívané jídlo v letadle.
Let do Helsinek utekl jako nic a následoval malý střet s opětovnou realitou. Záchody špinavé, všude úzké průchody a moc lidí. Pak kontrola kdy si člověk připadá jak v dobytčí ohradě, druhá kontrola kdyby náhodou stihl z něčeho během ujitých 100m na letišti sestrojit bombu. Jéj výtejte v Evropě.
Mimochodem víte kolik stojí lahev vody na letišti v Japonsku? Stejně jako kdekoliv jinde v Japonsku. Okolo 130 jenů. Víte kolik dáte za vodu v Helsinkách? 3 eura. Má cenu psát něco dalšího?
Když jsem viděla jak vypadá gate 27 odkud jsme měli odlet, šla jsem raději čekat do Burger Kingu. Nevím koho napadlo že postavit gate v úzké uličce mezi schody a zdí restaurace je dobrý nápad. Po dvou hodinách v Burger Kingu jsem se vydala boardit na letadlo do Prahy.
Letadlo se nedá popsat jinak než dobytčák. Lidi narvaní všude, zavazadla co se nevejdou do přihrádek. Svojí Samantha Thavasa kabelku jsem musela mít pod sedadlem, protože mi jí označili, že jí nemám dávat nahoru. Geniální když máte sedadla tak blízko u sebe, že se vám tam nevejdou nohy a máte pod nohama dvě kabelky. Lidi co se naloďovali poslední neměli kam dát kufry a batohy, tak to měli ještě veselejší.
Víte Finnair má jedinou výhodu. Povoluje mít dvě zavazadla o váze 23kg. Jakákoliv další výhoda mě fakt nenapadá. To co tam podávali k pití, by mělo být nazváno zločinem. Měla jsem chuť na čaj s mlékem. Dostala jsem papírový kelímek s tekutinou barvy čaje a tři mlíčka k tomu. Jako čaj to absolutně nevonělo a chuť bych přirovnala k chuti toho chemicky ošetřeného papírového kelímku. Ještě že tenhle let byl krátký.
V Praze jsme si vzali Uber, dojeli k autu zaparkovanému v garáži a jeli domu za Prahu. Ještě jsme se stavili v Lidlu pro něco k jídlu. Byli jsme tak unavení, že František začal sundavat zboží z pásu ještě než ho paní u kasy pípla. Ale byla uznalá a pobavila se naším zmatením.
Naivně jsem si myslela, že ještě večer vybalím. V podstatě jsem ale jen padla do postele a usla. Druhý den jsme začali vybalovat a nezapomněli zdokumentovat jakou haldu blbostí jsme zase dovezli.
Bylo to skvělé čtení! Děkuji, že ses o své cestovní zážitky s námi podělila a měli jsme možnost se zase trochu inspirovat :) Jinak teda pěkná úroda suvenýrů :) ačkoliv můj milý prohlásil, že v té hromadě nevidí vůbec nic užitečného :D některým lidem to člověk nevysvětlí :))
OdpovědětVymazatDíky za chválu. Někdy se mi fakt už ani psát nechtělo jak jsem byla unavená. Hlavně ani nevím, jestli třeba příště bude ještě o čem psát. Když tam člověk jede po několikáté, už to není prostě tak wow. Užívám si to, to pořád jo, ale už mě prostě nepřekvapuje každá blbost. Naopak je to pro mě standard a v ČR bych mohla psát jak je podivné, že tu nemáme všude WC zdarma, automaty na pití, konbini shopy s čerstvýma dobrotama...
VymazatOno tam je dost užitečných věcí, jen asi nejsou vidět. Nebo je nepokládá za užitečné. Pravda, že věci na vaření muže asi neosloví. Desky na organizování papírů s kozatou slečnou patrně taky nejsou to pravé. Figurky taky nejsou úplně užitečná věc. Jako pravda, že jsem v krámě koukala na barevnou sadu imbusů, ta by asi užitečná byla.
Musím se přidat s poděkováním za zpříjemnění mnoha dnů, kdy jsem každý večer musela kouknout, jestli je nový článek :)
OdpovědětVymazatA mám k tak zkušené cestovatelce dotaz.. Plánujeme Japonsko příští rok na duben a číhám na letenky už teď, kdyby se objevila super cena.. ale je problém, že nevím, kdy se vyplňuje číslo pasu. Když jsem zkusmo přes Expedii zkoušela rezervaci, tak to chtělo jen z jaké je pas země a jména. My totiž máme v září svatbu a pas je tři měsíce po svatbě neplatný, tak nevím, jak to udělat. Přijde mi, že takhle dopředu je cena stejná jako tři měsíce předem a přitom jsou to lepší společnosti a časy, tak jsem se právě chtěla zeptat, jestli se číslo pasu řeší hned někdy po potvrzení objednávky letenek nebo až pri checkoutu.
Hm to si teď vlastně vůbec nevybavím jestli jsme ho zadávali už při koupi letenky. Ono dá se číhat sice dopředu, ale není to 100% nutné. My obvykle koukáme na květnové letenky a začínáme to řešit v únoru. A věř nebo ne, pár dní po tom co jsme někdy v březnu letenky koupili, přišla nějaká akce kde byli letenky za 11k. Ale to je tak snad vždycky, že člověk je koupí a pak se sype akce za akcí.
VymazatMy tam máme právě i nnjaký vnitrostátní lety a to jsem vypozorovala, že je dopředu dobrý přihodit k ke zpátečnímu letu. Ale asi počkám až po svatbě raději a objednám vše s novým pasem. Každopádně díky za reakci ;)
Vymazat