Ráno jsme skákli do turistického centra pro dvoudenní permanentku na metro. Bylo celkem chladno a ráno lehounce poprchávalo. Vyrazili jsme do Shin Yokohamy do ramen muzea. Chtěla jsem se tam podívat už od chvíle kdy jsem letěla do Japonska poprvé, ale nikdy jsem to nestihla. Je to trochu z ruky a nechtělo se mi obětovat ten čas.
Stálo to za to. V prvním patře byla dost obsáhle popsána historie ramenu, byl tam ukázaný dřevěný pojízdný stánek (který by mě bavilo mít a provozovat ale přes českou hygienu by to neprošlo), také tam byla možnost si vyrobit vlastní čerstvé nudle nebo si nechat na zakázku vyrobit instantní ramen podle chuti. A samozřejmě stánek se suvenýry, ale ten jsme si nechali nakonec. Protože opravdový zážitek začíná o patro níž kde je udělaná replika kousku města jak to vypadalo dřív. Vše je jakoby zašlé, špinavé, opoužívané a do toho máte krámečky a stánky s jídlem kde jsou různé druhy ramenů. My zvolili Rishiki ramen Miraku. Byl tochu slanější, nudle byli tak akorát tlusté, já si k tomu ještě dodala vejce. Byl tam i bambus nebo co to bylo, ten byl takovej hnusnej. Samozřejmě jsme si museli vystát frontu než jsme přišli na řadu.
Potom jsem zakoupila v malém krámečku pár sladkostí a okoukli jsme suvenýry kde měli fajn věci, ale nic co by bylo nutné mít. A vyrazili jsme zase do bazaru. Fakt nás letos baví víc než cokoliv jiného. Je to jako hrát loterii a člověku udělá radost najít něco co mu sedne či ho zaujme. Musím říct, že z těch tokijských bazarů, tenhle měl asi nejlepší nabídku. Možná proto že je mimo centrum a může být veliký. Odolala jsem koupit si dvoumetrový svitek, neodolala kokeshi panence, abakusu, pár skleničkám a mističkám... Pak se ukázalo že to má patro. Tam mi Melgarh přinesl obří polštář se sumistama za 300 yen, že ho prý potřebuju. Tak mám obří polštář.
Už jsme jen dojeli domů, sehnali nějakou večeři a to bylo vlastně dnes vše. Nic velkého už nepodnikáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat