Ráno jsme si přivstali a vyrazli do Don Quichote. Ono tam totiž přes den je šíleně lidí a fakt se to nedá si tam v klidu nakoupit když na metr čtvereční tam stojí pět lidí. Do toho brutální vedro protože klimatizace to nedává, hluk ze všech stran protože z hlavních repráků řve reklama na Don Quichote a z menších u každého regálu řve menší reklama extra. No takže tohle peklo jsme si dali v 8 ráno a vylezla jsem odtamtud asi v 10. Tenhle konkrétní v Asakuse je 24 hodin otevřený, ale večer jsme tak strhaní že se tam nedostaneme. Věřím že ve dvě v noci by se tam nakupovalo ještě lépe.
K vidění bylo všechno možné. Tašky, trika, hrnky, termosky, čaje, kite kat, kufry....mě zajímala kosmetika. Naštěstí mě popadla poměrně realistická nálada a tak jsem nákupy nepřeháněla. Pár opalovacích krémů za ceny, že by se skoro dalo říct: "co tady v yenech, to v čr v korunách". Klasicky mě nasralo potkání Nivea opalováků, které u nás nejsou. Proč to tady jde a u nás ne když je to pořád Nivea? Pak jsem si vzala nějaký ten krém Hada Labo asi za 230 Kč, pár čistících pěn a odličovací olej. Naštvala jsem se i u regálu Maybelline kde měli věci co u nás ne, široký výběr barevných linek, cushion makeupy...škoda mluvit. Původně jsem si chtěla vzít i nějaký makeup, ale prakticky nikde tu už nejsou. Jen ty cushion makeupy. Takže míň produktu za víc peněz.
Po cestě zpět na ubytování jsem ulovila melon pan a sojové mlíčko. To mi nakonec bude hodně chybět, je výborné. Na hotelu jsem se nasnídala, odpočala a šlo se do Kappabashi na kuchyňské potřeby.
Obchodů bylo spousta, bylo i spousta věcí na koukání. Hrnce, pánve, woky, misky, talíře, hůlky,....jenže hrnce jsou dělané spíš na plyn (tedy ty co se mi líbí), kulatý wok na sklokeramiku doma taky nedám (a plochý nechci), pánví už mám asi šest, takže tady jsem mohla opravdu jen ochat a rozplývat se. Misky byli pěkné, ale nějak jsem si nemohla pořád vybrat. Když už něco bylo hezké, tak zas ta cena nebyla úplně ono nebo by se mi to fakt nehodilo domu. Talíře jsem chtěla nějaké malé aby se na to vešel chleba, ale ne hranaté. Tak to jsem taky nepotkala. Ale potkala jsem minitalířky s dinosaury, tak ty jsem brala samozřejmě. Nakonec jsem si našla i misku na ramen, obyčejnou černou. Hůlky jsem si vybrala jen dlouhé na vaření, krátké na jídlo mě žádné neoslovili. Letos tu frčí hodně světlé dřevo a to se mi nelíbí. Podstavce pod hůlky byly hezké, ale také si pamatuju že jich bývalo víc a rozmanitější.
V jednom obchodě jsem si aspoň našla závěs do dveří s králíčky a měsícem ve výprodeji. Chtěla jsem kuchařskou uniformu nebo zástěru a lampion, ale to je trochu dražší legrace jak se ukázalo. Musím říct že měli opravdu krásné škrabky a nůžky. Nože mě moc netankovali, těch mám doma dost. Kávové příslušenství fajn, ale nic mě neoslovilo. Dali jsme pauzičku na oběd v sámošce a postupně prošli zbytek obchodů. Na hotel jsme dolezli s bolavýma nohama asi v pět večer.
Následovala hodina odpočinku a pak jsme si šli užít hezkou večeři a dát si nějaké yakiniku. Máte na stole gril, přinesou vám plátky masa a postupně si je sami grilujete a upapáváte. Bylo to hrozně dobrý, dali jsme si pivo, byl k tomu salát. Užili jsme si to moc a byli jsme tam jediní bílí, takže autentičnost zaručena. A jelikož jsme prasata, stavili jsme se pak ještě na drink. A jelikož jsme větší prasata, stavili jsme se v mekáči na shaka shaka hranolky a samurai burger, kterýma jsme se doprasili na pokoji spolu s nějakým alkoholem z LiquerOFF. Nyní tedy dobrou noc. Já usnu asi pět minut po dopsání tohoto článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat