Neuvěřitelné se stalo skutečností a konečně normálně spím.Tedy vždycky ještě píšu blog i v dobu kdy bych raději spala, ale co se dá dělat. Ráno už člověk zase někam jde a není čas to psát jindy než večer.
Dnes byl plán se rozdělit a každý jít po svém. Já chtěla do třípatrového Montbell obchodu v Okachimachi a znovu do Ginzy. Ukázalo se, že Melgarh má stejnou cestu jako já. Poslali jsme tedy na místě pohledy, a rozdělili se. Já juchala v outdoorovém obchodě, koupila si nový sandále, muži triko s medvědem a zkusila otravovat obsluhu jestli nemají konkrétní ešus který sháním a kvůli kterému tam primárně jdu. Neměli a neznali ho i když od té značky tam věci měli. To nepotěší, ale řekla jsem si že zkusím jiný Montbell. Škoda že tenhle obchod není u nás. Je sice dražší, ale ty produkty vypadali dobře. Líbí se mi tu prostě výběr barev i materiálů celkově. Všechno je to sice barevné, ale tak nějak tlumeně a v zajímavých barvách, většinou nekombinovaných. Máte prostě bundu a nejsou na ní žádný blbý kontrastní pruhy, vsadky, zipy a podobně. Je třeba jen zelená. U nás by určitě měla nějaký růžový prvky jako že je dámská.
Pokračovala jsem v procházení se, koupila si smaženou kroketu a nějaké miniaturky omáček a pak mě překvapivě potkal Melgarh. Vydali jsme se do nákupní ulice kde předtím byl a chtěl mi to tam ukázat. A bylo to fakt zvláštní. Byla tam taková jakoby vietnamská tržnice s tričkama, značkovýma kabelkama, hodinkama. Akorát že to asi byly originály podle cen. Byli tam turisti i nějaký místní. Hodně číňanů a indů a thajci. Byl tam stánek s hodně odrbanýma Coach kabelkama v cenovém řádu stokorun. Ne že bych byla odborník, ale fakt byli asi pravý. I když ten stav byl...no stálo to za ty stokoruny a nic víc. Asi by to člověk mohl vyčistit a opravit kdyby chtěl. Pak tam byl army shop a další divno turistické obchody. Víc obchodů s drahými použitými kabelkami, tentokrát za sklem a s jinými cenami.
Potkali jsme i Book Off, což je ten řetězec sekáčů kam pořád lezem. Byl tam i Mode Off, tak jsme ho prošli. Tam jsme zase něco ulovili. A to jsem neplánovala kupovat žádné oblečení. Celkově bych řekla, že ty v Hiroshimě byli lepší, nebyli tak vybraný a bylo tam všeho víc a lepší sekce. Tady holt jak jsme zatím byli v turisticky exponovaných destinacích to stojí spíš za hovno.
Pak jsme se zase rozdělili. Já se nějak dostala do obchodu s potravinami místo do metra a koupila si pytlíček rajčat a nakládanou okurku (naloženou do rýžových otrub jestli to dobře chápu). Pak jsem jela do Ginzy kde se mi asi po dvaceti minutách ježdění eskalátorem a výtahem povedlo dostat na střechu v devátém patře kde byl park a dát si tam šest cherry rajčat a půl okurky k obědu.
Následně jsem si našla Sanrio obchod a omrkla ho. Způsobila jsem tam malinkou apokalypsu když jsem se prodavačky zeptala na konkrétní talířek který měli vystavený a on byl poslední. Čtyři prodavačky to začali řešit, běhali, hledali, švitořili japonsky a pak teda nějaký našli v krabičce a já si ho mohla koupit.
Celkově jsem asi trochu zklamaná, protože mi přijde že dřív bývala nabídka pestřejší, ale možná jsem jen moc zvyklá. Nikde třeba nejsou malé přívěšky na mobil které jsem měla ráda. Ani sekce kuchyňských potřeba není co bývala, pár talířků a hrnečků, ale v postatě žádné náčiní typu naběračka, obracečka, kleště.
Mrkla jsem ještě taky do Muji obchodu, ale opět nijak extra unešená jsem nebyla, možná kvůli únavě. Kafe ve vrchním patře mi přišlo drahý. Všechno oblečení i nábytek a potřeby do domácnosti co tam mají je sice příjemně minimalistické, jenže já nejsem minimalista i když bych moc chtěla. Aspoň jsem tam konečně ulovila kalhoty co mi jsou a ještě lněné. Na léto budou super.
V dalším Montbellu kam jsem zavítala jsem pochopila že ten svůj ešus prostě neseženu protože ho nemají v nabídce. Byl tam hrozně nápomocný chlapec z obsluhy, našel i katalog, hledal na internetu a nic. Únava udeřila a tak jsem se vydala do Asakusy na ubytování. Jenže jak jsem vylezla z metra, fakt už jsem hynula hlady, takže jsem zapadla do Yoshinoya na cokoliv jedlého. Rýže a smažené kuře pomohli a vedle ve Starbucks jahodové frappé taky.
Na ubytování jsem si aspoň malinko odpočala a dorazil Melgarh s tím že si uvědomil, jak nám zrušili let a brali jsme jinej, že letíme o den později a nemáme ubytování. Takže je to potřeba řešit. Googlil, hledal, ale ono takhle narychlo poblíž to nebylo úplně levné. Nakonec jsme vyrazili přes most do dalšího ubytování v APA hotelu kam jdem bydlet pozítří až do konce, zda by nám to o den neprodloužili za rozumnou cenu. Vypadá to že jo, tak snad nekecali, jinak spíme u Sumidy pod mostem.
Prošli jsme se pak ještě po nábřeží a po Asakuse a jelikož už jsem zas kolabovala fyzicky, tak jsme nějak došli na ubytování a toď vše pro dnešek. Všude je mraky turistů i v půl desáté večer. V Seven Eeleven a Lawson obchodech večer pracují Indi, je tu hluk, v obchodech se smí fotit a je to úplně jiné Tokyo než si pamatuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat