Ráno jsem se vzbudila až moc brzy. Obchody otevírají až v deset, takže vzbudit se v půl osmé ráno znamená v klidu se namalovat, obléct, nasnídat a pak další půl hodinu čumět na televizi (dávali zajímavý pořad o tom jak trénují hasiči). Teprve potom se dalo vyrazit do dnešní lokace, kterou bylo Ikebukuro, Konkrétně Sunshine City obchoďák.
Tam jsme měli v plánu obří obchod s gatchapony (a před tím potkali ještě jeden Book Off). A fakt to bylo obří, člověk tam dokáže strávit hodiny. Já před tím tedy stihla i zaběhnout koupit nějakou kosmetiku. Pak už jsem okukovala jednotlivé gatchapony a jejich obsah. Nakonec jsem si i pár přívesků vyhrála. Ale taky tam neměli všechno co jsme viděli jinde a celkově bych řekla že rozmístění automatů mohlo být smysluplnější, některé automaty se opakovali. Navíc byla sobota a to znamenalo gigantické množství lidí. Ale fakt fakt gigantické a těžko popsatelné. Naštěstí tahle část Tokya asi ještě není tak provařená mezi turisty, tak jich tam bylo relativně málo.
Když jsme to doprošli, zašli jsme na japonské kari se sýrem a řízkem, protože minule nám to fakt chutnalo. Byla tam fronta, tak jsme museli čekat než bude vevnitř místo. Pak jsme se rozdělili a já šla dál juchat po obchodech. Sanrio obchod byl fajn, ale nic mě nezaujalo nebo to nepotřebuju. Já vím trochu hereze, ale když doma mám deset kosmetických taštiček, jedenáctou nepotřebuju. Plyšáků mám taky kotel. Pak jsem šla do Kiddylandu. Marně se tu totiž pokouším najít svého oblíbeného Rilakkumu a Sumikko Gurashi. Nikde nejsou a když, tak je toho málo. I tady to nebyla žádná sláva. Navíc dav ještě zhoustl a pohybovat se po prodejně už bylo skoro nemožné. I tak jsem něco ulovila. Je smutné že je tu víc Disney a Snoopy věcí než Rilakkumy. Ještě vystát frontu která se tahla za tři rohy a bylo v ní asi padesát lidí (nekecám). Naštěstí šla rychle.
Pak už jsem se jen tak bezcílně procházela a narazila na Jins. A jelikož mě Melgarh i můj muž ponoukali že investice do dalších brýlí je dobrý nápad, tak jsem si pořídila další brýle. Zážitek to byl výrazně lepší než v tom minulém obchodě. Tady nebyli takové čekací doby a i přes brutální dav všude kolem bylo v té prodejně pořád míň lidí než minule.
Nicméně čas se nachýlil a já se musela vydat na ubytování. Zítra se stěhujem a ta krosna se sama nezabalí. Cestu mhd jsem zvládla po paměti. Tedy až na výstup v Asakuse. Tam jsem nějak špatně odbočila a dostala se do naprosto úžasné uličky s restauracemi v podzemí kde to vypadalo jak někde v osmdesátých letech. Na stropě trubky, na podlaze voda, ze stropu taky kapalo, všechno zašlé, takové to dusné vedro smíchané s vůněmi z malinkých restaurací kam se vejdou tak tři hosti. Lepší zakončení dne jsem si přát nemohla.
Na pokoji se ukázalo, že krosna už je poměrně narvaná, tak už moc nakupovat nemůžu. A to tu mám ještě týde. Sakryš. Stihla jsem si dobarvit hlavu, dojíst zbylé věci z ledničky. Salát a dva druhy nakládané okurky. Asi bych měla jíst víc sushi, jenže když oni tu maj ty saláty tak dobrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat