Japonsko 2016 - den první

V předchozím článku jsem vám slíbila zápisky z cesty a hodlám to i dodržovat. Teda pokud se nestane něco opravdu nenadálého. Jako třeba kalba s japonskýma sexi chlapama v baru až do rána.....což se fakt asi nestane. Takže popis odletu z Prahy a příletu do Tokya je tu. Akorát jsem strašně utahaná, protože jsem opravdu dlouho nespala.

Ačkoliv, se mi večer povedlo usnout, ráno jsem se nadšením vzbudila nechutně brzo. Pokoušet se spát nemělo cenu, takže jsem dobalila krosnu a vyrazila na letiště. Byla jsem tam sice o hodinku dřív než jsem měla sraz s kamarádem, ale stejně mám atmosféru letiště ráda, tak mi to nevadilo.

Když dorazil Melgarh, tak jsme zabalili mojí krosnu a vyrazili vyměnit tištěný papír za letenky. Zábava nás čekala u kontroly. Čekala jsem, že budu pípat a taky jsem sakra pípala a detekční rám blikal jak vánoční stromek. Že by za to mohli moje goth kalhoty s hromadou zipů a cvočků? Byla jsem prošacována od milé a hezké slečny. Jsem asi divná, ale tyhle kontroly mi nijak zásadně nevadí, to mě spíš děsí ty co mají ve vyspělejších zemích, kde vlezete do nějaké kukaně přístroje vás oskenují.

Pak mě můj travel buddy protáh do VIP salonku. Bylo to skvělý, měli tam jídlo a pití zadarmo. Já ucucávala džus, Mel klopil pivo. Už jsem se zmínila, že je to člověk co rád paří? Asi ne, no tak si to pamatujte, protože ona cesta s ním byla docela jízda.

Já a Mel

První letadlo bylo super. Den předem nám přišel email, že si můžem zadarmo vybrat sedadla, tak jsme si vzali ty kde je hodně místa na nohy, to byl skvělý luxus, který bychom ocenili hlavně na dalším letu. Finské aerolinky jsou super.

Mezipřistání jsme měli v Helsinkách. Odnesla jsem si dva poznatky. Maj tam obchody s Mumínky a je tam zatraceně draho. Takže bageta skoro za 8 euro byla sice dobrá, ale nad tou cenou mi plakalo srdce (stejně jako nad plyšovým mumínkem za 21eur).

V letadle z Helsinek, bylo oproti tomu předchozímu strašně málo místa na nohy. A to i pro mě, která jsem malá a skladná. Finair se vytáh vlastně až když roznesli jídlo. Dámy a pánové, to bylo neuvěřitelně dobrý a byla toho hromada. A jelikož Mel je pařmen, tak si dal víno a já taky. Teda předtím jsem si ještě dala Anxiolan protože jsem doufala, že se trochu uklidním a usnu. Mám v letadlech fakt problém se spaním. Pak jsme si dali další víno a já doufala, že fakt usnu. S tím vínem jsem teda byla spíš decentní, stačí mi fakt málo. Takže jsem si ze svého cucla a zbytek dopil Melgarh. Bohužel jsem neusla po celý let. Jako vůbec. A nohy mi tuhly a dřevěněli a bylo to prostě pohybově a (ne)spánkově příšerný.

ukázka jak málo místa bylo v druhém letadle

takové jídlo si nechám líbit

dezert

Po příletu jsme prošli běžnou kontrolou, oběhali celý letiště kvůli simkám s netem, lístkům na vlak pro Mela a Rail Passům. Na ty jsme stáli asi 40min frontu. Pak už jen stačilo vlést do vlaku a dojet do města kde čekal další kamarád, vracející se ze Zélandu.

fronta, bohužel ne na banány. A ta taška paní přede mnou, mě štvala celou dobu. Už léta jí chci

Při přestupu na normální metro jsme zjistili dvě věci. Jednak jsem jela tim luxusnim vlakem bez lístku a Mel ztratil svůj třídenní lístek na metro. Chvilku jsem se bavila se zaměstnancem v uniformě, který pouští do metra. Rozhovor probíhal stylem: On ukazuje lístek, já Railpas, on se mě pokouší vysvětlit, že mám mít lístek, já ukazuju Railpass, zas lístek, JR Pass. Pak jsem mu naznačila, že se omlouvám a že to klidně zaplatim. Když viděl že tahám peněženku a chci mu dát peníze, řek ať radši jdu. Tak doufám, že to nevypadalo, že ho uplácim.

Po tom co jsem prošla turniketamam, Mel stál pořád na druhé straně a šacoval se. Následovala chvilka pokřikování na sebe s tim, že ztratil ten lístek. Tak si holt došel koupit jinej. Pak už jsme jen dojeli do stanice kde na nás čekal kamarád Pidi a podle vytištěné mapky našli ubytování.

A jaké překvapení, oni nás nečekali a vypadalo to, že náš pokoj mají obsazený. Bomba. Takže jsme si 15min poseděli v kuchyňce a slečna co s náma komunikovala, zuřivě mezitím s někým telefonovala a zkoušela zařídit volný pokoj. Nakonec se podařilo a máme pokoj pro dva. Tak se v něm mačkáme tři. Ale bydlíme.

S velkou slastí jsme se osprchovali a vyrazili do města. Dost na mě a Mela dopadala únava. Ale tak, jídlo jsme zvládly, pár heren jsme prošli a Pidi nás zatáhl do nějakého podivného obchodu s elektronikou, kde byl strašně milý starý prodavač co, světe div se, uměl anglicky. Moc se mu líbili moje vlasy a ptal se na Českou Republiku a Slovensko. Nakonec jsme zašli do Yodobashi a tam už jsme byli fakt mrtví a jen koukli na pár věcí a jeli spát.

Vím dneska to nebyl nic moc článek, ale fakt jsem nespala od 5:30 ráno v pátek českého času a teď tu mám skoro 19 místního času. Takže už to moc nedávám a píšu z posledního.

detal zeleně

sova

jediná věc co v ufocatcherech stála za to

Edit: Melgarh ten lístek nakonec našel v kapse u košile. Jo a pokud máte chuť, můžete mě sledovat na instagramu kde jsem jako sovizena. Jsem nechutně posunutá v čase, takže ačkoliv je tu půlnoc, právě jsem majitelce našeho bydlení popřála dobré ráno. Taky ještě musím zkusit rozchodit simku s internetem. Zítřek bude jistě zábavný.