Návrat domů...tak trochu

Tak už to pomalu budou dva roky co jsem naposled byla v Japonsku. Strašně se mi stýská a s lítostí koukám na fotky. U stolu mám lišky bohyně Inari a  Darumu s jedním očkem a tedy i přáním, které se už brzy splní. Za pár dní zas letím do Japonska. Mám strašnou radost a těším se tam jako kdybych se vracela domů.

Přesný plán co chci vidět nemám. Mám vypsané nějaké věci, ale přesné plánování opravdu nemá smysl. Ráda bych konečně navštívila Sanrio Puroland. Taky se chci podívat do několika tématických café, ale už teď je mi jasné, že ve všech si asi nezvládnu dát hezky nazdobené jídlo. Přežírat se sice umím, ale tohle by bylo moc i na mě. Samozřejmě nevynechám Daiso ani různé drogérie a obchody s blbostma. Ale spíš na podívání, než na nákupy.....i když je mi jasný, že nějaké ty peníze zahučí v bazarech s anime figurkama. Určitě spoustu času strávím v hernách. Taky chci zas okouknout modelářské obchody, kvůli nové karosérii na moje autíčko. Ráda bych obecně trochu víc prošla Tokyo, jenže to jsem si říkala i minule. Je prostě obrovský a i kdybych byla měsíc jen v Tokyu, stejně ho neprojdu. 

Druhý splněný sen je Seoul. Jop už je to tak, když budu tak blízko, prostě si zaletím do Jižní Koreje na nákupy kosmetiky. Bude to fakt rychlovka stylem jeden den přílet, jeden nákupy a další den odlet. Jsem zvědavá jak to dám. Pokud máte někdo s Koreou zkušenosti a chcete se podělit o věci typu "jak koupit kartičku na autobus" tak klidně napište to dolu do komentářů.

Taky si tak trochu vyzkouším, jaké je to jet s větší skupinou. Celkově nás jede šest a sedmý se vrací z Nového Zélandu, tak s ním máme sraz rovnou v Japonsku. A aby to nebylo jednoduché, tak jsem separovaní do dvojic a každá dvojce letí jiný den a někteří i do jiného města.....inu když sháníte levné letenky, trochu se to komplikuje.

Problémy s velkou skupinou se projevují už od začátku. Zvlášť když někteří z nás ani nežijí v ČR a domluva na všem probíhá v podstatě přes fb chat. Navíc, každý má jiné zájmy a body co by chtěl vidět. Takže jediná společná věc bude patrně Japan Ponycon. Tedy až na to, že já tam nejdu a ostatní jo. Poníky mám ráda, ale na con se mi prostě nechtělo, takže jsem vstupenky nekupovala. Zpětně je mi to trochu líto, protože dva kamarádi tam budou mít přednášku. Zajímalo by mě jak to bude probíhat, když oni neumí japonsky a japonci anglicky.

No a po zbytek výletu se prostě budeme nějak prohazovat a separovat podle toho kdo kam chce jet a co chce vidět. Mě nezajímá moc příroda, chrámy už jsem taky nějaký viděla, možná dám nějaký ten park. Ostatní zas nezajímají moje nákupy a do heren půjdu tak akorát s Xsoftem a Werkem, s kterýma už jsem byla minule a předminule.

A jelikož se pořád setkáváme u mnoha lidí s takovým tím dětským povzdechnutím: "Ty jedeš do Japonska? Tam bych taky chtěl, ale je to hrozně drahý, tam se nikdy nepodívám", rozhodli jsme se být zlý a sarkastický a asi si pořídíme tématická trika.

Ono to prostě není drahý, oproti situaci před lety se dají letenky sehnat opravdu za hubičku. Pamatuju si, že jedna z prvních letenek jednoho kamaráda, který začal létat ještě dřív než my, stála skoro třicet tisíc. To jsou peníze se kterýma tam dneska lidi lítaj na tři týdny. Od začátku roku byli zpáteční letenky dokonce chvíli i za šest tisíc. Za to se nepodíváte snad ani do Chorvatska. Normální cena se dnes pohybuje okolo 13-15k. To není nic na co by člověk nebyl schopen našetřit. Jen si prostě musíte vybrat jestli půjdete každý pátek kalit nebo pojedete do Japonska. Jestli půjdete na večeři do dobré restaurace nebo pojedete do Japonska. Jestli si budete vařit obědy do práce doma a pojedete do Japonska nebo budete každý den nechávat v nějaké hospodě 80-100kč za oběd. Jestli opravdu potřebujete tohle nové tričko nebo pojedete do Japonska. Myslím, že dalších příkladů asi netřeba. Tím končím zlé a sarkastické okénko a vracím se do pozitivního stavu.

Pokusím se samozřejmě zase psát každý den nějaký ten článek co jsem zažila, viděla, koupila. Jen minule to bylo trochu namáhavé a už nejsem nejmladší :-). Vstávat v 8 a do 2 ráno psát články možná nedám. Ale kvůli vám a kvůli tomu jak hezky jste mi minule články komentovali, se budu fakt snažit.