Opět jsem usla ve čtyři ráno. Já to vidím tak, že až se vrátím zpátky do čech, tak se mi ten čas konečně přetočí na japonský a budu chodit spát přes den. Kdyby jsem se mohla nějak déle vyspat, bylo by to asi fajn. Jenže jsme vstávali před osmou ráno abychom se pohodlně dostali na vlak. Dnes máme přejezd do Tokya. Krosny a kufry jsme zabalili večer a už jsou docela plné - což je trochu problém, ale to se tam prostě vejde.
Myšlenku jít na nádraží 30 min pěšky jsme vzdali už večer a řekli si že pojedem tramvají. Sice je to trapný s tak objemnou krosnou zabrat místo pro tři japonce v tramvaji, ale pěšky fakt ne. No ráno ještě Melgarha napadlo se podívat kolik stojí taxi a hodit na problém peníze. Zabralo to a na nádraží jsme byli za deset minut bez námahy a ještě dostali od taxikáře bonbon.
Tam následovala lehká prohlídka obchodů a k mému štěstí/neštěstí měli hezké věci a tak jsem si zas zautrácela. Ale tak vařečka, ručník a miso pasta jsou dost praktické věci....což je letos skoro všechno co kupuju...protože nějak si to obhájit musím.
Po cestě shinkansenem jsem neusla, ale kochala se krajinou a viděli jsme i horu Fuji vykukující z mraků. Jen to není úplně vyfotitelné. Ale ta krajina jako taková je nádherná.
Po příjezdu do Tokya jsme se museli dostat do metra. To se ukázalo nějaké komplikované a docela jsme se prošli na povrchu k tomu správnému. Mentální schopnosti nám díky únavě nějak mizí. Na ubytování jsme taky netrefili napoprvé, obcházeli blok a pak nám došlo že ta hvězdička v google mapách je ubytování z minulých let. Naštěstí to současné bylo pár minut chůze od toho. Oba jsme přišli úplně hotoví, zpocení, s komunikačními schopnostmi a mentání úrovní pětiletých dětí. Přivítala nás milá japonská paní co uměla dost anglicky, vyplnili jsme s ní všechno co potřebovala, ukázala nám věci na ubytku, wifinu, kód ke dveřím a já se celou dobu modlila ať už vypadne protože se chci zhroutit do židle a v klidu umřít nebo si aspoň dát sprchu.
Samozřejmě že po sprše, která nám pomohla zvednout mentální úroveň opět na dospělé lidi, jsme nemarnili čas a vyrazili do Akihabary. Z nějakého důvodu nám mapy neukazovali možnost jet z nejbližší stanice, ale já si pamatovala že tam je.
Akihabara se od minule změnila bych řekla. Je tam mnohem víc turistů, prakticky se nedá v klidu jít po chodníku. Taky víc lolita a jinak roztomile oblečených slečen co turisty lákají do maid café a jiných podniků. Prakticky co dva až tři metry stojí jedna.
Zkusili jsme místní BookOff sekáče s věcmi. Nic zajímavého, malinké, narvané turisty. Zkusili jsme Yodobashi Cameru i Big Cameru (obchoďáky) a popravdě jsme taky nebyli nadšení. Moc turistů, sortiment o ničem. Třeba já si pamatuju že mívali nádherné kryty na mobily, roztomilé, barevné. Teď nic, možná tak na iPhone. Fajn byla sekce domácnosti. Japonská prkénka na chytré záchody super, úžasný výběr. Bohužel pro Evropu tam byli tři. Ale tak pár roztomilých plyšáků nebo tak něco se tam našlo.
Zašli jsme i do nejvyššího patra na jídlo, z dřívějška si pamatuju že to bylo vždycky fajn. Byla tam nějaká zábavná restaurace kde měli různá piva ze světa a naprosto nejaponský jídla, ale seděli tam i japonci, tak jsme to zkusili. Dali jsme si fish and chips a pizzu. Přinesli nám i malý salátek s nakládanou zeleninou. Bylo to všechno celkem dobré. Přesně do chvíle než jsme platili a ukázalo se , že za salátek si navíc naúčtovali 1100 jenů. Takže asi turistická past. Když jsme odcházeli, koukala jsem na okolní stoly, japonci to neměli, cizinci jo. Akihabara tedy zklamala na plné čáře.
Ještě jsme zkusili podivný bazar vlastněný indy a další BookOff a bylo to oboje na nic. Já už pomalu začínala kolabovat a mít závratě. Vydali jsme se tedy směr k domovu. Než jsme se tam dostali, bylo znát že naše těla si opravdu, ale opravdu začínají říkat o odpočinek a fakt to nedávají.
Na ubytování se ukázalo že vana nemá špunt, museli jsme odtok ucpat hrnkem. Mytí vlasů a holení se bylo trochu akrobatické, protože ta vana je malá a debilní. Melgarh si v umyvadle pral a mě tekla trochu studená voda. Návdavkem jsem pak ještě uklouzla když jsem šla z koupelny a velmi bolestivě si narazila koleno. Fakt moc doufám že dneska už se vyspím a budu zítra nějak fungovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat