Japonsko 2025

 Ano je to tady, konečně mám zase co říct/napsat. Po letech všedního života jaký známe všichni se konečně děje něco co stojí za zaznamenání. Jinými slovy....JEDU DO JAPONSKA!
Ale aby to nebylo tak jednoduché, stejně jako vždy, osud si připravil zábavné epizody. Což jsou jinými slovy ne úplně hezké události v okolních zemích. Tak jako vždycky když někam jedu, musí se to trochu sypat a hořet. Naštěstí letím s Melgarhem a to zaručuje protiváhu k mé smůle.

Předně tu máme válku Rusko/Ukrajina, což znemožňuje mít kratší let přes Rusko a musí se oklikami. Výběr letenek není nejhorší, jen u těch akčních je třeba hlídat dobu letu a díky vyčůranosti leteckých společností i to jestli vůbec můžu mít zavazadlo nebo se platí extra. Díky tomu jsme vynechali výhodnější nabídku letenek za jedenáct tisíc, se zavazadly se to moc nelišilo od klasických nabídek bez akce. Tyhle lety měli často ještě ten bonus, že trvali 23 hodin. Jasně třeba osm hodin sedíte na letišti, což by se zdálo jako že je to v pohodě, ale fakt není. Takže jsme koupili letenky od China Airlines, máme dvě check-in zavazadla v ceně, rozumný čas na přestup a rozumnou dobu letu. Přestupujem v Taipei na Taiwanu.

Samožřejmě, že se pak začali dít právě ony "zábavné" události jako vyhlášení staného práva v Jižní Koreji, nějaký nový hnusný HMPV virus v Číně .... Takže fakt doufám, že nám v Japonsku nevybuchne nějaká jaderná elektrárna (jako když jsme letěli poprvé), nenapadne ho Severní Korea nebo Čína nezkusí obsadit Taiwan v tu chvíli když tam budeme. 

Ubytování tentokrát řešíme hodně dopředu. Bude Osaka Expo 2025, takže krom onoho zmiňovaného overtourismu, budou ještě extra lidi kteří pojedou na toto a ty budou taky cestovat a bydlet. Melgarh má naštěstí nějaké slevy na hotely a překvapivě to vychází lépe než hostely či Airbnb. Hotelové pokoje nemají takové to kouzlo různorodého bydlení a připadají mi všechny stejné a sterilní v určitém slova smyslu. Liší se akorát v tom, že někde jsou zelené zdi, někde hnědý pruh látky na peřině. Ale za ty peníze se hádat nebudu. Jasně bylo by krásné někdy strávit pár dní v klasickém ryokanu, jenže na to nemám.

Plány na tento výlet nejsou extra složité. Rail Pass brutálně zdražil a nevyplatí se pokud člověk fakt nejede každej druhej den někam jinam. Takže se chci podívat jen do Tokya a Hiroshimi. Tokyo samotné by dokázalo člověka zabavit na celé týdny kolik různých čtvrtí má. Hiroshimu miluju a nemohla bych se o ní připravit. Tedy popravdě kdyby Rail Pass stál tolik co dříve, zajela bych si ještě do dvou malých měst dole na jihu. V jednom je firma vyrábějící keramiku, kde za poplatek můžete pak řádit a nabrat si plný košík krásných misek, hrnků, talířů. A druhé místo je mini museum umělce který tvoří ty obrazy, které mi učarovali kdysi na výstavě v Kyotu. Jenže oboje je to prostě daleko, hrozně mimo a cesta by se fakt nevyplatila.

V březnu jsme směnili nějaké jeny. Kurz byl mega nízkej, asi 15 Kč za 100 jenů, což je pecka. Víc peněz na utrácení. Taky v březnu proběhli nějaké ničivé požáry v Japonsku. Nejhorší za třicet let či co. Mě by měli země platit za to že tam nepojedu, fakt.

V dubnu jsme chtěli koupit lístky na shinkansen. Je lepší je kupovat dopředu a rezervovat si sedadlo. Jeden z důvodů je fakt hodně turistů co taky chtějí jet vlakem, další je třeba to, že to vyjde pak levněji. A pokud máte nadměrné zavazadlo, nově si musíte rezervovat speciální místo. Což je jeden z důvodů proč jsem se nakonec rozhodla si vzít zase krosnu místo giga kufru. Když pominu to, že web na kterém se to dělá je naprosto retardovanej, tak nás čekalo ještě překvapení v podobě údržby webu. V čechách by se asi stalo že by to nešlo pár hodin v noci. No tak v japonsku se s tím neprdí. Pár hodin v provozu to je denně, ale odstávka vypadala že je tak nějak přerušovaně asi týden a kus a pak zas pár dalších dní. Nicméně Melgarh se obětoval a nějak to tam vyklikal. Tak snad máme relativně levné lístky.
Vtipné bylo když mi psal, že letenky z Tokya do Hiroshimi vyjdou o chlup levněji. Akorát bychom museli jet na letiště, být tam s předstihem, rešit ten vlak na letiště...takže ve výsledku by to bylo víc práce, času i peněz. Jako kdyby to bylo o hodně levnější, tak proč ne, ale zas taková bomba to nebyla. Byl by to jen příjemný flex a to je tak všechno.
Dubnový update pohrom: u nás ve vsi dělají silnici a budou jí dělat patrně i ve chvíli kdy bych se ráda rychle dostala na dálnici a na letiště. Snad jí budou mít hotovou aspoň až se vrátím, ale moc tomu nevěřím. Další zábavná nepohroma je že na letišti v Praze se upravuje okolí hlavní ranveje a tak je zavřená. Ale evidentně se létá z jiné, takže očekávám že maximálně bude mít letadlo zpoždění. 

Konec dubna. Pobolívají mě oči, před týdnem jsem měla ječné zrno. Skvělé mít zánět v očích chvilku před odletem. Taky mi domácí žebřík na půdu zrakvil ruku a aby byla i nějaká větší apokalypsa, Indie s Pákistánem se začali přemýšlet, že možná tak trochu by si mohli zaválčit. Doufám že je to přejde a nikdo nám nesestřelí letadlo.

Začátek května byl víceméně poklidný. Štve mě, že od psů mám nohy samou modřinu a návdavkem jsem v lese získala šrám přes půl lýtka. Takže v šatech mi to bude v japonsku hrozně slušet. No mám případně své kompresní podkolenky a dlouhou sukni, tak to třeba půjde trochu maskovat. Zkusila jsem to i makeupem, ale bez šance. 

To je zatím vše. Brzy se vám přihlásím s popisem průběhu cesty a budu se snažit psát každý den jak jsem se měla. Někdy je to dost náročné a preferovala bych spíš spánek před psaním blogu, ale uvidíme. Fotky se pokusím nějaké dávat sem i když minule to bylo utrpení sem něco nahrát. Dělat to v mobilu přes blogger nic moc. Něco bude na instagramu, tak můžete koukat i tam.