sobota 13. listopadu 2021

Budapešť - den 2

Ráno jsme měli plán zajít do Unicorn Café. Mělo až od jedenácti, takže jsme se váleli doma, cucali kafe, psali blog v mém případě a vůbec trochu nabírali síly. Když už jsme se tam vydali, natěšení na unikátní zážitek, tak se ukázalo, že bez rezervace máme smůlu. A to nejen na celý dnešek, ale i zítřek. O kus dál byla restaurace v Harry Potter stylu a my měli už trochu hlad, tak jsme se zas předem začali těšit na něco zajímavého. No nic, ani tam jsme neměli štěstí. Z toho plyne, pokud chcete v Budapešti do nějakého zajímavého podniku, udělejte si rezervaci. My díky tomu skončili v tureckém poloveganském bistru. Jako bylo to dobrý, obsluha byla pomalá, asi pro to že tam bylo plno a nestíhala. A to co jsme dostali fakt nevypadalo jako klasický kebab. Spíš karbanátek. Ale zas fakt dobrej.

Když už se nám povedlo konečne zaplatit a vypadnout, vydali jsme se do dnešního cíle cesty. Tím byl sekáč Szputnyik. Jako nebylo to špatné, ale zas tak moc wow taky ne. Takový lepší sekáč prostě.

Pak jsme si odbyli už klasické „mě se chce na záchod a nikde poblíž nic není“. Místní Starbucksy by se měli stydět za své toalety. Apoň maj ale hezký (a drahý) hrnky.

S Anet jsme stihli navštívit místního Rossmanna, jen abychom zjistili, že tam nic zajímavého není a je to stejně drahé jako u nás. Byla tam nějaká značka Lovely a měla paletky, které kopírovali malinké Huda paletky. Škoda, že neměli nějakou zajímavou skladbu barev, možná bych si to pak koupila.

Poprchávalo a byla zima, tak jsme se rozhodli to vzdát pro dnešek a jít na ubytování objednat si jídlo přes Bolt nebo něco. Je to divný, ale tradiční kuchyni nám to moc hledat nechtělo. Nakonec se zadařilo. Guláš chutnal jako ten náš, gulášová polévka byla řídká a bylo v ní hrozně masa, lečo mě neoslnilo, paprikáš byl fajn.

Následoval malinký odpočinek před hřebem dnešního večera. Klukům se povedlo rezervovat stůl v BarCraftu kam jsme se včera nedostali. Geek hospoda s deskovkama a tématickýma drinkama. Pokud u nás znáte Geekárnu, tak něco takového ale větší.

Drinky pršeli na všechny strany. Aby taky ne, když to stálo tak půlku co u nás. Zahráli jsme deskovky, poseděli a kolem deváté shledali, že už nám nevyhovuje úroveň hluku. Já s Melgarhem jsme ještě šli ulovit langoš z Retro langoše. Byl zase skvělej.

No a už jen zpátky na ubytko a zítra dopoledne domů.

Jako postřehy bych ráda uvedla jen pár věcí. Lidi co tu rozváží jídlo na kolech nebo motorkách se s tím neserou a jezdí hodně zvostra a klidně proti předpisům smrknou s tím kolem skrz křižovatku, po chodníku, přechodu, kudykoliv jen aby nahnali čas.

Chodníky mívají občas dělenou část pro kola a fakt tam lidi jezdí. I když častěji na různých elektro koloběžkách a jiných dementních zvěrstech.

Je tu fakt hodně turistů a najít vyloženě klasickou hospodu s tradičními jídly se nám nepovedlo.

Některé části města v kterých jsme byli mi učarovali řešením prostoru. Opravdu široké ulice, zeleň a vůbec ukázka toho jak by mělo vypadat město pro lidi. Jiné byli klasické úzké uličky s malými chodníky a bez zeleně, jak to máme i v Praze.

Někdy tu v ulicích parkují káry, které by se u nás nazývali veterány nebo vraky. Tady v tom lidi asi fakt jezdí.

Když člověk hledá, je tu spousta zajímavých tematických podniků, ale i hipsterských.

Jako v každém městě, jsou tu hezké i hnusné části města. Obě části mají společné to, že na domech člověk najde krásně kované mříže, vyřezávané staré dveře a sem tam i krásné kanály.

Ne všichni umí anglicky, ne všude je všechno anglicky, ale nevadí to. Vždycky to nějak jde. To je univerzální všude na světě. Když je dobrá vůle, lidi se domluví.

Žádné komentáře:

Okomentovat