sobota 30. dubna 2016

Japonsko 2016 - den první

V předchozím článku jsem vám slíbila zápisky z cesty a hodlám to i dodržovat. Teda pokud se nestane něco opravdu nenadálého. Jako třeba kalba s japonskýma sexi chlapama v baru až do rána.....což se fakt asi nestane. Takže popis odletu z Prahy a příletu do Tokya je tu. Akorát jsem strašně utahaná, protože jsem opravdu dlouho nespala.

Ačkoliv, se mi večer povedlo usnout, ráno jsem se nadšením vzbudila nechutně brzo. Pokoušet se spát nemělo cenu, takže jsem dobalila krosnu a vyrazila na letiště. Byla jsem tam sice o hodinku dřív než jsem měla sraz s kamarádem, ale stejně mám atmosféru letiště ráda, tak mi to nevadilo.

Když dorazil Melgarh, tak jsme zabalili mojí krosnu a vyrazili vyměnit tištěný papír za letenky. Zábava nás čekala u kontroly. Čekala jsem, že budu pípat a taky jsem sakra pípala a detekční rám blikal jak vánoční stromek. Že by za to mohli moje goth kalhoty s hromadou zipů a cvočků? Byla jsem prošacována od milé a hezké slečny. Jsem asi divná, ale tyhle kontroly mi nijak zásadně nevadí, to mě spíš děsí ty co mají ve vyspělejších zemích, kde vlezete do nějaké kukaně přístroje vás oskenují.

Pak mě můj travel buddy protáh do VIP salonku. Bylo to skvělý, měli tam jídlo a pití zadarmo. Já ucucávala džus, Mel klopil pivo. Už jsem se zmínila, že je to člověk co rád paří? Asi ne, no tak si to pamatujte, protože ona cesta s ním byla docela jízda.

Já a Mel

První letadlo bylo super. Den předem nám přišel email, že si můžem zadarmo vybrat sedadla, tak jsme si vzali ty kde je hodně místa na nohy, to byl skvělý luxus, který bychom ocenili hlavně na dalším letu. Finské aerolinky jsou super.

Mezipřistání jsme měli v Helsinkách. Odnesla jsem si dva poznatky. Maj tam obchody s Mumínky a je tam zatraceně draho. Takže bageta skoro za 8 euro byla sice dobrá, ale nad tou cenou mi plakalo srdce (stejně jako nad plyšovým mumínkem za 21eur).


V letadle z Helsinek, bylo oproti tomu předchozímu strašně málo místa na nohy. A to i pro mě, která jsem malá a skladná. Finair se vytáh vlastně až když roznesli jídlo. Dámy a pánové, to bylo neuvěřitelně dobrý a byla toho hromada. A jelikož Mel je pařmen, tak si dal víno a já taky. Teda předtím jsem si ještě dala Anxiolan protože jsem doufala, že se trochu uklidním a usnu. Mám v letadlech fakt problém se spaním. Pak jsme si dali další víno a já doufala, že fakt usnu. S tím vínem jsem teda byla spíš decentní, stačí mi fakt málo. Takže jsem si ze svého cucla a zbytek dopil Melgarh. Bohužel jsem neusla po celý let. Jako vůbec. A nohy mi tuhly a dřevěněli a bylo to prostě pohybově a (ne)spánkově příšerný.

ukázka jak málo místa bylo v druhém letadle

takové jídlo si nechám líbit

dezert

Po příletu jsme prošli běžnou kontrolou, oběhali celý letiště kvůli simkám s netem, lístkům na vlak pro Mela a Rail Passům. Na ty jsme stáli asi 40min frontu. Pak už jen stačilo vlést do vlaku a dojet do města kde čekal další kamarád, vracející se ze Zélandu.

fronta, bohužel ne na banány. A ta taška paní přede mnou, mě štvala celou dobu. Už léta jí chci

Při přestupu na normální metro jsme zjistili dvě věci. Jednak jsem jela tim luxusnim vlakem bez lístku a Mel ztratil svůj třídenní lístek na metro. Chvilku jsem se bavila se zaměstnancem v uniformě, který pouští do metra. Rozhovor probíhal stylem: On ukazuje lístek, já Railpas, on se mě pokouší vysvětlit, že mám mít lístek, já ukazuju Railpass, zas lístek, JR Pass. Pak jsem mu naznačila, že se omlouvám a že to klidně zaplatim. Když viděl že tahám peněženku a chci mu dát peníze, řek ať radši jdu. Tak doufám, že to nevypadalo, že ho uplácim.

Po tom co jsem prošla turniketamam, Mel stál pořád na druhé straně a šacoval se. Následovala chvilka pokřikování na sebe s tim, že ztratil ten lístek. Tak si holt došel koupit jinej. Pak už jsme jen dojeli do stanice kde na nás čekal kamarád Pidi a podle vytištěné mapky našli ubytování.

A jaké překvapení, oni nás nečekali a vypadalo to, že náš pokoj mají obsazený. Bomba. Takže jsme si 15min poseděli v kuchyňce a slečna co s náma komunikovala, zuřivě mezitím s někým telefonovala a zkoušela zařídit volný pokoj. Nakonec se podařilo a máme pokoj pro dva. Tak se v něm mačkáme tři. Ale bydlíme.

S velkou slastí jsme se osprchovali a vyrazili do města. Dost na mě a Mela dopadala únava. Ale tak, jídlo jsme zvládly, pár heren jsme prošli a Pidi nás zatáhl do nějakého podivného obchodu s elektronikou, kde byl strašně milý starý prodavač co, světe div se, uměl anglicky. Moc se mu líbili moje vlasy a ptal se na Českou Republiku a Slovensko. Nakonec jsme zašli do Yodobashi a tam už jsme byli fakt mrtví a jen koukli na pár věcí a jeli spát.


Vím dneska to nebyl nic moc článek, ale fakt jsem nespala od 5:30 ráno v pátek českého času a teď tu mám skoro 19 místního času. Takže už to moc nedávám a píšu z posledního.

detal zeleně

sova

jediná věc co v ufocatcherech stála za to

Edit: Melgarh ten lístek nakonec našel v kapse u košile. Jo a pokud máte chuť, můžete mě sledovat na instagramu kde jsem jako sovizena. Jsem nechutně posunutá v čase, takže ačkoliv je tu půlnoc, právě jsem majitelce našeho bydlení popřála dobré ráno. Taky ještě musím zkusit rozchodit simku s internetem. Zítřek bude jistě zábavný.

neděle 24. dubna 2016

Návrat domů...tak trochu

Tak už to pomalu budou dva roky co jsem naposled byla v Japonsku. Strašně se mi stýská a s lítostí koukám na fotky. U stolu mám lišky bohyně Inari a  Darumu s jedním očkem a tedy i přáním, které se už brzy splní. Za pár dní zas letím do Japonska. Mám strašnou radost a těším se tam jako kdybych se vracela domů.


Přesný plán co chci vidět nemám. Mám vypsané nějaké věci, ale přesné plánování opravdu nemá smysl. Ráda bych konečně navštívila Sanrio Puroland. Taky se chci podívat do několika tématických café, ale už teď je mi jasné, že ve všech si asi nezvládnu dát hezky nazdobené jídlo. Přežírat se sice umím, ale tohle by bylo moc i na mě. Samozřejmě nevynechám Daiso ani různé drogérie a obchody s blbostma. Ale spíš na podívání, než na nákupy.....i když je mi jasný, že nějaké ty peníze zahučí v bazarech s anime figurkama. Určitě spoustu času strávím v hernách. Taky chci zas okouknout modelářské obchody, kvůli nové karosérii na moje autíčko. Ráda bych obecně trochu víc prošla Tokyo, jenže to jsem si říkala i minule. Je prostě obrovský a i kdybych byla měsíc jen v Tokyu, stejně ho neprojdu. 

Druhý splněný sen je Seoul. Jop už je to tak, když budu tak blízko, prostě si zaletím do Jižní Koreje na nákupy kosmetiky. Bude to fakt rychlovka stylem jeden den přílet, jeden nákupy a další den odlet. Jsem zvědavá jak to dám. Pokud máte někdo s Koreou zkušenosti a chcete se podělit o věci typu "jak koupit kartičku na autobus" tak klidně napište to dolu do komentářů.

Taky si tak trochu vyzkouším, jaké je to jet s větší skupinou. Celkově nás jede šest a sedmý se vrací z Nového Zélandu, tak s ním máme sraz rovnou v Japonsku. A aby to nebylo jednoduché, tak jsem separovaní do dvojic a každá dvojce letí jiný den a někteří i do jiného města.....inu když sháníte levné letenky, trochu se to komplikuje.

Problémy s velkou skupinou se projevují už od začátku. Zvlášť když někteří z nás ani nežijí v ČR a domluva na všem probíhá v podstatě přes fb chat. Navíc, každý má jiné zájmy a body co by chtěl vidět. Takže jediná společná věc bude patrně Japan Ponycon. Tedy až na to, že já tam nejdu a ostatní jo. Poníky mám ráda, ale na con se mi prostě nechtělo, takže jsem vstupenky nekupovala. Zpětně je mi to trochu líto, protože dva kamarádi tam budou mít přednášku. Zajímalo by mě jak to bude probíhat, když oni neumí japonsky a japonci anglicky.

No a po zbytek výletu se prostě budeme nějak prohazovat a separovat podle toho kdo kam chce jet a co chce vidět. Mě nezajímá moc příroda, chrámy už jsem taky nějaký viděla, možná dám nějaký ten park. Ostatní zas nezajímají moje nákupy a do heren půjdu tak akorát s Xsoftem a Werkem, s kterýma už jsem byla minule a předminule.

A jelikož se pořád setkáváme u mnoha lidí s takovým tím dětským povzdechnutím: "Ty jedeš do Japonska? Tam bych taky chtěl, ale je to hrozně drahý, tam se nikdy nepodívám", rozhodli jsme se být zlý a sarkastický a asi si pořídíme tématická trika.


Ono to prostě není drahý, oproti situaci před lety se dají letenky sehnat opravdu za hubičku. Pamatuju si, že jedna z prvních letenek jednoho kamaráda, který začal létat ještě dřív než my, stála skoro třicet tisíc. To jsou peníze se kterýma tam dneska lidi lítaj na tři týdny. Od začátku roku byli zpáteční letenky dokonce chvíli i za šest tisíc. Za to se nepodíváte snad ani do Chorvatska. Normální cena se dnes pohybuje okolo 13-15k. To není nic na co by člověk nebyl schopen našetřit. Jen si prostě musíte vybrat jestli půjdete každý pátek kalit nebo pojedete do Japonska. Jestli půjdete na večeři do dobré restaurace nebo pojedete do Japonska. Jestli si budete vařit obědy do práce doma a pojedete do Japonska nebo budete každý den nechávat v nějaké hospodě 80-100kč za oběd. Jestli opravdu potřebujete tohle nové tričko nebo pojedete do Japonska. Myslím, že dalších příkladů asi netřeba. Tím končím zlé a sarkastické okénko a vracím se do pozitivního stavu.

Pokusím se samozřejmě zase psát každý den nějaký ten článek co jsem zažila, viděla, koupila. Jen minule to bylo trochu namáhavé a už nejsem nejmladší :-). Vstávat v 8 a do 2 ráno psát články možná nedám. Ale kvůli vám a kvůli tomu jak hezky jste mi minule články komentovali, se budu fakt snažit.

pátek 15. dubna 2016

Sephora a Tony Moly

Dneska jsem ve schránce našla katalog od Sephory s podtitulem Mummy Chic. Skoro jsem to kvůli tomu názvu a první stránce ani neotevřela. Nemám ráda děti a tlusťoučké odrostlé mimino není nic co toužím vidět v časáku kde mi nabízej parfémy za 2k a předraženou kosmetiku.

Ale tak nedalo mi to a časák jsem otevřela. Na první pohled mi přišlo, že změnili grafika nebo někoho kdo mu do toho kecá. Katalog mi přijde nepřehlednější a na stránku je toho nahňácáno hodně. Slovy Rubyho Rhoda: "Ale to nevadí", protože nás zajímá hlavně jedna přehledná dvojstránka se značkou Tony Moly.


Mrkla jsem se jak se liší ceny v Sephoře a na ebay a ráda bych se s vámi o tuhle legraci podělila. Ceny na ebay jsem dohledávala dneska a samozřejmě se můžou hýbat, ale patrně ne asi tolik aby se vyplatilo jít do Sephory.

1. Silky Smooth Balm - cena v Sephoře 490 Kč, ebay 240 Kč
2. Blackhead Steam Balm - cena v Sephoře 390 Kč, ebay 191 Kč
3. Tightening Cooling Pack - cena v Sephoře 390 Kč, ebay 199 Kč
4. a 5. Petite Bunny Gloss Bar - cena v Sephoře 170 Kč, ebay 103 Kč
6. Pocket Bunny Moisturizing Mist - cena v Sephoře  290 Kč, ebay 177 Kč
7. Panda's Dream White Sleeping Pack - cena v Sephoře  390 Kč, ebay 202 Kč
8. Panda's Dream So Cool Eye Stick - cena v Sephoře  290 Kč, ebay 144 Kč
9. Panda's Dream White Hand Cream - cena v Sephoře  240 Kč, ebay 160 Kč
10. Mini Peach Lip Balm - cena v Sephoře  170 Kč, ebay 120 Kč
11. Mini Green Apple Lip Balm - cena v Sephoře  170 Kč, ebay 114 Kč
12. Mini Cherry Lip Balm - cena v Sephoře  170 Kč, ebay 120 Kč
13. Banana Hand Milk - cena v Sephoře  220 Kč, ebay 104 Kč
14. Banana Lip Balm - cena v Sephoře  170 Kč, ebay 84 Kč
15. Bbo Bbo Lip Balm Blueberry - cena v Sephoře  250 Kč, na ebay jsem dohledala jen Kiss Kiss 113 Kč
16. Bbo Bbo Lip Balm Honey - cena v Sephoře  250 Kč, platí to samé co u 15.
17. Snail Hydro Gel Mask - cena v Sephoře  190 Kč, ebay 107 Kč
18. I'm Real Mask Tomato - cena v Sephoře  150 Kč, ebay 59 Kč
19. I'm Real Mask Aloe - cena v Sephoře  150 Kč, ebay 48 Kč
20. I'm Real Mask Seaweeds - cena v Sephoře  150 Kč, ebay 59 Kč

Takže drahá Sephoro, opravdu gratuluju ke skvělému tahu. Věřím, že prodejci na ebay na tom netratí a i kdybych počítala, že jste na každý z těch produktů museli zaplatit atestaci pro EU, tak nahodit cenu jednou takovou skoro na každý produkt a u masek to přešvihnout dokonce dvakrát, to je fakt pecka.

Takže sice jsem se těšila, že korejská kosmetika bude v ČR zas o něco dostupnější, ale kupovat si jí budu dál jinde. Pokud Sephora neudělá nějakou mega akci 1+1 zdarma, tak pro kohokoliv s internetem a zdravým mozkem nemá cenu nakupovat Tony Moly v Sephoře.

sobota 9. dubna 2016

Tak trochu Canmake speciál aneb Dallas - díl 3

Opět jsem se zanořila do hlubin adresářů a podadresářů ve svém PC a opět jsem vyhrabala spoustu fotek kosmetiky na kterou fakt nemá cenu dělat pořádné recenze. Takže si uvařte kakao a užijte si spoustu fotek a zbytečného čtení.


Etude House: Dear Princess Lip Balm je fakticky stará záležitost. Tak stará, že už dávno není k sehnání....ale to vlastně vůbec nevadí, protože stejně nebyl dobrej. Jednalo se spíš o lesk než balzám. Muselo se do toho hrabat prstem a dopotřebovala jsem to teprve nedávno. Bylo toho OPRAVDU obří množství. Jediné pozitivum je, že mám hezký kalíšek. Bohužel ze zatraceně masivního skla, takže je hrozně těžkej a to mě rozčiluje. Jo a tak jedovatě "jahodově" růžovou barvu jako vidíte na fotce, to fakt mělo.