Malé kuchyňské radosti

Blíží se Black friday, tak jsem si řekla že sepíšu věci co mě baví a které mám ráda. Třeba pro někoho budou inspirací co si letos pořídit ve slevách nebo si alespoň přát k vánocům. Spousta z nich není levná a proto se vyplatí si počkat na nějakou akci nebo si hlídat různé weby kde dělají slevové akce. Například nedávno jsem objevila na Zalando Lounge akci na nože Zwilling za super ceny, bohužel ten co jsem si objednala se vyprodal a museli mi vracet peníze. Jindy jsem zase objevila na Datartu akci na Kitchen Aid mísy za 1400 Kč. Normálně stojí 2 000 Kč a víc, takže za mě super koupě.

Přemýšlela jsem jak to tu nějak inteligentně rozdělit do kategorií, ale nakonec jsem se rozhodla, že to udělám o něco méně inteligentně a seřadím to podle toho jak moc dané produkty používám. Což vlastně svědčí o jejich použitelnosti a oblíbenosti. Budu se snažit i dát odkazy nebo obrázky k tomu co dohledám, ale neberte to jako že to musíte nutně koupit z daných stránek, stačí trochu hledat a najdete to levněji na jiných eshopech.

Budapešť - den 2

Ráno jsme měli plán zajít do Unicorn Café. Mělo až od jedenácti, takže jsme se váleli doma, cucali kafe, psali blog v mém případě a vůbec trochu nabírali síly. Když už jsme se tam vydali, natěšení na unikátní zážitek, tak se ukázalo, že bez rezervace máme smůlu. A to nejen na celý dnešek, ale i zítřek. O kus dál byla restaurace v Harry Potter stylu a my měli už trochu hlad, tak jsme se zas předem začali těšit na něco zajímavého. No nic, ani tam jsme neměli štěstí. Z toho plyne, pokud chcete v Budapešti do nějakého zajímavého podniku, udělejte si rezervaci. My díky tomu skončili v tureckém poloveganském bistru. Jako bylo to dobrý, obsluha byla pomalá, asi pro to že tam bylo plno a nestíhala. A to co jsme dostali fakt nevypadalo jako klasický kebab. Spíš karbanátek. Ale zas fakt dobrej.

Když už se nám povedlo konečne zaplatit a vypadnout, vydali jsme se do dnešního cíle cesty. Tím byl sekáč Szputnyik. Jako nebylo to špatné, ale zas tak moc wow taky ne. Takový lepší sekáč prostě.

Pak jsme si odbyli už klasické „mě se chce na záchod a nikde poblíž nic není“. Místní Starbucksy by se měli stydět za své toalety. Apoň maj ale hezký (a drahý) hrnky.

S Anet jsme stihli navštívit místního Rossmanna, jen abychom zjistili, že tam nic zajímavého není a je to stejně drahé jako u nás. Byla tam nějaká značka Lovely a měla paletky, které kopírovali malinké Huda paletky. Škoda, že neměli nějakou zajímavou skladbu barev, možná bych si to pak koupila.

Poprchávalo a byla zima, tak jsme se rozhodli to vzdát pro dnešek a jít na ubytování objednat si jídlo přes Bolt nebo něco. Je to divný, ale tradiční kuchyni nám to moc hledat nechtělo. Nakonec se zadařilo. Guláš chutnal jako ten náš, gulášová polévka byla řídká a bylo v ní hrozně masa, lečo mě neoslnilo, paprikáš byl fajn.

Následoval malinký odpočinek před hřebem dnešního večera. Klukům se povedlo rezervovat stůl v BarCraftu kam jsme se včera nedostali. Geek hospoda s deskovkama a tématickýma drinkama. Pokud u nás znáte Geekárnu, tak něco takového ale větší.

Drinky pršeli na všechny strany. Aby taky ne, když to stálo tak půlku co u nás. Zahráli jsme deskovky, poseděli a kolem deváté shledali, že už nám nevyhovuje úroveň hluku. Já s Melgarhem jsme ještě šli ulovit langoš z Retro langoše. Byl zase skvělej.

No a už jen zpátky na ubytko a zítra dopoledne domů.

Jako postřehy bych ráda uvedla jen pár věcí. Lidi co tu rozváží jídlo na kolech nebo motorkách se s tím neserou a jezdí hodně zvostra a klidně proti předpisům smrknou s tím kolem skrz křižovatku, po chodníku, přechodu, kudykoliv jen aby nahnali čas.

Chodníky mívají občas dělenou část pro kola a fakt tam lidi jezdí. I když častěji na různých elektro koloběžkách a jiných dementních zvěrstech.

Je tu fakt hodně turistů a najít vyloženě klasickou hospodu s tradičními jídly se nám nepovedlo.

Některé části města v kterých jsme byli mi učarovali řešením prostoru. Opravdu široké ulice, zeleň a vůbec ukázka toho jak by mělo vypadat město pro lidi. Jiné byli klasické úzké uličky s malými chodníky a bez zeleně, jak to máme i v Praze.

Někdy tu v ulicích parkují káry, které by se u nás nazývali veterány nebo vraky. Tady v tom lidi asi fakt jezdí.

Když člověk hledá, je tu spousta zajímavých tematických podniků, ale i hipsterských.

Jako v každém městě, jsou tu hezké i hnusné části města. Obě části mají společné to, že na domech člověk najde krásně kované mříže, vyřezávané staré dveře a sem tam i krásné kanály.

Ne všichni umí anglicky, ne všude je všechno anglicky, ale nevadí to. Vždycky to nějak jde. To je univerzální všude na světě. Když je dobrá vůle, lidi se domluví.

Budapešť - den 1

Po nezbytném ranním vzpamatovávání, malování a snídání jsme vyrazili obdivovat nějaké ty památky. Jak víte, zrovna extra památková nejsem, ale něco by asi člověk vidět měl. Zvlášť když jsme se sem tahli takovou cestu.

Takže fotka u parlamentu a pak projížďka metrem - jo fakt tu maj metro akorát bylo nějaký krátký, ale zas se sochou psa uvnitř – a pak už jsme začali šplhat do miliardy schodů na kopec kde je Rybářská bašta. Viděli jsme výhledy na Budapešť, spoustu ambasád, hrozný zvěrstva páchaný na architektuře, zrezlej hliník na autě (občas tu jsou fakt výstavní vraky) a pak už jsme teda došli k té hlavní atrakci. Ještě jsme po cestě zahlédli restauraci Jamieho Olivera, asi tu ještě nezkrachovali jako jinde.

Co vám budu říkat, bylo tam mraky turistů a ještě nějaký tiktoker točící klip s celým štábem. Vstup se platil do kostela i na vyšší hradby. Tak jsme udělali pár fotek na normálních hradbách a tak nějak okolo, odskočili si vyčůrat se do Starbucks který tam příhodně byl, mrkli na neskutečně předražené suvenýry a zas šli.

Dole v normálním světě bez turistické přirážky jsme narazili na ultimátní krámek s úžasnými balicími papíry, diáři, pohledy a psacími potřebami. Měli naprosto kouzelné vzory a tak jsme neodolali a pak s sebou zbytek dne vláčeli role balicích papírů s pejsky a sovami.

Jak den pokročil, už jsme fakt potřebovali pít a někde si sednout, případně se najíst. A když už jedem do Maďarska, kde budem jíst…..no jasně že jsme našli anglickou hospodu. Claymon s Anet byli aspoň tak při smyslech, že si dali menu obsahující gulášovku a paprikáš, já trapčila s fish and chips a Melgarh s brisketem. Jo a když jsem poprosila o ocet, tak mi přinesli balsamico, ale dalo se to i s tim :D

Posilněni jsme se vydali na central market kam jsem se těšila a byla to prakticky jediná věc co jsem tu chtěla vidět. Škoda, že jsem byla už poněkud mrtvá když jsme tam zas došli. Každopádně mě potěšilo, že i když tam bylo dost turistů, nakupovali tam i místní. Koupili jsme tedy nějaké klobásy, salámy a dortíky na které jsem narazila. Pokud někde budete číst, že tam neberou karty, tak berou. Nebo alespoň v těch krámcích kde jsme kupovali my. Všude berou, takže když sem pojedete, není potřeba s sebou tahat nějak moc hotovosti, spíš třeba trochu pro jistotu nebo ani to ne.

Na ubytování jsem pak sotva došla jak už jsem byla uchozená. Spadla jsem do postele a vzbudila se o pár hodin později o něco míň unavená, ale pořád dost bolavá. Jenže jsme měli plány na večer a plány se plnit musí, zvlášť když se týkají hospod.

Jako první jsme preventivně zašli na pizzu. Byla méně křupavá než ta naše, ale jaksi lehčí chuťově a dobrá. Pár minut chůze od pizzerky byla geekovská hospoda kam jsme chtěli jít, jenže byla zoufale narvaná. Takže jsme šli jinam. Melgarh znal nějaké punkově působící místo kde to milují turisti a prostě se s námi musel podělit. Bylo to daleko, bylo to fakt punkové, skoro jsme si tam nesedli, ale i tu chvíli co jsme tam strávili jsme si užili. Když jsme vyšli ven, byla tam asi padesáti metrová čekací fronta na vstup.

Zkusili jsme ještě jednu hospodu, ale ani tam to nebylo ono. Zavolali jsme si Bolt, odfrčeli k sámošce kus od ubytka, nakoupili pivo a haldu blbostí a šli pít na byt. Což se zvrhlo a blog píšu až dneska.

Budapešť - den 0

Když je v Čechách korona na vzestupu, co udělám? No jasně že jedu s přáteli na plánovaný výlet do Budapešti.

Vyrazili jsme z Prahy po poledni a jeli přes Brno a přes Slovensko až do Maďarska. V Čechách jsme stihli ještě oběd v KFC. Na Slovensku jsme raději nestavěli a v Maďarsku zkusili jednu benzínku. Uvítala nás tam hopkající krysa. Uherská krysa nepotěšila, tak jsme se vyčůrali a po cestě zpátky k autu viděli hopkat ještě jednu. Naštěstí pneumatiky i my jsme přežili a večer dorazili do Budapešti na naše ubytování.

Následovala procházka večerní Budapeští s Claymonovým konstatováním, že to je jako Praha, jenom levnější. V noci se na mobil blbě fotí, tak holt fotky nic moc.

Ještě zbývalo ulovit večeří. Našli jsme podnik Retro Langoš. Překvapivě jsme si dali langoš. Dělaj ho tu se zakysanou smetanou. Já si navíc dala se sýrem a jarní cibulkou (ještě že nemůžu laktózu :D ). Kluci si dali nějaký se spoustou slaniny, klobásou a vůbec hromadou masa. Byla jsem ráda za svůj decentí, protože prostě porce jak kráva. Pivo k tomu hrozně bodlo.

Na ubytováni jen trošku rumu a spát. Mimochodem pardon za fotky. Zas to píšu a nahrávám z mobilu, tak to podle toho vypadá.