Den 11 - Manchester, Praha

Kupodivu v noci mě ani moc nebudili lidi vracející se z rave party. Ale i tak bych ráno zvládla spát o kousek déle. No nic, snídaně, finálně zabalit a na letiště.

Cesta autobusem i vlakem probíhala v pohodě a problémy přišli až na letišti. Melgarh prošel prohlídkou v pohodě. Mě zuli z bot, což fakt potěší když člověk vidí jak "čistá" je ta podlaha. Pak mě ještě vytáhli na extra prohlídku protože jsem měla v kapse, ó hrůzo, nebezpečný kapesník. A jelikož jsem starej kriminálník, byl problém i s mým batohem a s kufrem. V batohu bylo nebezpečí v podobě báze pod stíny. Kufr byl ještě horší, tam byla totálně teroristická vonná svíčka. Naštěstí nic z toho nezabavili. I když mě se postupně vybavilo, že mám v kapse bundy dezinfekci které si nikdo nevšiml a v batohu kapky do očí a baterku která taky nikoho nezajímala. Co dodat...

Zbývalo projít obchody na letišti, kde ceny vypadali oproti těm v TK Maxxu skutečně nehorázně. A aby jsme nezapřeli, že jsme češi, šli jsme se zadarmo najíst do salonku.

Let proběhl bez problémů. V ČR na letišti jsme si raději došli udělat preventivní PCR test. Teď už zbývá jen u Melgarha doma počkat na výsledky a pak konečně hurá k sobě domů.

Den 10 - Sheffield, Manchester

Ráno jsme se pokusili přeskládat věci v zavazadlech nějak inteligentně. Což už začíná být dost výkon. Jsem fakt ráda, že jsem si vzala vakuovací pytel na oblečení. Akorát jsem nemusela tahat tolik oblečení kdybych věděla že bude takový teplo a déšť prakticky nepotkáme.

Rozhodně by mi stačila polovina triček a na kalhoty jsem se mohla vykašlat úplně a ušetřit spoustu místa. Naopak by se mi hodili další kompresní podkolenky. Mít jen dvoje a prát je mě nebaví.

Pak už jsme vyrazili na vlak a dokonce nám jel i nějaký levný. Když jsme přišli na peron a nacpali se do vlaku, byli jsme rádi, že jsme tu dřív, protože po nás se do vlaku nahrnula hromada polonahých žen v těsných oblečcích a týpci v teplácích s ledvinkama přes rameno a rybářskými kloboučky. Bylo to jasný, někde byla rave párty. Po chvilce googlení Melgarh zjistil, že teprve bude - což dávalo větší smysl, protože nikdo z těch lidí zatim nevypadal zdrogovaně ani opile. Takže teď už fakt dává smysl proč v Manchesteru skoro nebyly volný hotely. Fotbal a rave párty. No aspoň nám nerušili už zabookovanej hotel jako dva předchozí.

V Manchesteru bylo dost zábavné se vymotat s davem raverů z nádraží. Jim se kus od nádraží řadili svozové busy jeden za druhým, my náš chvilku hledali a když už jsme ho našli, trvalo 20 min se dostat na hotel. Ten z venku vypadal hůř než zevnitř a popravdě okolí je trochu ghettoidní.

Každopádně jsme dropli věci a jeli zpět do města. Našli jsme třeba zajímavý bazar. Místní TK Maxx hrozně zklamal. Asi to bude stovkama polonahých raverek co všechno zajímavý vykoupili. Ty potvory jsou všude. Nechápu jak můžou nezmrznout. Už totiž konečně začalo pršet.

Pak jsme konečně něco pojedli, zad giga porci, ještě se prošli po městě, mrkli na china town a jeli na hotel, protože všechny obchody už zavřeli a pršelo. Zítra už nebude na nic moc čas, letíme domů.

Den 9 - Sheffield

Dnešek byl asi snad nejklidnější a nejvíc v pohodě den z celého vyletu zatím.

Vyspinkali jsme se v klidu a pomalu vstali. Chystali jsme se do muzea videoher, které máme kousek od hotelu. To byl v podstatě celý plán na dnešek. Plus procházka po městě. 

Mrkli jsme do Peace parku, prošli nějakou zimní zahradu, taky místní market a stavili se na oběd v pubu. Trochu jsem měla dilema mezi smaženou rybou a yorkshire pudingem. Ryba vyhrála. Samozřejmě přinesli porci co nešla sníst a byl tam i kotel mačkaného hrášku a z nějakého záhadného důvodu (asi aby toho nebylo málo) i půlka bagety a dvě másla.

Jít na jídlo brzo se ukázalo jako prozíravé protože když jsme dojídali, už se trochu trousili lidi koukat na fotbalový zápas.

A pak už jsme měli sraz s přáteli. Jelikož muzeum videoher ještě neotevřelo, zašli jsme zatím na pivo a hry jinam. Kupodivu tam měli starou DDR arkádu a ukázalo se, že už to fakt neumim.

Asi po hodině jsme se přesunuli do muzea a začali řádit tam. Což by bylo super kdyby se mi po nějaké době neudělalo zle z blikání obrazovek... no co dodat, prostě já.

Ale celkově jsem si to fakt užila. 

Když už nebylo fakt co dělat, vyrazili jsme ulovit jídlo a hrát hry na ubytko ke kamarádům.

Poprvé v životě jsem jedla shawarmu a bylo to dobrý. Taky se ukázalo že pít dvě medové Perly po sobě není tak super nápad. Je to tak sladký pivo, že už se pak člověku z toho medu dělá trochu blbě. Ale aspoň jsem se po nich odvážila trochu mluvit anglicky. Večer se nesl v povídacím duchu s jemným popíjením a k tomu jsme hráli karty proti lidskosti. Myslím že to byl hezký závěr Sheffieldu. Zítra balíme kufry a jedeme do Menchesteru.

Den 8 - Sheffield

Včera večer jsem se trochu opila pivem Perla (kdo zná příběhy Jakuba Vandrovce může mi závidět). A medová verze je fakt dobrá. Taky jsme s grupou anglánů vyrazili na jídlo a fakt mě mrzí že jsem si nevyfotila ten burger. Už jsem to psala na instagramu, ale písnu to i tady. V housce nebyla zelenina, ale pěkně hovězí, pěkně tlustá šunka/slanina, něco jako kuřecí řízek, volské oko a nahoře na housce pro jistotu ještě cibulové kroužky. A aby toho nebylo málo tak k tomu byli hranolky. Nešlo to sníst ani omylem, ale docela jsem se snažila.

Pak jsme prostřídali hospodu a popíjeli a povídali si tam. Já už moc nepila, nějak jsem cítila, že nejsem ok. Zbaběle jsme s Melem prchli snad v 11 nebo kolik. Prostě brzy. Nějak jsem fakt byla mrtvá.

Vůbec mi tělo začíná dávat sežrat ten životní styl tady. Ještě to musím pár dní vydržet.

Dopoledne jsme tak nějak zase vyrazili do města. Jedno z prvních míst které jsme navštívili byla místní katedrála. Nebylo to v plánu, šli jsme prostě okolo. Ale proč nenakouknout.

Musím říct, že na mě hodně zapůsobila. Byla úžasná svojí architekturou jak už tak katedrály bývají. Co mě ale totálně dostalo byl celý koncept. U nás jsou kostely dost komunitně uzavřené a vždycky mi přišlo, že by to měla být spíš místa otevřená pro lidi, stmelující a podporující okolní život. Tak tady to přesně takhle je. Ve vedlejších lodích byl třeba prostor s projektorem pro menší akce, možnost přespání pro bezdomovce (maj tam i teplé jídlo zdarma), možnost přispět byla bezkontaktně přes mobil/kartu, byla tam přistavěná i malá kavárna s občerstvením a nejmodernějšími záchody co jsem zatím viděla, samozřejmě tam bylo několik různých prostorů jde se dalo modlit a venku byl pak ještě malý obchůdek se suvenýry. Bylo vidět že to tam docela žije a kavárna byla překvapivě plná.

Pak už to byla klasika TK Maxx a jiné obchody. Fakt mě mrzí že u nás ho nemáme. V tomhle jsem byla docela úspěšná. Dolce a Gabbana rtěnka za 9 liber, neodolala jsem ani té Gucci nakonec a taky Skin 79 essence protože se mi tu začala fakt vysoušet a zhoršovat pleť. Ještě jsem vzala nádherně vonící svíčku a politovala že Hempz mazání na tělo za 8 liber už neodvezu. A vůbec dolu hodím fotku všeho.

Měli tam i vánoční sekci a halloween, ale prostě to není kam dávat. Žádný vánoční dinosaurus pro Dášenku, škoda. Prvně v životě jsem viděla Larph Lauren rozhožku do koupelny, ani jsem nevěděla že něco takového dělají. A chápu proč v zahraničí je dostupnější si koupit značkovou kabelku. Maj tu akci na Guess nebo DKNY za ceny o kterých se nám ani nezdálo. Akce se docela točí.

Narazili jsme na pin up obchůdek kde jsem neodolala mystery bagu s nápisem Manic Panic. Doufala jsem že uvnitř budou nějaké zábavné barvy na vlasy a těšila se až to na hotelu rozdělám.

Skákli jsme ještě do Lushe mrknout na halloweenskou kolekci a do obchodu s hudbou a geek věcmi. A pak se mi klasicky udělalo blbě.

Na hotelu jsem lehce pojedla a pak rozdělala Manic Panic mystery bag. No škoda, barva tam nebyla ani jedna. Kabelka, náramek, nějaký svítící blbosti, náušnice a paruka. S barvami by byla větší zábava, třeba zelenou už jsem dlouho na hlavě neměla.

Úspěšně jsem na hotelu hynula a doufala že mě přestane bolet žaludek a být na zvracení a pak jsme se pomalu vypravili na svatbu nebo spíš hostinu kvůli které jsme tady. Ještě před tím jsme se zastavili trochu popít s částí anglické grupy u nic v ubytování. Škoda že jsem byla tak rozbitá, že se mi ruce klepali stylem, že jsem nebyla schopná ani držet hrnek.

Na hostinu jsme dorazili uberem, který mi tu přijde nechutně levnější než u nás. Možná se mi to zdá, možná ne že tu je spousta věcí levnějších (jídlo v restauraci a obchodě k tomu bohužel nepatří). Na hostině se povídalo, pilo, tancovalo a k jídlu bylo hádejte co….meat pie, gravy a mačkanej hrášek. Nic jinýho, žádná čerstvá zelenina, nic lehkého, kdo chtěl byl na výběr ten samý koláč jen s nějakou zeleninou uvnitř. Nechápu jak to ty lidi dělaj, všechno je tu buď smažený nebo je to v koláči nebo je tu burger.

Pak byla ještě zmrzlina kterou si člověk mohl posypat několika věcmi . Škoda že zmrzkzu kvůli laktóze nemůžu. Tak jsem prostě jen tancovala, skoro nepila, měla jen jeden meat pie. Lehce po půlnoci zábava končila a my ještě chvíli konverzovali na baru a pak se odebrali spinkat.

Den 7 - Leeds, Sheffield

Dneska jsme se rozhodli lenošit na hotelu až do poledne. Pak jsme se museli odhlásit. Zavazadla jsme nechali na recepci a šli naposled do města.

V TK Maxxu Melgarh ulovil skvělý sako a já Huda paletku za 8 £. S nákupama budem muset trochu brzdit. Už teď jsme zvládli naplnit extra nakoupenej kufr. Ale holt když tak vyhodíme nějaký obskurdní chipsy co jsme chtěli dovést. Kebabový už jsme snědli, trhaný vepřový burgr ještě ne. Máme i octový nebo kfc příchuť. Tady toho je fakt mraky.

Odpoledne jsme přejeli do Sheffieldu a večer nás čeká zase párty s lidma. Tam už nebude moc co popisovat, takže to vynechám.

Jinak se omlouvám, ale s dneška fotky nejsou. Nebylo moc co fotit. Na instagramu máte můj oběd a tu paletku.

Den 6 - Leeds

Dnešek byl dost krátký a jednoduchý co se týče aktivit. Za to byl ale plný rozmanité bolesti a nevolnosti. Zlobí mě žaludek a k tomu se přidalo i extra natékání nohou. Mám kompresní punčochy předepsané doktorem a beru Detralex. Posledních pár dní jsem si vzala dvojitou dávku s tím že třeba to pomůže. No jsem blbka. Spíš mi začalo být blbě, trochu jsem se klepala a točila se mi hlava. Prostě kombo kalení, málo kvalitního spánku, spousta smaženého a těžkého jídla, hrozně moc nachozených kilometrů a v posledních dnech vysoké teploty (dneska 26°C) - to neni ideální stav.

Dopoledne jsme znovu zkoukli včerejší market, tentokrát už s otevřenými stánky. Fakt úžasný kolik neznámého ovoce, zeleniny, mořských potvor atd. tam je. Poprvé v životě jsem viděla čerstvé datle třeba. 

Dnešní hlavní program byla zbrojnice. Tam jsme došli pomalou chůzí za Melgarhovi velké podpory a utěšování.

V samotné zbrojnici to bylo zajímavé, jen díky světelným podmínkám téměř nefotitelné. Strávili jsme tam dost času a viděli i ukázku šermu s dvouručními meči. Upřímně českým šermířům nesahali tihle ani po kotníky. Vysvětlovali hezky, ale provedení bylo prostě velmi decentní. Žádný "řežeme do sebe silou a řveme u toho" spíš "jsme hoši v elasťákách a nechceme si ublížit".

Ke konci prohlídky už jsem na Melgarhovi visela v bolestech. Tak jsme rychle koupili pár suvenýrů a šli do jediné restaurace v okolí což byla pizzerie. Aspoň že měli alternativní sýr. Poslední co mi chybělo byli problémy s laktózou. 

No a pak už jsme jen šli na hotel a usnuli, vzbudili se, skočili do sámošky pro salát a odpočívali.

Den 5 – Leeds

Je to trapný, ale  já prostě nejsem typ co by extra chodil po památkách. Takže ráno jsme se vydali směr místní nákupák.

Třeba v obchodě s věcmi pro zvířata je nabídka celkem odlišná, což bych nečekala. Asi se na nich taky trochu podepsal Brexit protože bylo v regálech vidět sem tam místo. Bohužel I když se mi líbili nějaký žužlací hračky s náplní pro psa, tak u nás by do toho další náplně nesehnala. Nebo držák na sáčky s přídavnou dezinfekcí na ruce taky byla skvělá věc, ale potřebujete pak spešl velikost pytlíků, co u nás nemusí být k sehnání. Hodně se mi líbila silikonová podložka ve tvaru kosti pod misky aby pes neprasil okolo. Bohužel pro moje tele by to muselo mít tak dva metry čtvereční, protože je to prostě pan flusálek všude okolo.

Navštívila jsem i obchod s výtvarnýma potřebama a šitím. Měli tam jak halloweenské věci, tak už i nějaké vánoční. Takže nákupíčky v podobě králíčkové stuhy, králíčkové látky, barvy na prádlo co se u nás přestala prodávat a lebčičkové lahve.

No a pak se to posralo a my se rozhodli koupit extra kufr a rozjeli se s nákupama. Škoda, že nemůžu domu dovést všechny obskurdní příchutě chipsů co tu mají.

Nejvíc jsme toho nabrali v TK Maxxu. To jsme fakt narvali košík s tim, že něco z toho udáme jako vánoční dárky doma. A konečně jsem ulovila I něco kosmetiky. Nějaké plátýnkové masky a Becca bázi. Zpátky jsme jelu uberem, bo to všechno tahat busem se nám nechtělo a navíc bylo 26 stupňů (chápete v září, v Anglii). A já jsem si ke všemu nevzala ten den naivně kompresní punčochy a místo žil jsem měla na nohou v tu chvíli už modrý hady.
Na pokoji následoval odpočinek a pak se šlo znovu do města. Na jídlo a pak na tržnici Kirkgate market, která už dost zavírala, ale měla krásnou architekturu a sem tam u otevřeného stánku jsem viděla třeba druhy ovoce nebo zeleniny co ani neznám. Pak nákupák vedle kde pro jistotu skoro u ničeho nebyli ceny, což obvykle znamená, že nechcete vědět kolik to stojí. Třeba kosmetika Charlotte Tillbury tam byla nebo svíčky a vůně Diptique…..takže asi tak. Jo a ty mě mimochodem dost smrděli všechny a nevim co na tom lidi vidí.

A pak se šlo pít a jíst. Na Instagram jsem házela jak moc autenticky jsme pili na zadním dvorku u popelnic. Tam jsme dali jedno a posunuli se do japonské restaurace na čaj, karaage, yakitori a gyoza, který byli celý smažený (proč tu je sakra naprosto všechno smažený?). A nakonec jsme zakotvili v něčem co vypadalo jako americký bar na základně za války ve Vietnamu. Strop z vlnitého plechu, zdi s použitého a omláceného dřeva, hlasitá tak trochu rocknrollová hudba. A ještě měli do devíti večer akci že se hází při objednávce pití kostkou a když člověk hodí 2 nebo 4 tak má 25% slevu u 6 je to zadarmo. Jasně že Mel to měl zadarmo. Dávala se k tomu i pizza, ale tu nechtěl, protože už jsme byli přejedený. Večer jsme strávili kalbou a tancem a další kalbou. Na pokoj došli dost mrtvý.