neděle 27. května 2018

Japonsko - den 16 - Tokyo

Ráno jsem se s Michym vydala do Kappabashi. Byla neděle a nedošlo mi, že spousta krámků bude zavřených. Bylo vedro a po cestě mi nebylo nejlépe. Něco na mě pořád leze a celková únava organismu už začíná být hodně špatně překonatelná. Dneska s vypětím posledních sil píšu i když bych raději spala a užila si aspoň osm hodin spánku. Dovolená kde v průměru naspíte pět hodin denně je na nic a nejde to fakt vydržet tři týdny v kuse. Vlastně to už začíná být vidět na všech.

No takže jsme tam došli, Michy se mnou kouknul do dvou krámů a pak bídně zdrhnul na nějaké poutavější místo. Já se potácela po otevřených krámcích a kochala se hrncema, obracečkama a škrabkama na všechno možné. Asi nic o čem by se dalo extra psát, musí se to vidět.

Povedlo se mi sehnat závěs do dveří, nádherný dřevěný tác a další tašku kravin. Pak jsem zamířila do Don Quichote a po hodině odešla s dalšíma dvěma taškama kosmetiky, curry a zeleným čajem (normálně mi nejede, ale tady je fakt dobrej).

S Františkem jsme si dali sraz u krámku, kde jsme si včera vyhlídli Tanukiho (takový mýval s obřími koulemi, neptejte se, googlete). No máme jednoho. Jak ho odvezem si nejsem jistá, ale nějak určitě.

Pak už byl čas zamířit domů se trošku zkulturnit. Večet jsme totiž měli sraz s Takou. Taka je Františkův japonský kolega z práce, který mě chtěl poznat a tak jsme společně šli do izakayi.

Sraz jsme měli v Shinjuku. Trochu jsme se nemohli najít, ale moje růžové vlasy se ukázali jako dobrý orientační bod. Taka je na japonce velmi otevřený a komunikativní a tak se večer nesl ve velmi přátelském duchu.

Trochu jsme se báli co nám Taka všechno objedná, moc nejsme na mořský potvory, ale lidi tohle bylo něco. Sashimi, kde fakt nepoznáte, že jíte rybu, chřest co chutná jemně a decentně, nakládaná zelenina, která vás odpálí do nebe a to pořád nebylo všechno. Smažená ryba, kde by zas člověk neřekl, že jí rybu. Možná spíš jemné kuřecí. Wagyu beef se rozplývalo na jazyku. Omeleta z vajec a katsuobushi vývaru. A pro mě nejvíc nejlepší věc celého večera (sorry wagyu) byl bramborový salát. Přesně tak, obyčejný bramborový salát, který byl ovšem tak plný chuti, křupavosti, skvěle opepřený, přitom teplý, s nakládanou zeleninou....tohle bych žrala na kila.

Do toho jsme ochutnávali saké a soft drinky. Yuzu i Ume které jsem si dala, byli peckové. Bohužel večer pokročil a Taka musel běžet. Konec konců byla neděle večer. Moc jsme mu děkovali, klaněli se a zvali ho do Prahy.















sobota 26. května 2018

Japonsko - den 15 - Tokyo

Nebudete tomu věřit, ale po tom šíleném včerejšku jsem se vzbudila a nic mi nebylo. Jen mě trochu bolelo v krku. Chrněla jsem docela dlouho, respektive kdyby od 9 ráno ve vedlejším baráku nejeli zbíječkama, spalo by se mi líp.

Kolem poledne jsem se i vzpamatovala a s Františkem jsme zvládli vyrazit do Kappabashi. Po cestě se mi zas udělalo blbě, ale prostě jsem to potřebovala vydržet, protože Kappabashi je super.

Tolik nádherného nádobí, mističek, talířků, vzorky jídla. To jsme dělali v podstatě až do večera. Mě se samozřejmě nejvíc líbili ty extrémě drahé věci. Mám na to smůlu. Ulovili jsme jednu misku a pak vyrazili do Yodobashi Camery na jídlo.

Jídlo jsem klasicky nezvládla vyfotit, protože jsem měla šílený hlad. Co zatím pozoruju, mají dost chuťově odlišné brambory. Trochu sladší a škrobovější, ale fakt dobrý. A tam měli hranolky se sýrem. Ty byli bezkonkurenční.

Bohužel pak mě začal bolet žaludek, takže s běháním po dalších nákupech byl konec. Ještě jsem si zvládla vybrat příruční kufřík abych měla do čeho narvat krámy až pojedeme domů.










Jediný krám kam jsme se nevešli


Ten kůň je robot



Japonsko - den 14 - Tokyo

Dneska jsem pro změnu vyrazila zase na nákupy. Lovná oblast bylo zase Ikebukkuro a Tokyu Hands. Obří obchod snad se vším možným do domácnosti i mimo ní. Kdysi jsem zahlídla, že tam měli nabe hotpot hrnce ve tvaru zvířátek, tak jsem se chtěla mrknout zda je ulovím. Jeli se mnou i Michy s Melgarhem. Ty se hned ze začátku oddělili a brouzdali po svých krámech. Asi po dvou hodinách mi psali, jestli nedáme oběd. Blázníte? Sem neprošla ani dvě patra a tohle jich má osm.

Ale aby se neřeklo, nalákala jsem je k sobě na Fridgeezoo - mluvící zvířátka do ledničky, který vám vynadají, že tam furt lezete. Michyho tak nadchli, že si okamžitě jedno koupil, já dvě.



A pak jsme šli níž a níž, až to někde ve čtvrtém patře kluci vzdali, protože je děsila představa, že si nakoupí hromadu kravin. Ono prostě když narážíte na spínací sponky ve tvaru letadel či zvířátek, stahovačky na kabely též se zvířátky na konci, naprosto skvělé a cute propisky, sešity, hole s Hello Kitty, barevný prodlužky, potřeby do kuchyně s roztomilými oušky na konci....těžko tolika věcem odolat. Víc asi řeknou fotky dole.

pátek 25. května 2018

Japonsko - den 13 - Tokyo

Dnes Michalové a František vyrazili někam do přírody. Já s Melgarhem vyrážíme na obhlídku jedné speciální herny. Je to v Kawasaki a jedeme tam asi hodinu z našeho super retro bydlení.

Po cestě průběžne dostávám zprávy od Františka, že Michalovi není moc dobře po včerejší zábavné noci. Ideální na výlet do hor a parku. Ale už pomalu přjíždíme do Kawasaki a Melgarh s lepším orientačním smyslem než já, nás vede k herně. Po cestě míjíme stavbu a hlídač u vjezdu na nás mává a chválí mi vlasy

Když dorazíme do herny, jsem fakticky unešená. Celé to místo působí naprosto úžasně a mnohem líp než na fotkách. Bude to znít divně, ale rozprašují tam různé vůně nebo možná spíš smrady, aby to bylo ještě autentičtější.

Oba pobíháme a fotíme. Pak se začneme věnovat zábavě. Hrozně se mi líbil plyšový banán v čokoládě v jednom ufocatcheru Zkouším ho tahat a nic. Po pár nezdařilých pokusech k tomu pouštím Melgarha a on ho fakt vytahne. Skáču radostí a objímám ho. Už chápu proč japonci chodí občas do heren i na rande, vytahneš banán a máš ženskou na krku :)

Pak hrajeme Jubeat, DDR, Dance evolution a tak různě. Melgarh to prokládá tím, že sem tam něco vytáhne z ufocatcheru. Netuším jak to sakra dělá, ale jásám když mi podává talíř s Rilakkumou.

Když doba pokročí a chystáme se odejít, zkouším ještě tahat obřího Snoopyho. Nejde mi to. V tom mě něco velkého a měkkého trefí do zad a slyším smích. Otáčím se a do ksichtu mi letí další obří plyšák. Já ho zabiju, on vytáh Kirbyho a nějakýho psa. Zbytek dne taháme obří igelitky s úlovky.

Jelikož jsem někdy hrozná žena, potřebovala jsem se podívat do Sunshine City Ikebukkuro. Minule jsem tam byla nadšená z Anna Sui obchodu a mrkla bych se tam zas. Když bych to stihla, je tam i Tokyu Hands kam chci mrknout. A vlastně ještě EVA store (Neon Genesis Evangelion je anime na kterém jsem začínala a mám ho ráda).

EVA store je super, nevím co dřív obdivovat. Líbí se mi pouzdro na karty, ale stojí 11k ¥.  Vybírám si tedy spíš drobnosti a jdem dál. Pořád obdivuju Melgarha že se mnou po krámech leze. Načež mi prozradí svůj trik. Nechá ne juchat v obchodě a vyjede do jiného patra k elektronice nebo chlastu a tak za půl hodinky se vrátí mě zkontrolovat.

Pokračujem přes herny do Sunshine city. Nakonec si v Anna Sui vyberu jen ručník. Mel zatím někde sehnal flašku vodky. Tohle už musí být talent bo tu jsou jen krámy s hadrama.

Mizíme nočním Ikebukkuro domů. Pak už píše František jestli nedáme večeři. Je výborná. Cpu se a pak jdeme kalit na pokoj. Nezvládám psát blog a pařit zároveň. Další dny budou krušné.















středa 23. května 2018

Japonsko - den 12 - Tokyo

Dneska byl program jednoduchý. Vlastně jsme jen chtěli přejet do Tokya a případně mrknout na nějaké drobnosti. No to přejetí se nám celkem v pohodě zdařilo (i když po cestě na nádraží úřadovalo čůrací komando) a trochu jsme mokli kvůli dešti. Dokonce jsme i našli poměrně rychle ubytování. Při jeho bookingu to vypadalo, že budeme první hosté, tak jsme byli zvědaví co to bude.

No jak to říct? Check-in byl od 15:00. V 15:05 jsme dorazili k baráku, odemkli si a uviděli v chodbě poházené věci jako při úklidu. Začali jsme řvát sumimasen a koničiva v marné snaze někoho přivolat. Nikdo se nedostavoval. Pršelo, my drželi deštníky, na zádech těžký krosny. Nic co bychom toužili dělat než někdo dorazí a douklidí. Rozhodli jsme se teda hodit krosny dovnitř, úklid neúklid. Hmmm....tak jdu po té chodbě, nakukuju do pokojů a v každém pokoji stojí podezřelá plechovka s otvory. Moje paměť se probírá a nejistě říkám klukům, že asi není dobré pobývat v těch pokojích, protože tímhle se tu hubí brouci....začínají se nám stahovat krky, kašleme a dusíme se. Házíme krosny na zem a prcháme ven.

Přicházejí dva vysmátí japonci, naznačují, že musí uvnitř uklidit a že budou za 10 min. To jim fakt nežerem. To ubytko se evidentně teprve buduje, zahlédlla jsem na zemi omítku a je potřeba tamta dost uklidit a vyvětrat ten jed na brouky. Japonci se zavírají uvnitř a vysávají. My jdem na jídlo.

Zašli jsme nakonec do stejné restaurace co první den. Objednáváme napůl anglicky, napůl japonsky. Potétó, chicken karaage, iči no bíru.....prostě nám to děsně jde :)

Michalové po hodince obžérství pak jdou zkontrolovat ubytko, já s Melgarhem do Akihabary kde rejdíme po bazarech. Plus teda nám Michy psal, že na ubytku není konvice, tak dáváme videohovor z nejbližšího elektrostoru a ukazujeme mu konvice ať si vybere. V přízemí objevujeme obchod s levným alkoholem, takže program na večer je jasný.

Když konečně dorazíme na naše ubytování, jsem nadšená. Je to tak moc retro, že se to nedá popsat. Háčkovaná dečka na naší peřině je pro mě vrchol. Každý pokoj je trochu jiný a tak si vyberem pro dnešní party ten Michyho, protože vypadá jako horská chata. Pouštíme punkové songy, popíjíme a bavíme se. Toď nejlepší bod celého dne.

Trouba na jeden toast

Třpytkový drink

Můj pokoj 


Kosmetický koutek

Fakt háčkované

Naše horská chata

Část pokoje co vypadá jak na zámku



Party hard