pondělí 11. října 2021

Vůně Anglie - postřehy a věci co mě překvapili

Řekla jsem že po Anglii napíšu ještě jeden článek až se mi celý ten výlet rozleží. A pak jsem se na to vykašlala, nechtělo se mi a měla jsem kupu výmluv proč ne. Teď se mi zas nechce dělat nějaké práce na zahradě protože je tam zima a dopsání článku se zdá jako skvělá výmluva.

Předem bych chtěla upozornit, že tu asi budu nekorektní, budu znít jako balík co nikde nebyl a vůbec to možná bude divno článek. Jsou to prostě takové postřehy a věci co mě zaujali a co jsem nečekala. Ono když se to tak vezme, tak já vlastně moc necestuju a už vůbec ne do různých destinací. Párkrát jsem byla v Řecku u moře a tam si člověk všimne leda tak líných řeků, špíny okolo silnic, vedra a šutrů. Pak znám trochu Japonsko, kde je extrémně čisto, bezpečno a jsou tam na pohled milí a úslužní lidé. Jinak jsem fakt nikde moc nebyla. Nákup jednou do roka v něměckém Kauflandu bych asi ani moc nevytahovala a to že jsem byla asi dvakrát na slovensku taky raději ne. Prostě je to dost bída a to jsem si vždycky přála cestovat.

Takže jsem byla neskutečně šťastná když jsem mohla jet s Melgarhem do Anglie a fakt mu za to moc děkuju. Trochu jsem hrotila co na sebe, protože jsem měla poněkud zkreslenou představu, že tam mají lidé vkus na oblečení. Člověk to má tak nějak z filmů a historických dokumentů asi. Britové = za normálních podmínek hezky ale velmi střídmě oblečení lidé popíjející čaj s klidným a odměřeným chováním. Naivní, já vím.

Když jsme přiletěli, cítila jsem zvláštní vůni/smrad a nemohla to zařadit i když mi to bylo trochu povědomé. Postupně při přesunech mi došlo co to je. Všude kvetla Komule Davidova (motýlí keř) a ten smrad byl totálně všude. Je to tam okolo kolejí, jako nálet u domů, jako plevel v neopečovávaných zelených plochách. Prostě všude. A kvetlo to a smrdělo. Motýl nebyl ani na jednom keři co jsem viděla.

Další specifické vůně, které se mi ještě teď vybavují následovali velmi rychle po té první. Smrad moči. V Yorku bylo skoro všude cítit moč a v jiných městech to nebylo lepší. V Manchesteru to byly zvratky a výkaly (ale to mohla ovlivnit ta rave party co tam byla). Každopádně mám pocit, že v noci když se lidi opijou, z města se stává jeden velký veřejný záchod.

Pak tu máme vůni indických tyčinek. Je v taxících, je v obchodech, na tržnicích, je velmi častá. S ní celkem úspěšně bojuje poslední vůně a to je pach smaženého jídla. Mám pocit, že kdyby mohli, tak smažej i čaj. 

Čímž jsem se krásně dostala k další věci a to je jídlo. Porce jsou vážně obří a nechápu, jak v té zemi může být nějaký hubený člověk. A ne jen že ty porce jsou veliké, jsou taky smažené nebo aspoň brutálně kalorické. Burger, pizza, hranolky s trhaným masem zalité hromadou omáčky....jako že by saláty v menu byli běžná věc jsem si úplně nevšimla. Ale je pravda, že to nebylo nic po čem bych extra koukala.

Na co s láskou vzpomínám, je rozmanitost kuchyní. Přiznejme si to, současná anglická kuchyně není zas takové gastroporno. Naštěstí ta země oplývá mnoha přistěhovalci z různých zemí. A ti mají rádi svou kuchyni. Takže dřív nebo později si někdo z nich otevře stánek nebo restauraci s něčím etnickým. Což je hrozně super protože to člověku dává možnosti ochutnávat věci z různých koutů světa aniž by do těch koutů světa musel. Protože přiznejme si to, oni by ty lidi asi z těch částí světa neodcházeli kdyby to tam bylo nějak skvělé a zajímavé a zvládli se uživit tam.

A tím se dostáváme k dalšímu pro mě překvapivému bodu. Nazvala bych to nekorektně "padesát odstínů hnědé". Nemyslím to jakkoliv urážlivě, spíš takové to české "děláme si legraci ze všeho". Je tam fakt hodně lidí, kteří nejsou bílí. Tady v čechách na to nejsme zvyklí, černocha vidíme leda večer na Václaváku když nahání turisty do předražených hospod. Ale tam prostě máte celé spektrum lidí. Černochy, araby, indy, jakýkoliv odstín na který si vzpomenete. Občas má člověk pocit, že jich tam je víc než bílých lidí. Je to vážně zvláštní.

U lidí ještě zůstanu, jen se přesunu k chování. Hrozně se mi líbilo, že lidé se nebojí člověku něco pochválit a máte u toho pocit, že to myslí upřímně a ne jako výplňovou frázi. Stalo se mi i na ulici, že mi někdo pochválil vlasy nebo šaty. Případně i během konverzace s nějakým známým to prostě potěší. Schválně kolikrát se vám stalo v ČR, že k vám někdo přišel nebo jste se bavili se známou a padlo "ježiš ty máš nádherný šaty" nebo "bože miluju tvojí kabelku". Moc často asi ne.

Super věc, co mi tu chybí je, že tam fakt nikdo neřeší tetování. Mají ho mladí i staří, je to prostě způsob jak si ozdobit tělo a to je všechno. Žádný myšlení typu kérka=je to feťák/kriminálník. Jasně i tady se to už mění, ale pořád je to trochu stigmatizované a jsou práce kde vás s viditelným tetováním prostě nevezmou.

Lidi mi přišli jistým způsobem družnější než u nás. U nás to prostě bude nějaký dozvuk komunismu. Prostě jsme se odvykly družit s někým koho dobře neznáme. Tam když jsme pařili na diskotéce, tak se k nám sem tam přidal někdo další, případně při posedávání v baru taky šel okolo pán a dal se do řeči a ptal se co slavíme.

Velmi nápadnou věcí pro mě bylo, to jak britky nejsou zmrzlý. Já měla mikinu, bundu a klepala jsem kosu. Britky čekali na vstup do klubu v minišatičkách a otevřených botách na podpadku. Dospěla jsem k názoru, že jsou napůl tučňáci. Jinak by prostě museli zmrznout. A když říkám minišatičky, tak myslím fakt mini. Jako že v některých pornofilmech toho na sobě maj holky víc. Bohužel některé z těch holek nemají vkus, soudnost nebo jim je to jedno protože se nestydí za své tělo, takže i když mají pupek jak českej fotřík, stejně si vezmou crop top a mikro sukýnku. Vlastně mi připadalo, že buď tam jsou ženy opravdu hezké nebo jsou to hrozný krabice. Nic moc mezi tím. Ale takhle zpětně když o tom přemýšlím, tak to spektrum bylo širší.

Jestli je jedna věc, kterou současní angličané fakt umí, tak je to pařit. A to nejen mladí lidé. Ty jsem viděla taky. Třeba v pět odpoledne výše zmíněné slečny neschopné chodit jak byli opilé a válející se po ulicích nebo se navzájem podpírající. Jenže oni umí pařit i staří lidé. Když jsme tancovali na svadbě, rozjížděl to tam i pán s chodítkem a děda s babčou trsali jak o život. Na moderní hudbu. To jsem snad taky u nás neviděla. Jako jestli bych se tam kvůli něčemu chtěla vrátit, tak je to kvůli nějaký pořádný párty.

A posuneme se zase o téma dál. Toalety. V každé zemi kde jsem byla, to bylo nějakým způsobem unikátní. V Německu se třeba nechává na tácku pár drobných, v Japonsku jsou extrémě čisté a automatizované nebo je tam porcelánová díra v zemi, v Řecku se hází toaleťák do koše. No a v Anglii se na všechno sahá, půlka všeho je rozbitá, druhá půlka od různých tělesných tekutin i netekutin, podlaha lepí. Skoro jsem si říkala jak vůbec mohli s takovými záchody přežít covid. Musíte sahat na dveře když jdete dovnitř, na dveře kabinky taky (pokud tam jsou), pak na nějaké zavírání kabinky (pokud tam je a funguje), většinou v půlce kabinek není wc papír, té druhé půlce nefungují dveře nebo má podělaný mísy či chybí prkénko. Takže člověk si nějak musí vybrat kompromis. K tomu lepí podlaha, ale ta lepí v celé hospodě, na záchodech občas o něco málo víc. Když už si teda zdárně uděláte svoje, chcete si logicky umýt ruce. Takže pokud je tam mýdlo, super, musíte osahat dávkovač mýdla jako tisíc lidí před vámi. Pak tam jsou kohoutky. Dva. A když jedním otočíte, tak ta voda brutálně vystříkne. Je tam sušič rukou. Ale obvykle tak prastarý, že sušíte pět minut a furt nic. No a pak musíte osahat ty dveře kterýma jste přišli......samozřejmě všechno tohle může být zaviněno tím, že jsme nechodili do lepších podniků, ale užívali si autenticitu.

Co se mi líbilo a co mi chybí, je křik racků. Jasně když je ho moc, tak to člověka taky začne štvát. Ale pro mě je to takový milý nezvyk spojený s mořem. To holt v ČR nemáme.

Co se mi vůbec nelíbilo, že jsem za celou dobu nikde nesehnala pohledy. Jako fakt nikde. Ani v trafikách, ani na tržnicích, ani u něčeho co vypadalo jako památka. V obchodě s přáníčky byla jedna asi za tři libry, ale to mi zas přišlo trochu moc a dost jsem pochybovala, že by tam k tomu měli známky.

Co bylo naprosto boží, byl Melgarh. Cítila jsem se jak princezna. Hledal a rezervoval ubytování, řešil problémy když nám ubytko dvakrát zrušili, zařídil kartičku na vlaky, všechny papíry co se museli vyřídit aby člověk mohl letět, staral se o zábavu, hledal kde se dá dobře najíst, ke konci už mě hlídal abych nejedla moc a nebylo mi pak blbě, vodil mě po městech, trpěl moje nakupovací manýry a obrážení TK Maxxů, masíroval mi nohy když mě bolely, no prostě poklad a gentleman v jednom. Díky moc.

neděle 10. října 2021

Ecoegg - vajíčko na praní

Občas mám takové puzení být víc ekologická a měla jsem ho i co se týče praní. Nechtělo se mi teda zkoušet různý mýdlový vločky, perkarbonáty a další podezřelé bílé prášky. Chtěla jsem to mít zároveň i pohodlné, tak jak je to s gely. Hodím/naleju do pračky a nepřemýšlým, nemám několik kanystrů a sklenic které bych míchala, předmáčela nebo předpírala podle typu skvrn.

Narazila jsem na Ecoegg, které má být šetrné, rovnou i velmi decentně ovoní prádlo pokud si člověk vybere verzi s vůní. Ok, tak proč to nezkusit.


Vajíčko je plastové, je k němu plastový stojánek s plastovou přísavkou v krabičce jsou v plastových pytlíčcích kuličky, které máte vsypat dovnitř do vajíčka a pak už to jen mrsknete do pračky, perete a nestaráte se.....no tak ne. Moje nadšení pominulo docela rychle, ale chtěla jsem mu dát šanci. Takže vajíčko jsem zkoušela od března 2021. V domácnosti jsme dva dospělý a pes. Peru dejme tomu jednou za čtrnáct dní - spousta černých triček, k tomu ponožky a spodní prádlo, sem tam kalhoty. Barevné prádlo máme taky, několikero ponožek, pár hadříků na úklid a pár kapesníků. Bílé máme ručníky. Nesmím zapomenout ani na šedé deky z mikroplyše, jednu červenou a jednu černou. Ložní povlečení převážně tmavé barvy. To vše vypisuji hlavně pro to, že každý má jiný šatník, tak aby to bylo přehlednější. Také bych měla zmínit, že s vajíčkem používám ještě jeden míček na změkčení vody a k tomu ještě Calgon nebo aspoň trochu sody.

Vajíčko má na obalu napsáno, že zachovává zářivé barvy, stačí na 6-8kg prádla, je eko, hypoalergení, vydrží až 210 praní, obsahuje minerální a turmalínové pelety, které aktivují molekuly vody, ionizují vodu a mění její pH a díky tomu prádlo vyperou.

Ve skutečnosti ne. Nebo alespoň ne u mě doma. Máme hodně tvrdou vodu, což může být důvod nebo aspoň jeden z faktorů. Samozřejmě to může být i tím, že vajíčko je na hovno, ale taky třeba neni a nefunguje prostě jen u nás.

Černá trika po manželovi nevypere, prostě smrdí potem i když je vyndám z pračky. Moje vypere, ale já se nepotím a ty trika obvykle nesmrdí když je vyhazuju. Ponožky a spodní prádlo mi přišli ok, ale zase, manželovi ponožky byly trochu nevypraně cítit. Aby někdo neříkal, že to může být délkou programu v pračce, zkoušela jsem program co máme na černé prádlo a který trvá hodinu a půl a zkoušela jsem program bavlna, který trvá tři hodiny. Ani u jednoho nebyla spokojenost na 100%.

Barevné ponožky a kapesníky vajíčko nevypralo. Kdybych je nechala máchat v samotné vodě, bude to stejný účinek. Prostě byli omáchané, ale pořád na ponožkách byla vidět vrstva špíny. Ta je celkem dobře viditelná, protože pes chodí ze zahrady dovnitř do domu a na tlapkách má prostě hlínu a vy sem tam našlápnete a svetlé ponožky, prostě ze spoda nejsou světlé dokud je pořádně nevyperete. To vejce nedá.

Bílé ručníky, tady by si člověk řekl, že by mohl být aspoň trochu úspěch protože ručník není něco co by bylo zas tak zasviněný, utíráte se do něj když lezete z vany nebo když si umyjete ruce, takže prakticky je to jen pohlcovač čisté vody. Tak ani tady bych to neoznačila za úspěch. Jako nejsou špinavé když je vyndám z pračky, taky nemají od čeho být když nebyli ani před tím. Ale přišlo mi, že šednou víc než obvykle a tak nějak to není ono. Ručník obarvený od mých růžových vlasů nějak tu barvu pustil, to jo, ale prostě jako celek mi to nevyhovovalo.

Povlečení zas byl průser. Když jste třeba nemocní a propotíte ho, nebo máte polštář umaštěný od vlasů, oleje, krému, tak prostě vytáhnete z pračky stejně mastný povlak jako jste tam dali.

Deky z mikroplyše byly vlastě jediné pole na kterém mi vajíčko vyhovovalo. Máme je na gauči aby nám ho pes neuprasil. Váží sice stejně jako já, ale srdcem je to gaučák. U předchozího praní mi občas vadila intenzita s kterou deky voněly. I když jsem nedala aviváž, stejně tam zbyla vůně z pracího gelu. S vajíčkem voní deky opravdu velice jemně až nepostřehnutelně. A kupodivu z toho mikroplyše všechna špína zmizne. Respektive všechna viditelná špína typu sliny (a že ten pes slintá), bahno, sem tam přilepený kousíčky pamlsků co psovi někam zapadly. Jak už jsem psala deky jsou šedé, červená a černá. Na žádné z nich po vyprání s vajíčkem nepozoruju špínu. Kdyby byli bílé, krémové nebo jiná světlá barva, možná to bude jinak a možná taky ne.

Po 38 vypráních (dělám si pro jistotu čárky) různého prádla peletky ve vajíčku skoro neubyli, takže s těma 210 vypráními to možná bude i pravda. Ale vzhledem k tomu co jste si právě přečetli, je vám asi jasné, že Ecoegg doporučit nemůžu. Leda na ty deky a to asi není vážný důvod k pořízení. Jasně dalo by se i kombinovat různé namáčení v sodě nebo extra předčištění konkrétních skvrn, ale tak to už můžu fakt pořídit ten perkarbonát a mýdlové vločky a mít to složitější rovnou. S vajíčkem jsem to chtěla mít jednoduché a nepovedlo se. Prát holt budu neekologicky. Aspoň do dalšího eko puzení.