Den 12 - Osaka

Na dnešek jsem se skvěle vyspala. Nad barákem nám celou noc létali letadla, tak jsem se cítila jako doma. I když je to tu prťavé, vůbec by mi nevadilo tu zůstat. A myslím, že spousta z vás by se ráda přidala i kdyby jim vedle hlavy jezdil shinkansen a nad hlavou létala letadla každých 30min.

Kluci chtěli vyrazit do chrámu. Ukecala jsem je, že já s nima teda taky dám chrám a oni se mnou Purin Café. Měl to být nějaký mrtě starý chrám. Mělo být teplo a nepršet. Byla kosa, přes den i pršelo a chrám byl v rekonstrukci. Tak jsme nafotili okolí a já mega mrzla, protože svetr jsem nechala doma. Aspoň tam měli rybníček s želvičkama, tak mi něco zvedlo náladu.

Když jsme všechno prošli, byl čas na oběd a tak jsme se vrátili na stanici vlaku a mrkli do patra s jídlem. Našli jsme něco, kde dělali zatraceně velký kýble polívky.

Pak jsme se rozdělili a kluci jeli na nějaké další památky a já po krámech. V té stanici jsem narazila na Rilakkuma shop a takový malý Kiddy Land.

Pak jsem jela na Osaka Umeda station kde mělo být PonPonPurin Café. A hodinu jsem tam běhala a hledala ho nebo aspoň wifi, která by mi pomohla cokoliv najít. Neumíte si představit jak moc velký to tam je. Při projití třetího obchoďáku už se mi chtělo brečet. Naštěstí jsem pak ulovila tu wifinu a vydala se zhruba správným směrem a to Café fakt našla. Hodně unavená a šťastná jsem do něj zapadla.

Bylo to drahé jak sviň, bylo to dobré a bylo toho strašně moc. S těma palačinkama jsem se prala víc jak 40 minut a pak přišli kluci a pomohli mi je dojíst. Sami si dali něco malého a vypadli jsme pryč.

Jenže jsme potkali fakt velkej a skvělej Kiddy Land. Jestli jsem si myslela, že v Tokyu v Harajuku je dobrej a velkej, tak neni. A jestli mi přišlo, že Kapybarasan shop na Tokyo station je skvělej, tak tady byl lepší. Kiddy Land na Osaka Umeda station je nejlepší jaký jsem kdy viděla. Fotky vás snad přesvědčí.

Kluci mi moc nedovolili se zdržovat, takže tohle je takové minimum co jsem stihla. Po cestě na nádraží jsem si uvědomila proč jsem tak dlouho bloudila. Bylo tam mrtě budov, většina z nich byli obchoďáky.

našla jsem i ruské kolo

No a na nádraží jsme si užili pravou nefalšovanou japonskou tlačenici. Poprvé v životě jsem viděla naživo nacpavače do metra. Bylo to neuvěřitelné a skvělé a zkusila jsem udělat i video, takže něco málo z hromady lidí bude na youtube.

A nakonec jsem si pro vás vyfotila dnešní nákup