sobota 21. května 2016

Den 21 - přelet Tokyo - Nagoya - Helsinki - Praha

Vstávala jsem v 4:45 a moc dobře mi nebylo. Malování se jsem vzdala a rozcuchaná, nenamalovaná, ohnuslá, nevyspalá, s kolabujícím tělem jsem se rozloučila s Františkem a vyrazila na metro. Ještě jsem se stavila v krámě pro jídlo a pití, protože se znám a když to na mě přijde a nenajím se, tak mi bude fakt zle. S klukama jsem měla sraz zhruba v 5:20 na Akihabara station. Což jsem měla stíhat, kdyby mi cesta na metro netrvala tak dlouho, kvůli těžké krosně. Takže pak jsem i popobíhala s tou šílenou věcí na zádech.

Metro jsem stihla, jen jsem si ještě musela dobít Pasmo kartu na poslední cestu. A dobře jsem udělala, že jsem si tam raději dobyla víc. Na Akihabara station jsem sice chtěla projít na Rail Pass, který mi ještě platil, ale to by tam musel v té kukani někdo být aby mě pustil. Nepomáhalo ani řvaní ohajó gozajmas, sumimasen, koničiva, helou, its enybady hýr...? Takže jsem prostě prošla na Pasmo a potkala se s Pidim a Meglarem. Konstatovali, že vypadám strašně.

Ve vlaku na Hanedu, jsem se malinko vzpamatovala a řekla si, že se přece jen zkusím trochu namalovat abych vypadala jako člověk. Už jste se někdy malovali v klepajícím se vlaku? Rovný linky se dělají fakt špatně. Navíc jsme se pomalu blížili do cíle, takže malování jsem skončila přesně 10 vteřin před zastávkou. Je skvělé jak jsou vlaky přesné, a že je na ně spoleh.

Tak jsme vyrazili odhodit zavazadla a získat letenky. Pidi s náma neletěl, jen posílal zavazadlo do Čech. Takže člověk by řek, že se zdá být jednoduchý počet dva lidé a tři zavazadla. Nebyl. Slečny za přepážkou jsme zmátli takovým způsobem, že trvalo snad 40min než to psychicky přechroupali a finálně nalepili na všechny zavazadla cedulky a dali nám letenky. Nutno jim přiznat, že mezitím zuřivě pobíhali a zařizovali jakési tajuplné věci. A nám se tak zkracoval čas kdy jsme měli boarding.

Naštěstí jsme to zvládli. Zvládli jsme i projít přes kontrolu, já už klasicky pípala a tak mě museli oskenovat a prosahat. Inu gothické kalhoty plné železa.....Melovi jsem zdůraznila, že fakt k letadlu neběžim, ale nakonec to nebylo nijak zásadně potřeba, spíš jsme rychle šli a stihla jsem i masáž v křesle, kterou jsem fakt potřebovala.


V Nagoye jsme zvládli přestoupit v pohodě, jen jsme pro jistotu museli ukazovat papíry, že máme víc zavazadel, což bylo mírně obtěžující a zdržující. To samé jsme dělali i v Helsinkách. Jinak výzdoba v Nagoye na letišti byla krásná.



No a následoval dlouhý let přes Rusko až do Helsinek. Jistě by byl o hodně příjemnější, kdyby nám třeba fungoval zvuk u obrazovek s filmama. Bohužel celá sekce kde jsme seděli byla rozbitá a tak jsme se museli věnovat zábavě mnohem méně kulturní a dát si pivo. Což mělo na mě naštěstí velmi pozitivní účinek protože se mi povedlo usnout. Vzbudila jsem se, když nám zbývaly do cíle ještě 4 hodiny.

Mimochodem abych se nenudila, tak moje tělo si vymýšlelo zábavu typu, otečou mi nohy tak, že je skoro nevyndáš z bot. Tak jsem chodila, snažila se hodně pít, chodila na záchod, masážila si trochu nohy, nevěděla kam a jak je už dát při sezení. Mel je gentleman a tak se ochotně zvedal aby mě pustil projít nebo na záchod, vytáh tablet a půjčil jedno sluchátko aby jsme se nějak zabavili a pustil Face Off (show/soutěž, kde se utkávaj lidi v dělání spešl make-upu a masek - eee blbě se to vysvětluje, prostě to hoďte do googlu).

V Helsinkách jsme šťastně přistáli, opět udělali kolečko s ukazováním papírů. Já opět pípala při kontrole a tak mě museli skenovat a osahávat. Tím jsme se dostali zpět od EU. Jeeej. Pak jsme čekali na další let a já si uvědomila, že i když jsem strašně unavená, fakt se mi nechce domu. Melgarh mezitím řešil jak se dostaneme z letiště v Praze. Původní myšlenka totiž byla, že Pidiho bratr, přebere jeho krosnu, kterou s námi poslal a odveze jí domu. Jenže on nebyl v Praze protože se nějak špatně dohodli na datu. Druhá verze, že nás vyzvednou Pidiho rodiče autem, bohužel i tady se ukázalo, že nemůžou protože my přiletíme v pátek a oni žili v tom, že v sobotu. Ok, fajn. Takže nás zachránil až kamarád Claymon, který je sice z Plzně, ale jel náhodou do Prahy vyzvednout nějaký stůl.

Naložil nás, o minutu jsme nestihli free stání na letišti a začli jsme vymýšlet mega komplikovaný plán jak to udělat aby všechno vyšlo co nejlíp. Protože nikomu z nás se vlastně nechtělo domu. Takže jako první jsme teda odvezli krosnu na byt kde Pidi bydlí. Tak nějak jsme tam dali malý pokec a nabrali dalšího kamaráda Michyho. Melgarh a Michy pak byli vysazeni na Karlově náměstí, Claymon mě hodil domu, kde jsem se stihla osprchovat a zjistit, že jediné co se v krosně protrhlo a zasvinilo půlku věcí bylo Matcha Milk. Fakt jediná věc, kterou jsem neměla napytlíkovanou. Ach jo.

Za půl hodinky byl Claymon zpět i se stolem a židlema. A tak jsme jeli na "brostel" takový byt kde se setkáváme s přáteli, protože je dostatečně velký a pohodlný. Michy s Melgarhem už tam byli, uvítal nás i Corwin a Alkel. A tak jsme povídali a popíjeli až se nám všem chtělo spát. Díky tomuhle relaxu a skvělému mírně opileckému spánku, se mi skvěle přetočili vnitřní hodiny zpět na ČR a už jsem víceméně aklimatizovaná a ani to tělo nezlobí.

Po cestě domů jsem zvládla nakoupit a doma pak dovybalila. Rýžovar vypadá na první pohled v pořádku, jen manuál není možné dohledat v angličtině, takže mě čeká asi 15 stran lahodného překládání a spousta zábavy s google translatorem, který mi překládá vnitřní poklici zásadně jako "prase" a spoustu dalších nesmyslů.

Mám pro vás i fotku vybalených věcí. Není tam teda jen ten rýžovar. Vlastně to vypadá, že je toho málo. Krosna měla 21kg, což nechápu jak je možný, když v Seoulu to ukazovalo 17 a stejně velkou hromadu jako jsem tam měla zabalenou, jsem tam balila ještě v Tokyu.


8 komentářů:

  1. Vítej zpět! ^^
    Úžasný haul, tolik skvělých věcí! :3 Akorát můžu se zeptat, proč jste vlastně ten rýžovar nekoupili u nás? Nebo neobjednali z některé ze sousedních zemí, pakliže jste chtěli nějaký super duper? Nebylo to těžké se s tím vléct? O.o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy prostě ráda komplikuju věci. Nechtěla jsem jen tak nějakej rýžovar, chtěla jsem hezkej a malej rýžovar. Rýži budu vařit primárně pro sebe a tak není třeba aby byl velkej a navíc máme fakt malý byt a fakt hodně věcí, takže opravdu nepotřebuju velkej rýžovar. V Japonsku je prostě široká nabídka a člověk si může ty rýžovary osahat. Zjistit jak dobře se otvírají, jak jsou skutečně velké, těžké, jak padnou do ruky když mají ucho. Jak vypadají na pohled....ve výběru elektroniky si to občas opravdu komplikuju požadavkem na vzhled. Takže prostě proto jsem je chtěla vidět naživo.
      Nakonec jsem vybrala takový co má asi 3kg, což je zhruba stejně jako maj některý čoklíci co pražský paničky tahaj celej den v ruce. Takže těžkej neni. Vlastně oproti hromadě kosmetiky byl fakt lehkej a kdybych ho neměla, tak bych asi byla váhově přes limit protože bych v krosně měla o třetinu místa víc.

      Vymazat
    2. Jo akorát teda malá komplikace nastala doma, když jsem zjistila, že tenhle model vydali pouze pro japonsko a tudíž není možný dohledat návod v angličtině. Takže s google translátorem máme zábavu na dlouhé letní večery. Ale třeba zas až ten hrnec zapnu, bude na mě mluvit (jeden z mých snů, že na mě spotřebiče japonsky mluví).

      Vymazat
    3. A vypadá to na ovládání moc těžce? V podstatě by tam mělo být akorát tlačítko na zapnutí, na zahřívání a to je tak vše, poměr rýže:voda bych ti mohla z návodu vyfotit doma, protože to je u všech stejné. (Já to třeba dělám od oka a mám pocit, že je to 2,5 dílů vody na 1 díl rýže, ale jistá si teď jaksi nejsem.) A na nasypání, zavření, zapnutí a vyndání hotové rýže mi nepřijde, že by bylo třeba návodu :)

      Vymazat
    4. Jako jo, já vim že můžu zmáčknout to velký tlačítko start a ono to něco udělá. Jenže je tam víc programů a mě zajímá jaký co dělá a jak to celé funguje. Je to prostě cute malý rýžovar a já si s ním chci hrát
      http://www.sharp.co.jp/support/ricecooker/doc/ksc5j_mn.pdf?productId=KS-C5J

      Vymazat
    5. Ó, taková složitější mašinka :)

      Vymazat
  2. Už se těším na podrobnější fotky a recenze! Já mám "super" low cost rýžovar z Filipín, v kufru se mu lehce promáčkl plech, a má jen jednu páčku, která je standardně v pozici ohřívání, a dá se přepnout jen do pozice var. =D Ještě jsem nevymyslela, jaký poměr rýže a vody v té mrše povede ke skvělé rýži, nebo jestli bude klíčem k úspěchu utěrka zabraňující útěku páry kolem netěsnící poklice...

    OdpovědětVymazat