neděle 5. října 2014

Report z Akimatsuri 2014

Milé děti, tak jsem se vrátila z Akimatsuri, které se konalo v mě neznámé části Prahy a to konkrétně na Břevnově. Udělat takový festival v neděli je super nápad, do té doby než člověk zjistí, že tam přes celou Prahu pojede MHD víc jak hodinu. Naštěstí můj skvělý manžel jel zároveň provětrat nějaká letadélka a tak se mi cesta zkrátila na 25min.

Přišla jsem asi 10min před oficiálním zahájením a hned potkala známé. Zahájení znamenalo, že jsem zaslechla nějaké bubny a můj mozek se přepnul do funkce jídlo. Ano Akimatsuri pro mě bylo hlavně o jídle a z žádného jiného povznesenějšího důvodu jsem tam nešla.

Tím, že jsem přišla tak brzy jsem vlastně stihla ochutnat spoustu dobrot aniž bych musela stát nějaké větší fronty. Ještě před otevřením se vytvořila slušná fronta na udon nudle, tu jsem tedy po celý festival vynechávala. Druhá největší byla na nějaký grilovaný olihně na špejli.

to je ta menší fronta na olihně

Mé první ochutnávání patřilo sushi. Dva kousky sushi a nějaká ta rejže v obalu u nějž si nepamatuju název, to vše za 30kč. Tohle prodávat někdo ve městě, tak tam chodím na oběd i večeři. Bohužel pozdější várky už nebyli tak chutné jako ta první a navíc došel zázvor, který mám vážně ráda. Na fotce je už ta druhá, míň povedená verze.


Nezřízená žranice pokračovala něčím pro mě neznámým a jmenujícím se agepan, byl to v podstatě osmahnutý rohlík vyválený v cukru s příchutí zeleného čaje, skořice nebo s nějakým tradičním cukrem. Zkusila jsem všechny a zelený čaj bodoval nejvíc. Cena 10kč.

skořicový agepan

Kamarádka z našeho hloučku zkoušela okonomiyaki a jelikož byla hodná, tak se i rozdělila. Musím říct, že mi chutnali skoro víc než v Japonsku. Pak následovalo další obžérství rohlíkem a následně jsme šli stát frontu na gyoza knedlíčky. Stály 50kč a byly naprosto úžasný! Na fotce jsem už stihla jeden sníst než mě napadlo, že bych to taky mohla fotit.


Přiznám se, že už jsem byla trochu plná, ale zmrzlina se do mě pořád vešla. Kombo matcha a sakura bylo fajn, i když ta sakurová část mi chutnala víc. Cena 90kč.


Musela jsem opravdu obdivovat slečny co se odhodlali přijít v yukatách, taky jsem o tom přemýšlela, ale zjištění, že je venku 12 stupňů mě jaksi odradilo. Nejen japonky ale i pár češek jsem viděla v krásných yukatách a v téhle zimě jsem jim odpustila i ty naprosto nestylové, zato však teplé, podzimní boty.


Lolitek se taky pár našlo a všem to náramně slušelo. I já jsem vytasila jednu z teplejších loli sukní. Přece jen na takovou akci člověk nepůjde v džínách že jo....no dobře, někteří češi ano. Obecně však mládež, kterou člověk může zahlídnout na Advíku či jiných akcích byla oděna skvěle. Dokonce jsem zahlédla pár cosplayů z Naruta.


Velmi mile mě překvapilo kolik japonců na akci bylo. Čekala jsem, že teda nějací budou u stánků, ale rozhodně jsem nečekala, že 2/3 lidí budou japonci a zbytek češi. Bylo to super, zas jsem se jednou cítila naprosto skvěle. Japonci asi tvoří nějakou atmosféru v které se mi líbí. Dokonce ani všude pobíhající japonské děti mi nevadili, nevřeštěli, nedělali scény ani nepořádek. Mimochodem na stáncích jste se česky moc nedomluvili a tak někteří z nás měli šanci oprášit svou špatnou japonskoangličtinu.

plánek areálu

Všichni se vlastně skvěle bavili. Když byla dlouhá fronta, dalo se povídat s přáteli. Když nebylo kde sedět, nevadilo postát a občas si i někdo poseděl na krásném trávníku co tam byl. Občas člověk narazil i na skupinku bavících se dětí nějakou tou hrou, tuším, že to je kendama, kteří klidně i ochotně vysvětlovali a ukazovali ostatním.


lovení balónků by bylo fajn, kdyby bylo tepleji, i tak se lovilo jak o závod

Samozřejmě, že v oficiálním programu byli i nějaké ukázky aikida nebo karate, ale pro mě to mělo jediný význam. Lidi se šli dívat a fronty u stánků se zmenšili buď na polovinu nebo zmizeli úplně.

rozcvičující se účinkující

Povedlo se mi potkat dvě čtenářky Roztomilostí a jsem strašně ráda, že se nebáli se přihlásit a říct mi ahoj nebo i víc popovídat. Budu ráda když se vás ke mě bude hlásit víc, fakt mi to nevadí a ráda si poslechu jestli se vám líbí jak píšu nebo co by jste rádi viděli za článek a pak se s váma za trest vyfotím :)



Po cestě domů jsem se stavila ještě v obchoďáku na Andělu, kam jsem původně měla namířeno pro dárek, ten se však nekonal. Tak abych neměla pocit, že si z Akimatsuri odvážím jen přecpané a trochu bolící bříško, pořídila jsem si nový ponožky. Měli tam ještě s mývalama, ale ty postrádaly dostatek růžové barvy, takže jsem zvolila kytky. A pak, jelikož jsem ujetá na zvířátka s lidskými atributy jako brýle, lorňon, buřinka, motýlek...jsem pořídila dvě minisvíčky s veverkou a zajícem.


Akimatsuri se hodně povedlo a i když bylo chladněji, tak se všichni návštěvníci velmi bavili. Musím obdivovat práci slečen, které se starali o neustále vynesené koše, protože tohle je velký problém všech festivalů a tady to zvládli na jedničku. Odcházela jsem až po oficiálním ukončení, kdy už balili stánky a překvapilo mě jaký je tam pořádek, nikde žádné papírky, všichni poctivě vyhazovali věci do košů. Inu japonci.

Už se těším na příští festival kdy se přejím snad ještě víc. Doufám, že vás tam taky uvidím a prohodíme pár slov.

16 komentářů:

  1. Jůůů ^__^, hrozně ráda jsem tě poznala, bylo to vážně moc příjemný:). Vlastně díky tobě jsem začala mít i trochu víc zájem o kosmetiku (do té doby jsem tomu nevěnovala příliš pozornost, vždycky jsem používala jen stíny a to spíš příležitostně) a moc se mi líbí i tvé články osobnějšího rázu, jako třeba tenthle:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda že nemám fotky z doby kdy jsem se ještě skoro nemalovala a přišlo mi to zbytečný, to bys koukala jak se člověk dokáže vypracovat z naprostého "já se nemaluju" přes "trochu řasenky neuškodí" až po "proboha kde mám ten správný odstín růžových stínů".
      Fakt to bylo hrozně fajn potkat někoho osobně. Dík že ses nebála se ozvat.

      Vymazat
    2. Já se právě hodně dlouho ani malovat nesměla, prostě mé rodiče byli ze začátku hodně tradiční.. taťka dodnes když vidí, že jsem namalovaná, tak se tváří nespokojeně (asi nechce přijmout fakt, že jeho holčička je už dospělou ženou). Hodně mě štve má barva pleti, prostě nedokážu najít vhodné stíny, aby vynikaly barvičky.. všechno co si na oči mažu, nejde pořádně vidět..takže mám hromadu hezkých stínů, ale jsou mi v podstatě k ničemu:/..

      Vymazat
    3. Já své rodiče léčila šokem. Na severu jsem se malovala hnědýma nebo zelenýma stínama. Pak jsem se dstěhovala do Prahy, nechala si udělat tetování přes půl zad, nějaký piercingy, obarvila se na modro, nechala si nastřelit rohy, prostě všechno to o čem jsem snila a na malém městě si to nemohla splnit. Takže to že se maluju černě nebo růžově jim už tak nějak bylo celkem jedno.
      Ono možná záleží co máš za značku stínů. Některé levné prostě nebudou výrazné i když se budeš snažit sebevíc. Často pomůže báze pod stíny, nejen že déle vydrží, ale stíny jsou intenzivnější. Pokud máš stejně jako já trochu přepadlé oční víčko a vůbec se ti na oku kůže poměrně shrnuje, asi nikdy neuděláš sexi kočičí oči a hodně toho bude vidět jen se zavřenýma očima. Prostě se s tím chce poprat a postupným tréningem nebo zkoušením přijít na to kam až ti sluší být namalovaná. Jestli jenom víčko nebo klidně až k obočí :)

      Vymazat
    4. Děkuju za rady, určitě to zkusím. Jinak jsem si vzpomněla: před tím Tescem byl "stánek", kde se prodávali polštáře a různé pytle k sezení. Všimla jsem si i roztomilých polštářků s Hello Kitty :).

      Vymazat
  2. Pokud se nemýlím, tak to druhé je inarizushi, jednou jsem si dělala takové ty, co vypadají jako Rilakkuma :D Příště musím jít taky, vůbec jsem nevěděla, že se u nás něco takového koná.

    OdpovědětVymazat
  3. Akimatsuri mi letos bohužel uteklo :) byla jsem s mamkou a přítelem na festivalu Mezi ploty slavit narozeniny :) ale vždycky to bylo hrozně fajn. Ale teda i na ten druhý fesťák jsem vyrazila pěkně v džínech, protože byla fakt zatracená kosa :D upřímně nechápu, co proti tomuhle kusu oděvu lidi mají a proč mají (především v Praze) lidé potřebu tohle tak řešit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono totiž když se občas rozhlédneš okolo sebe a nevidíš nic než džínaře, tak je to skoro smutný. Dokonce jsem jednou v tramvaji zaslechla rozhovou dvou žen, které považovali sukni za něco extrémě divného a skoro až potupného. Je přece spousta jiných kalhot než modré džíny, které se dají nosit k různým příležitostem. Ale je problém, že spousta lidí nosí ty pitomý džíny naprosto všude a maj pocit, že je to OK. Na kulturní akce to podle mě OK fakt není, stejně tak netuším proč se v nich pařit v létě místo nějakých lehčích kalhot, jenže o jiných kalhotech spousta lidí ani neslyšela.
      Ono se to nezdá, ale občas když vidím ve městě okolo sebe 10, 15, 20 lidí a všichni mají skoro ty samý modrý džíny, připadám si jako by je všechny vylisovali ve stejný fabrice. Je to rychlý a pohodlný si je obléce, ale o kolik rychlejší a pohodlnější je to oproti sukni? Tu jsem nosila posledních několik let a na kalhoty si zase zvykám poslední měsíce. Je to divný, ale v některých sukních je větší teplo než v kalhotech.

      Vymazat
    2. Nemyslím si, že by lidé netušili o existenci jiných kalhot než jsou džíny, to fakt ne. Jenže sehnat dobře padnoucí kalhoty je zatraceně těžký, u džín je to nejspíš nejméně náročný - nebo já mám aspoň v tomhle případě taky nejmenší problém nějaké sehnat. Krom toho bych nepovažovala zrovna podobné události (konající se ještě někde venku) za tak nóbl události, abych považovala džíny za neslušný oděv. Obecně je mi proti srsti řešit oblečení cizích lidí, alespoň v tom negativním smyslu. někdy se až divím, kolik nenávistných slov jsou lidi schopní vyplodit na adresu podle_nich_zle_oblečených jedinců, jako kdyby na tom navíc ještě nějak záleželo. Do divadla si samozřejmě džíny nevezmeš, ale na fesťáky...? Btw. člověk se v tom v létě zas až tak nepaří, odzkoušeno.

      Vymazat
    3. Já nevím jak normální lidi, ale já se prostě ráda oblékám slušně a úměrně dané příležitosti.
      Kupovala jsem si letos cerny dziny a opravdu byl problem sehnat nejake rozumne. Vyrobci maj asi pocit ze neexistuji mali lide s velkym zadkem a tak vsechno co jsem prohlizela bylo na hubeny vysoky zensky.

      Vymazat
  4. Buhuhuhu, být v Praze u rodičů, tak bych to letos měla doslova za rohem. To jídlo vypadá skvěle, úplně se mi sbíhají chutě, zvlášť na zmrzlinu.

    OdpovědětVymazat
  5. Závidím, všechny ty dobroty vypadají úžasně ♥__♥ Bohužel mi to v takovém termínu do Prahy vůbec nevychází a pokaždé toho lituju. Tak alespoň děkuju za pěkné fotky a report ^^
    I ty nepoživatelné úlovky ti moc přeju a též nepokrytě závidím. Všichni jistě odhadneme, že zaječí svíčku nejvíc :D

    (Sakra, a teď bych jedla, až bych brečela.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna tebe jsem doufala že tam potkám i když mi bylo jasný, že to máš trochu z ruky.

      Vymazat
    2. Z ruky by ani nevadilo, ale spíš, že je to během semestru je poněkud překážkou :/

      Vymazat
  6. Letos jsi na akimatsuri nevyrazila? Jestli ne, můžeš mrknout na pár fotek. :-) http://www.japonskoo.cz/fotoreportaz-akimatsuri-praha-2015/#comment-12

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyrazila, ale byla to spíš taková rychlovka. Bylo tam na mě strašně moc lidí a měla jsem s sebou muže, který z davů taky není nadšený. Takže jsme vystáli asi 4 fronty a vykašlali se na to. Vlastně když jsme odcházeli, tak už u půlky stánků měli vyprodáno.

      Vymazat