neděle 25. října 2015

Ten pocit...

Znáte to, celý život syslíte věci jako oblečení, makeup, věci co vám zdobí byt a nemají jiný užitek a najednou vás přepadne minimalistické období. Takže tu teď sedím, rozhlížím se a mám chuť všechno někam vyházet a žít v minimalistickém bílém bytě s pár přesně umístěnýma věcma. Naneštěstí jsem byla vychována tak, že si vážím hmotných věcí a navíc spoustu z nich mám opravdu velmi ráda a není snad žádná, u které bych nedokázala zdůvodnit proč jí mám. Takže loučení se nekoná a já tu dál sedím ve svém skladišti plném pokladů a teskním po bílém stole s hezky uspořádanými věcmi na desce a bílých šuplících naplněných nejnutnějším majetkem. Šatníkem který nepřetéká oblečkama všeho možného druhu a stylu, ale je v něm pár nositelných a všemožně kombinovatelných kousků.

Vím, že téhle osvícené nirvány nikdy nemůžu dosáhnout. Jsem prostě člověk, který si rád vezme sem tam lolita sukni, pin-up šaty, goth hadry, mikinu s poníkama, batoh, velkou kabelku, malou tašku, elegantní boty na podpatku, conversky s duhama a lebkama....prostě všehochuť. Nerada se oblékám nudně a nedokážu si vybrat jeden jediný styl. Je to mé prokletí a asi vždycky bude. I když sem tam obdivuju Miu na kissbooku nebo Petrulovelyhair, tak bych dlouhodobě nedokázala existovat s jejich šatníkem a domovem. Prostě bych umřela nudou.

Ono je to asi to samé jako hnědé stíny na které často nadávám. Když už se maluju a dám si s tím tu práci, tak ať je to vidět. Spousta blogerek si vážně vystačí s třema Naked paletkama a sem tam výraznou rtěnkou. Ono to fakt jde, i já sem tam používám nějakej ten hnědej stín. Jen si nedokážu představit, že to dělám dýl jak dva dny v kuse. Z té jednotvárnosti bych zešílela.

Jsou dny kdy přemýšlím k čemu mi tahle rozdvojená osobnost vlastně je. Bylo by hezké si vybrat jen jednu část a mít klid. Ideální by bylo mít třeba velký byt a v jedné místnosti mít minimalismus a v jiné hromadu bordelu. Třeba bych pak neměla potřebu o tom psát tady. Vlastně celé tohle mé rozpolcení se v poslední době promítá i do blogu. Pročítala jsem si některé starší články a ty nové jim prostě nesahají ani po kotníky. To mi rozhodně na náladě nepřidává a tak přemýšlím co s tím. Možná přestanu psát články tak často nebo se víc zaměřím na to co mě baví. Nevím.

Možná je ta nálada způsobená i tím, že zas už nějaký ten měsíc nemám práci. Naštěstí teď budu asi nastupovat do nové. Což znamená učit se spoustu nových věcí a zvykat si na nové kolegy. Obecně prostě stres, znáte to. Na jednu stranu se tam těším, je to kousek od místa kde bydlím a na pohovorech lidé vypadali velmi mile. Jen ten věčný hlodající zoubek strachu jak to budu zvládat, by mohl jít do hajzlu.

Víte jak relaxuju? Chodím po krámech a prohlížím si věci. Mnohdy si nic nekoupím protože mě nic nezaujme nebo na to nemám prachy, ale občas si radost udělám a pak zas reje to minimalistické já, že to nemuselo být. Posledních 14 dní se takhle peru s dilematem Urban Decay Vice 4 paletka. Nepotřebuju ji, paletek mám tři prdele a i kdybych se malovala 5x denně, potrvá mi dalších 5 let než to všechno vypotřebuju. Vice 4 se mi líbí obalem. Jenže když si jí projdu stín po stínu, tak bych jich použila jen pár a zbytek by ležel ladem. Logika tedy radí nekupovat, jenže chamtivé srdíčko si myslí něco jiného. Tentokrát asi poslechnu logiku a ač mě to bude dlouhodobě mrzet, ušetřím 1600kč které roztočím třeba v Japonsku.

Víte v tomhle duchu bych mohla pokračovat asi ještě dlouho a dlouho a k ničemu by to nevedlo. Možná mi bude trochu líp když se z toho vypíšu, ale tahle nálada mě asi ještě nějakou dobu nepustí. Navíc mě brzy čeká hledání nové řasenky protože všechny co mám jsou nepoužitelné a to mě taky zrovna optimismem nenaplňuje. Poprvé v životě přemýšlím, že si klidně koupím nějakou dražší, hlavně když nebude dlouho schnout a bude dělat pořádný řasy. Obecně si říkám, že asi sem tam našetřím a místo hromady levných věcí si koupím jednu drahou. No uvidíme jak dlouho mi to vydrží. Mějte se hezky a kdyby se vám chtělo, tak mi dolu napište jestli taky míváte takovéhle hloupé nálady.

7 komentářů:

  1. nesledujem vela blogov, ael tvoj ano. a to koli tomu, ze ma uplne fascinuje, ako si mojim presnym opakom. pretoze ja som ten minimalista, vo vsetkom. moj satnik tvori cierna, navy, seda, biela, bezova.. ocne tiene telove a hnede, jedna spirala, dve licenky, jeden make up...
    bvanie-detto, neznasam hromadenie cohokolvek, dusi ma to, ziadne prkotiny neznesiem okolo seba, minimlaizmus az asketizmus je pre mna charateristicky aj v jedeni, nemam rada prespekulovane chute, ale aj v komunikacii- som nervozna, ak okolo mna ludia tliachaju o nicom, ... kde pozries, tam minimalizmus :)

    a tak mi to vyhovuje, samozrjeme. preto ta rada citam. co som chcela povedat- neznasilnuj sa, mozno sama prirodzene sama dospejes k tomu, mozno nie, ale ak to vnutorne necitis, neries to.
    myslim, ze sa mozno hlava presvedci zvysok, ze jedna riasenka drahsia, nakoniec ale aj tak srdce prebije racio a kupis si ich viac- to je priklad, so vsetkym by to tak bolo.
    si predtsav, aka nuda by bola, ak by vsetci boli ako ja :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem fakt nečekala, že někdo minimalistický bude sledovat blog. Strašně mě to těší a takovýhle komentář je asi jedna z těch věcí, která mě povzbuzuje v tom pokračovat dál a nevykašlat se na psaní. Děkuji

      Vymazat
  2. Přesně takhle jsem se cítila po návratu z Indie, kde jsem přes 3 týdny bydlela obvykle v pokojích, které měly opravdu jen to nejnutnější, dvakrát dokonce jenom postel, ventilátor a nic dalšího...a stačilo mi to. Poté jsem přijela domů z letiště a otevřela dveře do bytu, kde zůstal naprosto neskutečný, odporný sprask! Tuna věcí rozmístěná na hromadě míst a většina z nich mi přišla naprosto zbytečná. Nedávno jsem si přeci vystačila s 3 sadama oblečení :D Rozhoupalo mě to aspoň k několika větším úklidům a dalším čistkám šatníku, po kterých mi toho ale stejně ještě dost zbývá. Nedokážu se třeba zbavit pičičáren ke kostýmům, kvůli nim kupuju i šminky, i když do práce se líčím možná tak 10x do roka a jsem v tomhle přesně zastánce nude paletek, který už teď zase děsně potřebuju.

    Jedna část mého já ovšem sní o tom severském bytě zaplněným šedou a přírodními materiály s nějakými těmi dark arty na stěnách. pokud bych pak měla někde samostatnou místnost na všechny ty moje krámy, možná je i šance, že se k tomu někdy dokopu. Ale přirozenější je pro mě syslit věci a odkládat je třeba na počítačový stůl, příliš velká čistota a sterilita mě pak znervózňuje.

    S psaním mám taky už delší čas problémy, je pro mě docela obtížné najít si těch pár hodin denně na to, abych se mu věnovala, když je tu ještě celá řada jiných věcí, co bych měla/chtěla dělat. Poslední dobou navíc chodím z práce dost unavená, oči mě bolí z nedostatku světla a celkově je to všecko hrozně na prd :) Ono by ale možná jen stačilo přestat se tím nějak víc zatěžovat a nechat všem věcem volný průběh a klidně si naplánovat nějakou psací pauzu :) I když tedy musím říct, že číst tvé články mě nesmírně baví, především pak recenze na shit produkty :)) Budu se tedy těšit na další články, ať už přijdou kdykoliv. A co se řasenek týče, stále bych zůstala u těch levnějších, stále nevěřím, že mezi tím může být až takový rozdíl! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se řekne severský byt, vybaví se mi tak akorát IKEA. Musím říct, že tam ráda chodím na čumendu a představuju si jaké by to bylo jednou mít takovou ložnici/obývák/kuchyň. Je to fakt krásný, ale dost nereálný. Člověk se přes ty zbytečnosti okolo sebe patrně nějak definuje a tak doma potřebuje mít na stole těch pár blbostí co mu dělají radost když se na ně podívá. Můj stůl je doslova chaos a bordel pro netrénované oko. Je velký a vejde se tam toho hodně. Takže krom většiny makeup věcí tam stojí tři panenky, několik pony figurek, figurka Hatsune Miku, asi sedm krabic se šperkama (převážně po babičce), sada štětců, sada věcí na psaní, vyšívaná přání od maminky,....a ničeho se mi nechce vzdát, protože pohled na to mi dělá radost. Tedy než si uvědomím jaký to tvoří bordel. Jenže to stejně nemam kam jinam dát.

      S tím psaním máš pravdu. Prostě to nechám plynout a nebudu se do ničeho tlačit. Snad to brzy přejde. Díky za podporu a mega dlouhý koment.

      Vymazat
  3. Já mám ideální kombinaci, vzhledem k životnímu stylu (=stěhování přes půl Evropy/světa každých pár měsíců) nemám jinou šanci než přežít s jedním až dvěma kufry věcí. Na druhou stranu mám ale skladiště všeho tohohle schizofrenního harampádí u rodičů (kteří mají naštěstí víc prostoru než trvale bydlících členů domácnosti), takže co se šminek a oblečení týče, prostě každé čtyři měsíce přijedu na návštěvu a prohodím si věci. Zrovna u oblečení mě to teda ale celkem štve, protože to je pak trochu nuda točit pořád dva kabáty a troje boty - zvlášť když se člověk snaží mít zajímavý "personal style" blog.
    U čeho mi naopak vyhovuje minimalismus co největší je bydlení. Už jsem dospěla do stádia (silně poznamenaného studiem teda, to je fakt), kdy více méně všechny serepetičky (přihrádky, pořadače atd.) vyrábím z použitých obalů od věcí, co jsem koupila. V Koreji jsem dokonce byla tak hardcore, že jsem celý půl rok na müsli používala umytý kelímek od pudingu. Přítel je ale bohužel ujetý na suvenýry, takže naše společná domácnost jednou bude rozdělená tlustou čárou a jeho milion sošek se k té mojí půlce nesmí ani přiblížit.
    Jinak já bych být tebou prostě vzala krabice, naskládala do nich všechny ty serepetičky, někam to zašoupla (nevyhazovala) a můžeš mít minimalismus na etapy, až ti začnou věci chybět, tak je zase můžeš vyskládat zpátky. =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém je, že zakrabicovanou už část věcí mám. Jedna část šatníku se přesunula do sklepa a dlí tam asi v deseti krabicích. Dalších deset mám v bytě vedle stolu z jedné strany, z té druhé je ikea stojan na oblečení. Ve skříni mi patří celé tři poličky zarovnané tričkama, korzetama, ponožkama, spodním prádlem, sezóníma věcma.
      Raděj ani nezmiňuju fakt, že máme pronajatý externí sklad protože už jednou jsme měli opravdu velký problém s nahromaděnýma věcma. Jenže odvézt tam oblečení které je zakrabicované se mi nechce protože co kdybych na něj dostala chuť a zjistila, že si ho nemůžu vzít protože je někde mimo byt.

      Vymazat
  4. Já se teda držím na prostředku, kdy serepetičky kolem držím na levelu, aby jsme se pohodlně vešli do bytu a pokud to k tomu nemám vyloženě těký sentimentální vztah, klidně to pošlu dál, nebo vyhodím. Ale v šatníku jsem schizofrení, až to není hezké, nedovedu si vybrat jeden styl a toho se držet. Chci chodit v padesátkových šatech, vrstvit na sebe sukně jako strega, v létě vyrazit v batikovaném tílku a pak na sebe hodit černý džíny a tričko s nějakým fandomovým potiskem. Mít jen jeden styl v šatníku by mě asi zabilo. Oproti tomu ale fandím hnědému líčení, protože je univerzální a hodí se ke všemu. =D

    OdpovědětVymazat