Japonsko den 11 - Tokyo

Dnešek začal blbě. Vzbudila jsem se s točením hlavy, nevolností a bolestí zad. Vzala jsem si brufen a zkusila ještě hodinku spát. Když nepomohlo ani to, Werk mě namasíroval a dala jsem druhý brufen. Bolest zad zmizela, točení hlavy a nevolnost zůstaly. Takhle jsem tedy vyrážela do Akihabary a hlavně Harajuku.

V Akihabaře jsme zkoukli obchod s figurkama, natočili nějaká videa v herně a jeli do Harajuku. Tam se naše cesty rozcházeli. Werk šel do parku a já po krámech. Hodně jsem se těšila na zdejší Daiso, Etude House a Kiddyland.

Už na začátku mi nebylo dobře a přičtěte si k tomu neuvěřitelně hlasité a pištivé pokřikování japonských prodavaček a drzé pořvávání místních černochů. Bylo to nechutné peklo do kterého jsem se dobrovolně sama uvrhla. Velký problém byl, že spousta krámků se nesmí fotit. Netuším proč. Prodavači mě odháněli a ukazovali No photo cedulky.

První jsem potkala Daiso. Bohužel se ukázalo jako zklamání. Bylo dost přebrané a třeba sloupávací masky, které jsem plánovala nakoupit, vůbec neměli. Prošla jsem všechna patra, našla pár hloupostí a šla ke kase. Točila se mi hlava.

Dál jsem okukovala různé krámky s oblečením. Narazila na Liz Liza, několik předražených goth shopů a malý Sanrio store. Asi jsem fakt už nějaká otrlá a spousta věcí mi přišla jako blbosti co nepotřebuju.

Narazila jsem i na Missha obchod. Taky nic moc. Prodavačky aspoň oproti ostatním nevřeštěli, ale zas tam hodně nahlas hrála hudba a já začínala toužit po tichém koutě a litovat, že nemám špunty do uší. Taky jsem si začínala připadat jako vesnická špindíra, protože okolo se rojili nádherně načančané lolity, gothičky, punkerky, všemožně barevní nebo šíleně kreativně oblečení japonci a mezi nima já ve zmuchlané sukni, sešlapaných keckách, se spáleným obličejem a rozcuchanými vlasy.

Nemohla jsem minout Bodyline. Lolita oblečky se na mě smály odevšad. Já chtěla nějakou rozumnou střídmou černou sukni. Hm tak nic no. Ale vysněnou uniformu služebné jsem sehnala. Snad mi bude. Nesmí se tam zkoušet a tak mě prodavačka jen přeměřila a tvrdila že to půjde.

Bylo mi čim dál hůř, ale na ten Etude House jsem se fakt moc moc těšila. Takže jsem zatla zuby a došla do Laforet obchoďáku. Škoda že na pláncích to měli napsaný blbě, mohla jsem si ušetřit procházení čtyř zbytečných pater. Ale nakonec jsem ho našla. Překvapilo mě, že neměli Play Pencil kolekci a ani tu Cindarelu o které jsem psala. Trochu zklamání. Měli místo ní nějakou kočičku, ale bohužel jen v Honey Beige barvě. Tak jsem nakoupila jiné věci a stejně si to celkem užila.

Točení hlavy zesílilo a dostavil se pocit že asi omdlím, tak jsem zapadla do nějaké cukrárny abych si poseděla a dala něco k jídlu. Bohužel s pocitem na zvracení se blbě jí a abych dojedla nádherný pohár co mi přinesli, tak jsem se musela fakt nutit. To už jsem uvažovala jestli nejet raději do hostelu nebo nenapsat Werkovi ať pro mě zajede protože jsem se začínala trochu klepat. Ale sakra nejsem žádný máslo a chtěla jsem dát ještě ten Kiddyland co je nedaleko. Bylo to pekelné rozhodování a Kiddyland vyhrál. Já vím nemám rozum. Za to však mám navíc dva Kapibarasany, jednorožce, miniručník s Hello Kitty a pár dalších věcí.

Cesta na hostel byla dlouhá a krušná. Navíc se mě pokoušel balit jakýsi japonec. Kdybych uměla líp anglicky a věděla jak se řekne "odpal je mi blbě" tak mu to řeknu. Takhle jsem si musela povídat.

P.S. Po dnešku už asi nemám ráda ten song z Frozen. Protože v Kiddylandu a jiných shopech ho točili pořád dokola. Takže dneska jsem ho slyšela tak 30x.

P.S.S. Mám depresi a pocit zmaru protože tolik věcí se prostě nedá odvézt.

P.S.S.S Mám teplotu a zítra se zas stěhujem. Ach jo.

Levá strana jsou všechno bonusy k nákupu