Naštěstí zabaleno jsem měla z večera, takže stačilo do krosny doházet jen pár věcí a vyrazit. Werk nás zas honil jak nadmutý kozy, protože chtěl chytnout rychlejší vlak do Narity na letiště. V metru se mi povedlo sežižlat k snídani sladkou buchtu a jelikož jsme jeli poměrně dlouho, tak i chytnout někoho na japonské 3DS.
Přestup na Narita Skyline express se nám povedl. Dokonce jsme tam 10min stáli než přijel. A já objevila dost dobrý pití co chutnalo jako zelená ledová tříšť se zmrzlinkou. Ve vlaku jsem pak spásla k druhé snídani salát s jogurtovou zálivkou a obdivovala výhledy.
Ehm tak na letišti se ukázalo že ta krosna má 21,3kg. Paní u odbavovací přepážky nás vzala s mužem zároveň a i krosny jsme na pás dávali zároveň, takže se to naštěstí zprůměrovalo a když je pak rozdělovali, stihla jsem si všimnout váhy té své a velmi si oddychnout. Předtím jsme je ještě nechali zabalit do igelitu, takže nevím jak bych něco vyndávala a hlavně kam bych to dala.
Bohužel na letišti nebyl dostatek času, takže jsem stihla kouknout do pár krámu jen v jedné části a když jsme pak prchali na letadlo, zahlédla jsem stánek Anna Sui. Snad příště bude víc času.
V letadle pak cesta ubíhala příjemně. Koukala jsem na filmy, pařila hry, ale spát se mi nepodařilo. Nevím proč, ale vždycky začnu usínat hned po nástupu a pak přinesou jídlo, vzbudí mě a já už neusnu.
Před přistáním ve Vídni to s námi malinko házelo, ale byli jsme ve velkém letadle takže pohodička. Při přestupu jsem viděla pořádně hlavně déšť a černé mraky. Dokonce to vypadalo, že nám odloží let. Pak se počasí smilovalo a my vlezli do miniletadélka.
Jak to ve velkém letadle bylo v pohodě, tak v tomhle to fakt v pohodě nebylo. Při vzletu to ještě šlo, ale přistání v Praze bylo krušné. Nejen házení a nevolnost mě rozčilovali, ale i nějací čeští spolucestující co seděli za námi. Jako je hezký když někdo někomu ukazuje města ze vzduchu, ale když to dělá 15min v kuse a popisuje fakt každou díru před Prahou, a mě je blbě a chci klid, tak mě to sere. Zlatí tiší japonci v dopravních prostředcích.
Na letišti na nás čekala Werkova maminka a hodila nás domu, kde jsme vybalili, skočili do vany a v mém případě konečně usli. Až na to, že dneska jsem se vzbudila v 5 ráno. Chybí mi Japonsko a hned bych zas letěla s prázdnou krosnou zpátky.
P.S. Zjistila jsem, že mám na rukou modřiny od krosny. Zvlášť vyniká pruh modřin v délce asi 15cm. Jsem ani nevěděla, že se to dá takhle nošením a sundaváním udělat. To že mi zaškrcovala krevní oběh do rukou a nabíhali mi žíly jsem si zvykla, ale modřiny jsem fakt nečekala.
 |
| Je hezká, je slavná a podle mě je neskutečně levná na výrobu protože je to síťovina polepená plastovýma trojúhelníkama |
 |
| Kokonek po příjezdu domů |
 |
| Velké vybalování |
Velká gratulace, že ses vešla do váhy. Jak tak na to vybalování koukám, tak se i docela divím. Ale na druhou stranu nevím, s čím vším jsi tam jela. Kokonek vypadá opravdu malinký na to, kolik tam toho bylo.
OdpovědětVymazatBude podrobný fotka maid šatů? Ať se nechám inspirovat. (Samozřejmě velmi velmi velmi volně, jelikož domácí šicí úroveň není vycvičená jako asijské šičky.)
Nevím, zda to patří do čerstvě dovezených věcí, ale musím podotknout, že ten unicornek na polštáři je totálně kawaii ^^
Tam jsem jela asi se sedmi páry ponožek, dvěma sukněmi ke kolenům (z toho jedna na sobě), asi pět triček, svetřík na sobě, sandále, minibundička kdyby byla zima, ručník, plavky. Pak ještě nějaké malé líčení a taštička s věcma jako mýdlo, šampon, kartáček a taštička s lékama. Všechno se to vešlo do spodní části krosny. V malém baťůžku pak byla elektronika jako PC, 3DS, mobil, to prostě v krosně nenechám.
VymazatFotku maid šatů zatím neplánuju. Oni jich stejně mají hodně druhů, takže ať si ušiješ jakékoliv, budou prostě správné.
Unicornek je čerstvě dovezený. Byla to láska na první pohled.
Wau, tak toho oblečení je fakt málo. Za to máš můj obdiv. Nejsem schopná se tak málo sbalit ani když jedu na 3 dny do Prahy :D.
VymazatMinule jsem toho měla ještě míň. Jednu sukni na sebe a tři trika. Holt jsem často prala. Tenkrát jsem si přivezla spoustu cosplay a lolita oblečení.
Vymazatjé to muselo být ale super rozbalování! musím říct, že všechny zápisky jsem poctivě četla a dost jsem ti ty dva týdny v Japonsku záviděla. hlavně ty nákupy teda, že ano. to já bych asi musela odjíždět s druhým special japan kufrem!
OdpovědětVymazatPopravdě jsme o kufru navíc uvažovali. Kluci si totiž nakoupili spoustu figurek a to je věc křehká, kterou není radno dávat do krosny. Nakonec je však pečlivě zabalili a nacpali do baťůžku, takže se spešl kufr nekonal.
VymazatNákupy byli super, ale musím říct, že po návštěvě Etude House a SkinFood jsem byla trochu zklamaná. Na ebay nebo u internetových prodejců jsem zvyklá na celý sortiment a v kamenných krámech byl spíš takový třetinový výběr.
I když vím, že bys to nejraději neslyšela a dál si užívala v Japonsku - vítej doma! (Též si musíme přiznat, že zůstat tam dýl, s přibývajícími stupni na teploměru by ses brzy pravděpodobně usmažila, protože jak nám několikrát zdůrazňoval sensei, "v létě do Japonska nejezděte, umřeli byste!" :D Takže ještě že ses vrátila, usmažená bys nám k ničemu nebyla. Kdo by tady potom recenzoval korejské roztomilosti a serepetičky?~)
OdpovědětVymazatOpravdu tě musím obdivovat, že se ti do krosny podařilo nacpat tolik věcí O.o Prohlížím si fotku a marně přemýšlím, co bych (být zlodějem s 'kawaii' úchylkou) se ti pokusila zcizit nejřív ^^' Tolik krásných věcí!
Tak to že se do japonska jezdí zásadně na jaře a na podzim, ví snad každý kdo tam někdy chtěl jet. Nejlépe osvědčený máme s kamarádama právě květen. Člověk sice těsně mine sakury, ale to zas tak neva protože když kvetou je ještě kosa. Chce to vychytat i jejich svátky. Začátkem května je Golden week a to jsou všechny hotely zabookované dopředu protože japonci cestují jak diví.
VymazatNo a na podzim se zas musí vychytávat nějaké to období dešťů. Když byl minulý podzim kamarád, měl kliku a bylo slunce. Dokonce takové že se opálil a koupal v nějaké řece.
Jenže ono to stejně všechno závisí na tom kam člověk jede. Když jsme se rozdělovali během výletu, část co byla v Kagoshimě hlásila zimu a déšť a my se v Kyotu připalovali.
Mimochodem být zlodějem, tak jdu po tom Matcha Kit Katu. On sice na fotce není vidět, ale mám ho. Tedy posledních pár minisušenek.
Je mi jasné, že už to máte pěkně vychytané, jen jsem chtěla vyjádřit, že tě máme rádi tady pěkně u nás :D
VymazatHmm, to zní dobře~
Celý report z Japonska jsem sledovala a tiše záviděla. :) Obdivuji tě za to, že jsi do krosny dokázala všechno hezky nacpat :D . V některém z postů z Japonska jsem zahlédla, že sis pořídila japonskou verzi 3DS tak bych se chtěla zeptat jestli plánuješ dělat na blog něco ohledně nich. :)
OdpovědětVymazatNějak neplánuji. Sice jsem jednu dobu psala i články o hrách, ale tak nějak si nejsem jistá jestli by to sem zapadlo a hlavně co bych psala. Momentálně nejvíc pařím Cooking Mama 5. Už předchozí díl mě bavil a tvrdím, že se podle toho dá i normálně vařit.
VymazatMožná bych mohla udělat speciál na přání co za roztomilé věci se dá na 3DS pořídit, ale to by stejně byla patrně jen hromada obrázků z ebay.
A nebo vlastně proč ne. Zkusím to, aspoň bude sranda
VymazatVitej zase zpet ! ^^ Tve clanky jsem vzdy zhltla a pokazde se na chvili citila jako bych tam byla s Vami :) tak za ne alespon dekuji :3 (a mas proklety blog zatim pokazde uspesne zneskodnil intrackou wifi pokazde, kdyz jsem se rozhodla ti neco okomentovat :D )
OdpovědětVymazatWooow, obdiv že ses vešla do váhy! Muselo to být něco, mně se modřiny od krosny nikdy neudělali, ale asi nikdy nebyla takhle těžká =D
OdpovědětVymazatWow, nakonec máš opravdu hromadu nakoupených věcí.. což úplně chápu. :D Navíc jsi opravdu mistr v balení, nechápu jak se Ti to podařilo narvat do toho kokonku. :D
OdpovědětVymazatAhoj, můj sen s přítelem je si našetřit a vyrazit do Japonska, díky tvému blogu, jsem se toho spoustu dozvěděla, co je potřeba a navíc jsem přečetla zápisek z každého tvého dnu v Japonsku. Super!
OdpovědětVymazat