Japonsko den 7 - Osaka

Ráno jsme velmi rádi zmizli z hotelu, i když vstávání bylo perné. Taky byla celkem zábava ošéfovat nějaké to ranní WC. Na našem patře bylo zamčené a nefunkční. O patro níž nebyl toaleťák, o další patro níž byl když jsem byla já a asi půl hodinky po tom když chtěli jít kluci, tak už nebyl. Takže to jsme vzdali a drsně se rozhodli to vydržet na metro protože jsme v Japonsku a tady jsou záchody všude. Jako že fakt hodně. Tedy né normálně na ulici a v restauracích taky dost často ne. Ale v každé metro stanici jsou aspoň troje a když je to trochu větší nebo kombinovaná s vlakama, tak je jich tam nepočítaně. Všechny jsou čisté, voňavé a málo kdy obsazené.....tedy jen do chvíle než se vám začne brutálně chtít. To je pak buď nemůžete najít nebo je tam halda školaček nebo tak něco. Nám se po ránu zadařila první varianta. Ale doptali jsme se. Jo líbí se mi jak tu všude na wc maj spešl místa pro malování se.

Uložili jsme krosny do skříňek, vyzkoušeli nějaké donuty u kterých mají akci s Miffym. Asi něco jako nakup x krát nad nějakou částku a dostaneš plátěnou tašku. Hm tak buď se začnu živit donutama nebo budu muset najít Miffy obchod...s postupem dne se mi povedlo to druhé.

V plánu dneška bylo hlavně Osaka Aquarium. Jenže Kompozit a Were ještě neviděli Osaku za světla, tak jsem je vzala projít po nákupní ulici. Viděli jsme spoustu pěkných slečen, nějaké ty krámky s kosmetikou, originál Skin Food krámek, Bodyline a na chvilku jsme kempli i v herně, kde se klukům zalíbili ty nejjednodušší hry co jsou. Zatloukání krokodýlků paličkou a něco čemu říkáme otočstůl. Prakticky jde o plastový stolek do kterého praštíte a pak ho odhodíte a na obrazovce vám naskakují body za to co všechno jste jako zničili. Inu japonci....tohle musí být po práci skvělý relax. Bohužel čas nás trochu tlačil a tak jsme zas šli směr metro.

Po vylezení z metra na stanici Osakako se zkazilo počasí, takže nejen že bylo chladno, ale ještě pršelo. Zakoupili jsme tedy skvělé plastové průhledné deštníky a vydali se na cestu. Bylo to kousek a ještě jsme viděli obří ruské kolo a nějaký kus moře.

Nevím jak moc popsat akvárko. Je to něco nepředstavitelného pro nás obyčejné čechy. Zas to teoreticky můžu přirovnat k mnoha Palládiím, ale já sama netuším jakou to vlastně má rozlohu. Je to hodně spletité a hlavně to má osm pater. To se moc nezdá, ale uvědomte si, že osm pater maj naše paneláky a teď si v nich představte akvárka v kterých se můžou prohánět delfíni, vedle další pro tuleně, pak další pro velkého bílého žraloka....prostě takové megasídliště pro ryby.

Fotky z akvárka jsou nic moc, protože prostě mobil a nulový osvětlení, hyperaktivní zvěř a zpožděné focení. Zkuste fotit naspeedovanou vydru s tím, že to musíte zmáčknout než skočí do vody, aby jste měli na fotce aspoň mázlý konec ocasu.

Největší zážitek bylo asi hlazení žraloka a manty. Žralok byl v pohodě, byl malej a nehýbal se. Zato manta byla živá. Ocas měla zdvižený nad vodu a nadzdvihávala i přední půlku těla. Asi chtěla hodně hladit. Jsem na ní sáhla a fůůůůůj to bylo takové jak hladit želé. Mírně slizké a oproti tvrdému žralokovi teda hodně měkké a bořivé.

Prošla jsem to, fotila, sem tam něco četla o živočichách, stavila se na sváču (mé první okonomiyaki) a po třech hodinách byla konečně venku. Připojila jsem se tedy k Werkovi, který už netrpělivě čekal v blízkém obchoďáku u Subwaye.

Obchoďák jsem samozřejmě prošla. Narazila na Sanrio shop, Miffy věci, figurky, kosmetiku, etno krámky, hernu a spoustu krámků které bych označila jako "japonský větnamci". Miffy věci byli dost drahý na to že to vlastně nebyl ani licencovaný shop. U Sanria jsem to tak nějak čekala, takže to nebylo tak strašné, dokonce bylo možná v něčem levnější než Miffy.

Po další hodině čekání, procházení krámků, výhře Rilakkumy na první pokus v blízké herně, vyzkoušení japonského KFC, konečně dorazil zbytek. Takže si chlapci prošli ty figurky a zapařili zatloukání breber v herně a šli jsme na vlak. Mimochodem v KFC měli super věci k dětskýmu menu. Takže mám pytlík s KFC Colonelem a My Melody jak hrajou nějaký bedbinton. Taky jsem místo klasického kuřete měla něco ve tvaru krevetky, ale stejně to bylo kuře.

Shinkansen nám jel za hodinu po příjezdu na nádraží. Byl to poslední co jel a rezervovat místa už nešlo protože byli vyprodané. Werk začal trochu plašit, protože měl pocit že budeme dvě hodiny do Hiroshimi stát. Jsem mu vysvětlovala že to nehrozí a že by japonci spíš připojili další vlak než nás nechali stát. Nenechal si to vymluvit a trval na tom, že příště jedem dřív a rezervujem místa už ráno. Holt nemá punkerskou duši a skoro jsme s pohádali, což mě docela štvalo.

Za hodinku čekání na nádraží, jsem vám aspoň odfotila nějaké ty krámky s dobrotama. Někdy musím zjistit jak to tu funguje s dárkama/jídlem. Všude na nádraží je totiž spousta krámů s různým jídlem všelijak krásně baleným a patrně se to kupuje jako dárek když někam jedete.

Jelikož jsme trubky, tak jsme trochu pozapomněli na čas a až Mr.Kompozit (nejpřesnější pankáč kterýho znám) si vzpomněl, že nám to za pět minut jede a jestli by jsme neměli jít do vlaku. No stihli jsme ho.

Těšila jsem se, že se trochu prospím a samozřejmě nic. Tedy něco, ale až těsně před koncem cesty. Takže nic. V Hiroshimě nás neuvítali žádný mutanti. Škoda. Hostel byl pár minut od nádraží a musím ho hodně pochválit. Je docela tradiční, takže spíme na zemi, všude rohože a tak. Zítra si možná malinko přispíme a pak vyrazíme do muzea a na prohlídku města.

tohle umyvadlo se mi moc líbí. mýdlo, voda, sušení rukou

kjůtochod pro kamarádku

v metru jsme potkali akvárko

wc ve vlaku. japonský styl. ale vlak nehoupe tak se to dá

téměř prázdný vagon

náš pokoj v Hiroshime

dnešní nákup