Japonsko den 3 - Nagoya a Kakamigahara Shiyakusho-mae

Být ubytováni vedle chrámu může být hezké a romantické, tedy přesně do chvíle, než někoho v 6 ráno napadne mlátit do třímetrovýho zvonu. A tak jsem se probudila. Ostatní spali a budit jsem je nechtěla, takže jsem se pomalu namalovala a oblékla a vyrazila na procházku. Odměnou mi bylo, že jsem mohla vidět spoustu zákoutí naprosto liduprázdných a taky spoustu zavřených obchodů. Ale rozhodně to za to brzké vstávání stálo.

chrám

nákupní ulice

můj budík

Když jsem se po osmé ranní vrátila na hotel, vzbudila zbytek a udělala si snídani, bylo venku už pěkně slunečno a teplo. Takže chlapci se taky nějak nasnídali a vyrazili jsme za cílem dnešního dne. Do stanice s nevyslovitelným dlouhým názvem v jakési díře kam se jelo pomalu dvě hodiny a ještě se pak šlo 4km pěšky.

díra ve které je letecké muzeum

Takže metrem, pak přestup, přestup, přestup na jiné linky čím dál tim víc pryč z civilizace a pryč od tabulí s latinkou. Nakonec jsme fakt dojeli do Kakamigahara Shiyakusho-mae (ve znacích to vypadalo strašlivě). Hodně teoreticky odtamtud měl jet autobus. Zastávka tam dokonce i byla, ale nějací místní tvrdili, že ten tam nejede. Takže výlet pěšky v slušném vedru. Už po dvou kilácích jsem byla unavená. Naštěstí jsme narazili na krám se zmrzlinkou a to mě zachránilo. Ale stejně mě další dva kiláky nebavily. Po cestě jsme potkali ještě pár busových zastávek, jenže to jezdilo tak každý dvě hodiny.

Nicméně do leteckého muzea jsme fakt dorazili. Sice trochu zpocení a vyčerpaní, ale celkem natěšení. Zůstali jsme tam skoro do zavírací doby a obdivovali co se obdivovat dalo. Když doba pokročila, zjistili jsme odkud jede bus a za jak dlouho a vzali si raději taxi. Mělo uvnitř na sedačkách sněhově bílé krajkové záclonkopřehozy.

Na nádraží nás čekalo šifrování symbolů kudy a kam jet a za kolik si koupit v automatu lístek. Naštěstí nějaký hodný chlapec nám to nakreslil a dokonce kratší trasou než před tím. Tak nafasoval za ochotu od nás suvenýr z Čech v podobě mince.

V Nagoye na nádraží jsme si dali rozchod a já se šla mrknout do té drogérie co jsem zahlédla včera. No byla to taková všehochuť. V každém patře něco jiného. Jídlo, léky, čistící prostředky, kosmetika. Navíc trošku hrabárna. Některé věci přebrané, zaprášené, ale pořád lepší než u nás. Asi miliónkrát.

Něco malinko jsem nakoupila. Nic velkého ať to nemusím zbytek výletu tahat. Chtěla jsem něco od Majolica Majorca, ale nějak jsem si nevybrala. Potěšili mě hodně balzámy na rty a sušenky s Rilakkumou.

No a nakonec procházka po stejné trase jako ráno, až na to že jsem stejně nestihla ty krámky otevřené a tak jsem si aspoň malinko zahrála v hernách a šla spinkat. Uvidíme co bude zítra.

Speciálně pro Ely. Netuším co to bylo ale slovo Gackt s ní mám spojený