Japonsko den 8 - Hiroshima

Dneska jsme si vyjimečně přispali do 10, protože už jsme to fakt potřebovali. Pak jsem se trochu pohádala s Werkem, kterého nebaví na nás čekat (jo uznávám že sedět někde 4h než si zbytek projde akvárko je prostě hodně) a Werk vyrazil za svým programem. Zbytek pomalu dovstával a před polednem se nám zadařilo vyrazit konečně ven.

výhled z našeho pokoje přímo na hřbitov

Pěšky jsme došli k zahradám Shukkeien. Je to takový malý ale krásný parčík s jezírkem, který rozhodně stojí za to navštívit. Na to že předpověď tvrdila 25 stupňů, začlo celkem připalovat. V zahradě plné stromů, koi kapříků a želviček to nevadilo, ale na další cestě k Hirošimskému hradu to byl docela opruz.

Ona většina budov tam vlastně ani není. Jen nějaká hlavní a chrám. Pak vidí člověk jen základy, parčík, strom co přežil výbuch. To už jsme byli celkem unavení a shodli se, že je nejvyšší čas jít přímo do muzea.....a než jsme tam došli, bylo mi už solidně blbě z tepla. Samozřejmě, že po cestě nás museli stavět školáci a konverzovat. Ideálně se mnou co anglicky neumím. A ta odvážná holčička měla tak debilní výslovnost, že mi musela ukázat tu větu na papíře abych pochopila "ájjůfee". Pokud nechápete tak se ptala jestli mám čas "Are you free". Po pokecu v podobném duchu výslovnosti a ukazování na papíře následovalo společné foto a výměna adres. To už jsem je začínala podezřívat že se nějak množí protože když člověk píše už pátou adresu po sobě a ta skupinka fakanů pořád nekončí, tak je to podezřelý. Bylo mi blbě a začínala jsem být zoufalá.

Než jsme došli přes Peace Park k muzeu, modlila jsem se aby nás nikdo další nestopnul. Marně. Šťastně se k nám hnali nějaký fakani sotva 50m od vytoužených dveří s klimoškou. Naštěstí modlitby přece jen trochu zabrali a chtěli jen podpis. Tak jsem tam jednomu nakreslila i sovu samým blahem že nechtěj adresu, pokec, foto a nemnožej se.

Do muzea je symbolický poplatek 50yen což je 10-15kč. Samotný vnitřek a atmosféra se moc popsat nedá. Už minule se mi udělalo během prohlídky zle, protože jsem prostě dost emotivní, ale až v půlce. Teď mi bylo blbě od začátku, takže jsem to rychle proběhla jen abych už byla z toho strašného a neuvěřitelně působivého prostředí pryč.

Víte jaká je teplota tavení skla? A teď si představte co to udělá s člověkem

No a pak jsem čekala hodinu a půl venku na kluky a zjistila, že jsem si někde uhnala úpal nebo úžeh. Bylo mi vedro, blbě, všechno se trochu točilo. Splašila jsem tedy čokoládku a hruškovou Fantu a nepomohlo to. Takže zpátky domu jsme jeli tramvají. Až na to že jsme nevěděli za kolik to bude. Naštěstí při výstupu stála pani co tam obsluhuje a poradila nám.

S večeří jsme počkali na Werka a vydali se hledat nějakou true japan restauraci po okolí. Našli jsme něco jako čínu a pár až moc true bez obrázků a patrně i bez obsluhy co umí jinak než japonsky. Ale vyplatilo se počkat si. Natrefili jsme na grilovací hospodu. U každého stolku malý grilík a milá obsluha nám přinesla skvělé maso, zelí, rýži, dochucování, pivo...prostě na co byla chuť. Jsem tak o dvě kila těžší a po příjezdu domu budu muset začít hubnout protože tu strašně žeru. Jenže když ono je to tak dobré.

Pak ještě malý nákup v sámošce a hurá na pokoj. Smlsala jsem si dortík a macha latte. To se mým favoritem asi nestane. Ale mám Hello Kitty řasenku, zítra jí zkusím!