Japonsko den 4 - Kyoto

Ráno při odcházení z hotelu se nám povedlo zabouchnout klíč uvnitř pokoje, což by nebyl ani tak moc problém kdyby pán na recepci uměl pořádně anglicky. No nakonec jsme mu to nějak vysvětlili a on prohlásil, že se nic neděje. Tak jsme raděj vypadli kdyby si to náhodou rozmyslel.

Do Kyota jsme se fakt těšili, protože prostě mrtě tori bran, chrám, staré Kyoto a vůbec historické památkověci. Na nádraží jsme si jako obvykle bookli lístky a ocenili nedostižnou skvělost Rail Passu. Můžem se zadarmo vozit kam se nám zlíbí. Do vlaku jsme vlezli jinýma dveřma než jsme měli, jelikož to vypadalo, že každou chvilku odjede a neradi bychom aby se nám před nosem zavřeli dveře. No neodjel úplně hned, ale čekalo nás prodírání asi přes 5 vagónů. Japonci samozřejmě už byli všichni vzorně usazený a jaké bylo naše překvapení, když jsme narazili na první vagón plný školáků, kteří samozřejmě začli nadšeně juchat, protože tři fakt vysoký běloši a jedna růžovovlasá běloška, se jen tak nevidí. Tak jsme se prodrali tím jásáním, zdravením, plácáním si rukou, slovíčky hello a kawaii a narazili na druhý vagón plný školáků snad ještě nadšenějších než ti předchozí. A pak na třetí.

Cesta shinkansenem trvala snad jen půl hoďky, takže utekla nechutně rychle. Na ta pohodlná sedadla, která u nás nejsou ani v první třídě, si člověk prostě zvykne. Natočili jsme i nějaká videa z okýnka, krajina je prostě pohádkově krásná.

V Kyotu je fakt velké nádraží. Kdo to neviděl, tak prostě nemůže pochopit rozsah slovíčka velké. Abych to trochu přiblížila, tak si zkuste představit třeba Palladium v Praze. A teď jich položte tak 20 vedle sebe a ještě v několika vrstvách. Prostě nepředstavitelný. K nádraží je spousta přidružených prostor. Třeba 11ti patrový obchoďák. Dvě podzemní patra plná krámků a jídla. Samotné nádraží má také totálně jinou formu než u nás. Není to jako že máte kasy a pak jdete k vlakům. Je tam spousta krámků s jídlem, suvenýry, dárečky, dárkově baleným jídlem, čerstvé sushi bento boxy s sebou do vlaku, dobroty na špejličkách, kosmetika, lékárny, prostě mrtě všeho. K tomu všude naprosto čisto a velmi dobře organizovaný chaos.

malá část nádraží

Na zastávku k hromadě tori bran, čili Fushimi Inari Shrine to byla fakt chvilka. Asi dvě zastávky vlakem. Taky tam bylo asi nejvíc turistů co jsem zatím viděla. Mimochodem moje ostře růžové vlasy vzbuzují fakt obdiv a vyfotila jsem se asi s miliónem školaček. Takže pokud jste si někdy chtěli bláznivě obarvit vlasy, tak to udělejte až pojedete sem. Kluci jsou dvoumetrový, takže se taky líbili a byli foceni. Na fotkách je to skvělý, maj japonky někam do pasu.

Chrámy jsou nádherný, tori brány jsou nádherný, všechno je na rozdíl od naší země nezničený, nikde není jediná známka vandalství, žádné vyrýpané iniciály do dřeva, nikde žádná žvýkačka nebo vajgl. Navíc školní výpravy jsou hojné a je strašně roztomilé, když k vám přijde hromada školaček a pokoušejí se konverzovat (páč maj za zadkem pana učitele a musí skillovat) a pak se s váma vyfotí. A nejvíc překvapený jsou když jim pak po všem tom jejich snažení a boji s angličtinou já rozdám suvenýr v podobě české koruny. Myslím, že do konce školního roku budou moc machrovat.

Kluci šli o 4km delší trasu než já, takže jsem měla aspoň hodně času na prohlížení stánků a mlsání věcí na špejli. Na suvenýry jsem nikdy moc nebyla, ale lištičky bohyně Inari jsou prostě hezké a Daruma je taky super, navíc měli i Hello Kitty přívěšek kde je převlečená za lištičku....no odolali by jste?

A pak se rozpršelo. Pršelo i když jsme se vrátili do Kyota na nádraží. Zaběhli jsme mrknout do Big Camery a kupodivu jsem si tam zas něco nakoupila. Hlavně tam měli konečně pořádnej K-Palette výběr. A Hello Kitty čistící pěnu a levný plátýnkový masky a vůbec spoustu super věcí. Ještě se tam budu muset vrátit protože ten barák má 7 pater a já stihla prolézt jen 5. Taky nějakou kopii Clarisonicu na kterou se chci mrknout.

Jeden z kamarádů měl dneska narozeniny, tak jsme chtěli zajít někam to oslavit. Ježe jsme byli trochu mokrý, unavený a hodně hladový. Jenže ne tak hladový, aby jsme za jídlo dali ty peníze co chtěli v 11tém patře obchoďáku u nádraží. Nic slušnýho poblíž jsme nenašli, takže jsme si za menšího hádání šli koupit něco s sebou, vyzvednout krosny ze skříněk, kam jsme je ráno uložili a jali jsme se dešifrovat symboly kde vlastně bydlíme a kudy se tam dostaneme. No japonský busy jsou zajímavý. Měli jsme jet asi tři zastávky, ale asi se staví jen na znamení nebo co protože tři to fakt nebyli.

A konečně bydlíme v tradičním ryokanu. Konečne spíme pěkně na podlaze, máme papučky (dobře crocsy protože jsou na ven) a nafasovali jsme i yukaty. Navíc jsem sehnala minidortík jako dáreček, když už jsme nešli na večeři.

Také jsem poprvé vyzkoušela veřejné lázně. Představovala jsem si je trochu jinak. Víc zeleně a dřeva a míň babiček s bobrama. Ale zas to bylo to nejpravější Japonsko co člověk moh zažít. Trochu jsem se bála, protože mě vždycky strašili s tím, že potetovaný lidi nesmí do lázní a mé tetování přes půl zad jen tak neschovám. Kupodivu babky se nijak nepohoršovali, možná je víc fascinovaly ty ostře růžový vlasy. Fotky z pochopitelných důvodů nemám :-)

Konečně jsem taky pochopila proč minule byli ve všech koupelích cedule s tím co se nesmí. Protože japonci to dělaj. Tedy ne úplně. Třeba si pamatuju že v lázni se nemá prát prádlo. A přijdu tam a babka si pod sprchou šůruje fusekle.

Bohužel, můj nízký tlak se nesnesl s vodou co má pomalu 40 stupňů a tak se mi po pár minutách v lázni udělalo blbě a musela jsem vypadnout. Mimochodem nebyla tam jen jedna lázeň, ale asi šest a lišili se. Některé bublali, některé byli trochu míň horké a v některých byl proud a probíjeli (na detaily se mě neptejte).

Dnešek byl vážně zajímavý a úspěšný v objevování pravého Japonska. Jsem zvědavá co přinese zítřek.