Japonsko den 9 - Miyajima

Dnešek se dá velmi krátce shrnout jako sesov. To znamená že věci nevycházeli už od rána. Večer jsme totiž nějak nekoukli na další ubytování (v plánu byla Kagoshima) a ráno jsme zjisili, že si možná vyzkoušíme true japan víc než by jsme chtěli a budou z nás bezdomovci. Je totiž víkend a všichni japonci někam výletí a bookují si hostely a my nebohý turisti nemáme kde bydlet. A za 30min jsme měli vypadnout ze současného hostelu.

Zoufale jsme hledali ubytování pro čtyři v Kagoshimě, Hiroshimě, Fukuoce, různých malých městech okolo, ptali se i jestli se nedá prodloužit současné bydlení, já se koukala i na Tokyo a jako fakt nic. Nakonec jsme vtipně našli ten hostel v Kyotu kde už jsme jednou spali. Tak ho Werk booknul pro 4 lidi na jednu noc a zaplatil. To už byl nejvyšší čas vypadnou a tak jsme se vydali hodit krosny na nádraží do skříněk.

O 15min později jsme zjistili, že Were a Kompozit jedou do Kagoshimi a můžou spát u kamaráda co tu bydlí a vezme je do leteckého muzea. No nic, buď nám večer dají pokoj pro dva nebo holt zaplatíme pokoj pro čtyři.

Opět jsme ochutnali místní McDonalds. Zkusila jsem něco naprosto neznámého, protože vím, že japonský Mc mívá dost jiné burgery než zbytek světa. Chutnalo to jako řízek, respektive tonkatsu v housce a se zelím. Super byl mírně pálivý sosík a absence jakýchkoliv rušivých chutí.

Pak už jsme se rozdělili. Werk jel na procházku po Hiroshimě a my ostatní na Miyajimu. Kdo neví co to je, tak je to prostě velká tori brána ve vodě/moři a když je odliv, tak se k ní dá dojít. Jo a je tam nějaký chrám a hromada srnek. A jede se tam lodí.

Nejdřív z Hiroshimi vlakem. Nástupiště č. 1, jakýkoliv vlak. Zpátky je to pak z trojky jakýmkoliv. A platí na ně JR Pass. Stejně tak platí i na tu loď kterou se tam jede. Je to hodně turistické místo, takže na zastávkách před tou správnou jsou nápisy, že tady se ještě vylejzat nemá. Blbý je, že nejdřív člověk vidí velký nápis "Miyajimaguchi" a až potom malý nápis "za dvě zastávky"

Dál to popíšu asi zběžně. Turistická místa mě moc nelákají a tohle byl strašnej Václavák. Poznání první: lidi (nejaponci) jsou blbý a krmí ty srnky papírkama, zbytkama a podobným bordelem co jim fakt nedělá dobře. Poznání druhé: srnky jsou blbý protože to žerou a dokonce i kradou. Občas jsou srnky děsný svině a když si člověk koupí jídlo tak do něj začnou dloubat a dost nepříjemně strkat a chtěj to sežrat. Poznání třetí: prostě nejsem na památky a brána ve vodě dobrý, ale ta hromada japonsko-vietnamských stánků s předraženými suvenýry a jídlem, mě tolik zas nebrala.

U brány jsme se vyfotili, obdivovali krabíky, mušličky, chcíplou oliheň nebo co to bylo za hnus, medůzky a pak se zas rozdělili. Were a Kompozit šli nějakou lesní trasou zpět k lodi a já uličkama se stánkama. Bylo tam spousta kravin s tou tori bránou, listama hiroshimských javorů a podobně. Jo a spousta jídel. Tak jsem zkoušela. Fishcake se sýrem byl hnus. Asi proto, že ryby moc nejím. Chutnal jako filé, ale vypadal báječně. Buchtičkový list s čokoládou byl bomba. Gyoza knedlíček byl fajn. Kompozit o něm pak prohlásil, že chutná jako knedlo, zelo, vepřo all-in-one.

Chybou byla grilovaná kukuřice, u té mě totiž přistihla svině srnka, vlastně jelínek s růžkama, a začal do mě docela hnusně vrážet a oslintávat mě čenichem. Pochopila jsem proč všichni japonci okolo žerou nějaký mušle, na ty jelen bodal. Asi po sto metrech úprku před posvátnou srnou kterou člověk nesmí nakopnout, jsem se zavřela na jedno z mála míst kam nemůžou. Ano na hajzlíky. Jsou tam spešl protisrnčí dveře. Vlastně jsou normální, ale otvírají se ven a to srnky neuměj. Taky tam jsou koše. Jinde je nenajdete, protože srny by je rabovaly. Že fakt rabovat uměj jsem zjistila chvíli po tom, když jsem viděla jednu jak se nějakým chudákům vloupala do batohu a živila se účtenkama.

Nejlepší moment celého dne byl když kvůli mě málem omdlely dvě japonský báby. No asi ne báby, mohlo jim být tak kolem čtyřiceti. Jsme se dali v krámě do řeči. Musela jsem vysvětlovat že už nejsme Československo a jsme rozdělení. Pak se mě ptali jestli tu jsem s rodičema a jesli mi už bylo 18 a kolik mi je. Jsem řekla že 28 a udělali wooow a šli do kolen. Nj asi holt vypadám mladě po všem tom mazání korejskýma kravinama. Velké YEEEEEY pro mě.

Jelikož byl odliv, tak japonské rodinky začli zuřivě hrabat v bahně a hledat mušle. Já se brouzdala v moři. Bylo studené. Pak už byl čas vyrazit zpátky.

S Werkem jsme se potkali na nádraží, rozloučili jsme se s Werem a Kompozitem a vyrazili do Kyota. Už před pár dny jsem začla pokukovat po nějakých časopisech a dneska si to splnila. Werk uznal, že jsou fakt super. Takže večer budem prohlížet. A pokud bude místo v krosně tak je i dovezu a kdo bude chtít může si někdy počíst.

Pár bonusových fotek nakonec:

Všude v Hiroshimě maj tyhle štětce. Zatím nevím proč

Tak 600 let stará babička, která měla strašnou radost ze srnek