Dnes mělo být už hodně teplo. Tedy na mě teplo. Takže na sebe jen jednoduché šaty a sandály, na záda batoh na nákupy. Na místě se ukázalo, že je i hodně větrno, takže jsem si ty šaty musela pořádně držet pokud jsem nechtěla mít sukni nad hlavou a způsobit japoncům krvácení z nosu.
Ještě bylo brzy, většina obchodů otvírá až v deset, některé třeba i v jedenáct. Zapluli jsme do Daiso a samozřejmě jsem tam nechala asi 200 Kč. Měli skvělou sekci s věcmi na praní, roztomilé síťky na jemné prádlo se Sanrio charaktery, věc na zachytávání chlupů kterou jako člověk se dvěma obřími psi fakt ocením, nějaké sypání na rýži, hezkou misku...no spoustu kravin.
Taky jsme potkali obchod s vonnými tyčinkami a malými domácími oltáři. Jenže to bych fakt neodvezla. A tyčinky měli buď ve velkých baleních nebo mi nevoněli.
Narazili jsme na další ze série sekáčů OFF, tentokrát LiquorOFF. Melgarh byl nadšený. Já vlastně taky, měli malé Asahi pulitříky. Hodně velký výběr alkoholu za velmi příznivé ceny. Jeden z nich nás zaujal tak, že jsme ho později koupili. Vtipná byla cena. Bylo to stejné jako s jinými produkty z japonska. Cena u nás stejná jako tady, akorát že tady je to v yenech a u nás v korunách.
Následovali další BookOFFy, HardOFFy, HobbyOFFy, vyloženě nic zajímavého. V jednom si Melgarh koupil nádhernou brašnu na notebook. Já tam pokukovala po Coach kabelce za 2000 yenů. Ale byla dost odřená na viditelném místě a musela bych jí přebarvit. A nejdřív se to naučit a koupit si na to věci. Vůbec ty hodně jetý kabelky tu jsou za hubičku.
K svačině jsem ochutnala místní KFC a musím říct, že maj miliónkrát lepší hranolky než u nás, tady maj fakt skvělou a křupavou strukturu povrchu. Burger mě moc nezaujal, ani bych nepoznala že to je KFC, ale na druhou stranu zelí v něm místo salátu prostě dávalo chuťově smysl. Melon soda je moje oblíbená, takže proti tý nemohu říct křivého slova.
Další krámečky, okukování, sekáče, pak oběd v Sukya, protože jsem moc neměla hlad a tam se dala dát rýže, syrové vejce a malinký salát. Dohromady asi za 80 Kč a pití zdarma. Asi bych zvládla i menší porci rýže což by ještě stahlo cenu. A pak mi říkejte, že Japonsko je drahý. Záleží jen na člověku jak chce jíst. Vodu si třeba točím do lahve normálně v koupelně nebo na záchodech, hodně vyjímečně někde maj plnění na lahve nebo fontánku. Voda je tu normálně pitná, takže se nemusí pořád kupovat v lahvích. Což je další vtipnost. Půl litrová lahvička stojí 100-150 yen, dvoulitrovku za to seženete taky. 100 yen je teď asi 16 Kč
Potkali jsme opět obchod s gatchaponama a zas se mi něco povedlo. Vhodím 300 yenů, zatočím kolečkem a nic nevypadne, zkouším mačkat tlačítko na vrácení peněz, znovu točit kolečkem, nic, stroj totálně zaseklej. Melgarh přivolává obsluhu, obsluha se snaží stroj opravit, jednou, podruhé, nic, tak to vzdává a dává mi vybrat si výhru napřímo. Tak jsem si vytahla přímo tu co jsem chtěla. Takže vlastně štěstí.
Vedro sílilo a hlavně už nebylo co dělat, po projití všeho a obědě a dalším projití jsme se vydali metrem zpátky. Stihli jsme nakouknout trochu do Kappabashi, pak už mi bylo trochu zle z vyčerpání a tepla. Stavili jsme se tedy U báby na levnou večeři s sebou. Vzala jsem si zeleninovou tempuru a jeden kuřecí špíz. Večeře za 420 yen, no neber to. Zítra snad už zvládnu Kappabashi pořádně. Těším se na ní nejvíc z celého výletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat