Ráno bylo opět krušné jelikož jsem zase nemohla celou noc spát. Fakt bych už ocenila aspoň jednu noc usnout dřív než ve čtyři ráno. Nicméně jsem do sebe hodila kafe, namalovala se a vyrazili jsme do dalšího bazaru okouknout co mají hezkého. Samozřejmě jak jsem rozhozená, tak se ukázalo že kafe byl blbý nápad a celá jsem se třepala. Svezli jsme se tramvají, kus se prošli pěšky a začali bazarovat. Za chvilku jsem se do toho tak zabrala, že mi blbě být přestalo. Měli tam totiž kimona a yukaty, ale hlavně krásný kimona. Třeba i za 2000 yenů. Jakože fakt hodně. I když na spoustě z nich mi nebyl příjemný materiál, přišel mi moc těžký nebo drsný, jsem citlivka. Ale všechny byli krásný a já si nakonec jedno vybrala a velmi se držela abych si nevybrala ještě jedno. Protože kam to mám asi v čechách nosit, že?
Když člověk nakupuje s Melgarhem, obvykle to probíhá tak že já nic nemůžu najít, on random na něco ukáže rukou a ta věc je dokonalá a já jí beru. Takže mám ještě svitek kam se dá zasadit obraz. Měli tam i velké svitkové obrazy, ale byli až moc velké a nevešlo by se mi to domu na stěnu kam to plánuju. Našla jsem si i vějíř a talířek s Gotzilou.
No a pak tam bylo Daiso. Překvapení bylo, že mají outdoor sekci s různými produkty na kempování/vaření. Takže tam jsem nabrala nějaké kořenky a transportní boxík na vejce a odolala dalším blbostem. Stejně jsem tu a tam narazila na další hlouposti co bylo nutně potřeba pořídit. Třeba lžička na cukr s ledním méďou nebo ve tvaru pánvičky.
Pak tam byl obchod s kosmetikou. To už mi bylo Melgarha líto a tak jsem během čtvrt hodiny prošla jen kousek, nalezla mou oblíbenou řasenku a linky. Je to pro mě trochu šok že věci co jsem znala a sedli mi už tu v podstatě nejsou sehnatelné a budu muset zkusit něco jiného. Taky mám problém se rtěnkama. V podstatě všechno tekuté co tu teď je, jsou takové patlavé lesky. A já na ně prostě nejsem. Normální rtěnky mi zas nijak moc nesedli co si pamatuju. Vždycky dost klouzali na rtech. Stíny bývají hodně třpytkaté a navíc stínů mám doma hromadu v různých paletkách. Řasenky na obočí mají v odstínech co mi moc nesednou a i když to má být třeba šedá, je s nádechem do hněda. To mi víc sedne Benefit....no a pak tu něco kupujte s tímhle přístupem.
Oproti dřívějšku mi přijde že tu hodně jede Canmake a objevují se i záchvěvy korejských značek. Ale zas se ještě víc rozšířila nabídka opalovacích krémů. I když cenově je to občas dost pálka. Jsou tu i na tělo, jen v dost mini velikosti a stojí pomalu víc než ty na obličej. Mám pocit že se pak namažu pětkrát a 1500 yenů bude pryč.
Dobrá, dál nás zachvátil hlad. V obchoďáku kde jsme byli, byla místní sámoška, tak jsme tam zapluli ulovit oběd. Melgarh to přirovnával ke Globusu a doufal že budou mít sekanou v housce. Něměli. Ale měli sekci s jídlem. Vybrali jsme bramborový salát, kuřecí kousky osmažené, bramborové krokety a sushi (fakt kombo teda) a vydali se to sníst do blízkého parku. Nejdřív jsme šli do prudkého kopce a já remcala že zas mě tahá do nějakého krpálu, a pak jsme narazili na eskalátory jedoucí do kopce kde je park. Miluju Japonsko. V parku jsme se posadili do stínu k nějakému obřímu kameni s nápisem a rozjeli tam piknik. Doufám že to nebyl nějaký památník a nikoho jsme neurazili, ale asi ne protože chvíli na to tam přišli nějaký pořvávající dědci a jali se krmit kočky co tam žijou a nás si nevšímali.
Po jídle jsme přošli kus parku, obdivovali výhledy a nějaký umění , já narazila asi na nejvíc hnusný záchody co jsem tu zatím viděla (a hrozně si je vlastně užila) a tak nějak jsme pomalu slezli z toho kopce zas do města. Dole byl náhodný chrám a my zamířili směr hotel, sprcha, odhození nákupů, lehký odpočinek.
Nasledně jsme se rozdělili. Melgarh šel do obchodu s nářadím a já tak nazdařbůh po obchodech. Dala jsem si tayaki u stánku, našla Evangelion tričko, zjistila že mi v obchodech oblečení fakt není protože bych musela mít aspoň o deset kilo a jedno prso míň.
Už byla tma a večer a povedlo se mi chytit wifi v herně, tak jsem mohla napsat Melgarhovi a zašli jsme na večeři. Dneska jsme si konečně dali japonské kari. Dala jsem si s řízkem a se sýrem a bylo to skvělý. Jen příště musím zvolit ještě menší porci rýže. Dala jsem si 200g a příště dám 150g, míň už nedělaj. Vůbec mi přijde, že dřív jsem tu zvládala víc ochutnávat a jíst a teď mám prostě problém a jsem pořád sytá. Člověk si ani nedá snídani, pak si dá k obědu napůl pár drobností a není ani schopný sníst jedno plnohodnotné jídlo večer.
Ještě jsme skočíli koupit to samé pití co včera a projít se do nočního Peace parku. Bylo to opět hrozně fajn. Bude mi to strašně chybět. Sedět na lavičce u řeky v parku, sledovat jak se odráží světla města na hladině, užívat si teplý večer. Blbý je že je asi úplněk, takže dneska to se spánkem zase nejspíš nedopadne. Uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat