neděle 18. května 2014

Japonsko den 10 - Kyoto

Ráno jsem se vzbudila v sedm, naštěstí se mi povedlo zas usnout. Bohužel v 10 jsme museli vypadnout z pokoje a to že já bych klidně spinkala do 12ti nikoho nezajímalo. V minulém článku máte fotku jak pokoj vypadal když jsme přišli, tak dneska hodím jak vypadal než jsem si začala balit. Je to fakt radost takhle každý den nebo dva přebalovat celou krosnu.


Výhled z hostelu v Kyotu
S Werkem jsme se dohodli, že dneska ještě jednou projdem trochu Kyoto...no projdem, plán byl jít do herny a večer pak odjet do Tokya. Ještě než jsme vyrazili do naší oblíbené herny na Kawaramachi station, stavili jsme se v Yodobashi Cameře (fotky hodím na konec). Tentokrát jsme jeli do herny z hlavního nádraží metrem a vlakem. A nepovedlo se nám najít přestup na vlak, takže jsme to vzdali a řekli že to dojdeme pěšky protože je to kousek.

Kousek by to teoreticky byl kdyby tu nebylo asi 27 stupňů a polední slunce. Fakt jsem záviděla japonkám se slunečníkama. Po půl hoďce jsme dokonce i došli kam jsme potřebovali. To už jsem měla hlad a tak jsme zapadli na první sushi co jsme našli. Nevěřili by jste tomu, ale někdy je tu fakt těžký najít sushi. Všude samý ramen polívky a různý nudle, ale sushi žádné. Tohle bylo trochu dražší, ale fakt dobré. A měli divnej systém aplikování sojovky. Potírání štětcem jsem viděla fakt prvně.


Je neděle a tudíž byly herny neskutečně narvaný. Tak jsem si vyhrála jednoho malého méďu a šli jsme do nedalekého obchoďáku koupit Werkově mamince nějakou kosmetiku Estee Lauder co chtěla. Pobavila mě cena. U nás stojí o necelou půlku víc než tady. A proběhli jsme jedno malinké Daiso.

No a jelikož už jsme byli uchozený a čas se stejně nachýlil, tak jsme se vydali zpátky na hlavní nádraží. Dokonce jsme to teď zvládli tím vlakem a metrem. Zapadli jsme na jídlo do Subway a měla jsem možnost zkusit kuře teriyaki bagetu. Byla docela dobrá. V protějším obchodě jsem narazila na divnoburgery s nudlema, na ty jsem odvahu neměla.


A pak jsme se ztratili. Měli jsme krosny u výlezu C3 v prvním podzemním patře jednoho přidruženého nákupního centra a běhali jak trubky po celém nádraží a nemohli to najít. Tak jsme chodili a chodili a chodili, až jsme vylezli na povrch, našli to a zjistili, že jsme fakt obešli snad celé nádraží a přitom byli kousek od těch skříňek.

Na nádraží, ve vlaku a vůbec všude bylo strašně lidí. Na hostel v Tokyu to s tou těžkou krosnou taky nebyl žádný med. Upřímně jsem ráda že ležím a fakt netuším jak tu krosnu pak odvezu, protože už je snad těžší než já.


Bonusové fotky z Yodobashi Camery. Jedná se o různé nabíječky, věci do zásuvek, obaly na mobil a jiné roztomilé kravinky.













4 komentáře:

  1. dasenka, super clanky, citame ta so synom kazdy den, vraciame sa k fotkam a cakame dalsie. moj 5 a pol rocny syn je totiz zamilovany do japonska a hlavne shinkansenov, jeho sen je zit v japonsku ::))
    takze prijemny zvysok pobytu a tesime sa na dalsie clanky- neviem, ako dho tam budete.
    PS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě pár dní tu budem. Odlétáme tuším v sobotu.

      Vymazat
  2. Uuu, ta myš je dokonalá. Akorát teda chtít po mně někdo z Japonska přivézt Estée Lauder, tak mě asi šlehne - i levná kosmetika v drogerii je v Japonsku lepší než EL >.< =D

    OdpovědětVymazat
  3. Maminka je na ní prostě zvyklá a vyhovuje jí, takže nemá důvod měnit a jiné zkoušet nechce. Asi by jí šlo koupit něco jiného a dát jako dárek, ale v dražších cenových kategoriích se nevyplácí kupovat naslepo.

    OdpovědětVymazat