středa 14. května 2014

Japonsko den 6 - Kyoto, Osaka

Jsem hrozně utahaná a nejraději bych to zalomila. Jenže zas mi je blbý nepsat, protože by jste neměli co číst. Dnešek byl opravdu zábavný v různém slova smyslu.

Ráno jsme se rozloučili s naším ryokanem a hodili krosny do skříňky na nádraží. Zašli do cukrárny na pohár a dortíky. Mimochodem dala jsem si pohár s příchutí černého čaje s mlékem a byl boží. Byli v něm i kusy buchty a čajového želé a šlehačka chutnala taky čajově a byla v něm píchlá sušenka z čajového pečiva. Akorát to bylo trapně nazdobený kusem petržele.


Pak jsme poslali nějaký pohledy a rozdělili se. Tentokrát už vám prozradím jména všech účastníků mého harému aby v tom byl pořádek. Were a Mr.Kompozit jeli na Golden Temple a jiný chrámy a já s Werkem jsme se rozhodli odpočinkově zajít do heren.



Takže hernu co měla být poblíž nádraží jsme klasicky nenašli. Zašli jsme pro útěchu do Big Camery na nákupy. Už jsem psala že jsem se tam chtěla stavit pro tu kopii Clarisonicu. Mám jí, recenze časem bude. A mám taky hromadu dalších krámů, protože jsme navštívili patro s hračkama a hrama a příslušenstvím pro Nintendo 3DS.

Po pár hodinách řádění, nákupů a focení kdejaké hlouposti v obchoďáku, jsme se vydali k hernám na Kawaramachi. Jo to je tam jak jsme byli včera večer. Měl nám tam jet třeba autobus 205. Po 20ti minutách jízdy a sledování GPS jak se vzdalujeme od vytouženého bodu, jsme vyměkli a vystoupili. Nějaký japonský důchodce byl navíc v autobuse až moc přátelský a pokoušel se japonsky komunikovat. To dědek trochu narazil, protože náš japonský skill se momentálně omezuje na pár pozdravů, nějaká slovíčka z anime a vyjimečně google translator.

Přestoupili jsme a dofrčeli to vlakem. Dokonce jsme objevili jednu hernu co jsme včera hledali. Werk tam zakotvil a já se jala obíhat shopy. Nebudete tomu věřit, ale začínám být neskutečně přeshopovaná. Dneska jsem navštívila třeba obchod Jill Stuart a vůbec nic jsem si tam nekoupila. Jako obaly to mělo hezký, ale obsahově a barevně mi to prostě nesedělo. Takže sem neviděla důvod proč dát 1000Kč za stíny co se mi nelíbí.



Mrkla jsem i do The Body Shop. Maj tu toho tak o půlku víc než u nás. Převážně nějaké kytkové, sakurové a tak vůně. Moc jsem to nestudovala, nejsem zas tak The Body Shop fanda.


V sámošce jsem narazila na pár zajímavých kosmetických kousků co měli třikrát tak drahé vždycky někde u chrámů, tak jsem je vzala.

Narazila jsem konečně na nějaký 100yen shop. Až na to, že to je bez daně, ale chápu že 108yen už nezní tak dobře. Byli tam různé hlouposti, zbytečnosti, nezbytnosti, domácí potřeby a tak různě. Roztomilé i neroztomilé. Pár kousků jsem koupila. Navíc tam měli stříkačku, kterou Werk úporně scháněl poslední dva dny. Ucpalo se mu totiž ucho a potřeboval ho propláchnout. Den před tím splašil nějaké malinké, ale tahle byla mega. No pak jsem se tam s ním pro ni vrátila.

Další procházení odhalilo různé krámky se suvenýry, turistické i neturistické. Sem tam yukaty, kimona, různé krámky "vietnamsko-čínské", restaurace, pár heren s UFOcatcherama a mezi tím vším hřbitov.


To už byl večer a my vyrazili zas na nádraží na sraz se zbytkem výpravy a sedli na vlak směr Osaka. Za těch 15min co to jelo, jsme se nestihli ani pořádně usadit. A v Osace nás přivítalo vedro a trocha deště. A nejhorší hotel v jakém jsme zatím bydleli.

Na hostelworldu měl dobrý hodnocení, ale když jsme viděli ty holopokoje, tak jsme fakt nechápali proč. Recepční vypadá jako japonský Bob Marley, hraje tu reggae a našli jsme už i pytlíčky s podezřelým bílým obsahem.....no dobře byl to prací prášek, ale stejně nechápem to hodnoceni.


přes tohle budete v případě požáru unikat

Nějaké fotky nakonec











4 komentáře:

  1. Teším sa na fotky! :D A som rada, že si sa aj napriek únave prekonala a predsa len si nám napísala aj o dnešku! :D

    OdpovědětVymazat
  2. No ke konci už jsem fakt usínala a byla zoufalá. Jenže nerada píšu později. Takhle si člověk věci ještě pamatuje do detailu, kdežto ráno už tolik ne. Werk píše s jednodenním zpožděním a to já bych se asi zbláznila být takhle posunutá v čase

    OdpovědětVymazat
  3. Počkala jsem si na fotky a jsem jako vždy nadšená :) Obdivuju tvé sebeovládání, že nevykoupíš vše, co fotíš ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych tomu ani neříkala sebeovládání. Člověk si rychle zvykne a začne být zmlsaný. Eeee zas tenhle BB cream, zase Rilakkuma...se mi s tim neche tahat, si koupim později. Fakt bych tomu nevěřila že budu takhle uvažovat. Holt když to okolo sebe mám na každém kroku, tak mi to nepřijde tak vzácné jako v čechách.

      Vymazat