Japonsko - den 11 - Kyoto, Osaka

Ráno jsme byli všichni nějaký mrví. Michy to vzdal kompletně s tím, že dneska prostě odpočívá a nikam se netahne. My ostatní jsme asi po hodině snídání a různých příprav vyrazili znovu navštívit tu neuvěřitelnou výstavu obrazů kreslených na dlaždice, která mě minule tak dojala.

Tentokrát se mi to povedlo ustát, ale jen tak tak. Bydlet v Kyotu, chodím se na ty obrazy koukat každý den dokud výstava neskončí. Paní uvaděčka už si mě pamatovala a tak jsem jí představila muže. Hned se ptala zda je umělec a tak jsem trochu napráskala, že jo. Večer to trumfnul Melgarh, který mi prozradil, že o něm si myslela, že je kurátor výstav a přišel to tam okouknout (prý zkoumal nějaký obraz děsně zblízka).

Nakonec jsme si tam všichni koupili, no suvenýr se tomu asi říkat nedá, něco jako demo verzi obrazu. Melgarh si koupil portfolio, Kompozit zmenšený obraz na papíře, já něco jako pohledy a František luxusní verzi něčeho velikého jako pohled.
Celé jsme to raději odnesli na ubytování, protože tahat s sebou celý den "pohledy" za 500kč by se mi nechtělo (a to jsem to měla nejlevnější).

Pak už jsme vyrazili do Osackého akvárka, které máme rádi a stojí za opakované návštěvy. Konec konců, on tam vlak z  Kyota jede asi 20 min.
Akvárko samotné bylo super, davy nevychovaných Číňanů už o dost méně. Díky nim jsem to vzala velmi rychle. Fotek také příliš nemám. Je tam tma a mobilem přes tlusté sklo ryby prostě moc fotit nejde.

Suprový byl pan potápěč ve velkém akváriu kde měl něco jako vysavač a čistil s ním kameny, aby to tam rybky měli čisté a hezké. Pak jsem viděla jiného, který kartáčem kartáčoval stěnu a na zemi ležela ryba, která se moc nechtěla hýbat, tak jí okartáčoval taky.
Hodně se mi líbila sekce medůz. Bylo to úžasně nasvíceno. Samozřejmě jsem nevynechala ani hlazení žraloků.

Suvenýr shop byl splněný sen, takle to má vypadat. Měli prakticky vše. Od propisek, přes nádobí a plyšáky, až po kravaty. Člověk lituje, že to není u nás. Ale mnohem, mnohem víc jsem litovala o něco později když jsem přeběhla vedle do obchoďáku do svého oblíbeného 100 yen shopu. Tak jsem nechala zas peněz za blbosti typu alobal s Gudetamou, pytlíky s ledníma medvědama, nůžky ve tvaru králíčka....

Vlastně ani nevím jak dlouho jsem tam řádila. Asi dlouho, protože už začali dorážet kluci. Taky si koupili nějakou tu hloupost a šli jsme jíst do tématické staré uličky. Baví mě když obchoďák není klasický a umí udělat prostředí typu "před 100 lety" a to až do takových detailů jako jsou zvuky (byť z reproduktorů) .

Už nás čekal dnešní poslední bod výpravy. Kiddyland. A to bylo na dlouho. František se zase v Miffy sekci, já pobíhala jak divá a Kompozit s Melgarhem to po půl hodince vzdali a šli si po vlastní ose.

Co víc k dnešku říct? Mám hromadu věcí, začínám být nejistá jak to narvu do krosny, ale jsem šťastná. Jsou dvě ráno a v osm vstávám, balím a jedu do Tokya. Má celý den pršet, tak uvidím co vymyslím za program.

I koš může být hezký

DnešnÍ nákup