No takže jsme tam došli, Michy se mnou kouknul do dvou krámů a pak bídně zdrhnul na nějaké poutavější místo. Já se potácela po otevřených krámcích a kochala se hrncema, obracečkama a škrabkama na všechno možné. Asi nic o čem by se dalo extra psát, musí se to vidět.
Povedlo se mi sehnat závěs do dveří, nádherný dřevěný tác a další tašku kravin. Pak jsem zamířila do Don Quichote a po hodině odešla s dalšíma dvěma taškama kosmetiky, curry a zeleným čajem (normálně mi nejede, ale tady je fakt dobrej).
S Františkem jsme si dali sraz u krámku, kde jsme si včera vyhlídli Tanukiho (takový mýval s obřími koulemi, neptejte se, googlete). No máme jednoho. Jak ho odvezem si nejsem jistá, ale nějak určitě.
Pak už byl čas zamířit domů se trošku zkulturnit. Večet jsme totiž měli sraz s Takou. Taka je Františkův japonský kolega z práce, který mě chtěl poznat a tak jsme společně šli do izakayi.
Sraz jsme měli v Shinjuku. Trochu jsme se nemohli najít, ale moje růžové vlasy se ukázali jako dobrý orientační bod. Taka je na japonce velmi otevřený a komunikativní a tak se večer nesl ve velmi přátelském duchu.
Trochu jsme se báli co nám Taka všechno objedná, moc nejsme na mořský potvory, ale lidi tohle bylo něco. Sashimi, kde fakt nepoznáte, že jíte rybu, chřest co chutná jemně a decentně, nakládaná zelenina, která vás odpálí do nebe a to pořád nebylo všechno. Smažená ryba, kde by zas člověk neřekl, že jí rybu. Možná spíš jemné kuřecí. Wagyu beef se rozplývalo na jazyku. Omeleta z vajec a katsuobushi vývaru. A pro mě nejvíc nejlepší věc celého večera (sorry wagyu) byl bramborový salát. Přesně tak, obyčejný bramborový salát, který byl ovšem tak plný chuti, křupavosti, skvěle opepřený, přitom teplý, s nakládanou zeleninou....tohle bych žrala na kila.
Do toho jsme ochutnávali saké a soft drinky. Yuzu i Ume které jsem si dala, byli peckové. Bohužel večer pokročil a Taka musel běžet. Konec konců byla neděle večer. Moc jsme mu děkovali, klaněli se a zvali ho do Prahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat