Vyrazili jsme s Františkem na Tokyo station, protože ve spodním patře jsou drobné obchůdky s Rilakkumou, Mumínky, Kapibarasanem a dalšími.
Dorazili jsme kolem poledne, takže jsme rovnou něco pojedli. Je to trapný tvrdit, ale i to jídlo mají v Japonsku lepší než u nás. Má to tu jaksi lepší chuť. U nás téměř nejím kuřecí, protože chutná jak polystyren, ale tady se to dá. Okurky tu jsou extra křupavé a ne tak trapně vodnaté a napůl bez chuti jako ty hydroponické ze španělska co prodávají v Bille za 10 Kč.
Proběhli jsme obchody, nejvíc u nás bodoval samozřejmě Rilakkuma. Zkusila jsem u kasy zahrát i loterii a říkala si, že buď nevyhraju nic nebo jen něco trapného malého. Hmm tak první cena. Obří plyšák. OK jak to sakra odvezu?
Po dvou hodinách řádění na Tokyo station jsme se přesunuli do Akihabary. Igelitky s nákupem jsme hodili do skříněk a šli nakupovat dál (zaplať pánbůh za ně).
Ehm asi po dalších třech hodinách strávených v Akihabaře v jednom konkrétním bazaru s figurkami, jsme tahli dalších pět tašek. Ale řekněte ne své oblíbené postavičce za 300 yen. Ty větší pak třeba za 800 nebo 1500 yen. Je mi jedno že mají poničenou krabici nebo byli někdy rozdělaný. Za ty prachy to sem hrňte lopatama.
Když jsme konečně ukončili naše řádění, vyzvedli zbytek tašek ze skříněk a dotahli se domů, čekal mě ještě další program. Původně jsme chtěli zajít na karaoke, ale Mel i Michy byli nesví z toho, že zítra jdem do Ghibli musea a musíme vstávat, tak jsme si šli jen sednout k Sumida river.
Mel a Michy vzali nějaké zbytky alkoholu. Já si v obchodě koupila kukuřičnou polévku a párty na břehu řeky mohla započít. Okolo běhali japonci co se chtěj udržet v kondici, sem tam prošel nějaký cizinec a do toho tam my měli svou malou party u řeky s výhledem na Tokyo SkyTree. Romantika. A já jdu spát, protože za šest hodin vstávám.
Žádné komentáře:
Okomentovat