Vůbec nejsem posedlá taštičkami - obhajoba sama před sebou

Jak praví nadpis, vůbec, ale vůbec, ani malinko nejsem posedlá různými taštičkami na makeup a jiné drobnosti. Nemám jich doma hromadu, ba naopak jich mám zoufale málo. A i když do nich nemám co dát, užívám si každou z nich a nevzdala bych se žádné.

Tohle jsou jen ty co jsem si nově přivezla, jinak mám ještě jednu s Hello Kitty, slečnu s ouškama a jednu se sovou a veverkou.

Já vím, je to strašná zbytečnost a kdyby se to dalo alespoň nějak prakticky použít (krom nasypání hromady makeup potřeb), ale tak o té růžové vepředu můžu tvrdit, že je to penál. On vlastně asi opravdu je. A já do školy nechodím už deset let. Ta s Mameshibou je vlastně obal na Nintendo 3DS. Menšího Keropiho už jsem zařadila jako celkem praktickou taštičku do kabelky. To černý vzadu s Alenkou si klidně vezmu i jako minikabelku. Růžová Hello Kitty byl dárek od jedné milé slečny.

Hm jenže pořád mi ještě zbývá dost neobhájených. Ach jo jsem hrozná a utrácím za blbosti co nepotřebuju......aha, jsem žena! To mi obhájí zbytek.

A co vy a naprosto zbytečné krásné věci, taky si je takhle syslíte?

Rozdávání dárečků + výherce

V jednom z japonských článků jsem naznačila, že by mohl být giveaway nebo tak něco. Nebo tak něco je tedy tady. Nechci dělat žádně losování náhodných klikačů, kteří tu třeba ani nikdy nic nečetli, ale teď si chtějí vyhrát. Nejsem příznivec podobných giveaway kdy olajkujete, přidáte do kruhů, někam se registrujete, stílíte natřikrát a pak možná máte šanci něco vyhrát. Uděláme to trochu jinak.

Za prvé bych chtěla odměnit tři ženy, které mi svými komentáři dělali největší radost a přes veškerou únavu jsem se na ně každý den v Japonsku těšila. Jsou to Ely, Křehká Figurka a Vita. Co dostanou vám neukážu, protože by to pak nebylo překvapení. A zároveň je prosím aby mi na email sovizena@gmail.com poslali adresu kam chtějí balíčky doručit.

Tak a teď to hlavní, velká šance pro všechny ostatní. Mám tu spešl balíček skládající se z japonského časáku s Kyary Pamyu Pamyu na obálce, tašky s Minnie a Daisy, ručníčku s Rilakkumou, squishy donut přívěšku, méďo bonbónů a méďo peněženky na drobné, dust plugu s postavičkou z Tokidoki kolekce, přívěšku z Kyota s Hello Kitty v kimonu a pár vzorků různých BB creamů (upřímně: potřebuju se jich zbavit, takže je to takový malý trest k těm skvělým věcem. Mám tu teď asi 10 různých BB takže vzorky fakt neužiju.)

A co musíte udělat aby jste mohli tu malou kupku štěstí vyhrát? Nic složitého, prostě pod článek do komentářů napište, kam by jste se chtěli po Japonsku podívat vy a co by vás tam zajímalo - pro jistotu k tomu přihoďte i svůj email, ať vás pak nemusím na internetech složitě dohledávat. Pokud chcete, sdílejte článek na facebooku, ale podmínka to není, jen dáte možnost svým přátelům objevit tenhle megasuperroztomilýúžasnýkawaii blog a potěšíte mě.

Tak to je všechno. Losování udělám za týden. Hodně štěstí všem.

Update:

A vítězem se stává.......chvilka napětí......tramtadadá......Reya Scar. Tímto moc blahopřeju a doufám, že ti balíček udělá stejnou radost jako udělal ostatním.

Japonsko den 16 - odlet

Vstávali jsme v 7 ráno! V 7 ráno!!! Nesnáším raní vstávání. Chápu že pro spoustu lidí je to čas kdy už jsou třeba v práci a nebo tak běžně vstávají. Pro mě ně. Navíc celou noc venku probíhala megapařba protože byl pátek a to asi musí japonci oslavit. Takže jsem se nevyspala.

Naštěstí zabaleno jsem měla z večera, takže stačilo do krosny doházet jen pár věcí a vyrazit. Werk nás zas honil jak nadmutý kozy, protože chtěl chytnout rychlejší vlak do Narity na letiště. V metru se mi povedlo sežižlat k snídani sladkou buchtu a jelikož jsme jeli poměrně dlouho, tak i chytnout někoho na japonské 3DS.

Přestup na Narita Skyline express se nám povedl. Dokonce jsme tam 10min stáli než přijel. A já objevila dost dobrý pití co chutnalo jako zelená ledová tříšť se zmrzlinkou. Ve vlaku jsem pak spásla k druhé snídani salát s jogurtovou zálivkou a obdivovala výhledy.

Asi bych ještě měla zmínit docela důležitou věc. Skoro jsem neunesla krosnu a bez pomoci sundání a nandání jsem se neobešla. Poponášení z a do vlaku jsem řešila přes tahání po zemi. Trochu jsem se děsila kolik to váží, ale nad limit přece být nemůžu. Vždyť tam skoro nic není, nějaká kosmetika a plyšáci.

Japonsko den 15 - Tokyo

Tak dnešek byl definitivně poslední den. Zítra už odlétáme. Od rána jsem měla takový usedavě smutný pocit. Vyrazila jsem na poslední procházení Akihabary. Tentokrát úplně sama, abych se v klidu mohla ztrácet v uličkách.....a taky trochu chytat lidi na japonský 3DS kvůli rozdílným puzzle dílkům co u nás neseženu.

Začala jsem couráním po Yodobashi cameře. Pořád tam ještě byli patra, které jsem pořádně neprošla když jsem s sebou měla kluky. Třeba patro s kuchyňskýma věcma, znovu jsem chtěla i do oddělení her, kosmetiky a tak různě.

Narazila jsem i na moc hezkou část s fotoalbama, kéž by takové byli u nás. Byli tam i nějaké barevné izolepy na scrapbooking.

Japonsko den 14 - Tokyo

Tak dneska jsme zas nešli do Zoo co o ní posledních pár dní mluvíme. A dobře jsme udělali. Přes den byli přeháňky, chvílemi snad nějaký monzun nebo co. Plán se tedy skládal z dalšího projití Akihabary (ono se to prostě nedá stihnout ani za den, ani za dva) a návštěvy Harajuku (jo zase, ale tentokrát s Werem a Kompozitem). Werk si udělal výlet do Sendai.

V Akihabaře jsme chtěli najít ještě nějaké sexshopy, figurkové shopy a modelářské obchody. Kluci jsou totiž vášnivý letadýlkový RC modeláři. Metrem jsme tam byli za půl hodinky a hned našli první sexshop co byl v plánu. No nic moc, ten včerejší byl lepší. Hodně i pro to, že v tomhle neměli ženy přístup do vrchních dvou pater. Co mě pobavilo, byla asi metrová figurka mistra Yody.

Japonsko den 13 - Tokyo

Ráno jsme opustili hostel v Uenu a vydali se na stanici Kamata hodit krosny do skříněk. Werk pak jel svou cestou a já měla sraz se zbytkem v Shin-Yokohamě. To je kus od Yokohamy, až na to, že do Shin-Yokohamy jezdí shinkanseny a do skutečné Yokohamy musíte vlakem. Ten je taky JR takže když má člověk JR Pass, tak se vozí zadarmo. Za zmínku stojí, že od večera vytrvale pršelo a mrholilo.

Kluci přijeli na čas a když jsem jim vylíčila jaké je strašné počasí, vzdali se původního plánu jít v Yokohamě do ZOO a svolili s náhradním. Ten zahrnoval provedení po Akihabaře, přesněji nákup figurek a návštěvu sexshopů. Oni tu totiž jsou trochu jiné než u nás. Tak předně větší.....hodně větší, třeba pětipatrový. A s trochu jiným sortimentem. Ale nebudu předbíhat.

Už na začátku tohohle výletu jsme si s mužem říkali, že si asi pořídíme japonské Nintendo 3DS. Mají totiž poněkud odlišný systém než my. Víc her, možností, filmy, komixy....A dnes nastal ten den. Oproti předchozímu plánu jsme se rozhodli si pořídit každý své a Kompozit se rozhodl, že do toho jde taky. Takže se všichni tři budem muset naučit luštit ten rozsypanej čaj. Samozřejmě nezůstalo jen u konzolí a vybrali jsme i nějaké hry. Za mě to bylo pár hudebních a pár hloupoučkých jako Rilakkuma a Mameshiba. Were zvolil naprosto jasně mlátičku se slečnama. V Japonsku snad ani nevycházejí jiné mlátičky než s velmi vyvinutými slečnami. No a pak nějaké ty obaly aby to bylo hezké.

Japonsko den 12 - Tokyo

Dnešek byl fakticky plný zážitků, takže vás čeká výživný článek. V plánu byl Sanrio World v Ginze, proběhnutí Akihabary a nahlédnutí do Don Kichote (teď si nejsem jistá jak se přesně píše) a Matsumoto KiYoshi. Zaběhnutí na hlavní Tokyo Station do krámků s Rilakkumou a Kapibarasanem. Ideálně s obědem v Yodobashi Akiba na sushi.

Ráno jsme se museli přemístit na jiný pokoj, takže zuřivé balení a přenášení krosen. Ta moje už je plná a skoro jí nezvednu. Docela problém když mám v plánu ještě nakupovat, no co večer udělám kompresi, v tom jsem mistr.

Takže jsme vyrazili s Werkem z hostelu do Ginzy. Zatím nejzazobanější čtvrť jakou jsem navštívila. Všude vysoké budovy, úředně vypadající lidi v oblecích a všeobecný pocit luxusu. Luxusně vypadali krámy i restaurace. Bohužel obchoďák v kterém je Sanrio měl až od jedenácti a tak jsme museli čtvrt hodinky počkat. Aspoň jsme si užili pozorování fronty na něco co bylo zřejmě v akci.

Japonsko den 11 - Tokyo

Dnešek začal blbě. Vzbudila jsem se s točením hlavy, nevolností a bolestí zad. Vzala jsem si brufen a zkusila ještě hodinku spát. Když nepomohlo ani to, Werk mě namasíroval a dala jsem druhý brufen. Bolest zad zmizela, točení hlavy a nevolnost zůstaly. Takhle jsem tedy vyrážela do Akihabary a hlavně Harajuku.

V Akihabaře jsme zkoukli obchod s figurkama, natočili nějaká videa v herně a jeli do Harajuku. Tam se naše cesty rozcházeli. Werk šel do parku a já po krámech. Hodně jsem se těšila na zdejší Daiso, Etude House a Kiddyland.

Už na začátku mi nebylo dobře a přičtěte si k tomu neuvěřitelně hlasité a pištivé pokřikování japonských prodavaček a drzé pořvávání místních černochů. Bylo to nechutné peklo do kterého jsem se dobrovolně sama uvrhla. Velký problém byl, že spousta krámků se nesmí fotit. Netuším proč. Prodavači mě odháněli a ukazovali No photo cedulky.

První jsem potkala Daiso. Bohužel se ukázalo jako zklamání. Bylo dost přebrané a třeba sloupávací masky, které jsem plánovala nakoupit, vůbec neměli. Prošla jsem všechna patra, našla pár hloupostí a šla ke kase. Točila se mi hlava.

Japonsko den 10 - Kyoto

Ráno jsem se vzbudila v sedm, naštěstí se mi povedlo zas usnout. Bohužel v 10 jsme museli vypadnout z pokoje a to že já bych klidně spinkala do 12ti nikoho nezajímalo. V minulém článku máte fotku jak pokoj vypadal když jsme přišli, tak dneska hodím jak vypadal než jsem si začala balit. Je to fakt radost takhle každý den nebo dva přebalovat celou krosnu.

Výhled z hostelu v Kyotu

S Werkem jsme se dohodli, že dneska ještě jednou projdem trochu Kyoto...no projdem, plán byl jít do herny a večer pak odjet do Tokya. Ještě než jsme vyrazili do naší oblíbené herny na Kawaramachi station, stavili jsme se v Yodobashi Cameře (fotky hodím na konec). Tentokrát jsme jeli do herny z hlavního nádraží metrem a vlakem. A nepovedlo se nám najít přestup na vlak, takže jsme to vzdali a řekli že to dojdeme pěšky protože je to kousek.

Kousek by to teoreticky byl kdyby tu nebylo asi 27 stupňů a polední slunce. Fakt jsem záviděla japonkám se slunečníkama. Po půl hoďce jsme dokonce i došli kam jsme potřebovali. To už jsem měla hlad a tak jsme zapadli na první sushi co jsme našli. Nevěřili by jste tomu, ale někdy je tu fakt těžký najít sushi. Všude samý ramen polívky a různý nudle, ale sushi žádné. Tohle bylo trochu dražší, ale fakt dobré. A měli divnej systém aplikování sojovky. Potírání štětcem jsem viděla fakt prvně.

Je neděle a tudíž byly herny neskutečně narvaný. Tak jsem si vyhrála jednoho malého méďu a šli jsme do nedalekého obchoďáku koupit Werkově mamince nějakou kosmetiku Estee Lauder co chtěla. Pobavila mě cena. U nás stojí o necelou půlku víc než tady. A proběhli jsme jedno malinké Daiso.

No a jelikož už jsme byli uchozený a čas se stejně nachýlil, tak jsme se vydali zpátky na hlavní nádraží. Dokonce jsme to teď zvládli tím vlakem a metrem. Zapadli jsme na jídlo do Subway a měla jsem možnost zkusit kuře teriyaki bagetu. Byla docela dobrá. V protějším obchodě jsem narazila na divnoburgery s nudlema, na ty jsem odvahu neměla.

A pak jsme se ztratili. Měli jsme krosny u výlezu C3 v prvním podzemním patře jednoho přidruženého nákupního centra a běhali jak trubky po celém nádraží a nemohli to najít. Tak jsme chodili a chodili a chodili, až jsme vylezli na povrch, našli to a zjistili, že jsme fakt obešli snad celé nádraží a přitom byli kousek od těch skříňek.

Na nádraží, ve vlaku a vůbec všude bylo strašně lidí. Na hostel v Tokyu to s tou těžkou krosnou taky nebyl žádný med. Upřímně jsem ráda že ležím a fakt netuším jak tu krosnu pak odvezu, protože už je snad těžší než já.

Bonusové fotky z Yodobashi Camery. Jedná se o různé nabíječky, věci do zásuvek, obaly na mobil a jiné roztomilé kravinky.

Japonsko den 9 - Miyajima

Dnešek se dá velmi krátce shrnout jako sesov. To znamená že věci nevycházeli už od rána. Večer jsme totiž nějak nekoukli na další ubytování (v plánu byla Kagoshima) a ráno jsme zjisili, že si možná vyzkoušíme true japan víc než by jsme chtěli a budou z nás bezdomovci. Je totiž víkend a všichni japonci někam výletí a bookují si hostely a my nebohý turisti nemáme kde bydlet. A za 30min jsme měli vypadnout ze současného hostelu.

Zoufale jsme hledali ubytování pro čtyři v Kagoshimě, Hiroshimě, Fukuoce, různých malých městech okolo, ptali se i jestli se nedá prodloužit současné bydlení, já se koukala i na Tokyo a jako fakt nic. Nakonec jsme vtipně našli ten hostel v Kyotu kde už jsme jednou spali. Tak ho Werk booknul pro 4 lidi na jednu noc a zaplatil. To už byl nejvyšší čas vypadnou a tak jsme se vydali hodit krosny na nádraží do skříněk.

O 15min později jsme zjistili, že Were a Kompozit jedou do Kagoshimi a můžou spát u kamaráda co tu bydlí a vezme je do leteckého muzea. No nic, buď nám večer dají pokoj pro dva nebo holt zaplatíme pokoj pro čtyři.

Opět jsme ochutnali místní McDonalds. Zkusila jsem něco naprosto neznámého, protože vím, že japonský Mc mívá dost jiné burgery než zbytek světa. Chutnalo to jako řízek, respektive tonkatsu v housce a se zelím. Super byl mírně pálivý sosík a absence jakýchkoliv rušivých chutí.

Japonsko den 8 - Hiroshima

Dneska jsme si vyjimečně přispali do 10, protože už jsme to fakt potřebovali. Pak jsem se trochu pohádala s Werkem, kterého nebaví na nás čekat (jo uznávám že sedět někde 4h než si zbytek projde akvárko je prostě hodně) a Werk vyrazil za svým programem. Zbytek pomalu dovstával a před polednem se nám zadařilo vyrazit konečně ven.

výhled z našeho pokoje přímo na hřbitov

Pěšky jsme došli k zahradám Shukkeien. Je to takový malý ale krásný parčík s jezírkem, který rozhodně stojí za to navštívit. Na to že předpověď tvrdila 25 stupňů, začlo celkem připalovat. V zahradě plné stromů, koi kapříků a želviček to nevadilo, ale na další cestě k Hirošimskému hradu to byl docela opruz.

Japonsko den 7 - Osaka

Ráno jsme velmi rádi zmizli z hotelu, i když vstávání bylo perné. Taky byla celkem zábava ošéfovat nějaké to ranní WC. Na našem patře bylo zamčené a nefunkční. O patro níž nebyl toaleťák, o další patro níž byl když jsem byla já a asi půl hodinky po tom když chtěli jít kluci, tak už nebyl. Takže to jsme vzdali a drsně se rozhodli to vydržet na metro protože jsme v Japonsku a tady jsou záchody všude. Jako že fakt hodně. Tedy né normálně na ulici a v restauracích taky dost často ne. Ale v každé metro stanici jsou aspoň troje a když je to trochu větší nebo kombinovaná s vlakama, tak je jich tam nepočítaně. Všechny jsou čisté, voňavé a málo kdy obsazené.....tedy jen do chvíle než se vám začne brutálně chtít. To je pak buď nemůžete najít nebo je tam halda školaček nebo tak něco. Nám se po ránu zadařila první varianta. Ale doptali jsme se. Jo líbí se mi jak tu všude na wc maj spešl místa pro malování se.

Uložili jsme krosny do skříňek, vyzkoušeli nějaké donuty u kterých mají akci s Miffym. Asi něco jako nakup x krát nad nějakou částku a dostaneš plátěnou tašku. Hm tak buď se začnu živit donutama nebo budu muset najít Miffy obchod...s postupem dne se mi povedlo to druhé.

Japonsko den 6 - Kyoto, Osaka

Jsem hrozně utahaná a nejraději bych to zalomila. Jenže zas mi je blbý nepsat, protože by jste neměli co číst. Dnešek byl opravdu zábavný v různém slova smyslu.

Ráno jsme se rozloučili s naším ryokanem a hodili krosny do skříňky na nádraží. Zašli do cukrárny na pohár a dortíky. Mimochodem dala jsem si pohár s příchutí černého čaje s mlékem a byl boží. Byli v něm i kusy buchty a čajového želé a šlehačka chutnala taky čajově a byla v něm píchlá sušenka z čajového pečiva. Akorát to bylo trapně nazdobený kusem petržele.

Pak jsme poslali nějaký pohledy a rozdělili se. Tentokrát už vám prozradím jména všech účastníků mého harému aby v tom byl pořádek. Were a Mr.Kompozit jeli na Golden Temple a jiný chrámy a já s Werkem jsme se rozhodli odpočinkově zajít do heren.

Japonsko den 5 - Kyoto

Dnešek by se dal shrnout do dvou vět: Strašně mě bolí nohy. V nejbližších dnech nechci vidět žádnej chrám.

Cíl dne byl Golden Temple a staré uličky v Gionu. No tak oboje jsme fakt nedali. Začli jsme procházením chrámů a zahrad právě kus od toho Gionu. Vystoupili jsme z metra na stanici Higashiyama a vzali to naprosto neturistickou skvělou uličkou kde prodávali zeleninku, koření, maso, luštěniny, vařený vejce, sladkosti, košťata...prostě různé věci co v turistických čtvrtích moc nepotkáte. Jsem si nenápadně a pečlivě některé stánky odfotila kdyby někoho zajímaly ceny.

Pak ještě chvilka chůze a už jsme se dostali k prvnímu chrámu, kde se dokonce i sloužila nějaká bohoslužba. Teda soudě podle toho, že tam dva mniši něco prozpěvovali a mlátili do různých věcí. Musím uznat, že měli fakt výdrž protože jim to vydrželo minimálně hodinu co jsme se potulovali v okolí toho chrámu. Mrkli jsme u něj i na nějaký zahrady a koupili si lístek ještě na bonusový zahrady o kus dál. Škoda že v chrámech se nesmí fotit. Takže tu nádheru neuvidíte.

Japonsko den 4 - Kyoto

Ráno při odcházení z hotelu se nám povedlo zabouchnout klíč uvnitř pokoje, což by nebyl ani tak moc problém kdyby pán na recepci uměl pořádně anglicky. No nakonec jsme mu to nějak vysvětlili a on prohlásil, že se nic neděje. Tak jsme raděj vypadli kdyby si to náhodou rozmyslel.

Do Kyota jsme se fakt těšili, protože prostě mrtě tori bran, chrám, staré Kyoto a vůbec historické památkověci. Na nádraží jsme si jako obvykle bookli lístky a ocenili nedostižnou skvělost Rail Passu. Můžem se zadarmo vozit kam se nám zlíbí. Do vlaku jsme vlezli jinýma dveřma než jsme měli, jelikož to vypadalo, že každou chvilku odjede a neradi bychom aby se nám před nosem zavřeli dveře. No neodjel úplně hned, ale čekalo nás prodírání asi přes 5 vagónů. Japonci samozřejmě už byli všichni vzorně usazený a jaké bylo naše překvapení, když jsme narazili na první vagón plný školáků, kteří samozřejmě začli nadšeně juchat, protože tři fakt vysoký běloši a jedna růžovovlasá běloška, se jen tak nevidí. Tak jsme se prodrali tím jásáním, zdravením, plácáním si rukou, slovíčky hello a kawaii a narazili na druhý vagón plný školáků snad ještě nadšenějších než ti předchozí. A pak na třetí.