Lidi mě bylo ráno tak blbě. Ani na snídani jsme nešli. Částečně za to mohl alkohol a částečně únava z nevyspání. Bohužel jsme si museli zabalit a odhlásit se z hotelu. V recepci, kam se postupně dotrousil i zbytek grupy se ukázalo že anglicky už zas neumím. Stejně jsem si tam chvilku pospala než došli všichni. A zhruba okolo poledne jsme se přesunuli naproti na jídlo a já do sebe zvládla nacpat stejk. Bohužel to moc nezmenšilo mé utrpení.
Grupa se tak nějak porozpadala a my měli ještě půl dne před sebou. Tak jsme ještě se třema lidma šli prozkoumávat krásy Yorku. Vylezli jsme na hradbu, došli znovu do Harry Potter uličky kde byl totálně zarvaný obchod s HP suvenýry, ale totálně volný obchod s vánoční tématikou. A já miluju vánoce, takže jsem tam musela. Mrkli jsme i na vedlejší trh a došli k hospodě jménem Pivní. Uvnitř jsme se dozvěděli, že české pivo nemají žádné protože Brexit. Ale stejně jsme tam na jedno zůstali protože atmosféra třípatrové male hospůdky s úzkými schody a velkými trámy…Vůbec celkově mi York přišel mnohem hezčí než Londýn. Takový historičtější. Teda až na zvyk vylitých anglánů večer močit všude v ulicích. Jestli tu je něco hodně charakteristického, tak to, že naprosto všude narazíte na rozsypané hranolky a stopy po moči. Nebo je to možná jen přes víkendy kdy jsem tu byla já a kdy už kolem páté odpoledne byla polovina lidí v ulicích totálně na sračky.
Z Pivní jsme se přesunuli ke katedrále, která byla bohužel zavřená. Ale i z venku stála za vidění. Mě bylo pořád blbě. Tady se naše malá skupinka definitivně rozpadla a s Melgarhem jsme osaměli. Mrkli jsme ještě po krámech, vrátili se do hotelu pro kufry a šli na vlak do Leedsu.
A to bych nebyla já s mým pověstným štěstím aby se něco neposralo. Melgarhovi po cestě na vlak zazvonil telefon. Nějaký číslo z Arizony. Prej že to nebude brát. Já už zkušeně zahlásila ať to vezme, že nám určitě zas zrušili hotel, vlak nebo letenky. No hele hotel. Ten v kterém jsme měli večer spát. Ale Melgarh je narozdíl ode mě klikař. Takže stačilo od něj popojít zhruba deset metrů a situace se prudce zlepšila. Dostali jsme upgrade do 4* hotelu s velkou telkou na vanou na pokoji a blíž k nádraží. To se mu děje pořád. Mě se dějí jen ty špatné části.
Ve vlaku jsem to zalomila, v Leedsu už se sotva vlekla. Ale ten hotel a TA VANA! Bože yes! Ještě jsme si koupili nějaký jídlo a pak šli spát. Takže blogísek musel zas počkat. Ráno jsem se vzbudila konečně vyspalá.
Žádné komentáře:
Okomentovat