To se mě tak jednou zeptal kamarád: „Čau jedu do Anglie na svatbu, nechceš jet taky?“. No a já řekla, že jo. To jsme ještě ani jeden netušili jak moc veliká zábava bude se tam dostat.
Takže je září a já píšu z hotelového pokoje, mám v sobě čaj a anglickou snídani a je mi příjemně. Což přejde asi za dvacet minut až půjdem interagovat s lidma a hlavně půjdeme ven kde je trochu kosa.
Ale od začátku. Takže před odjezdem se muselo zařídit spousta věcí. A velký dík patří Melgarhovi (ano je to ten kamarád kterého znáte z výletu do japonska), který to celé zařídil. Zabookoval letenky, hotely, vlaky….no všecko. A to pořád byla ta jednodušší část i přes to, že nám stihli jedno ubytování zrušit stylem „není místo, nemáte kde spát, váš problém“. A jak to že už to není sednu do letadla a jsem tam? Protože covid. A věřte mi, že složka papírů který teď člověk musí vyplňovat je tlustá asi jako když si žádáte o hypotéku….a asi stejně složitá. Takže v Čechách jsme si udělali PCR testy, že jsme zdravý. Pak s sebou máme potvrzení o očkování, nějakou haldu papírů kterýma jsme se potřebovali prokazovat tady v Anglii, další papíry na PCR test v Anglii po příletu. Pak jsme se museli ještě projít nějakým online registrováním po udělání toho testu a zadávat tam znovu všechny údaje včetně unikátního čísla testu co jsme nafasovali.
No asi po dvou hodinách čekání na letišti nám jel konečně objednaný vlak. Dřívějším jsme jet nemohli, protože to prostě nejde (teda tvrdila pani u přepážky). Vlak byl celkem v pohodě, výhledy do krajiny taky a stejně jsem na chvíli usla. Vstávání v 5 ráno udělalo svoje. Mimochodem ani jsme neměli jet tak moc vlakem jako nás měl někdo vyzvednout autem, ale dostal covid. Já vždycky všem nosím takové štěstí. No a aby toho štěstí nebylo málo, tak na přestupní stanici někdo skočil pod vlak, takže náš další vlak měl zpoždění. Všehovšudy do cílového Yorku jsme přijeli docela k večeru a zhruba na šestou se dostali do hotelu a konečně se ubytovali.
Odpočinek se moc nekonal, protože dole v recepci už byla rozkalená partička anglánů kvůli kterým jsme tady. Pokud to někdo z vás minul v předchozích popiscích mých výletů, tak mám angličtinu na dost tragický úrovni. Takže rozumět a konverzovat je pro mě poněkud složité. Ale snažím se aspoň v rámci své stydlivosti a tuposti jak to jde.
Po pár pivech jsme se vydali na večeři a já se nestačila divit jak moc se v ulicích leje. Jako jasně byl pátek, ale stejně. Tohle je prostě jiná liga. U nás sexi polonahý slečny válející se po chodníku moc nevidíte. Chlapi oblečený v nějakých přiblblých šatičkách nebo kostýmu žirafy a zlitýho tak že sotva stojí už vůbec ne.
K večeři jsem měla fajn burger s rozmarýnovýma hranolkama. Miluju rozmarýn! Jako že fakt tu vůni i chuť. Budu si je muset někdy zkusit udělat doma. Bohužel v průběhu večera se na mě začalo projevovat vstávání v 5 ráno na letadlo a sotva jsem držela oči. Takže když se grupa rozhodla kalit v jiném baru, dala jsem tam zbaběle jeden drink a šli jsme s Melgarhem se na pokoj dospat.
Fotky budu asi házet průběžně na instagram a sem na konce článků. Upravovat je nebudu, protože jednak to dělám z mobilu a jednak na to nemám mentální kapacity z důvodu buď únavy nebo alkoholu.
Žádné komentáře:
Okomentovat