Japonsko den 12 - Tokyo

Dnešek byl fakticky plný zážitků, takže vás čeká výživný článek. V plánu byl Sanrio World v Ginze, proběhnutí Akihabary a nahlédnutí do Don Kichote (teď si nejsem jistá jak se přesně píše) a Matsumoto KiYoshi. Zaběhnutí na hlavní Tokyo Station do krámků s Rilakkumou a Kapibarasanem. Ideálně s obědem v Yodobashi Akiba na sushi.

Ráno jsme se museli přemístit na jiný pokoj, takže zuřivé balení a přenášení krosen. Ta moje už je plná a skoro jí nezvednu. Docela problém když mám v plánu ještě nakupovat, no co večer udělám kompresi, v tom jsem mistr.

Takže jsme vyrazili s Werkem z hostelu do Ginzy. Zatím nejzazobanější čtvrť jakou jsem navštívila. Všude vysoké budovy, úředně vypadající lidi v oblecích a všeobecný pocit luxusu. Luxusně vypadali krámy i restaurace. Bohužel obchoďák v kterém je Sanrio měl až od jedenácti a tak jsme museli čtvrt hodinky počkat. Aspoň jsme si užili pozorování fronty na něco co bylo zřejmě v akci.

Japonsko den 11 - Tokyo

Dnešek začal blbě. Vzbudila jsem se s točením hlavy, nevolností a bolestí zad. Vzala jsem si brufen a zkusila ještě hodinku spát. Když nepomohlo ani to, Werk mě namasíroval a dala jsem druhý brufen. Bolest zad zmizela, točení hlavy a nevolnost zůstaly. Takhle jsem tedy vyrážela do Akihabary a hlavně Harajuku.

V Akihabaře jsme zkoukli obchod s figurkama, natočili nějaká videa v herně a jeli do Harajuku. Tam se naše cesty rozcházeli. Werk šel do parku a já po krámech. Hodně jsem se těšila na zdejší Daiso, Etude House a Kiddyland.

Už na začátku mi nebylo dobře a přičtěte si k tomu neuvěřitelně hlasité a pištivé pokřikování japonských prodavaček a drzé pořvávání místních černochů. Bylo to nechutné peklo do kterého jsem se dobrovolně sama uvrhla. Velký problém byl, že spousta krámků se nesmí fotit. Netuším proč. Prodavači mě odháněli a ukazovali No photo cedulky.

První jsem potkala Daiso. Bohužel se ukázalo jako zklamání. Bylo dost přebrané a třeba sloupávací masky, které jsem plánovala nakoupit, vůbec neměli. Prošla jsem všechna patra, našla pár hloupostí a šla ke kase. Točila se mi hlava.

Japonsko den 10 - Kyoto

Ráno jsem se vzbudila v sedm, naštěstí se mi povedlo zas usnout. Bohužel v 10 jsme museli vypadnout z pokoje a to že já bych klidně spinkala do 12ti nikoho nezajímalo. V minulém článku máte fotku jak pokoj vypadal když jsme přišli, tak dneska hodím jak vypadal než jsem si začala balit. Je to fakt radost takhle každý den nebo dva přebalovat celou krosnu.

Výhled z hostelu v Kyotu

S Werkem jsme se dohodli, že dneska ještě jednou projdem trochu Kyoto...no projdem, plán byl jít do herny a večer pak odjet do Tokya. Ještě než jsme vyrazili do naší oblíbené herny na Kawaramachi station, stavili jsme se v Yodobashi Cameře (fotky hodím na konec). Tentokrát jsme jeli do herny z hlavního nádraží metrem a vlakem. A nepovedlo se nám najít přestup na vlak, takže jsme to vzdali a řekli že to dojdeme pěšky protože je to kousek.

Kousek by to teoreticky byl kdyby tu nebylo asi 27 stupňů a polední slunce. Fakt jsem záviděla japonkám se slunečníkama. Po půl hoďce jsme dokonce i došli kam jsme potřebovali. To už jsem měla hlad a tak jsme zapadli na první sushi co jsme našli. Nevěřili by jste tomu, ale někdy je tu fakt těžký najít sushi. Všude samý ramen polívky a různý nudle, ale sushi žádné. Tohle bylo trochu dražší, ale fakt dobré. A měli divnej systém aplikování sojovky. Potírání štětcem jsem viděla fakt prvně.

Je neděle a tudíž byly herny neskutečně narvaný. Tak jsem si vyhrála jednoho malého méďu a šli jsme do nedalekého obchoďáku koupit Werkově mamince nějakou kosmetiku Estee Lauder co chtěla. Pobavila mě cena. U nás stojí o necelou půlku víc než tady. A proběhli jsme jedno malinké Daiso.

No a jelikož už jsme byli uchozený a čas se stejně nachýlil, tak jsme se vydali zpátky na hlavní nádraží. Dokonce jsme to teď zvládli tím vlakem a metrem. Zapadli jsme na jídlo do Subway a měla jsem možnost zkusit kuře teriyaki bagetu. Byla docela dobrá. V protějším obchodě jsem narazila na divnoburgery s nudlema, na ty jsem odvahu neměla.

A pak jsme se ztratili. Měli jsme krosny u výlezu C3 v prvním podzemním patře jednoho přidruženého nákupního centra a běhali jak trubky po celém nádraží a nemohli to najít. Tak jsme chodili a chodili a chodili, až jsme vylezli na povrch, našli to a zjistili, že jsme fakt obešli snad celé nádraží a přitom byli kousek od těch skříňek.

Na nádraží, ve vlaku a vůbec všude bylo strašně lidí. Na hostel v Tokyu to s tou těžkou krosnou taky nebyl žádný med. Upřímně jsem ráda že ležím a fakt netuším jak tu krosnu pak odvezu, protože už je snad těžší než já.

Bonusové fotky z Yodobashi Camery. Jedná se o různé nabíječky, věci do zásuvek, obaly na mobil a jiné roztomilé kravinky.

Japonsko den 9 - Miyajima

Dnešek se dá velmi krátce shrnout jako sesov. To znamená že věci nevycházeli už od rána. Večer jsme totiž nějak nekoukli na další ubytování (v plánu byla Kagoshima) a ráno jsme zjisili, že si možná vyzkoušíme true japan víc než by jsme chtěli a budou z nás bezdomovci. Je totiž víkend a všichni japonci někam výletí a bookují si hostely a my nebohý turisti nemáme kde bydlet. A za 30min jsme měli vypadnout ze současného hostelu.

Zoufale jsme hledali ubytování pro čtyři v Kagoshimě, Hiroshimě, Fukuoce, různých malých městech okolo, ptali se i jestli se nedá prodloužit současné bydlení, já se koukala i na Tokyo a jako fakt nic. Nakonec jsme vtipně našli ten hostel v Kyotu kde už jsme jednou spali. Tak ho Werk booknul pro 4 lidi na jednu noc a zaplatil. To už byl nejvyšší čas vypadnou a tak jsme se vydali hodit krosny na nádraží do skříněk.

O 15min později jsme zjistili, že Were a Kompozit jedou do Kagoshimi a můžou spát u kamaráda co tu bydlí a vezme je do leteckého muzea. No nic, buď nám večer dají pokoj pro dva nebo holt zaplatíme pokoj pro čtyři.

Opět jsme ochutnali místní McDonalds. Zkusila jsem něco naprosto neznámého, protože vím, že japonský Mc mívá dost jiné burgery než zbytek světa. Chutnalo to jako řízek, respektive tonkatsu v housce a se zelím. Super byl mírně pálivý sosík a absence jakýchkoliv rušivých chutí.

Japonsko den 8 - Hiroshima

Dneska jsme si vyjimečně přispali do 10, protože už jsme to fakt potřebovali. Pak jsem se trochu pohádala s Werkem, kterého nebaví na nás čekat (jo uznávám že sedět někde 4h než si zbytek projde akvárko je prostě hodně) a Werk vyrazil za svým programem. Zbytek pomalu dovstával a před polednem se nám zadařilo vyrazit konečně ven.

výhled z našeho pokoje přímo na hřbitov

Pěšky jsme došli k zahradám Shukkeien. Je to takový malý ale krásný parčík s jezírkem, který rozhodně stojí za to navštívit. Na to že předpověď tvrdila 25 stupňů, začlo celkem připalovat. V zahradě plné stromů, koi kapříků a želviček to nevadilo, ale na další cestě k Hirošimskému hradu to byl docela opruz.

Japonsko den 7 - Osaka

Ráno jsme velmi rádi zmizli z hotelu, i když vstávání bylo perné. Taky byla celkem zábava ošéfovat nějaké to ranní WC. Na našem patře bylo zamčené a nefunkční. O patro níž nebyl toaleťák, o další patro níž byl když jsem byla já a asi půl hodinky po tom když chtěli jít kluci, tak už nebyl. Takže to jsme vzdali a drsně se rozhodli to vydržet na metro protože jsme v Japonsku a tady jsou záchody všude. Jako že fakt hodně. Tedy né normálně na ulici a v restauracích taky dost často ne. Ale v každé metro stanici jsou aspoň troje a když je to trochu větší nebo kombinovaná s vlakama, tak je jich tam nepočítaně. Všechny jsou čisté, voňavé a málo kdy obsazené.....tedy jen do chvíle než se vám začne brutálně chtít. To je pak buď nemůžete najít nebo je tam halda školaček nebo tak něco. Nám se po ránu zadařila první varianta. Ale doptali jsme se. Jo líbí se mi jak tu všude na wc maj spešl místa pro malování se.

Uložili jsme krosny do skříňek, vyzkoušeli nějaké donuty u kterých mají akci s Miffym. Asi něco jako nakup x krát nad nějakou částku a dostaneš plátěnou tašku. Hm tak buď se začnu živit donutama nebo budu muset najít Miffy obchod...s postupem dne se mi povedlo to druhé.

Japonsko den 6 - Kyoto, Osaka

Jsem hrozně utahaná a nejraději bych to zalomila. Jenže zas mi je blbý nepsat, protože by jste neměli co číst. Dnešek byl opravdu zábavný v různém slova smyslu.

Ráno jsme se rozloučili s naším ryokanem a hodili krosny do skříňky na nádraží. Zašli do cukrárny na pohár a dortíky. Mimochodem dala jsem si pohár s příchutí černého čaje s mlékem a byl boží. Byli v něm i kusy buchty a čajového želé a šlehačka chutnala taky čajově a byla v něm píchlá sušenka z čajového pečiva. Akorát to bylo trapně nazdobený kusem petržele.

Pak jsme poslali nějaký pohledy a rozdělili se. Tentokrát už vám prozradím jména všech účastníků mého harému aby v tom byl pořádek. Were a Mr.Kompozit jeli na Golden Temple a jiný chrámy a já s Werkem jsme se rozhodli odpočinkově zajít do heren.

Japonsko den 5 - Kyoto

Dnešek by se dal shrnout do dvou vět: Strašně mě bolí nohy. V nejbližších dnech nechci vidět žádnej chrám.

Cíl dne byl Golden Temple a staré uličky v Gionu. No tak oboje jsme fakt nedali. Začli jsme procházením chrámů a zahrad právě kus od toho Gionu. Vystoupili jsme z metra na stanici Higashiyama a vzali to naprosto neturistickou skvělou uličkou kde prodávali zeleninku, koření, maso, luštěniny, vařený vejce, sladkosti, košťata...prostě různé věci co v turistických čtvrtích moc nepotkáte. Jsem si nenápadně a pečlivě některé stánky odfotila kdyby někoho zajímaly ceny.

Pak ještě chvilka chůze a už jsme se dostali k prvnímu chrámu, kde se dokonce i sloužila nějaká bohoslužba. Teda soudě podle toho, že tam dva mniši něco prozpěvovali a mlátili do různých věcí. Musím uznat, že měli fakt výdrž protože jim to vydrželo minimálně hodinu co jsme se potulovali v okolí toho chrámu. Mrkli jsme u něj i na nějaký zahrady a koupili si lístek ještě na bonusový zahrady o kus dál. Škoda že v chrámech se nesmí fotit. Takže tu nádheru neuvidíte.

Japonsko den 4 - Kyoto

Ráno při odcházení z hotelu se nám povedlo zabouchnout klíč uvnitř pokoje, což by nebyl ani tak moc problém kdyby pán na recepci uměl pořádně anglicky. No nakonec jsme mu to nějak vysvětlili a on prohlásil, že se nic neděje. Tak jsme raděj vypadli kdyby si to náhodou rozmyslel.

Do Kyota jsme se fakt těšili, protože prostě mrtě tori bran, chrám, staré Kyoto a vůbec historické památkověci. Na nádraží jsme si jako obvykle bookli lístky a ocenili nedostižnou skvělost Rail Passu. Můžem se zadarmo vozit kam se nám zlíbí. Do vlaku jsme vlezli jinýma dveřma než jsme měli, jelikož to vypadalo, že každou chvilku odjede a neradi bychom aby se nám před nosem zavřeli dveře. No neodjel úplně hned, ale čekalo nás prodírání asi přes 5 vagónů. Japonci samozřejmě už byli všichni vzorně usazený a jaké bylo naše překvapení, když jsme narazili na první vagón plný školáků, kteří samozřejmě začli nadšeně juchat, protože tři fakt vysoký běloši a jedna růžovovlasá běloška, se jen tak nevidí. Tak jsme se prodrali tím jásáním, zdravením, plácáním si rukou, slovíčky hello a kawaii a narazili na druhý vagón plný školáků snad ještě nadšenějších než ti předchozí. A pak na třetí.

Japonsko den 3 - Nagoya a Kakamigahara Shiyakusho-mae

Být ubytováni vedle chrámu může být hezké a romantické, tedy přesně do chvíle, než někoho v 6 ráno napadne mlátit do třímetrovýho zvonu. A tak jsem se probudila. Ostatní spali a budit jsem je nechtěla, takže jsem se pomalu namalovala a oblékla a vyrazila na procházku. Odměnou mi bylo, že jsem mohla vidět spoustu zákoutí naprosto liduprázdných a taky spoustu zavřených obchodů. Ale rozhodně to za to brzké vstávání stálo.

chrám

nákupní ulice

můj budík

Když jsem se po osmé ranní vrátila na hotel, vzbudila zbytek a udělala si snídani, bylo venku už pěkně slunečno a teplo. Takže chlapci se taky nějak nasnídali a vyrazili jsme za cílem dnešního dne. Do stanice s nevyslovitelným dlouhým názvem v jakési díře kam se jelo pomalu dvě hodiny a ještě se pak šlo 4km pěšky.

Japonsko den 2 - Nagoya

Ráno jsme se všichni synchroně probudili v naprosto dementní dobu a to v 5 ráno místního času. Do nějaké rozumnější hodiny jsme se plácali v postelích a pak vyrazili na lov snídaně. Jasná byla návštěva pouličního stánku "U báby" s různýma věcičkama na špejli. Bába tam tentokrát nebyla, ale byl tam chlápek co uměl anglicky, takže dobrodružství zažité večer předtím se nekonalo a podle nám bylo vyzrazeno co na které špejličce je. Pán z nás měl radost zejména ve chvíli kdy mi vítr nadzvedl sukni víc než je slušné. No aspoň už vím že zvuk japonci vydávají stejný jako v anime ale na rozdíl od jejich kreslených bratrů, nezačnou krvácet z nosu. No jo, já prostě musím dělat ostudu i tady. Takže zbytek dne si raděj budu sukni pečlivě hlídat.

Po ostudě jsme zaběhli ještě do sámošky a já objevila re-ment edici s Rilakkumou. Re-ment jsou malé plastové maketky všeho možného, nejčastěji asi jídla. Výborně se nám to bude hodit pro plyšová zvířátka.

Po snídani jsme pomalu mizeli směr Nagoya. Pomalu pro to, že jsem se v Tokyu na hlavním nádraží chtěla ještě mrknout po Kapibarasan shopu. Hledání bylo docela peklo a několikrát jsme se museli ptát. Odměnou nám bylo nalezení mnoha krámků s Miffym, Rilakkumou, Kapibarasanem, Hello Kitty a mnoho dalšíma charakterama (viz fotka). Ještě než odjedem, půjdeme je vyrabovat. Teď jsem si udělala jen takovou miniradost s dustplugem. Pokud někdo víte co je to za zelenou potvoru v které je Kapibarasan oblečený, hoďte mi to do komentářů prosím.

Japonsko 2014

To že mám ráda asijské země a především Japonsko asi není tajemství, takže jsem si opět udělala výlet. A jelikož co se může posrat to se posere, tak mi odešel foťák....teda neodešel ale někde uvnitř v něm je ten slavný putovní chlup, který jste občas mohli zahlédnout na některých fotkách kosmetiky a tomu chlupu teď přibyl kamarád a ještě jsou oba vidět víc. Takže fotit budu asi jen na mobil, protože kupovat nový foťák za 25k yenů se mi nechce. A to bych i překousla, že je menu jen v japonštině.

Taky mám nějaký poskákaný počítač protože je neskutečně zasekaný, takže příspěvky budu částečně psát z mobilu a částečně z pc. Fakt radost tohle.

Den 1 - Let z Prahy a Tokyo

Samozřejmě tu nejsem sama, ale se třema chlapama. Ano mám malý harém. Cesta z Prahy přes Mnichov byla v pohodě, jen pak do Tokya to bylo trochu delší.

Na letišti jsme si zařídily Rail Passy aby jsme mohli jezdit vlakama jak se nám zachce. Hned se se mnou, protože jsem bílá jak zeď, roztomilá a mám nově obarvené zářivě růžové vlasy a sexy pytle pod očima, chtěly vyfotit dvě školačky.

Zavazadla jsme hodili do hostelu a vyrazili do města. Prohlídka Yodobashi Camery Akiba byla zběžná a stejně jsme tam strávili asi dvě hodiny. Tedy i s jídlem. Sushi je tu táááááák báječné.

A hádejte co, skoro jsem nenakupovala. Nechávám si to nakonec ať to nemusím tahat. Zatím jsem koupila jen K-Palette linky a přívěšek na mobil. Ale už jsem malilinko sondovala a bude to peklo. Zas budu vypadat jak krosna s nožičkama.

Proběhli jsme i naše oblíbené herny a vyděsili se protože v SEGA hernách nemají skoro nic co jsme tam chodili hrát a mě navíc všude zavedli těžší systém UFOcatcherů (to jsou ty budky co z nich taháte plyšáky). Takže zatím mám jen jednu figurku kozaté slečny. Takže nezbývá než pařit v Taito hernách. Težký život cestovatele.

Mimochodem neumím ani anglicky ani japonsky a stejně se tu domluvím. Stačí se usmívat, říkat sumimasen, ukazovat a říkat kore a občas do toho všeho zamotat koničiva, arigato, so so, konbanwa, domo arigato a ono to nějak jde.

Nějaké ty obrázky:

nákup

barevné drahé foťáky

přívěsky

odolala jsem!!

neodolala jsem ale bylo to dost vybraný

Trochu dražší roztomilá kosmetika

Značky které nemám moc ozkoušené a o kterých nepíšu, mají taky hezké věci. Obvykle jsou to značky trochu dražší a mě se do nich prostě nechce rvát ty prachy. To ale neznamená, že bych vás měla ochudit o estetický zážitek.

Jill Stuart je značka o které už dlouho uvažuju, ale prostě ty prachy.... Limitka Summer collection 2014 je hezká, ale vemte si že za prťavý stíny nebo tvářenku dáte kolem 1000kč bez DPH.

Novinky: Etude House - Play 101 Pencil

Univerzální malovátka nejsou ve světě kosmetiky nic nového. Je přeci super mít jeden produkt, kterým namalujete tváře, oči, rty...na cokoliv si vzpomenete. Etude House to občas popadne a má tvořivou náladu a spáchá něco co nám zas vyprázdní peněženky. Nebo ne?

Od Etude House mám univerzální produkt v podobě cupcaku, který jsem přes zimu nechala zahálet a teď se k němu pomalu vracím. Jeho používání mi podstatně zlepšili nové štětce, ale o tom jindy protože dnešní článek je o Play 101 Pencil.

Úvodní obrázek vypadá na spoustu a spoustu barviček. A víte co? Nekecá. Fakt jich je hodně. I když ne teda 101. Buď nějaký ještě představí nebo to tak pojmenovali protože Play 50 Pencil by znělo blbě.

Tady to máte. Na výběr bude požehnaně barev. Ve videu dole pak můžete vidět, že to nepoužívají jen jako stíny, rtěnku, tvářenku, ale i jako zesvětlovač, konturku, tužku na obočí. Otázka je jak moc to bude držet a fungovat. Na hezkých korejkách s bezchybnou pletí se to ukazuje pěkně, ale už vidím sebe s pytlema a kruhama pod očima jak tam něco maskuju nebo zesvětluju takovou tužkou. Ze zkušenosti si myslím, že na mých víčkách by to neobstálo ani jako stíny. Takže si možná nějakou tu tužku pořídím, ale jen jako linky. Cena by měla být lehce okolo 6$.

Daiso: Crystal Cream Eyecolor - Rose

O Daiso shopech a jejich skvělém produktu v podobě sloupávací masky už jsem psala tady. A pomalu uzrál čas na další produkt. Tentokrát to budou stíny. Na ebay začíná cena okolo 100Kč, takže úplně levná sranda to není a asi se to vyplatí brát pokud jste v Japonsku. Za 100Kč seženete slušný stíny i u nás. I když ne tedy takhle roztomilé.

Ještě bych ráda řekla, že z téhle série existuje víc produktů než jen stíny. Pokud si to dobře pamatuji, tak pudr, concealer a tuhý parfém. Všechny mají podobně hezké krabičky tvářící se jako krabičky pro princezny s barevným blýskavým kamínkem.

Takhle to vypadá když to přijde. Krásné balení, člověk vidí barvu stínu kterou si kupuje a zároveň vidí i hezké víčko. Nebojte stín není bez víčka, jen to mají prostě dobře vymyšlené, aby se lépe prodávalo.