Den 16 - Tokyo

Dnešek byl jedním z těch naprosto super dnů, kdy si přejete, aby trvali věčně. Ráno mě probudili divné zvuky tleskání a bubnů někdy před 8 ráno. Pak už jsem neusla a někdy do půl desáté otravovala muže. Pak jsem se vydala ven, zatímco on se začal pomalu psychicky připravovat na to, že vstane. A venku probíhala pařba. Jako jo, něco jsme viděli už večer, ale vůbec jsme netušili co to může být. Pravděpodobně to bylo Sanja Matsuri, protože jsme v Asakuse a je něco jako třetí víkend v měsíci (pokud to náhodou nebylo Kanda Matsuri). Né, že bych ty svátky znala, ale google něco našel.

Takže člověk vylezl ven a tam fakt všichni totálně pařili. Bubny zněli, svatostánky vypadali slavnostně a okolo se motali chlapi s délkou oblečení, kterou by jim mohl závidět i Zap Brannigan.

Co mě hodně překvapilo, byli potetovaní chlapíci a slečny. Stáli polonazí prostě jen tak u bubnů nebo úplně jen tak na ulici a lidi si je fotili a obdivovali jejich tetování. Dokonce jim dávali podržet i děti a fotili s nima svoje děti. Vždycky jsem měla za to, a mnohé názory mě v tom utvrzovali, že v Japonsku je tetování vnímáno jako něco špatného a yakuzáckého. Dnešek mi tuhle představu fakt zbořil. Dnes to vypadalo, jako když lidi obdivují umění a člověk s celotělovým tetováním si zaslouží respekt a zároveň je atrakce. Fotky mám, ale hodím později, dnes zas moc nefunguje net a je za trest něco nahrávat.

potetovaní chlapíci

potetovaná slečna

tetování byla prostě atrakce a každej se chtěl s holkama fotit

pak zhoustnul dav

někteří dědové aby lépe viděli povolali na pomoc štafle

Mezitím se ke mě připojil i František a taky si užíval atmosféru festivalu. Když už jsme byli plní dojmů a nechtělo se nám postávat v davu, šli jsme plnit původní plán a oblézat bazary s figurkama. Nikdy bych neřekla, že se budu muset jít vydýchávat ven. Bylo tam spousta vnadných tvarů a po hodině koukání na ně, chtěl taky člověk vidět něco bez koz. Škoda, že se tam nesmí fotit.

Některé bazary, které jsme znali z dřívějška, už jsme bohužel nenašli. Dokonce náš nejoblíbenější asi úplně zbourali, protože moje prostorová paměť říkala, že tam má stát barák a místo něj tam bylo parkoviště. Ale našli jsme různé nové a myslím, že figurkama bych zvládla naplnit tak dva kufry. Některé byli mega drahé (nejvíc jsem viděla 100k yen) a pak spousta levných. Třeba 25cm postavičky z nových NGE za 1800yen. A tak to šlo většinu dne.

Stihli jsme i jeden modelářský obchod, ale nic moc. Takže svoje růžové auto si asi nevytuním. Škoda. A pak jsme vyrazili za pokladem do Yodobashi. Teda než jsme se k němu dopracovali, stejně jsme tam udělali ještě pár menších nákupů, ale pak....konečně mám rýžovar. Teď ještě ho nějak dovést a rozchodit doma. Potřebný equip doma mám, takže problém bude jen rozklíčovat znaky a případně nějak rozluštit návod (prosím Bože ať tam je english sekce..). Slečna u kasy si původně myslela, že ho chci tady pro Japonsko, ale pak jsem zamávala pasem, zahlásila "Jůrop" a ona se začla divit a pokoušela se něco říct. Asi že to má jiný proud a zásuvku. No tak to vim taky. Nakonec to vzdala a hodila mi štěmpl a účtenku do pasu. Už ho začínám mít slušně tlustej.

Pak jsme tu hromadu figurek a nákupů z Yodobashi odvlekli domu a následovala opulentní žranice v místní Yakiniku hospodě. Hladová jsem po celém dni byla jak vlk, takže to do mě padalo málem i s talířema. Grilovat masíčko přímo na stole a pak ho máchat v sojovce mě prostě baví. Nacpala jsem se k prasknutí a pak se jen odvalila domů. Zítra musím vyřešit ještě pár věcí před odletem do Koreje. Odtamtud asi psát nezvládnu, netuším jak moc tam bude internet. Každopádně plánuju řádit v kosmetických obchodech, takže minimálně musím někde vyměnit yeny za wony. Přejte mi štěstí a dobrý kurz.

mariokart live

večerní grilování