Den 9 - Koyto

Ráno jsem byla líná vstávat a tak jsem se válela až do devíti. A co, však je neděle. Venku byl klid a vypadalo to, že i vedro. Časem jsme se s klukama i dokopali k vyražení ven a ukázalo se, že tam zas tak vedro neni. Na začátek dne byl plán jasnej. Pidi potřebuje nové boty. Ty co nosil celý rok na Novém Zélandu už měli díry v podrážce, která sama existovala spíš v teoretické rovině.

Po úspěšném nákupu v Yodobashi jsme objevili zmrku a rovnou jí prohlásili za snídani. Pak jsme vyrazili na nějaký ten chrám. Byli tam i docela hodný holuby, který se tvářili, že neposerou na co sednou. Asi nějaká chrámová odrůda.

Vyrazili jsme směrem k hernám a chrámům....a potkali obchod s alkoholem. Podivně levným alkoholem. Bylo toho hodně a asi to měla být nějaká speciálka, protože tam bylo i dost zahraničních věcí. Melgarh byl v nebi a koupil skvělý rum.

Fuji panák

tohle bych se bála koupit po minulé zkušenosti s levným sake

ok tak tohle taky fakt ne

a tohle už vůbec ne

Ještě chvilku jsme pak šli společnou cestou a na větší křižovatce se rozdělili. Já mizela na Kawaramachi do herny a oni na další chrámy. Ale než se mi povedlo najít hernu, našla jsem několik skvělých obchodů.

Jill Stuart na mě byl klasicky moc plnej třpytek. Shu Uemura mě nezaujala. Samantha Thavasa, Samantha Vega a Samantha Petit Choice byli hezké, ale taky jsem nenašla nic tak kulervoucího abych to musela mít.

Herna byla skvělá. Nebylo tam moc plno a Jubeaty byli dokonce čtyři neobsazený. Takže strašná pařba a jediné co mě za asi dvě hodinky hraní začlo trochu rušit byl hlad. Vyrazila jsem se po něčem podívat a našla megacute shop s pejskama. Plastové boxy se štěňátky jsou cute než se podíváte na ceny za ty sladký chlupáče.

Když jsem chytla wifi, ukázalo se, že kluci chtějí dát sraz. Prošli jsme ještě nákupní ulice, já ulovila levný curry. U nás stojí 150Kč, tady bylo za 100yen. Patrně bude kvalitní :)

Cestou domů, jsme se stavili v nějaké místní hospodě s nápisem washoku něco něco. Měli tam mrtě skvělých věcí, ale můj scvrklý žaludek byl toho názoru, že mu to je jedno jestli budu jíst nebo ne. Moje oči si nakonec vybrali nějaké shabu shabu cosi a doufala jsem, že toho nebude kotel. Byl. A bylo to dobré.

Pak jsme ještě narazili na dětské hřiště a chvíli se houpali na houpačkách. Teď sedíme doma, popíjíme rum s colou z papírových kelímků v plastových držáčcích a je nám dobře. Pořád mám rýmu, ale je mi to jedno. Jsem za prase a smrkám na ulici tak decentně jak to jde. Zítra možná zkusíme místní diskotéku.