Den 17 - Tokyo

Dnešek byl zase spíš odpočinkový. Dopoledne jsem vylezla ven a pořád se divila jak pěkně čisto tu je i přes tu víkendovou párty. Nikde nic není zničeného nebo znečištěného, žádné odpadky....prostě ve zbytku světa nevídaná věc.

V místní sámošce jsem si koupila podivnou dobrotu. Byla na tom slanina, náplň byla spíš smetanovosýrová a to zelený jsem neurčila.

Trochu psycho mi přišlo balení. Máte pult kde jsou tyhle dobroty a u toho máte krásné celofánové sáčky a zlaté drátky/proužky na zadělání. Jako stačí to trochu naaranžovat a fakt to spíš než jako snídaně bude vypadat jak minidárek.

Dál jsem vlezla do Don Quichota a prolezla ho velmi pečlivě. Nafotila jsem kdejakou kravinu, takže časem se snad dokopu k udělání přednášky "kolik co stojí v Japonsku". Mám fakt vyfocený hlouposti jako kartáček, pasta, plíny pro psy, nakládaný česnek, koření, víno, polévky, vejce, ponožky, peněženky, trika, kecky, kulma, prodlužovačky, pánve,.....

Pak už byl čas oběda a tak jsem muže vytahla na trochu dražší sushi. Světe div se, jemu chutnalo. Asi to bylo tím, že měl pár dražších kousků. Taky zjistil, že zázvor vymáchaný v sojovce chutná skvěle.

No a pak jsme zalezli do herny. Stihli jsme i něco vytáhnout z ufocatcherů a pak už psal Xsoft, že dorazil a tak jsme ho šli vyzvednout. Zítra s ním mizím do Koreje a tak potřebujeme udělat ty drobnosti jako vyměnit peníze a sehnat ubytování.

Podle ranního googlení jsem věděla, že by mělo jít směnit yeny na wony třeba v Mitsubishi bance. Pán na recepci v hostelu kde bydlí Xsoft nám ještě na mapce ukázal turistické centrum se směnárnou. Vydali jsme se tedy na lov.

Po cestě jsme narazili ještě na náhodnou směnárnu a řekli si, že kdyžtak se k ní vrátíme. První jsme našli banku....no i když...nebyl tam nikdo živej, jen řada automatů do kterých se patrně strčí karta a oni vydaj peníze. Tak tuhle variantu nepotřebujem. Takže turistické centrum. Okénko se směnárnou bylo malé a nenápadné a s naprosto dementním kurzem. Ještě že Xsoft má mobil s internetem. Pani nám ukazuje čísla, my jí taky, ona nám tvrdí, že tenhle kurz je normální, my jí tvrdíme, že google si myslí něco jinýho a že do toho nejdem. Vracíme se k první směnárně a zjišťujem taky naprosto dementní kurz. Holt čtvrť plná turistů se asi nějak projevit musí. Jenže my se nevzdáváme. Já na googlu našla ráno něco co se jmenovalo Ninja exchange a bylo to přes ulici u Yodobashi. Razíme tam, protože na googlu to mělo supr recenze.

Místo najdem v pohodě, jenže když vlezem dovnitř do baráku a začínáme stoupat po uzounkých a příkrých schodech okolo kuchyněk a hajzlíků do pátého patra, máme oba pocit, že nás tu znásilní a okradou a pak znovu znásilní. Po nalezení místnosti 503 se naše obavy rozplynou. Jsou tam i jiní turisti a vypadaj, že všechny otvory maj netknuté. Zjišťujeme kurz a jsme příjemně překvapeni. Téměř se shoduje s googlem. Takže díky Ninja exchange za skvělý a mírně bizardní zážitek. Peníze vyměněny a prcháme do herny.

Tak trochu to bereme přes sexshop a okukujem prasárny. Pak mrknu ještě do obchodu s figurkama a konečně se dostáváme do Taito herny. Xsoft mi ukazuje jak mu jde hraní. Je skutečně dobrej. Věci co hraje on, já ani nestíhám sledovat. Nejvíc mě fascinuje když dává hru bez dívání se na obrazovku. Pro ty kdo nevědí, jsou to hudební hry, takže když znáte song, dá se teoreticky jet jen podle hudby, ale mě to nikdy nešlo.

Už je večer, balíme to a já mizim za mužem, s tím, že někam vyrazíme s ostatníma lidma od něj. Nakonec z toho sejde a razíme sami do herny, kde zalezem do fotobudky a máme supermegakawaii společné fotky. Pak ještě taháme další plyšáky z ufocatcherů. Jak je odvezem domu netušim. Akorát přichází Werk a Xsoft a jdeme na večeři.

Šli jsme zase do yakiniku grilovat a povedlo se mi to v co už jsem ani nedoufala. Zažila jsem zemětřesení o síle 5,6. Bylo to skvělé, ale klidně to mohlo být delší. Pocit asi jako když blízko vás projede vlak. Plus lidem bzučeli mobily a houkala siréna u vchodu aby jsme si všimli, že je zemětřesení.

To je pro dnešek všechno. Teď už jen ta Korea a pak už frčím domů.