Den 6 - Tokyo - Nakano Broadway

Do Nakana jsem chtěla už dlouho. Podle popisů to měla být ulice plná krámků v kterých si každý otaku stříkne štěstím do textilu. Takže ráno jsme se s Werkem zbalili z našeho hostelu, já si hodila krosnu k Františkovi a zbytku lidí z Avastu a vyrazila s Werkem do Nakana.

Metrem jsme tam frčeli asi 20min a nebylo mi úplně dobře. V metru jsem dokonce i párkrát trochu usla. Nicméně Nakano je konečná, tak by se nic nestalo. Pak stačilo chytit správný směr a v podstatě hned po vylezení z metra člověk viděl něco co vypadalo jako Nakano Broadway z fotek. Až na to, že tam nebyl ten nápis a ani otaku krámky. Tak jsme šli dál a dočkali jsme se aspoň toho nápisu. A hromady obchodů s jídlem, hadrama a dalšíma zbytečnostma. Našli jsme i jednu hernu, ale krámy s figurkama pořád ne. Werk zaplul do herny a já šla dál rovně. Najednou jsem se vynořila venku na ulici. Cože?! Jako kde jsou ty mrtě figurek? Přece to nekončí? Hm hele tamhle je Daiso, tak jsem aspoň prolezla třípatrový obchod a zjistila, že tam nic moc neni.

Werka jsem vyzvedla v herně a šli jsme hledat, kde že jako jsou ty obchody. Ono vlastně stačilo odbočit o uličku vedle a před náma byl nový svět. Všude hromady minikrámků s uzoučkýma uličkama a přervaný zbožím. Bohužel pro nás, většinou figurkama, které nám totálně nic neříkali. Pár anime jsem viděla, ale z toho co bylo v krámcích jsem poznala fakt tak jednu setinu. Hodně krámků nabízelo spíš historicky cenné kousky jako 50 různých gotzil, nějakého toho hmyzího muže (myslim že se jmenuje Kamen Rider) a toho tam bylo asi milión verzí všude. Párkrát jsem narazila i na Monster Hunter potvory, Evangelion, Vocaloidy a zas hromadu věcí co mi nic neříkali.

Potkali jsme i několik obchodů s mangou, hentai a tak podobně. Tam jsme ani moc nechodili, nemělo to cenu. Ve 3F (ano má to několik pater a je to zatraceně spletité) jsme našli dokonce i obchod kde měli pár starých My Little Pony.

Pak už jsme byli vážně mrtví, tak jsme to vlastně ani nedali celé. Mě začlo být opravdu zle a vzala jsem si Paralen. Rozhodli jsme se najít jídlo a vypadnout. Jídlo bylo celkem v pohodě. V nejnižším patře byli různé obchody a bylo to levné. Jen se tam nesmí jíst, tak jsme s tím museli vypadnout ven na ulici a sockovat tam. Nevím co to bylo za myšlenku, ale napadlo mě, že bychom mohli zajít na dortík a že na Tokyo station určitě něco bude.

Jsem asi úplně blbá protože mi nedošlo kolik lidí tam v tuhle chvíli (golden week) asi tak bude. A když jsme tam dorazili už mi bylo parádně zle a moc jsem nevnímala. Pamatuju si, že jsme vylezli ven, vyfotila jsem si historické nádraží, zalezli jsme dovnitř, já vynadala Werkovi, že by mě moh politovat a on mě pak doprovodil do ryokanu k Františkovi, kde jsem padla do postele a usla jak mi bylo zle.

Večer už mi bylo o kus líp a tak jsem i zvládla jít na procházku s Františkem a vidět zas kousek okolí. Dost přemýšlím jestli si nedat jeden uzdravovací den, ale asi to nezabere. Hlavně dost nezvládám to teplo co tu je a ačkoliv se mi zlepšil žaludek, zas se mi nedaří dostatečně pít.