Den 5 - Tokyo - Kappabashi a Asakusa

Večer (čti o půlnoci) jsem se šťastně shledala s Františkem a zbytkem Avast teamu. Byli unavení z letadla a tak jsem je dlouho nezdržela. Přece jen, letět z USA, hnít 3 hodinky v Koreji a pak se ještě táhnout s kuframa z letiště na Tawaramachi a dalších 20min chůze k bydlení....prostě byli utahaní a já se jim nedivím. Ale stejně se mi od Františka nechtělo.

Noc byla hrozná, bylo mi vedro a necítila jsem se ok. Ráno mě brutálně bolelo v krku. Vycucala jsem Strepsils a vyrazila za Františkem. Pořád jsem hrozně šťastná, že je tu a že ho můžu vidět a držet za ruku a být s ním. Navíc má u sebe tajemnou čínskou plíseň, která dokáže zničit bolení v krku úžasnou rychlostí.

Koupili jsme si snídani ve stánku "U báby" jak mu říkáme už od minulého společného výletu. Protože tenkrát to bylo první místo kde jsem mu koupila jídlo. Taky jsme se stavili mrknout jestli je Owl café pořád na svém místě a pak jsme se rozloučili.

Já se zanořila do Kappabashi a můžu s klidem říct, že dnešek byl zatím nejlepším dnem vůbec. Víc jak půl dne chození po obchodech s věcma na vaření! Většině z vás to asi přijde hloupé, ale já vařím ráda a většina z těhle věcí u nás není k sehnání. Dost jsem se bála, že to bude turistické místo, ale opak je pravdou. Lidí tam sice bylo hodně, jenže všechno japonci. Turistů jsem viděla za celý den asi osm.

Nedokážu fakt popsat svoje nadšení. Viděla jsem hodně věcí, které znám z hry Cooking Mama, viděla jsem věci, které znám z pořadů o vaření a viděla jsem věci, které vůbec nevím k čemu jsou. Nutně potřebuju bezednou krosnu. Přemýšlela jsem, že bych si pořídila nůž na zeleninku, ale ty co se mi líbí, stojí okolo 30 000 yen. Tak to asi nic.

Také jsem narazila na věci, u kterých se mi hned vybavilo pro koho by to přesně bylo. Ale zas ta pohádka s krosnou a hlavně s tím, že keramické věci prostě nedovezu. Mimochodem poprvé jsem byla v obchodě jen s kuchyňskýma potřebama, který měl 3 patra a vlastní WC pro zákazníky. Narazila jsem i na obchody s vzorkama jídel, ale ceny byli opravdu vysoké, takže tuhle legraci jsem si také odpustila.

Pak mi bylo blbě, tak jsem zašla za Avast teamem do ryokanu a udělala tu fotku co jste mohli vidět na instagramu. Ještě měli nějakou poradu a když se konečně doradili, mohla jsem s Františkem vyrazit přes Kappabashí do Owl Café.

Nevím jak popsat ten pocit, který ve mě Owl and Parrot Café vyvolalo. Asi jako totální nadšení s kapkou strachu. Hlazení sov bylo skvělé, ale ty jejich zobáky budí respekt. Byla tam dost tma pochopitelně, takže foťák toho moc nepobral. Jo a hrozně se mi líbila situace kdy se jeden pán přiblížil zády k sově do vzdálenosti, kdy se to sově nelíbilo, tak ho trochu ďobla. On se normálně otočil a hrozně hezky a uctivě se jí začal omlouvat a trochu i klanět. Tohle se asi nikde jinde na světě nestane.

moje nejoblíbenější sovy

docela po mě šel hajzlík papouch

a pak šel i po sově a mobilu

Po sovách jsme přešli do části s papouškama. Nevím proč se to jmenuje café. Kafe tam fakt asi v klidu nikde nevypijete a ani to nevypadalo, že by ho tam dělali. Možná prostě jen tak ze zvyku nechali ten název, protože jinak by to neznělo tak dobře.

Papoušci zuřivě létali a křičeli a přistávali na lidech. Bylo to hezké, než se jeden papouch rozhodl, že se mu líbí moje tkanička a bota. Možná to tak nevypadá, ale bylo to trochu děsivý. Ono když má nějaký zvíře poměrně ostrý zobák, má v něm sílu, motá se vám okolo nohy a ďobe do ní a vy tam máte holou kůži jen kus od toho zobáku a nemůžete ho nakopnout aby táhnul....

A pak začali papoušci přistávat na Františkovi. Je vysoký, takže z něj je výhled a tak na něm zakempil nejdřív jeden a chvíli na to druhej. Na mě si taky pak nějaký sednul, ale na něm fakt kempili pořád. Zvířátka ho prostě milují.

František si chtěl s papouchama vyfotit i naší plyšovou sovu. Ty dva co na něm kempili už odlítli, ale přilétl ten trolící co mi šel po noze. A patrně se rozhodl, že sova je nevítaný cizinec a Františkův mobil taky. Naštěstí s ani jednou věcí nic neprovedl, ale chodil Františkovi po ruce a snažil se čumět a ďobat. Pak mu ještě šel po uchu a šňůrce na kapuci.

No co vám budu povídat, byla to prostě úžasná zkušenost a pokud budete mít možnost, tak to taky zkuste. Odcházeli jsme neskutečně nadšení a plní silných zážitků. Jenže zas přišel čas se rozdělit. On šel pracovat a já procházet Asakusu.

Krámky už měli většinou zavřeno, ale jak jsem byla nadšená z dnešního dne, tak jsem zašla do drogérie. On mi teda zároveň i došel balzám na rty a dochází mi BB cream, takže malý nákup se fakt hodil. Pak už jsem se jen procházela a koukala na otevřené hospody, krámky s jídlem a tak. Došla jsem k chrámu a našla i hostel v kterém jsme bydleli, když jsme do Japonska přijeli úplně poprvé.

Taky jsem narazila na dva sumo zápasníky. Tedy předpokládám, že to byli sumo zápasníci protože měli ten správný účes a to už dneska nikdo jiný nenosí. Jen mi bylo hloupé se jich ptát a fotit se s nima.

No a než jsem se vydala na hostel, zahučela jsem ještě na nákup večeře do Don Kichota. A našla různé Kite Katy. Zítra budu s Avast teamem mlsat a zkoušet, už se nemůžu dočkat. Ráda bych dovezla i vám do ČR, ale opět pohádka o nekonečné krosně. Ale kdyby se stal zázrak a zbylo místo, zkusím tam něco nacpat. Užijte si následující fotky, díky za hezké komentáře ze včera a nezapomeňte sledovat instagram a youtube. Docela mě ta schizofrenie s víc kanálama začíná bavit.

nádoby na lisované "sushi". dřív se tak dělalo běžně

jeden z krámků kde se člověk cítí jako v nebi

hm keramika, to nedovezu

prostě obchod kde měli i uhlí

první co mě napadlo bylo, tohle by se líbilo Ely

ta věc nalevo byla těžká jako z kovu, nevím na co to je. v pravo kráječ vajec

formičky

netušim co to bylo. vypadalo to jako značkovače

hello kitty brousky

loupací kleště na kaštany

loupátko na kraby

pidiprkénka na tření wasabi nebo čehokoliv co je třeba třít

Mumínci, převážně keramika

kočičko-tlapko-kleště

food sample

první myšlenka: blog zápiskyprolišku

Hello Kitty stahovací nadkolenky

jsem prostě neodolala. Králíčka si hned zabral František

V celé drogérii mi odstínem sedělo jediné BB

nejvíc zvědavá jsem na ten rozpékací