Znáte to, celý život syslíte věci jako oblečení, makeup, věci co vám zdobí byt a nemají jiný užitek a najednou vás přepadne minimalistické období. Takže tu teď sedím, rozhlížím se a mám chuť všechno někam vyházet a žít v minimalistickém bílém bytě s pár přesně umístěnýma věcma. Naneštěstí jsem byla vychována tak, že si vážím hmotných věcí a navíc spoustu z nich mám opravdu velmi ráda a není snad žádná, u které bych nedokázala zdůvodnit proč jí mám. Takže loučení se nekoná a já tu dál sedím ve svém skladišti plném pokladů a teskním po bílém stole s hezky uspořádanými věcmi na desce a bílých šuplících naplněných nejnutnějším majetkem. Šatníkem který nepřetéká oblečkama všeho možného druhu a stylu, ale je v něm pár nositelných a všemožně kombinovatelných kousků.
Vím, že téhle osvícené nirvány nikdy nemůžu dosáhnout. Jsem prostě člověk, který si rád vezme sem tam lolita sukni, pin-up šaty, goth hadry, mikinu s poníkama, batoh, velkou kabelku, malou tašku, elegantní boty na podpatku, conversky s duhama a lebkama....prostě všehochuť. Nerada se oblékám nudně a nedokážu si vybrat jeden jediný styl. Je to mé prokletí a asi vždycky bude. I když sem tam obdivuju Miu na kissbooku nebo Petrulovelyhair, tak bych dlouhodobě nedokázala existovat s jejich šatníkem a domovem. Prostě bych umřela nudou.
Ono je to asi to samé jako hnědé stíny na které často nadávám. Když už se maluju a dám si s tím tu práci, tak ať je to vidět. Spousta blogerek si vážně vystačí s třema Naked paletkama a sem tam výraznou rtěnkou. Ono to fakt jde, i já sem tam používám nějakej ten hnědej stín. Jen si nedokážu představit, že to dělám dýl jak dva dny v kuse. Z té jednotvárnosti bych zešílela.
Jsou dny kdy přemýšlím k čemu mi tahle rozdvojená osobnost vlastně je. Bylo by hezké si vybrat jen jednu část a mít klid. Ideální by bylo mít třeba velký byt a v jedné místnosti mít minimalismus a v jiné hromadu bordelu. Třeba bych pak neměla potřebu o tom psát tady. Vlastně celé tohle mé rozpolcení se v poslední době promítá i do blogu. Pročítala jsem si některé starší články a ty nové jim prostě nesahají ani po kotníky. To mi rozhodně na náladě nepřidává a tak přemýšlím co s tím. Možná přestanu psát články tak často nebo se víc zaměřím na to co mě baví. Nevím.
Možná je ta nálada způsobená i tím, že zas už nějaký ten měsíc nemám práci. Naštěstí teď budu asi nastupovat do nové. Což znamená učit se spoustu nových věcí a zvykat si na nové kolegy. Obecně prostě stres, znáte to. Na jednu stranu se tam těším, je to kousek od místa kde bydlím a na pohovorech lidé vypadali velmi mile. Jen ten věčný hlodající zoubek strachu jak to budu zvládat, by mohl jít do hajzlu.
Víte jak relaxuju? Chodím po krámech a prohlížím si věci. Mnohdy si nic nekoupím protože mě nic nezaujme nebo na to nemám prachy, ale občas si radost udělám a pak zas reje to minimalistické já, že to nemuselo být. Posledních 14 dní se takhle peru s dilematem Urban Decay Vice 4 paletka. Nepotřebuju ji, paletek mám tři prdele a i kdybych se malovala 5x denně, potrvá mi dalších 5 let než to všechno vypotřebuju. Vice 4 se mi líbí obalem. Jenže když si jí projdu stín po stínu, tak bych jich použila jen pár a zbytek by ležel ladem. Logika tedy radí nekupovat, jenže chamtivé srdíčko si myslí něco jiného. Tentokrát asi poslechnu logiku a ač mě to bude dlouhodobě mrzet, ušetřím 1600kč které roztočím třeba v Japonsku.
Víte v tomhle duchu bych mohla pokračovat asi ještě dlouho a dlouho a k ničemu by to nevedlo. Možná mi bude trochu líp když se z toho vypíšu, ale tahle nálada mě asi ještě nějakou dobu nepustí. Navíc mě brzy čeká hledání nové řasenky protože všechny co mám jsou nepoužitelné a to mě taky zrovna optimismem nenaplňuje. Poprvé v životě přemýšlím, že si klidně koupím nějakou dražší, hlavně když nebude dlouho schnout a bude dělat pořádný řasy. Obecně si říkám, že asi sem tam našetřím a místo hromady levných věcí si koupím jednu drahou. No uvidíme jak dlouho mi to vydrží. Mějte se hezky a kdyby se vám chtělo, tak mi dolu napište jestli taky míváte takovéhle hloupé nálady.
