Den 8 - Sheffield

Včera večer jsem se trochu opila pivem Perla (kdo zná příběhy Jakuba Vandrovce může mi závidět). A medová verze je fakt dobrá. Taky jsme s grupou anglánů vyrazili na jídlo a fakt mě mrzí že jsem si nevyfotila ten burger. Už jsem to psala na instagramu, ale písnu to i tady. V housce nebyla zelenina, ale pěkně hovězí, pěkně tlustá šunka/slanina, něco jako kuřecí řízek, volské oko a nahoře na housce pro jistotu ještě cibulové kroužky. A aby toho nebylo málo tak k tomu byli hranolky. Nešlo to sníst ani omylem, ale docela jsem se snažila.

Pak jsme prostřídali hospodu a popíjeli a povídali si tam. Já už moc nepila, nějak jsem cítila, že nejsem ok. Zbaběle jsme s Melem prchli snad v 11 nebo kolik. Prostě brzy. Nějak jsem fakt byla mrtvá.

Vůbec mi tělo začíná dávat sežrat ten životní styl tady. Ještě to musím pár dní vydržet.

Dopoledne jsme tak nějak zase vyrazili do města. Jedno z prvních míst které jsme navštívili byla místní katedrála. Nebylo to v plánu, šli jsme prostě okolo. Ale proč nenakouknout.

Musím říct, že na mě hodně zapůsobila. Byla úžasná svojí architekturou jak už tak katedrály bývají. Co mě ale totálně dostalo byl celý koncept. U nás jsou kostely dost komunitně uzavřené a vždycky mi přišlo, že by to měla být spíš místa otevřená pro lidi, stmelující a podporující okolní život. Tak tady to přesně takhle je. Ve vedlejších lodích byl třeba prostor s projektorem pro menší akce, možnost přespání pro bezdomovce (maj tam i teplé jídlo zdarma), možnost přispět byla bezkontaktně přes mobil/kartu, byla tam přistavěná i malá kavárna s občerstvením a nejmodernějšími záchody co jsem zatím viděla, samozřejmě tam bylo několik různých prostorů jde se dalo modlit a venku byl pak ještě malý obchůdek se suvenýry. Bylo vidět že to tam docela žije a kavárna byla překvapivě plná.

Pak už to byla klasika TK Maxx a jiné obchody. Fakt mě mrzí že u nás ho nemáme. V tomhle jsem byla docela úspěšná. Dolce a Gabbana rtěnka za 9 liber, neodolala jsem ani té Gucci nakonec a taky Skin 79 essence protože se mi tu začala fakt vysoušet a zhoršovat pleť. Ještě jsem vzala nádherně vonící svíčku a politovala že Hempz mazání na tělo za 8 liber už neodvezu. A vůbec dolu hodím fotku všeho.

Měli tam i vánoční sekci a halloween, ale prostě to není kam dávat. Žádný vánoční dinosaurus pro Dášenku, škoda. Prvně v životě jsem viděla Larph Lauren rozhožku do koupelny, ani jsem nevěděla že něco takového dělají. A chápu proč v zahraničí je dostupnější si koupit značkovou kabelku. Maj tu akci na Guess nebo DKNY za ceny o kterých se nám ani nezdálo. Akce se docela točí.

Narazili jsme na pin up obchůdek kde jsem neodolala mystery bagu s nápisem Manic Panic. Doufala jsem že uvnitř budou nějaké zábavné barvy na vlasy a těšila se až to na hotelu rozdělám.

Skákli jsme ještě do Lushe mrknout na halloweenskou kolekci a do obchodu s hudbou a geek věcmi. A pak se mi klasicky udělalo blbě.

Na hotelu jsem lehce pojedla a pak rozdělala Manic Panic mystery bag. No škoda, barva tam nebyla ani jedna. Kabelka, náramek, nějaký svítící blbosti, náušnice a paruka. S barvami by byla větší zábava, třeba zelenou už jsem dlouho na hlavě neměla.

Úspěšně jsem na hotelu hynula a doufala že mě přestane bolet žaludek a být na zvracení a pak jsme se pomalu vypravili na svatbu nebo spíš hostinu kvůli které jsme tady. Ještě před tím jsme se zastavili trochu popít s částí anglické grupy u nic v ubytování. Škoda že jsem byla tak rozbitá, že se mi ruce klepali stylem, že jsem nebyla schopná ani držet hrnek.

Na hostinu jsme dorazili uberem, který mi tu přijde nechutně levnější než u nás. Možná se mi to zdá, možná ne že tu je spousta věcí levnějších (jídlo v restauraci a obchodě k tomu bohužel nepatří). Na hostině se povídalo, pilo, tancovalo a k jídlu bylo hádejte co….meat pie, gravy a mačkanej hrášek. Nic jinýho, žádná čerstvá zelenina, nic lehkého, kdo chtěl byl na výběr ten samý koláč jen s nějakou zeleninou uvnitř. Nechápu jak to ty lidi dělaj, všechno je tu buď smažený nebo je to v koláči nebo je tu burger.

Pak byla ještě zmrzlina kterou si člověk mohl posypat několika věcmi . Škoda že zmrzkzu kvůli laktóze nemůžu. Tak jsem prostě jen tancovala, skoro nepila, měla jen jeden meat pie. Lehce po půlnoci zábava končila a my ještě chvíli konverzovali na baru a pak se odebrali spinkat.

Den 7 - Leeds, Sheffield

Dneska jsme se rozhodli lenošit na hotelu až do poledne. Pak jsme se museli odhlásit. Zavazadla jsme nechali na recepci a šli naposled do města.

V TK Maxxu Melgarh ulovil skvělý sako a já Huda paletku za 8 £. S nákupama budem muset trochu brzdit. Už teď jsme zvládli naplnit extra nakoupenej kufr. Ale holt když tak vyhodíme nějaký obskurdní chipsy co jsme chtěli dovést. Kebabový už jsme snědli, trhaný vepřový burgr ještě ne. Máme i octový nebo kfc příchuť. Tady toho je fakt mraky.

Odpoledne jsme přejeli do Sheffieldu a večer nás čeká zase párty s lidma. Tam už nebude moc co popisovat, takže to vynechám.

Jinak se omlouvám, ale s dneška fotky nejsou. Nebylo moc co fotit. Na instagramu máte můj oběd a tu paletku.

Den 6 - Leeds

Dnešek byl dost krátký a jednoduchý co se týče aktivit. Za to byl ale plný rozmanité bolesti a nevolnosti. Zlobí mě žaludek a k tomu se přidalo i extra natékání nohou. Mám kompresní punčochy předepsané doktorem a beru Detralex. Posledních pár dní jsem si vzala dvojitou dávku s tím že třeba to pomůže. No jsem blbka. Spíš mi začalo být blbě, trochu jsem se klepala a točila se mi hlava. Prostě kombo kalení, málo kvalitního spánku, spousta smaženého a těžkého jídla, hrozně moc nachozených kilometrů a v posledních dnech vysoké teploty (dneska 26°C) - to neni ideální stav.

Dopoledne jsme znovu zkoukli včerejší market, tentokrát už s otevřenými stánky. Fakt úžasný kolik neznámého ovoce, zeleniny, mořských potvor atd. tam je. Poprvé v životě jsem viděla čerstvé datle třeba. 

Dnešní hlavní program byla zbrojnice. Tam jsme došli pomalou chůzí za Melgarhovi velké podpory a utěšování.

V samotné zbrojnici to bylo zajímavé, jen díky světelným podmínkám téměř nefotitelné. Strávili jsme tam dost času a viděli i ukázku šermu s dvouručními meči. Upřímně českým šermířům nesahali tihle ani po kotníky. Vysvětlovali hezky, ale provedení bylo prostě velmi decentní. Žádný "řežeme do sebe silou a řveme u toho" spíš "jsme hoši v elasťákách a nechceme si ublížit".

Ke konci prohlídky už jsem na Melgarhovi visela v bolestech. Tak jsme rychle koupili pár suvenýrů a šli do jediné restaurace v okolí což byla pizzerie. Aspoň že měli alternativní sýr. Poslední co mi chybělo byli problémy s laktózou. 

No a pak už jsme jen šli na hotel a usnuli, vzbudili se, skočili do sámošky pro salát a odpočívali.

Den 5 – Leeds

Je to trapný, ale  já prostě nejsem typ co by extra chodil po památkách. Takže ráno jsme se vydali směr místní nákupák.

Třeba v obchodě s věcmi pro zvířata je nabídka celkem odlišná, což bych nečekala. Asi se na nich taky trochu podepsal Brexit protože bylo v regálech vidět sem tam místo. Bohužel I když se mi líbili nějaký žužlací hračky s náplní pro psa, tak u nás by do toho další náplně nesehnala. Nebo držák na sáčky s přídavnou dezinfekcí na ruce taky byla skvělá věc, ale potřebujete pak spešl velikost pytlíků, co u nás nemusí být k sehnání. Hodně se mi líbila silikonová podložka ve tvaru kosti pod misky aby pes neprasil okolo. Bohužel pro moje tele by to muselo mít tak dva metry čtvereční, protože je to prostě pan flusálek všude okolo.

Navštívila jsem i obchod s výtvarnýma potřebama a šitím. Měli tam jak halloweenské věci, tak už i nějaké vánoční. Takže nákupíčky v podobě králíčkové stuhy, králíčkové látky, barvy na prádlo co se u nás přestala prodávat a lebčičkové lahve.

No a pak se to posralo a my se rozhodli koupit extra kufr a rozjeli se s nákupama. Škoda, že nemůžu domu dovést všechny obskurdní příchutě chipsů co tu mají.

Nejvíc jsme toho nabrali v TK Maxxu. To jsme fakt narvali košík s tim, že něco z toho udáme jako vánoční dárky doma. A konečně jsem ulovila I něco kosmetiky. Nějaké plátýnkové masky a Becca bázi. Zpátky jsme jelu uberem, bo to všechno tahat busem se nám nechtělo a navíc bylo 26 stupňů (chápete v září, v Anglii). A já jsem si ke všemu nevzala ten den naivně kompresní punčochy a místo žil jsem měla na nohou v tu chvíli už modrý hady.
Na pokoji následoval odpočinek a pak se šlo znovu do města. Na jídlo a pak na tržnici Kirkgate market, která už dost zavírala, ale měla krásnou architekturu a sem tam u otevřeného stánku jsem viděla třeba druhy ovoce nebo zeleniny co ani neznám. Pak nákupák vedle kde pro jistotu skoro u ničeho nebyli ceny, což obvykle znamená, že nechcete vědět kolik to stojí. Třeba kosmetika Charlotte Tillbury tam byla nebo svíčky a vůně Diptique…..takže asi tak. Jo a ty mě mimochodem dost smrděli všechny a nevim co na tom lidi vidí.

A pak se šlo pít a jíst. Na Instagram jsem házela jak moc autenticky jsme pili na zadním dvorku u popelnic. Tam jsme dali jedno a posunuli se do japonské restaurace na čaj, karaage, yakitori a gyoza, který byli celý smažený (proč tu je sakra naprosto všechno smažený?). A nakonec jsme zakotvili v něčem co vypadalo jako americký bar na základně za války ve Vietnamu. Strop z vlnitého plechu, zdi s použitého a omláceného dřeva, hlasitá tak trochu rocknrollová hudba. A ještě měli do devíti večer akci že se hází při objednávce pití kostkou a když člověk hodí 2 nebo 4 tak má 25% slevu u 6 je to zadarmo. Jasně že Mel to měl zadarmo. Dávala se k tomu i pizza, ale tu nechtěl, protože už jsme byli přejedený. Večer jsme strávili kalbou a tancem a další kalbou. Na pokoj došli dost mrtvý.

Den 4 - Leeds

Dneska jsme vyrazili do města mrknout po krámech. Dost jsem se těšila, že tu seženu nějaké pěkné halloweenské dekorace a zatím teda nic moc. Ale abych nepředbíhala. Z hotelu jsme vyrazili a záhy venku zjistili, že už je celkem teplo. Kdo by čekal v září v Anglii 25 stupňů že jo.

Mrkli jsme na nějaké historicky vypadající budovy okolo kterých jsme procházeli, ale já na to moc nejsem. Zjistili jsme, že nám o den utekl pivní festival co se tu konal (asi zaplať pánbůh že nám utekl). Ochutnala jsem k snídani steak pie a chutnalo to jako by někdo zapekl do těsta guláš, bylo to fajn. A tak nějak postupně jsme došli do oblasti s obchody, obchůdky, obchodními domy. Já jsem vydřená skoro ze všeho co tu vidím a tak když jsme vešli do jednoho obchoďáku a tam byli takový ty klasiky ze Sephory, ale v plné nabídce odstínů, byla jsem jak dítě v cukrárně a běhala od jednoho regálu k druhému. Zahlédla jsem tam i COSRX a bioré. V TK Maxxu v hrabárně se zlevněnou kosmetikou jsem viděla Gucci rtěnky za 18 liber a Loubotin lesk za 25. Ale nic v odstínu který bych unosila. Jen jsem si zaobdivovala nádherné provedení.

V jednom bistru jsme zkusili ochutnat knedlíčky s masem. Byli fajn. Taky jsem zkoukla místní Lush, ale nic moc si nevybrala. Trochu doufám, že ulovím něco z halloweenské kolekce.

Ještě chvíli jsme se courali, v místních obchoďácích maj teď všude pohyblivé sochy dinosaurů a rozřezaná piána. Proč, to fakt nevím. A pak jsme šli na oběd a já si konečně dala fish and chips a zlila to octem. Bylo to naprosto skvělý, ale byl toho neuvěřitelnej kotel a dokonce to mělo možnost mít i větší porci. Normálně bych z tý ryby měla dva až tři obědy. Teď jsem to do sebe narvala najednou jak to bylo dobrý a ta ryba křehká a těstíčko křupavý. Taky jsem k tomu měla limču co chutnala jako Pedro žvejky.

Pak jsme ještě jen tak courali a okukovali všechno možný. Koupila jsem si v Primarku kabelku za 4 libry, protože na tu svadbu s sebou žádnou nemám a tahle byla cute. No a pak mě rozbolel žaludek, ale jak. Pomalu jsme došli na hotel kde jsem si lehla a pomalu to ustoupilo. Asi to bylo velikostí porce a smažeností, nevim. Ale ta bolest byla fakt nepříjemná. Takže holt budu muset hledat lehčí a menší jídla, což tu bude trochu problém.

Po nějaké době se žaludek zmírnil a my vyrazili ven. Melgarh si šel pro nějaké jídlo a já měla v plánu jen sámošku a koupit si černý čaj. No dopadlo to tak, že jsme udělali malý nákup v Mark Spenceru (bože ten výběr tam, proč to neni u nás) a já to pak hodila na hotel a šla za ním protože promarnit takový krásný večer by byl hřích.

Procházeli jsme se okolo barů, ale nechtěla jsem dráždit žaludek čímkoliv. Ale byl fakt nádherný a teplá večer a my se procházeli fakt dlouho. Mobil tvrdí, že jsem dneska ušla 18 km. Na to, že normálně mě bolí kolena po dvou kilometrech je to docela výkon. Nakonec jsme zašli na drink naproti našemu hotelu a dala jsem si Pina coladu. Asi první co jsem si nemíchala sama. A byla skvělá, mě tam totiž vždycky ujede ruka s alkoholem.

Teď mizím do vany. Hezkou dobrou noc nebo dobré ráno všem.

Den 3 – York

Lidi mě bylo ráno tak blbě. Ani na snídani jsme nešli. Částečně za to mohl alkohol a částečně únava z nevyspání. Bohužel jsme si museli zabalit a odhlásit se z hotelu. V recepci, kam se postupně dotrousil i zbytek grupy se ukázalo že anglicky už zas neumím. Stejně jsem si tam chvilku pospala než došli všichni. A zhruba okolo poledne jsme se přesunuli naproti na jídlo a já do sebe zvládla nacpat stejk. Bohužel to moc nezmenšilo mé utrpení.

Grupa se tak nějak porozpadala a my měli ještě půl dne před sebou. Tak jsme ještě se třema lidma šli prozkoumávat krásy Yorku. Vylezli jsme na hradbu, došli znovu do Harry Potter uličky kde byl totálně zarvaný obchod s HP suvenýry, ale totálně volný obchod s vánoční tématikou. A já miluju vánoce, takže jsem tam musela. Mrkli jsme i na vedlejší trh a došli k hospodě jménem Pivní. Uvnitř jsme se dozvěděli, že české pivo nemají žádné protože Brexit. Ale stejně jsme tam na jedno zůstali protože atmosféra třípatrové male hospůdky s úzkými schody a velkými trámy…Vůbec celkově mi York přišel mnohem hezčí než Londýn. Takový historičtější. Teda až na zvyk vylitých anglánů večer močit všude v ulicích. Jestli tu je něco hodně charakteristického, tak to, že naprosto všude narazíte na rozsypané hranolky a stopy po moči. Nebo je to možná jen přes víkendy kdy jsem tu byla já a kdy už kolem páté odpoledne byla polovina lidí v ulicích totálně na sračky.

Z Pivní jsme se přesunuli ke katedrále, která byla bohužel zavřená. Ale i z venku stála za vidění. Mě bylo pořád blbě. Tady se naše malá skupinka definitivně rozpadla a s Melgarhem jsme osaměli. Mrkli jsme ještě po krámech, vrátili se do hotelu pro kufry a šli na vlak do Leedsu.

A to bych nebyla já s mým pověstným štěstím aby se něco neposralo. Melgarhovi po cestě na vlak zazvonil telefon. Nějaký číslo z Arizony. Prej že to nebude brát. Já už zkušeně zahlásila ať to vezme, že nám určitě zas zrušili hotel, vlak nebo letenky. No hele hotel. Ten v kterém jsme měli večer spát. Ale Melgarh je narozdíl ode mě klikař. Takže stačilo od něj popojít zhruba deset metrů a situace se prudce zlepšila. Dostali jsme upgrade do 4* hotelu s velkou telkou na vanou na pokoji a blíž k nádraží. To se mu děje pořád. Mě se dějí jen ty špatné části.

Ve vlaku jsem to zalomila, v Leedsu už se sotva vlekla. Ale ten hotel a TA VANA! Bože yes! Ještě jsme si koupili nějaký jídlo a pak šli spát. Takže blogísek musel zas počkat. Ráno jsem se vzbudila konečně vyspalá.

Den 2 – York

Ráno jsme měli v hotelu skvělou snídani. Znáte to taková ta anglická, vejce, fazole, slanina, toust a hlavně hrozně dobrý čaj. Ten jsem si fakt užila. Asi si budu muset někde nakoupit čaj na doma než odjedu. Ale pravá sranda začala po snídani.

Přijel objednaný autobus kam se nahrnula celá naše grupa. Teda celá….oni někteří kalili až do rána a někdo se zbořil takovým způsobem že ani nebyl schopný jet. Moc jsem netušila kam jedeme, ale užívala si cestou výhledy. Město je nádherný. Jsou tu hradby, cihlové a kamenné budovy, i dřevěné, hrázděné, budovy s nádherně obsypanými záhony či truhlíky plnými květin, všechno vypadá tak tradičně anglicky (líp to vyjádřit nedokážu).

No a pak jsme dojeli na střelnici. Naštěstí jsme nešli střílet plastový holuby, to by vzhledem k podnapilosti některých nebyl super nápad. Šli jsme dělat bezpečnější věci jako lukostřelbu, hod sekyrou a střílení ze vzduchovky.

Hele a ač normálně na tyhle věci nejsem, tak lukostřelba mě celkem bavila. Hod sekyrou moc ne, zoufale mi to nešlo. No a střelba ze vzduchovky byla lepší než jsem čekala. Dokonce jsem vyhrála první místo z naší grupy. Asi náhoda…nebo nejmíň zbytkáče.

Následoval návrat na hotel a jídlo. Chtěli jsme s Melgarhem do nějaké vyhlášené restaurace na fish and chips, ale bylo tam plno. Tak jsme zkončili na něčem jako je Manifesto market v Praze. Prostě spousta stánků s jídlem na malém prostoru. Dali něco řeckého a nějaký párky s hranolkama. Bylo to dobrý, ale teda ty ceny….v Řecku vás gyros vyjde na 2,5 eur tady toho bylo lehce víc, bylo to v krabičce a stálo to deset liber. Takže jestli jsem něco podcenila, tak ceny jídla.

A konečně jsme se dostali k tomu na co jsem se těšila. Nákupy. Teda nejdřív jsme mrkli do Tesca. To byla trochu jiná pohádka než u nás. Jo a mají tu chipsy s příchutí KFC. A pak jsme šli omrknou TK Maxx. Ulovila jsem si v sekci s kosmetikou KVD primer pod stíny. Jinak to byl dost hnus a bylo to přebraný. A jelikož se blíží halloween, už mají i něco v téhle sekci. Takže mám talíř s lebkou. A mix koření od Jamieho Olivera co mi chutná v Čechách se před nějakou dobou přestalo prodávat.

Ještě nám zbývalo trochu zábavného programu než dojde na ten hlavní. Nafasovali jsme skupinový stejnokroj a šlo se na autobus. Ne klasický, ale Ghost tour. Zabrali jsme celé patro, povozili nás po Yorku a pan průvodce vyprávěl kde kdo jak umřel a kde byl hřbitov a vůbec spoustu historek. Rozuměla jsem asi půlku, ale byl to výbornej herec, takže vlastně nevadilo že nerozumím protože postarší děda svíjející se a křičící strachy před duchem co ho pronásleduje byl dostatečně zábavný i pro mě.

No a večer došlo na hlavní rozlučkovou party. Šli jsme se najíst a pít. Tedy spíš PÍT protože malý to fakt nebylo. Taky jsem na večeři zjistila, že když si tady člověk objedná chilli burger, tak i když u nás by dostal něco se čtyřma kolečkama chilli papričky, tady byla centimetrová souvislá vrstva. Zcela nehrdinsky jsem to v půlce burgeru sundala dolu. A teda i ty burgery tu musí být nějaký větší, protože je to dost nesežratelný.

Jelikož jsem už odpila část svého piva, zlepšila se mi angličtina natolik, že jsem zvládla mluvit s člověkem naproti sobě a dokonce dostala pochvalu že mi to jde. No a pak se šlo jinam a začali pršet vodky a piva a víc vodky.

Nebudu to protahovat, skončili jsme nakonec na retro diskotéce kde byli i další rozlučky. Asi poprvé jsem viděla párty jako bývají ve filmech. Celý klub skákal, měl ruce nahoře a zpíval. Před třetí když DJ nasadil Spice Girls jsem fakt už byla hodně mrtvá (a díky množství alkoholu jsem měla nejen plynnou angličtinu, ale snad už i s přízvukem). Na hotelu jsem usla skoro okamžitě. K ránu se ozvala kocovina.