Japonsko - den 3 - Matsumoto, Kyoto

Den začal v poklidu. Docela jsem se i vyspala. S Kompozitem jsme vyrazili na snídani, která byla v ceně. Nějak jsem se necítila a tak jsem si dala jen decentně rýže a rozmíchala si do ní syrové vajíčko. Myslím že se tomu říká tamago kake gohan nebo tak nějak. Pak teda ještě malinkou buchtu s pudinkovou náplní a trochu zeleninky.

Po klasické ranní očistě jsme nechali krosny na recepci hotelu a vyrazili směr Matsumoto castle. Bylo krásně slunečno a nebylo to daleko. Fakt mě začíná bavit čím dál víc tu chodit pěšky. Člověk toho pak spoustu vidí. Mimochodem v Matsumotu mají krásné kanály.

Hrad sám o sobě z venku byl malebný, fotogenický a prostě úžasný. Při lození do vnitřku hradu už to tak awesome nebylo. Hned u vchodu byli schody, které měli na výšku snad půl metru.
Uvnitř to nebylo o moc lepší. Ukázalo se, že vzít si dnes dlouhou sukni téměř na zem, byl naprosto demetní nápad a tak jsem se po schodech pohybovala s namuchlanou většinou sukně v náručí. Občas to bylo vážně perné. Fotky mluví za vše.

Vnitřek Matsumoto hradu nijak oslnivý nebyl. prázdný prostor se sloupy nebo výstavka zbraní aby tam vůbec něco bylo. Ale výhled z vršku byl docela pěkný.

Jelikož jsme si netoužili zopakovat včerejší adrenalin s ubytováním, vydali jsme se zpátky vyzvednout krosny a směr vlak. Ještě jsme koupili nějaké to jídlo a já opalovací krém. Byli u něj nějaké vzorečky prášků, které vypadali bezpečně, tak jsem je zďobla (myslím, že na nich bylo něco o bělení pleti což mi sice bylo divný jak by to mohli prášky dělat, ale ok).

Jak moc debilní to byl nápad jsem zjistila asi za půl hodinky ve vlaku. Tak blbě mi dlouho nebylo. Celé tělo šíleně hřálo, byla jsem malátná a ospalá, žaludek se fakt necítil ok. Kompozit měl teorii, že to může být ze snídaně, protože jemu je taky šoufl, ale on začíná být nemocný, takže jsem to viděla spíš na ty prášky. Budu muset zjistit co to fakt bylo. Nezabrala ani další whisky co jsme koupili.

Po třech hodinách ve vlaku jsme se konečně dostali do Kyota a vzali si taxi k bydlení. Je to pěkný malý domek, kde pro sebe máme celý byt o dvou místnostech. Po chvilce odpočinku mi bylo lépe a vyrazila jsem do města okouknout Aeon Mall a hernu co je v něm.

Co čert nechtěl, narazila jsem jako první na Pet shop s cute štěňátky a koťátky. Pak hned na Daiso, kde jsem se hodně držela a koupila jen nějaký ziplog pytlíky a alobal....oboje s Hello Kitty.

Miska pro kočky

Miska pro psy

Dorty pro zvířátka

Konečně jsem proběhla i hernu. Docela mě zklamala. Nebyl tam můj oblíbený Jubeat. Ufocatchery taky vypadali, že z nich nic nevytáhnu a tak jsem si zahýřila maximálně v gatchaponech. Jen jsem trubka a zapoměla vám to vyfotit.

Pak už jsem se jen brouzdla zpátky domů a koupila nějakou večeři. Kluci mi udělali radost a koupili míchaný drink s kiwi příchutí. Už vědí, že pak se mi tu lépe píše.

Dneska se vlastně nic moc nedělo. Bylo to pohodové, proložené trochou nemocného utrpení, ale jinak klid.
Vlastně až na návrat k ubytování. Když Michy koukal na hodnocení, tak tam bylo jedno špatné kde si někdo stěžoval, že přes noc byli práce na silnici a tak se nevyspal. Smáli jsme se tomu, co to je za vola, když kvůli něčemu takovému uděluje špatné hodnocení. Hm a hádejte co se dělo na silnici před naším oknem když jsem se vrátila a co tu ještě teď v půl dvanácté buší?

Japonsko - den 2 - Tokyo

Dneska nebyl nijak náročný program. Vyspali jsme se, pak proběhlo standartní kolečko chození na záchod, snídání a opětovného chození na záchod. Někdy si přijdu, že jsme takové močící komando. Hodinu a půl po probuzení jsme konečně vyrazili vstříc novým dobrodružstvím.

Pěšky jsme se vydali ke Skytree a po cestě jsem se ještě stavila vyměnit korejské wony za jeny. Byla to pěkná procházka na slabých třicet minut.
Šli jsme okolo Sumida river a viděli ono  známé "zlaté hovno" a taky nějakou tu loď.

Asi mně budete považovat za barbara, ale já na Skytree nešla a šli jen kluci. Věřím že tam je super výhled, ale mě víc prostě láká ten obchoďák dole.

Co vám budu vykládat, bylo to super. Našla jsem i Ghibli shop, spoustu obchodů s krásným oblečením a doplňky. Taky různé cute jídlo. Pokud nevíte jak může být jídlo cute, zkuste si představit donuty a dortíky ve tvaru zvířátek. Samozřejmě nechyběli krámky kde měli Rilakkumu a další roztomilé postavičky. Letos tu navíc docela frčí Care Bears. Už jsem z nich sice vyrostla, ale je to hezká připomínka dětství.

Po dvou hodinách mého blaha v obchodech kluci volali, že jsou ready a šli jsme na jídlo. To jste mohli vidět na instagramu. Pak byli ještě tak hodní a přetrpěli se mnou návštěvu Rilakkuma storu. Udržela jsem se, moc neutrácela a koupila jen Steamcream s Rilakkumou.

Další plán byl návštěva My little pony café, které je dočasné. Nachází se v Shinjuku. Začalo pršet. Kompozit si prozíravě koupil deštník, já a Michy jsme řekli že na to kašlem, že zas tolik neprší. Samozřejmě jsme došli v tom dešti na blbou zastávku a museli přes celý komplex zpátky. Ale pořád nepršelo tolik. Jen jsme ze sebe udělali blbce před japonským dědou, který obsluhoval budku v té špatné stanici a musel nám znovu nabít Pasmo karty na které jsme prošli dovnitř.

Nakonec jsme do Shinjuku i šťastně dorazili a za pomoci několika cedulí a dědů kterých jsme se ptali na cestu, jsme dokonce i to My little pony café našli.

Bohužel obsluha neuměla vůbec anglicky. Ale já taky ne, takže nakonec jsme se nějak domluvili. On byl u vchodu automat s cenama a my prostě netušili co zmáčknout. Nakonec jsme zvolili možnost za 2000¥. Je to raketa, ale blbě to snad nebude. Slečna nás usadila, my si podle obrázků objednali poháry a pití s MLP tématikou. Asi po deseti minutách kdy se nic nedělo nám začalo docházet, že je něco jinak. Ono to bylo café sněz co můžeš s pultama plnýma dortů, normálního jídla, čokoládové fontány, lahodného ovoce a mrazáku s šestnácti druhy zmrzliny. Na těch lístcích za 2k byl nějaký čas do kdy tam můžeme být. Výzdoba byla trochu MLP, hrála tam i tematická hudba, přesto celé místo moc MLP nepůsobilo.

O dvě misky ovoce a asi 8 dortů později konečně obsluha přinesla naše tématické pití. Moje bylo hnusné. Za dalších 10 min konečně dorazilo i tématické menu. Akorát ve velikosti pro panenky. Ale po těch osmi dortech už mě to tak neštvalo. Vlastně jediný co tam můžu naprosto spolehlivě pochválit je místní kakao. Pak nastala chvíle pro čůrací komando. A jelikož kluci měli wc o 5 pater výš, dali jsme sraz u info dědka co nám radil a já šla na nákupy.
Takže hádejte kdo byl v obchodě Anna Sui a koupil si tam kosmetiku?

Po té jsme vyrazili na Asakusa station vyzvednout krosny, které jsme tam ráno hodili do skříněk. Chtěli jsme pak rovnou přeběhnout na Tawaramachi a vzít to na Ueno vyměnit JR pasy a zmizet do Matsumota. Jenže ono už nepršelo jen decentně, lilo jak z konve. Ještě že znám okolí a tak jsme jen přeběhli ulici a koupili deštníky v Don Quichote. Už jsme nasbírali trochu zpoždění, ale utěšovali jsme se tím, že máme dost rezervu.

Na Uenu nám sklaplo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že místní JR kancl má dneska zavřeno a máme si dojet na Tokyo station. To už jsme nestíhali tak hezky ten vlak co jsme potřebovali. Ale pořád jsme se utěšovali že máme tak ještě hodinu čas. A asi by nám to i vyšlo, kdyby na Tokyo station v té JR kanceláři nebyla otevřená jen jedna přepážka a nějaký dementi to tam nezasekli na !40! minut.

Před námi bylo ještě pěkných pár lidí. Zkusila jsem poprosit obsluhu vedlejšího infostánku ať otevřou další okno, že fakt potřebujeme chytit vlak jinak dneska nemáme kde bydlet. Prej ne. Ale po tom co tam ty dementi opruzovali u jediné otevřené přepážky 20 min, vyměkli a otevřeli druhou. Kterou teda následně zasekli nějaký další paka s deseti pasy. O další čtvrt hodinu později otevřeli poslední přepážku a fronta se konečně pohla. Jeej ušli jsme metr a půl za půl hodiny. Před námi i za námi další lidi. Celkem asi dvacet.  No takže ten vlak co jsme potřebovali stihnout aby jsme stihli check-in na hostelu, jsme nestihli. Ten další taky ne. Klika že v té hale neuměl nikdo česky, takhle sprostě tam asi nikdo ještě nenadával. Kdyby pohledy a slova mohli zabíjet, tak ti dva pitomci zemřou velmi oškluvou smrtí.

Konečně jsme prošli na řadu. Vysvětlujeme pánovi ať spěchá, že potřebujeme chytit vlak. Na potřetí to i pochopil. Pak jsme ještě absolvovali běh pro lístky, které jsou na druhé straně Tokyo station, protože ty bližší jsou samozřejmě zavřený. Přibíháme tam a prosíme frontu aby nás pustila, že chytáme vlak který jede za 10 min. Kluci u okénka zařizují lístky a přesvědčují obsluhu, že google našel spoj a něco fakt jede. Já arigatuju směrem k frontě a klaním se tak hluboko, jak mi to krosna dovolí. Sprint na vlak a opětovné ptaní se na směr. Stíháme to asi 3 min před odjezdem.
Pořád máme naději, že někdo bude na recepci hostelu i když prošviháváme check-in asi o 10 min.

Ve vlaku jsme si aspoň koupili jídlo a pití, protože tři hodiny cesty jsou tři hodiny cesty. Přestup v Naganu jsme měli luxusní půl hodinu na přestup. Aspoň jsme ukuli plán jak to uděláme v Matsumotu. Michy dropne krosnu u batoh a bude sprintovat k ubytku. Po další hodině cesty pomalým vlakem jsme plán mohli realizovat. Michy odsprintoval, já s Kompozitem jsme nahodili bagáž navíc a šli hledat záchody protože opět udeřilo čůrací komando. Hečte umím to i s krosnou na zádech.
Vydali jsme se směrem k hostelu, vedla jsem já. Po vylezení z nádraží jsem zjistila, že vedu blbě, ale to už Michy psal, že máme bydlení a jde nám na proti. Stihli jsme to asi o 5 min. Pak už by na recepci nikdo nebyl.

Pokoj je miniaturní, ale máme vanu a hlavně bydlíme. Snad pokaždé se nám stane nějaký takový příšerný fail, kde tečou nervy. Asi to patří k životu. Tak nashle při dalším dobrodružství.

Výlet do Japonska 2018 - den 1 - Praha, Tokyo

Tak už to zase přišlo. Uplynuly dva roky a nastal čas poskládat partu z nahypovaných kamarádů a zamířit do země levného sushi, kozatých figurek a hudebních her.

Začnu zábavnou historkou z kupování letenek. Většinou jsme to dělali tak, že jsem se sešli na skypu, mrkli do vyhledávačů na nejlevnější letensky s normální dobou letu (takže ne nic moc delšího než 15 hodin), zkontrolovali jestli máme všichni nakliklý stejný let a koupili to. No tak tentokrát to byl úkol na tři hodiny.

Sešli jsme se v osm večer. Vybrat let přes momondo bylo taky easy, za kásných čtrnáct a půl tisíce. No a pak jsme si ho všichni zkontrolovali podle čísla letu, odsouhlasili a klikli na koupit. Zde podotýkám, že tuto akci jsme prováděli s Michalem (Kompozit - znáte ho již z předchozích výletů) a Michalem (dále Michym, který letěl poprvé) a zbytek lidí za námi přiletí později jinými lety. Kluci začali jásat, že je to pustilo dál a mohou kliknout na finální koupení. Já nejásala. Mě to sice taky pustilo dál, ale místo necelých patnácti tisíc mi to najednou ukazovalo cenu letenky 30k.

Kluci hned začali radit jak to mám zkusit v jiném prohlížeci, vymazat cookies, zkusit anonymní okno.....já pěnila, protože v tu chvíli už jsme to řešili pomalu hodinu, byla jsem unavená a tohle mě fakt nebavilo. Samozřejmě nic nezabralo a za třicet tisíc jsem fakt letenku nechtěla. Nakonec po hodině a půl, za mého naštvaného řevu jsme to zkusili přes jiný vyhledávač. No bylo to o tisícovku dražší a hodinu delší let. Ale mě už to bylo jedno. Kontrolujem čísla letu a časy, všichni klikáme na koupit. Já jásám protože mám letenky za 15,5k. Najednou se ozve ve skypu zvuk vyzvánění mobilu a Michal říká, že mu volá někdo z Ameriky. O pět vteřin později se ozve Michy, že mu taky volá někdo z Ameriky. Napjatě poslouchám co oba v angličtině řeší. Letenky se vyprodali, ale můžou si připlatit 150-300 dolarů a letět jak chtěli. Oba svorně posílají američany do prdele. Takže to vypadá, že jsem jediná kdo má letenky. Je už po desáté, jsem rezignovaná a naštvaná zároveň. Je mi jedno, že letím sama, hystericky se směju a řvu do skypu. Končíme. Kluci to zkusí jindy......o pět minut později volají znovu, že ty původní letenky, které mě nešli, tam zas jsou. Takže oni letí levněji a kradší dobu. Yeeey.

Po téhle anabázi asi chápete že Railpass jsme řešili každý zvlášť. Tentokrát jsem ho vyzvedávala přímo v Kaprově ulici v české pobočce. Hele a fakt spokojenost. Bylo to rychle a odpadli mi obvyklé komplikace s posíláním z Británie, placením poštovného a urgováním, protože se zásilka ztratila po cestě.

Ubytování booknul Michy v Asakuse, protože tam tradičně bydlíme a je tam nejvíc ultimátní stánek přezdívaný "U báby", který jste mohli vidět na instagramu. Je to levný, dobrý a maj strašně veliký výběr.

Kupodivu booknul něco co znám a trefim tam z paměti. Akorát teda on ten Asakusa hostel Toukaisou má takové malé specifikum. Jeho pokoje se dělí na ty s broučkama a bez broučků.

Samotnému letu předcházelo ještě malé dobrodružství u Michyho doma. Má trochu problémy se srážlivostí krve a tak mu bylo nutné bodnout injekci do břicha. Ještě že má tak skvělé kamarády jako jsem já, kteří si to vlastně vůbec jakože neužijí, že mu to tam můžou vrazit :D

Sraz jsme měli s Kompozitem na letišti. My si prozíravě zabalili krosny do folie doma a Kompozit si užil balení za 200kč na letišti. Tomu říkám zlodějna.

Mimochodem na letišti u terminálu 1 otevřeli novou restauraci s dobrým a nepředraženým jídlem. Určitě jí zkuste. Mají tam takové klasiky a v podstatě ty jídla nestojí víc než obědy v karlínských restauracích.

Let byl víceméně fádní (asi jsem už zvyklá). Do Helsinek jsme letěli společně. Kluky jsem doprovodila na jejich rychlejší a levnější let a pak se odebrala na svůj pomalejší a dražší. Naštěstí tam letěli téměř jen japonci, takže to bylo v pohodě a bez trapných bílých rodinek s nevychovanými dětmi.

Klasicky jsem v letadle nespala, prostě mi to nejde. Ale aspoň jsem odkoukala všechny marvelovky a dc filmy co byli v nabídce. A toho jídla co jsme nafasovali k večeři a snídani. Pán vedle mě to zvládl sežrat za dobu kdy já se ještě neprokousala ani hlavním chodem.

Každopádně za poslední tři dny jsem naspala asi 13 hodin, tak si představte v jakém duševním stavu jsem po vystoupení asi byla.

Tak nějak po paměti (bo prostorovou mám pořád dobrou) jsem došla do třetího patra letiště k poště a vyzvedla si econect wifinu a po deseti minutách hledání našla i kluky, kteří tam na mě čekali.

Vydali jsme se na vlak a jelikož jsme si hned neměnili Railpasy, ale jeli za svoje, nechtělo se nám platit přes 2k yenů za lístek. Vzali jsme to tedy pomalejším vlakem za 1030 yen. Chyba. Byli jsme mrtví a jet ještě hodinu ve vlaku kterej je sockoidnější než pražský metro nebyl tak dobrej nápad.

No nic na tu Tawaramachi jsme nakonec dorazili, akorát v hodně pokročilém zombie stavu. Má naprosto skvělá paměť nás dokonce zvládla i dovést na hostel (jestli tohle čte můj šéf Zdenda, sorry já mám normální paměť na nic, ale ta prostorová funguje). Ta špatná zpráva byla, že check-in je až za tři hodiny. Copak o to, krosny se tam dali nechat, ale co ta naše mrtvost. Tři hodiny v takovém stavu jsou věčnost.

Zapadli jsme do místního podniku kde si kluci objednali rýži se smaženým kuřetem a pivo. Já gyoza knedlíčky. Komunikace se servírkou byla hodně kostrbatá, asi to nebyla ani japonština ani angličtina, ale jídlo jsme dostali. Tak trochu nás zachránilo. Pak následovalo bezcílné bloumání po Asakuse a chrámovém komplexu. Mimochodem tam jsou nejhnusnější hajzly co jsem kdy v japonsku viděla.

Vzdali jsme to o půl hodiny dřív a vydali se na hostel s nadějí. A ono jo, dostali jsme pokoje bez broučků! Dokonce ten samý, který jsme s Kompozitem měli minule.

Samozřejmě následovalo mytí, protože po tolika hodinách v letadle člověk fakt myslí jen na sprchu a postel. Díky tomu, že jsme se stavili ještě v sámošce pro alkohol a papání, jsme se trochu sťali a povedlo se nám usnou.

Večer jsme se vzbudili a vyrazili na procházku k těm samým chrámům akorát krásně nočně nasvíceným a dokonce jsme se zasekli i v herně. Pak už zas jen nákup jídla a pití a hurá na pokoj spát a těšit se na to co přinese zítřek.

S fotkama je opruz, takže házím sem na konec a do budoucna uvidíme.

Bufáč na letišti

Večeře

Snídaně

U báby

Večeře na dobrou noc

Kanebo Kate Mineral Mask BB Cream a

V poslední době dost sahám po dvou produktech od Kanebo Kate a zcela seriózně přemýšlím i o pořízení dalších. Líbí se mi jednoduchost černého obalu, ale zároveň i jeho elegantní zpracování. Vy víte, že mám raději hravé obaly, ale těmhle produktům to odpustím. Jsou takové dospělé a člověk si je (přiznávám, že vlivem reklam) spojuje s japoskou dámou okolo třicítky, která je vkusně a elegantně oblečena....což já ve vágusácký sukni a tričku s potiskem jednorožce asi nikdy nebudu, ale můžu mít aspoň ty hezký elegantně zpracovaný kousky kosmetiky.

Mineral Mask BB Cream není zrovna případem veliké elegance, kterou jsem před chvilkou nastínila. Tedy je a není. Ona ta tubička je vlastně obyčejná, jenže tím rozložením písma, šedým pruhem a zaoblenými rohy mi prostě přijde elegantní a propracovaná.

Odstín mám OC-B a je na mě sice trochu do žluta, ale dá se rozetřít a po zapudrování transparentním pudrem si dost sedne. Neslévá se mi do vrásek a dost dobře drží. Opravovat ho musím leda podle frekvence smrkání. Holt kapesníkem sedřete i sebelepší makeup. Obvykle ho neopravuji. Dává celý den v pohodě i s několika vrstvami pudru.

Na ebay už ho moc nenajdete. Je tam za 400Kč což není málo za 30g produktu. I když myslím, že v tom Japonsku tolik nestál. Asi se tam pak mrknu po nějakém jeho nástupci.

Druhou Kate věcí, která mě opravdu baví je řasenka Black Feather Lash. Ten obal je prostě jednoduchost a elegance sama. Žádné zbytečnosti, žádné mega nápisy nebo obří balení jako na tuně řasenek které vidíte v běžné drogerii. Tady to prostě není třeba. Vezmete jí do ruky a už ten obal sám se tak příjemně a dobře drží, že jí prostě chcete.

Co mě hodně překvapilo byl kartáček. Já obvykle ty prohnutý s plastovýma štětinkama nemám ráda a nesedí mi. Tohle je první řasenka u které mi takový typ kartáčku sedne, dobře se mi s ním manipuluje jak na horních, tak na spodních řasách. A navíc dělá ty řasy fakt hezký. Odděluje, neopadává, neslepuje a i když mám ráda výrazné a možná až trochu přehnaně nařasené řasy, s touhle řasenkou mi stačí dvě vrstvy abych byla spokojená.

Jelikož odličuji olejem a pak dočišťuji pěnou, nedokážu popsat jak komfortně se sundavá s běžnými odličovadly. Olej sundá prostě všechno i kdyby to původně drželo sebelíp.

Za nějakých 350Kč jí na ebay najdete v pohodě. Za mě mohu jen a jen doporučit.

Staré a nezrecenzované - díl šestý......plus vylévání srdíčka

Ahoj všem, kdo stále máte odběr nebo sem občas zabrousíte. Nebojte neumřela jsem i když blog prakticky jo. Sem tam jste o mě mohli slyšet na instagramu, ale kosmetiky tam moc nebylo. Po vyhoření v minulé práci se mi psaní znechutilo a fakt nemělo cenu se do něj nutit. Vlastně i celkové nadšení do korejské kosmetiky a kosmetiky obecně u mě opadlo. Pořád se ráda hezky namaluji nebo si koupím pěknou paletku, ale nehrotím to, nesjíždím weby korejských značek s tím co je nového.

Proč? Důvodů je několik. Mám toho tolik, že to stejně nespotřebuji ani kdybych se malovala třikrát za den. Nějak jsem dospěla do stadia, že je mi sice příjemné si vybírat z padesáti rtěnek, ale nepotřebuji mít pětkrát tu samou růžovou jen v jiném obalu. Ano někdy mě to trochu mrzí když některá značka vydá skutečně krásné rtěnky, ale co s tím. Obvykle si řeknu, že tohle už mám doma aspoň dvakrát a zbytečně by mi tam ležel další kousek. Vlastně jedinou výmluvou když si nějakou novou rtěnku kupuju, je textura či skutečně unikátní barva typu modrá/zelená/černá. Pokud je to příjemná a extrémně držící tekutá rtěnka nebo krémovka skoro až balzámová opět ale s brutální výdrží, tak sem s ní. Obdobně to je i s paletkama, většinu barev mám obsaženou v Urban Decay paletkách a víc netřeba. Člověk nepotřebuje mít ani tři řasenky i když každá dělá trochu jiné řasy. Linky taky stačí jedny když máte oblíbenou ozkoušenou značku a víte, že ten fix vydrží půl roku minimálně (aktuálně dodělávám poslední dovezený z minulého výletu do Japonska).

Důvodem druhým jest, že korejci se zbláznili a místo roztomilých a krásných obalů začali dělat obaly vypadající spíš jako z lékárny. Sem tam jsou nějaké hezké věci, ale pryč je doba kytiček, dortíků, holčičí hravosti. Teď prostě dostanete převážně stroze vypadající obal s nápisy o prospěšných látkách.

Třetí důvod je vlastně spíš hloupost. Sephora dostala korejskou kosmetiku do ČR a spustila tu vlastně docela boom. Jenže na tom má nalepený takový ceny, že to je skutečně nechutný. A dělá i z těch nejobyčejnějších značek něco děsivě prémiového. To mě štve a nechce se mi pak psát o korejské kosmetice.

Co mě naopak hodně potěšilo a dalo naději do budoucna, že to s tím naším českým rybníčkem není tak špatné, je blog justskincarethings. Slečna má můj hluboký respekt a obdiv za to co a jak dělá. Od chvíle co jsem jí objevila, jsem nadšená snad vším co napíše i když zrovna nejsem cílovka daného článku. Prostě je vidět, že ji to baví a rozumí tomu o čem píše. Hodně jí držím palce se zahraničníma spoluprácema. To se taky dřív nevidělo, že by korejci chtěli posílat do nějakých prťavých Čech něco k recenzování.

Ještě mě napadá jedna taková hloupost proč už mě tolik nebaví psát blog. Ono psaní se ještě dá, ale když člověk musí nafotit produkty, pak je editovat v nějakém photoshopu, zmenšovat fotky do rozumnýho formátu, nahrávat sem.....no není jednodušší nafotit to mobilem, hodit na instagramu nějakej cool filtr a napsat pět řádků, že to je dobrý? Nechce se mi trávit 10min focením a 10min upravováním té nejpovedenější fotky.

Innisfree: Sea salt jelly cleanser a perfect cleanser

Z Innisfree: Sea Salt Whipping Cleanser ( tedy té 30% verze) jsem byla poměrně nadšená. Pěna byla krásně našlehaná a drobné částečky soli příjemné. Není se tedy co divit, že jsem si pořídila i druhé dvě verze.

Sea salt jelly cleanser 20% je opravdu jemné a hodně tekuté. Asi bych ho nenazvala želé, spíš mi to konzistencí připomíná něco jako odličovací mléko. Želé si představuji trochu tužší, tedy alespoň takové to želé co se jí :)

Díky té jemnosti a tekutosti se mi ho nepovedlo nikdy napěnit podle mých představ. V ruce to rozhodně nedáte. Se spešl houbičkou na napěňování už je to o něco lepší, ale je s tím fakt mrdání. To nechcete. S Foreo Lunou mi nepění téměř vůbec a spíš to tak nějak šmrdlám po obličeji a nic. Vlastně mi ani nepřijde, že by to nějak extra bylo schopné mi odstranit zbytky makeupu.

Pokud jste zvyklé si čistit pleť i po ránu, tohle může být rozhodně zajímavý parťák. Je jemný a téměř v něm o částečkách soli nevíte, ale na večer ho rozhodně doporučit nemůžu.

Missha: Line Friends - pěna a cushion

Ráda bych se tu dneska zmínila o dvou produktech, které mě opravdu bavily svým designem. První si dáme recenzi na čistící pěnu z řady Line Friends. Mám verzi s méďou Brownem jak vidno z obrázku.

První čeho si nelze nevšimnout je megacute obal. Tohle prostě v koupeně chcete a budete si to užívat celou dobu než vám balení dojde. Což celkem potrvá, protože 150 ml není zrovna málo.

Pěna sama o sobě voní příjemně a pracuje se s ní dobře. V ruce jí napěníte jen trochu, s houbičkou k tomu určenou naprosto neuvěřitelně a získáte tak nadýchanou obláčkovou hmotu s kterou se opravdu jemně odlíčíte. Já osobně nejraději používám pěnu s Foreo Lunou. Ta jí na pleti taky trochu napění a navíc ty vibrace jsou taaaak relaxační.

Co se týče odličovací schopnosti, rozhodně si nemám na co stěžovat. Pěna plní svůj účel a pleť je čistá, není přehnaně vysušená ani podrážděná. Teda pokud si pěnu nenarvete do očí samozřejmě, pak to štípe jako když máte v očích mýdlo (což vlastně máte). Cena Missha: Flower Bouquet Cleansing Foam Line Friends se na ebay pohybuje okolo 260 Kč.

Co mě aktuálně baví plus jedna recenze

Je okurková sezóna a všichni si užíváme venku místo abychom hnili u počítačů. Ani vydávat články a videa se nikomu nechce a tak se to nahrazuje blbostma "co mě aktuálně baví", "co je v mé kabelce" či aktuálně populární "kosmetika kterou nechci vyzkoušet".

Já jsem si pro vás připravila takové "co je v mé makeup taštičce/co mě aktuálně baví". Tedy až na to, že s sebou přirozeně netahám všechno. Nepřijde mi normální tahat s sebou každý den komplet věci na to abych se mohla namalovat. Jako prostě proč? To se jako mám v půlce dne odlíčit a zas nalíčit? Možná když jdu do bazénu, tak si něco vezmu, ale tím, že je léto a můžu si půlku obličeje zakrýt slunečními brýlemi, to zas tolik nehrotím. Navíc kdybych měla nafotit co mě aktuálně baví za rtěnky a paletky z mé sbírky, asi by to byla slušná slideshow protože prostě všechno. Jinak bych to doma neměla.

Z toho co vidíte na fotce s sebou rozhodně pořád tahám matující papírky od Too Cool for School, protože prostě matující papírky jsou pro mě celoroční nezbytnost.
Taky transparentní pudr Oil Capture od Peripera je nezbytnost. Vlastně je to mé druhé balení, ačkoliv to první mělo trochu jiný obal. Tento hodnotím jako lepší a skladnější.
Malou zhýčkaností je pak Missha cushion s obličejem médi Browna (limitka s Line Friends). Prostě si šmatám po obličeji a pořád smrkám a to neustojí žádný makeup a prostě se zdrbe dolu. Takže se sem tam trošičku na nose a bradě přelíčím.
No a pak oblíbenou Lioele Magic rtěnku. Té tam zbývá už jen na pár použití, takže i když se mi po ní bude stýskat, chci jí dopotřebovat aby mi tu neležela.

Na domácí použití miluju tužku na obočí Babyface od Its Skin v odstínu 04. Obočí s ní udělám doslova během pár vteřin a je to s ní strašně pohodlný. Když o tom tak přemýšlím, vlastně jí s sebou tahám i když někam jedu na dovolenou nebo přespat u kamaráda. Je prostě dobrá a rychlá.
Perfect Automatic Liner od Majolica Majorca jsem si hrozně oblíbila kvůli regulaci vytlačování náplně. Je to vlastně geniální, že to kreslí jen když k tomu pustíte náplň a jen vy sami si určíte kolik tam toho chcete.
Řasenku od Illamasqua jsem ze začátku neměla ráda, zlobila a opadávala a mazala se. Nějak to dělat přestala a dokáže mi poměrně rychle udělat pěkný řasy. Sice sem tam pořád trochu zazlobí, ale není to nic příšerného, takže aktuálně mě baví.

Stíny strašně, strašně, strašně moc střídám. Ale tahle minipaletka od Canmake je pro mě jako stvořená. Dá se s ní rychle a jednoduše namalovat a díky tmavě burgundy stínu se dá celý look i hodně ztmavit, což já ráda. Navíc jsou stíny neuvěřitelně máslové a nepráší a na asijské poměry jsou výborně pigmentované a bez brutálních třpytek (zato se spoustou malých a se spoustou saténového lesku).
Na konec jsem si nechala tvářenku. Je to taková ta třešnička na dortu, kterou člověk může a nemusí používat. Tohle je Rapture od Urban Decay. Já vím asi vám připadá tmavá. I mě by tak připadala, kdybych jí neznala. Nemusím být se štětcem extra opatrná, prostě jen lehce přejedu, ani neoklepávám, dám na tváře a ona tam skoro není vidět, ale dělá hezčí efekt.

Staré a nezrecenzované - díl pátý

Nekonečný seriál pokračuje. Doufám, že i tentokrát vás třeba něčím zaujmu stejně jako Esmeralda uměla zaujmout svým důvtipem a Divoký anděl svou krásou. Poznámka: nikdy jsem ty kraviny neviděla, asi by mi explodoval mozek. Ale věřím, že spoustě lidí to nějak zásadně ovlivnilo život když se v 385 dílu dozvěděli jestli Chuanita čeká s Pedrem dítě nebo ne.

Kose Softymo Speedy Cleansing Oil je asi největší hvězda dnešního dílu. Odličovací oleje jsem si hodně oblíbila, protože rozpustí rychle a pohodlně prakticky všechno. Tenhle má navíc v názvu speedy a tak jsem čekala něco mega rychlýho. Což teda není. Je úplně stejný jako jakýkoliv jiný olej co jsem zatím vyzkoušela. Prostě co máte na obličeji to po promnutí rozpustí a pak to lehce stáhnete. Není ho potřeba moc, stačí tak pumpička nebo dvě. Záleží jaký nános máte. Kdyby mi vedle něj někdo dal tenhle, tak vlastně ani nepoznám rozdíl. A povšimněte si prosím ceny na fotce. To je za flašku která má přes 200 ml hodně fér cena (jakože zhruba 120 Kč). Proč tohle není u nás!

Too Cool For School: Dinoplatz Lost Identity

Jelikož část sortimentu Too Cool For School už se dá běžně koupit i v českých Sephorách, mohla bych si dát článek s nějakou peckovou věcí co tam mají za nekřesťanské peníze. Stejně pokud jste aspoň trochu znalé, tak si objednáváte korejskou kosmetiku z ebay, protože ty ceny za korejskou kosmetiku v Sephoře....škoda mluvit.

Mimochodem přála bych vám být v krámku Too Cool For School. Bylo to naprosto peckové a nepopsatelně hezké i přes to, že tam nenajdete žádné volánky, kudrlinky, růžovou a snahu o dětskou roztomilost. Vlastně je to spíš spousta černé a dřeva. Celé to působí jakoby umělecky, že by jste si tam nejraději rozložily stojan a začali (se) malovat.  A jelikož jsem pako, tak to je asi jedinej krám, kterej jsem v Koreji nenafotila. Holt si pogooglete.

Když si chcete koupit Dinoplatz Lost Identity pastelku na rty, máte na výběr ze tří odstínů. Růžovou, oranžovou a zelenou pastelku. Moc těžký rozhodování to pro mě nebylo. Zelená byla jasná volba a rozhodně jsem se v ní nezklamala.

Na rtech vypadá v podstatě stejně jako jakákoliv jiná zelená rtěnka - tedy decentní růžová. Nanášení, pocit na rtech a celková výdrž jsou perfektní. Rozhodně si nemám na co stěžovat a tenhle produkt dělá celé značce čest.

Provedení pastelky je z kvalitního plastu a víčko (není na fotce) na ní dobře drží. Pastelka se neořezává, ale stačí otáčet spodní černou částí a tuha se vysouvá. Smutné je množství náplně, činící 2,5g. Pastelka stojí na ebay 250 Kč a za ty prachy je to opravdu hodně málo produktu oproti normálním rtěnkám.

Pokud se vám líbí design, klidně koukněte i na ostatní Too Cool For School produkty, určitě se do téhle značky zamilujete.

Missha: All Around Safe Block Sebum Zero Sun

Slunce svítí, je vedro, všichni píší recenze na opalovací krémy. I já jsem se tedy rozhodla přispět svou pověstnou troškou do mlýna. A nebude to troška ledajaká, bude to krém který mě hned od prvního použití neskutečně nadchl.

Ano je to smutná pravda, ale proti sluníčku se musíme chránit. A já to letos možná i trochu přeháním. Tedy bráno na české poměry. Už od začátku května přemýšlím čím a kde se mazat a skutečně v ty dny kdy nepršelo a musela jsem vylézt z baráku, jsem se i mazala.

Na obličej jsem letos chtěla něco, co by mi mohlo pomoct trochu ukočírovat mastnou pleť, která by se v létě dala doslova ždímat. Už minulý rok jsem pokukovala po něčem od Missha. Mají pěkné obaly opalovacích krémů (come on lidi, je to perleťový a blejskavý) a cenově to také není vůbec zlé. Navíc když jsem zjistila, že mají krém, který má v názvu Sebum Zero, tak to prostě stálo za vyzkoušení.

No co vám budu povídat, obal je prostě pěkný a praktický. Velikost 50 ml je na obličej celkem rozumná a kdyby náhodou někdo měl tu potřebu, tak do kabelky se to také vejde. Vlastně ona by ta potřeba asi měla být. Mazat se krémem odborníci doporučují každé tři hodiny, jenže zrovna s tímhle by to asi nedopadlo úplně šťastně. Krém je totiž trochu hutnější, takže jeho aplikace přes makeup není opětovně možná. Ono vlastně to asi u málokterého krému. Proto tak trochu začínám pokukovat ještě po nějakém cushion nebo mist sun blocku.

Etude House: Big Cover Concealer BB

Někdy člověk podlehne reklamám a někdy to bývá tragická chyba a někdy je cesta k pochopení produktu hodně složitá. To je přesně tenhle případ. Ze začátku jsem si myslela jak to bude skvěle krycí BB a určitě mi sedne odstínem a bude výborně držet na pleti....no, on je to velmi speciální BB cream (stejně tak speciální jako se to říká malým retardovaným dětem). Aspoň se dozvíte, jak to my co rádi zkoušíme makeup a pak o něm píšeme, nemáme vůbec lehký.

Původně jsem chtěla napsat hnusnou negativní recenzi, protože ať jsem zkoušela co jsem chtěla, BB cream na mě vypadal příšerně. Odstín mám sice nejsvětlejší - tedy Vanilla, ale i tak je na mě poměrně tmavý. Pravda, dá se rozmazat s jistým úsilím do použitelna. Ale je to práce navíc a to mě většinou nebaví.

Big Cover BB má krom barvy pro mě i vadu v aplikátoru. Uvítala bych třeba pumpičku, když už to celé balení je takové bytelné a s pořádného plastu a snaží se tvářit skoro až draze a skleněně. Místo toho dostanete špachtličku jaká bývá třeba u lesků na rty. Hygiena nic moc a ještě se to ke konci blbě doluje. Je prostě protivné když víte, že ve flakonu je ještě alespoň pětina obsahu, jenže vy tou špachtličkou už nic nenabíráte.
Jako plus rozhodně vidím SPF 50. Kéž by i u nás výrobci pochopili, že SPF 15 v makeupu není nic čím by se měli chlubit a začali tam raději cpát tu padesátku. Pro mojí bílou pleť nic menšího než SPF 50 na léto ani vzít nemůžu.

Ze začátku jsem zažívala s tímhle BB creamem hotové peklo a chtěla jsem ho neuvěřitelně sepsout jak už jsem se zmínila. Po své běžné ranní rutině (čištění pleti a lehký hydratační krém) jsem nanesla tohle a zapudrovala. Buď hned nebo během hodiny jsem začala mít na obličeji mapy, jinde zas BB zalezl do pórů a utvořil nevzhledné krátery s vysráženým BB creamem. Do vrásek lezl taky. Strašně se otíral a čím víc člověk pudroval, tím víc měl po obličeji mapu. A když máte na obličeji něco jako mapu Středozemě, tak prostě nejste sexi. Ani pro geeky.

Zkoušela jsem i různé podkladové báze, pudrovat se třeba až půl hodinky po nanesení BB (jsem si jako říkala, že si třeba nějak sedne). Pořád to samé. Krátery, maska, mapy, otřená místa, příliš lesklá a mastná místa, zvýrazněné vrásky......Jedna z mála věcí co pomáhala, bylo nanést BB ve velmi tenké vrstvě hodně mokrým Beauty Blenderem. A následně se každé dvě hodiny kontrolovat v zrcátku a doupravovat.

No a pak jsem trochu pozměnila svojí ranní péči, přišli vedra, vykašlala jsem se na pudrování a ono to začalo nějak fungovat. Ráno po vyčištění obličeje jsem zařadila hydratační lotion a pak teprve hydratační krém. Na to ještě přijde Missha Safe Block Sebum Zero Sun se SPF 50+. Pak teprve přichází BB Big Cover v tenké vrstvě. Ani nevím jak mě to napadlo, ale jeden den jsem si řekla, že se prostě nezapudruju a budu se lesknout. Chápejte já se svojí pletí jsem zvyklá se pudrovat pořád, jako fakt pořád. Třeba 4-6x denně, někdy i víckrát. Záleží jestli jsem ve společnosti nebo doma.
No každopádně pokud se nezapudrujete, budete se trochu lesknout. Bude to takový ten zdravý lesk co mají ty pěkné korejky na obrázcích. Pro mě veliký nezvyk líbit se sama sobě jinak než absolutně matná.

Pravda, že BB cream se pořád trochu otírá, ale rozhodně jako celek funguje o dost lépe než zapudrovaná verze. Během dne ho několikrát opravuji (hlavně na nose protože prakticky pořád hrozně smrkám). Jsem zvyklá s sebou vozit cushion a upravovat se a není to takový rozdíl oproti pudrování.

Nevím jestli bych vám s klidným srdcem mohla Big Cover Concealer BB doporučit. Naprosto nedokážu předpovědět jaké pleti bude sedět a jaké ne. U mě to začalo fungovat opravdu jen náhodou a velkou část připisuji Missha Sebum Zero Sun, protože s ní mi drží lépe víc věcí. O Etude House často tvrdím, že má buď produkty které jsou naprosto úžasné nebo naprosto na hovno. Tohle je někde napůl, může fungovat a budete s ním spokojení a nebo budete mít na obličeji Středozem. Na ebay je zhruba za 300 Kč a myslím, že pokud jste zvědaví, pořídit si ho můžete, ale osobně bych raději investovala peníze do něčeho jiného s čím nebudete mít tolik práce a zjišťování jak by to na vás mohlo fungovat.

Minirecenze

Krásný slunečný den všem čtenářům, kteří ještě nezanevřeli na moji nepravidelnost a náhodnost publikování článků a stále vás baví sem chodit. Ráda bych vám poděkovala za přízeň a trpělivost, kterou se mnou máte. Občas je mi hloupé, že nic nepíšu, ale když to nejde, tak to nejde. Jindy si zase sednu k článku a najednou je o několik hodin víc a já nevím kam se mi ten čas poděl jak jsem se do toho ponořila.

Missha: Cho Bo Yang - odstín 21 mi byl z nějakého důvodu tmavý. BB cream navíc při roztírání dělal masku a zvýrazňoval póry a nedokonalosti. Ale ve chvíli kdy člověk zapudruje a BB si sedne, tak se vzhled kupodivu zlepší a i přes mou mastnou pleť vypadá BB celý den dobře a drží na svém místě.

Holika Holika: Smooth Egg Skin Peeling Gel - peelingy na obličej mě baví čím dál tím víc. Nepoužívám je víc jak 2x týdně, ale baví mě. A tenhle mě docela zaujal. Je příjemný, není drsný, funguje rychle a dobře se pak smývá. Možná má malinko zvláštní parfemaci, ale to je na individuálním posouzení každého z nás. Vlastně jediná věc co mě odrazuje od okamžitého objednání, je balení. Tvar vejce je cute, ale není zrovna praktický a já momentálně v koupelně nemám moc místa protože jsem zas rozšířila péči. Navíc ke konci balení se bude určitě blbě dolovat. A to prostě nesnáším.

Sephora: Cleansing Cream Rose - k nějakému mininákupu jsem dostala hrst vzorečků a mezi nimi i tento nový čistící krém. Je na něm mimo jiné i napsáno slovíčko makeup remover, takže jsem ho tak brala. Nemám moc ráda vůni růží, naštěstí krém nebyl nijak moc cítit. Za to má u mě plus. Je dost tekutý oproti mému současnému odličovacímu krému od It's Skin. A taky o dost pomaleji odličuje. Asi tak 3x. Jako chápu, že mu trvá rozpustit voděodolnou řasenku a musela jsem si mnout oči asi minutu, ale že mu tu minutu trvalo i rozpuštění linek, to teda nic moc. O stahování výraznějších Urban Decay stínů se snad ani zmiňovat nebudu, krém to zvládl tak napůl. Navíc jsem pak při výsledném dočišťování micelární vodou a vatovými tamponky stahovala z tváře mnohem víc zbytků makeupu než obvykle. Takže tento čistící krém s kterým to dlouho trvá a musím pečlivěji dočišťovat, raději ne.

Krémy na ruce

Zase se mi tu sešlo víc produktů na které nemá smysl psát něco samostatně. Co taky chcete sáhodlouze psát o krémech na ruce. Jako jo asi by to šlo, ale upřímně ani vás ani mě by to nebavilo, takže to vezmeme pěkně rychle.

It's Skin: mini Bebe Hand Cream mám ve variantě Cherry Blossom a Fresh Lime. Rozhodně oba můžu doporučit. Jsou malinké (30 ml) a tudíž se dají tahat s sebou v kabelce pokud potřebujete. Pravda, že parfemace je docela výrazná, ale docela rychle z rukou vyprchá. Nicméně doporučuji se vyhýbat krémování ve stísněných prostorách, někoho by zuřivá vůně citrusů či kvetoucí třešně, mohla obtěžovat. Šroubovací víčko vám zaručí, že se krém v kabelce náhodně neotevře. Jen zas na druhou stranu není otvírání a zavírání krému tak pohodlné.

ElishaCoy: Vivid Party Magic Lipstick

Mám strašně ráda všechny rtěnky co mění barvu. Kdo mě sleduje dýl a má dobrou paměť, tak ví, že je to pro mě trochu návrat do dětství. Hlavně tyhle rtěnky bývají hodně příjemné, hydratační, vydrží poměrně dlouho a tím že se zažere barva do rtů, to pak nevypadá nijak tragicky ani po jídle.

Jsem poněkud rozmlsaná Lioele rtěnkama, takže jsem byla zvědavá, jak jsou na tom jiné značky s barevností a výdrží. Proč jsem vybrala zrovna ElishaCoy rtěnku vám fakt říct nedokážu.

Obal rtěnky není ničím zajímavý. S trochou nadsázky by se dal nazvat minimalistickým. Takže úplnej opak toho, po čem obvykle koukám. Bohužel balení je z né moc kvalitního plastu. Člověk má pocit, že v ruce drží nějakou dětskou rtěnku. Víčko příliš nedrží a kdybych neměla v kabelkách spešl přihrádku na rtěnku, tak tohle s sebou fakt jen tak v kabelce tahat nebudu ani omylem.

Oproti klasické zelené, kterou bych vybrala normálně, jsem tentokrát zvolila modrou (odstín Blueberry Sherbet) protože mi připadal, že by na mých rtech mohl vypadat zajímavě. Nanášení samotné je fajn. Rtěnka klouže po rtech skoro až zbytečně moc (fakt nevím jak to popsat, asi jako kdyby normální rtěnky byli zmrzlý pomalu se rozpouštějící máslo a udělali vžum a tohle byl olej a uděl vžuuuuuum).

Rtěnka je trochu menší než jiné co mám doma. Náplně jsou 3g a obvykle se mi tu válí spíš 4 nebo 4,5g. Já vím ono je to gram sem gram tam, ale vemte si, že tohle stojí na ebay 250 Kč. Takže jestli to díky tomu gramu budu používat o měsíc dýl, tak bych ho tam chtěla.

Jako velikou nevýhodu vidím ulpívání rtěnky na sušší kůži na rtech. Pokud nemáte dokonale opeellingované rty a máte tam sem tam nějakou starší kůžičku, počítejte s tím, že se zabarví sytěji. Stejný problém je i s vrstvením či znovunanášením rtěnky po jídle. Pokud vám někde něco zbylo od předtím, bude to pak sytější. A nikdo nechce mít flekatou pusu v padesáti odstínech růžový.

Na fotce můžete vidět krom mého chlupatého obličeje i to jak je rtěnka lesklá a jak brutální odstín růžové to je. Zoufale se v ní necítím a i když je na rtech fakt příjemná a zvládla bych se nějak srovnat i s tím flekacením a poctivě se peelila každý den a dávala si na to pozor, tak se nějak nedokážu přenést přes ten odstín. Asi jí vypotřebuju na doma jako balzám, protože hydratace a kluzkost se jí upřít nedá.